Setkání s vlkodlakem

29. září 2011 v 17:58 | Vicky - Vampire
Jmenovala se Sydney Deverauxová. Píši "jmenovala", jelikož nyní už není mezi živými. Tehdy měla oslavu narozenin a s kamarádkami šla do lesa, aby si dokázaly, že nemají ze tmy a temnoty strach. Smály se a bavily a navzájem se honily. Prdlé puberťačky. vyhlídla jse si je jako svou další oběť. Dnes jsem ještě nejedla a neměla jsem zrovna moc trpělivosti. Vycenila jsem zuby a z hrdla se mi vydralo zavrčení. Ne..... moment! To jsem nezavrčela JÁ! Ohlížela jsem se na všechny strany a hledala něco sebevíc podezřelého, než ty ulítlé blbky. Ta partička slepic se začala asi po dvou minutách hádat. Kvůli blbosti, samozřejmě. Já v jejich věků taková nebyla, no, ale... vždyť už na světě nějaké to století jsem.
najednou na mě něco zaútočilo. rychle jsem uhnula ostrým tesákům, ale nebyla jsem tak rychlá, jako to "monstrum" . A pak jsem se podívala do jeho tváře. Hrůzou jsem uskočila a tudíž se vyhnula jeho dalšímu napadení. Vlkodlak. Cenil na mě tesáky, z očí mu kapala krev a FAKT ODPORNĚ SMRDĚL. Začalo se mi z toho puchu dělat špatně.
"Upír..." řekl zlověstně.
"Jak pozorné," odsekla jsem.
"Tvůj druh vymítáme," řekl.
"A já zase ten tvůj," opáčila jsem.
Vlkodlak zavětřil ty puberťačky. Právě se rozdělily a Sydney mířila k nám, aniž by věděla, že tam jsme.
"Tu necháš mě," sykla jsem. "Stejně ji nepotřebuješ, to já saju krev."
"A já se živím lidskými srdci," odpověděl.
"No fuj," odsekla jsem zněchuceně. Sydney se mezitím k nám klopýtavě doklopýtala. Když nás spatřila....... začala vřískat. Vlkodlak pro lidi opravdu vypadal děsivě a já měla vyceněné tesáky. Sydney řvala a křičela o pomoc, ale než se jí pomoci dostalo, vlkodlak ji chytil a zlomil vaz. Vyrval ji srdce z hrudi a sežral ho. Chtělo se mi zvracet, ale naštěstí jsem měla velice silný žaludek. Jinak bych tu už asi hodila šavli.
Vlkodlak mi mrtvou Sydney bez srdce kopl před nohy a ušklíbl se.
"Teď jí můžeš vysát."
"Mrtvoly nesaju," opáčila jsem.
"Ňáká rozmězlená, nemyslíš? Líbí se mi to. Teď ti nefouknu každou oběť a ty nakonec chcípneš sama."
"To nepovažuju za dobrý nápad. Když jsem hladová, mám depku a velice neuklidnitelnou povahu. takže být tebou bych mě nerozzuřovala." Přiblížila jsem se k němu, vycenila na něj tesáky a z hrdla se mi vydralo zavrčení.
"Hezké divadlo. ale tohle na mě nezkoušej - nebojím se tě."
"A co tohle?" tesáky jsem mu zakousla do krku dřív, než mě stačil odhodit. Kousnutí upírem bylo pro vlkodlaka smrtelné a naopak. Vlkodlak řval a proměňoval se ve stvůru. Ale já mezitím utekla. A než mě stačil chytit a kousnutí mi oplatit, skácel se na zem a navěky zemřel.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Chtěli byste se setkat s vlkodlakem, popřípadě být jím kousnuti?

Ano, miluju vlkodlaky 25% (1)
Ne, ani náhodou! 75% (3)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama