Pátek třináctého - pokračování

22. srpna 2011 v 19:15 | Vicky - upír
POKRAČOVÁNÍ - Pátek třináctého
Křupla větev. Někdo se ke mně blížil. Když jsem se otočila, spatřila jsem něco tak úděsného, že se mi podlomily nohy a já ztratila rovnováhu. Ale nemeškala jsem dlouho, zvedla jsem se ze země a pelášila pryč. Jenže ta zrůda s krvavě rudýma očima, dravčími pařáty a špičatými zuby ostrými jako nůž, byla rychlejší než já a rychle mě dohonila. Srazila mě na zem a já zasténala bolestí, když mi do krku zaryla své dlouhé špičáky. Pálením, bolestí a ztrátou krve jsem padla do bezvědomí.
Když jsem se konečně probrala, ležela jsem na velice tvrdé posteli a byly na mě napojené hadičky. V nich proudila pomalu krev. Moje krev. Někdo mi ji bral a nechal mě pomalu umírat. Ne! Prudce jsem se zvedla, ale dosáhla jsem akorát toho, že jsem sebou sekla na zem. Neuvědomila jsem si, jak se mi motá hlava, jak jsem unavená a jak špatně se mi dýchá. Bylo mi tak špatně! A když do místnosti vstoupila jako stín ta hnusná potvora, neměla jsem dost sil, abych aspoň zaječela.
Přistoupila ke mně a odhrnula si svůj černý plášť.
"Ahoj, Beatrice," řekla tvrdým, děsivým hlasem. "Děkuji, žes mi posloužila jako svačina. Posloužíš i jako večeře. Opakuji, že je to od tebe moc milé." V tom okamžiku vytáhla z kapsy ostrou dýku a než jsem stačila uskočit, ve vteřině mi usekla ruku.
"ÁÁÁÁH!!" zařvala jsem bolestí, ale moc krve mi ani neteklo. "Co jsi to udělala, ty ZRŮDO?!!!" podařilo se mi ze mě dostat. Ale jakmile jsem tak učinila, začalo mě pálit v krku. Zrůda se zasmála škodolibým smíchem a mě z toho naskočila husí kůže - aspoň na zbývajících končetinách. Řvala jsem bolestí, strachy i vzteky a házela sebou na posteli. K mému údivu zrůda mou useknutou ruku vysála do poslední kapky a pak ji odhodila stranou na zem. Dala by se přišít? přemýšlela jsem.
"Něco ti prozradím, Beatrice," sykla zrůda. "Jsem upírka!" Ta slova mě ani nepřekvapila. Kdo jiný by sál krev??
"Proč?!!" křičela jsem a na pálení v krku (které se jen tak mimochodem zhoršovalo) se neohlížela. "Jaks mi mohla useknout ruku??!!"
"Jsem upírka," řekla jakoby nic. "Musím se něčím živit. A jestli tě to potěší, máš tu i společnost, ale myslím, že ti toho už moc neřeknou…"
Odhrnula závěs a tam na posteli leželi bílí jako stěna… Kristin a její kluk Richard, se kterým se dala dohromady!!! Ne, ne, ne, NE!!!!
Zařvala jsem z plných plic. Bylo mi tak úzko a smutno a popadl mě neovladatelný vztek. Vztekala jsem se na rodiče. Proč mě pouštěli do toho lesa?? Všechno je to jejich vina. Proč pouštěli Kristin z domu??! Proč ji Richard neochránil?? Ale tušila jsem, že asi by proti takovému monstru by stejně nic nezmohl. Topila jsem se ve vlastním smutku a vzteku a krve pořád ubývalo!!
Bezruká jsem se vyřítila z postele a pustila se za upírkou. Tu můj útok sice trochu zaskočil, ale o pár sekund později jsem už ležela na zemi, jelikož mi došly síly, krev v těle byla pryč a ta bestie po mě hodila svou dýku. Na zemi jsem vypustila duši a na poslední vydechnutí jsem si vzpomněla, že je pátek třináctého a zároveň konec Beatrice Smallwoodové.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama