3.3.1986 a 24.12.1986

28. srpna 2011 v 11:04 | Vicky - upír
3.3.1986
Milý deníčku
Nechápu, proč si všichni myslí, že upíři nesmí na slunce, zavírají se dorakví a podobné žvásty. Dnes jsem narazila na "Upírologa" a chtěla jsem ho vysát, ale on na mě vybalil celý seznam kravin, co mě vůbec nezajímaly: Upíři nesmí na slunce, upíři nepřejdou most pod tekoucí vodou, upíři se na den zavírají do rakví, upíři nejsou vidět v zrcadle (což je mimochodem pravda) upíři...... bla bla bla. S Anne jsme se o něj podělily, ale bylo nám po něm "špatně". Cítily jsme, že máme něco špatného v krvi. A nakonec jsme zjistily, že vypil nápoj se svěcenou vodou s alkoholem dohromady (za ty roky co jsem upírkou jsem vypátrala, že svěcená voda + alkohol způsobují upírům - když se napijí člověka, který v sobě tyto látky má - nevolnost na celé dny). Ach jo, aspoň, že jsme ho zabily pěkně hnusným způsobem: Rozřezaly jsme ho na šest kusů (a přitom vysály jeho krev) a pak propíchaly jeho tělo hřebíkama. Hnusný, co?

24.12.1986
Milý deníčku
Nechápu, proč Vánoce pořád ještě fungují. Stromeček, ozdoby, cukroví, koledy, dárky..... jako člověku byly Vánoce mé nejoblíbenější období a vždycky, když skončily, ptala jsem se maminky: "A už budou zase Vánoce, mami?" Na toto jsem se ptala do svých osmi let. Pak jsem pochopila, že dárky dávají rodiče a už nebyla tak naivní. Později jsme byli chudí, protože do rodiny přibyl můj bratr Alex a bylo s ním moc starostí a moji rodiče za něj dávali moc peněz. Měli jsme tudíž peníze jen na to nejnutnější a dárky na Vánoce dostával jen Alex, jelikož rodiče usoudili, že jsem na dárky už dost stará.
A tak jsem se šla podívat na rodiče, kteří teď žili na Aljašce. Tam jsem se dostala za pár minut a jejich domov jsem vyhledala pomocí pachu. Bysleli v malém domku, a oknem jsem viděla jejich chudý Vánoční stromeček a pod ním malou krabici s cukrovím a vedle ní dvě sklenice mlíka. Takhle jsme si vždy oslaďovali rozbalování dárků a zpívání koled. Moji rodiče byli staří a vrásčití, ale pořád měli v očích smutek, jako když jsem je náhodou viděla před pár lety.
"Ach, za těch pár let se toho tolik stalo," řekl otec tišše, ale já ho přesto pořád slyšela.
"Toto bylo Vickyino nejmilejší období, tolik bych si přála, aby tu s Alexem byla....." mamince se zlomil hlas. "I když jsme se možná věnovali Alexovi víc, než jí, milovali jsme je nade vše stejně....." dodal otec.
Skoro jsem se rozbrečela. sice jsem jako upírka neměla takové city, jako člověk, ale když jsem je viděla, jak jsou smutní a to JEN kvůli mé netrpělivosti a vzteku..... Kdybych tenkrát nebyla tak blbá, mohli bychom se teď společně radovat u stromečku a koled.
Když si odešli lehnout, vešla jsem do domu a dala jsem jim pod stromeček dva dárky. Mamince jsem dala teplou zimní šálu a tátovi rukavice. Ale neukázala jsem se jim.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám Vickyin deník?

Ano, moc se mi líbí 25% (2)
Docela ujde 50% (4)
Nelíbí se mi 25% (2)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama