Kapitola 2.

26. února 2012 v 21:29 | Vicky |  Začátek konce by Vicky
Uvědomila jsem si, že 1. kapitola byla moc dlouhá a odteď budu kapitoly Začátku konce psát kratší... :)
(: Tady je dvojka :)

DVA

"Cosi mám kruci vzít na sebe, když nic nemám?!" zuřila jsem. Připravovala jsem se na rande se Zackem, ale příliš pozdě mi došlo, že nemám NIC na sebe, kromě toho, v čem jsem umřela. A to jsem měla celý den, takže by se docela hodilo něco jiného (no jo, smůla, když nic nevymyslím, holt nikam nepůjdu).
"A nechceš něco půjčit?" zeptala se Nicol. Stála u svého šatníku a prohrabávala ho.
"Ty bys mi něco půjčila? Jsi super!"
"Jenom nevím, co by se ti líbilo. Ale zítra po vyučování půjdeme nakupovat s Nicy a Kate. Půjdeš taky, že jo?"
"Pokud vám to nebude vadit, tak půjdu moc ráda!"
"Bezva. Tak se pojď podívat."
Zamířila jsem k její veliké skříni, která praskala ve švech a zhodnotila její oblečení. Připadalo mi docela nudné. Byly tu samé roláky, trička s dlouhými rukávy a dlouhé kalhoty. Žádné oblečení, které by bylo aspoň trochu moderní. Zírala jsem trochu zklamaně na její šatník, ale snažila se nedat najevo svoje překvapení.
"Ehm, no, nemáš tu něco... co by třeba odhalovalo ruce?" zeptala jsem se opatrně, abych ji neurazila.
"No, vlastně ne. Já takové věci nenosím," odpověděla Nicol.
Pokrčila jsem rameny. Ach jo. V tomhle přece nemůžu jít.
"A nemáš třeba nějakou kamarádku, která by něco takového měla a půjčila mi to?"
"Jo! Kate je takový typ jako ty! Hned se jí jdeme zeptat!"
Sakra. Zrovna Kate? Mohla jsem se hned rozloučit s jakýmkoliv půjčením hezkého oblečení. Ale můžu to zkusit. Proto jsem se na Nicol usmála a vyšly jsme z našeho pokoje. Hned vedle našeho pokoje zaklepala má spolubydlící na dveře a Kate otevřela.
"Ahoj, Kat. Hele, neměla bys něco na sebe pro Meg? Potřebuje pořádný ohoz na rande se Zackem. Měla bys něco?" zeptala se Nicol a já se pokusila o nejroztomilejší úsměv. Tohle obvykle působilo na Phoebe, když jsem od ní něco chtěla.
"Se Zackem?" podivila se Kate. "Já myslela, že Demetri…"
"Co? Myslela sis, že se mi líbí, když si ke mně jen stoupl?" vykulila jsem oči. Ona se ke mně chovala tak, protože... chtěla mít Demetriho pro sebe? Tak s tím jsem neměla žádný problém. Mě se Demetri nelíbil, i když byl moc hezký a milý.
"No..." Bylo mi jasné, že to znamená "jo".
"Prosím tě Kate!" vybuchla jsem smíchy. "Myslíš si, že bych šla na rande se Zackem, kdyby se mi Demetri líbil? Asi ne, viď?"
Kate vypadala přesvědčeně. Už se ani nemračila. Nakonec se i usmála a řekla: "Jasně, že tu něco mám! Pojď, vybereš si." Vzala mě za ruku a vtáhla do pokoje. Všimla jsem si, že je vyzdobený plakáty rockových kapel a zařízený hrozně moderně. Byl tu mini-bar, malá lednička a dokonce i kávovar. Páni, žasla jsem v duchu.
"Bydlíš tu sama?" otázala jsem se. "Ne, s Nicy," odpověděla a otevřela ještě větší skříň, než měla Nicol. "Vše, co se týká jídla, patří jí, protože já nejím." Tentokrát se mi její obsah zamlouval mnohem víc. Sice tu bylo všechno rozházené, ale v tom byla moje skříň stejná, když jsem ještě žila.
"Tak, můžeš si vybrat, co chceš," vybídla mě.
"Moc díky. A o svého Demetriho nemusíš mít strach." Klekla jsem si ke skříni a začala si všechno prohlížet. Nemohla jsem si vybrat - líbilo se mi úplně všechno! Krajkové topy, minisukně, síťované punčocháče, tmavé značkové blůzy, leginy, boží brýle...
"Teda! Co by sis vzala ty?"
"Já nevím. Já bych vlastně na rande se Zackem vůbec nešla."
"Proč ne?" zajímalo mě.
"Líbí se mi někdo jiný." Obě jsme moc dobře věděly, koho má na mysli.
"To jo, no. Tak si představ, že bys šla s Demetrim."
"Tak to je něco jiného!" Začala se přehrabovat v šatníku a dlouho něco vybírala. Nakonec mi podala tmavý top bez rukávů s úzkými ramínky, síťované punčocháče, džínovou sukni a kozačky.
"Teda!" vydechla jsem. Kate měla mnohem lepší vkus, než Nicol i Phoebe.
"Dobrý, co? Chceš si to půjčit?" zeptala se Kate.
"Jasně! Moc díky, Kate," děkovala jsem a odnesla si oblečení do pokoje. Hned jsem si ho vyzkoušela a podívala se do zrcadla. Moc mi to slušelo.
"Meg! Vypadáš úplně skvěle!" žasla Nicol.
Usmála jsem se. Ještě jsem si od Nicol půjčila rtěnku, šminky, stíny a řasenku a vydala se za Zackem na nádvoří. Byla jsem docela nervózní. Nevím proč, ale docela jsem se těšila (na co? Já nevím).
Zack už seděl na zídce, v ruce držel plechovku s pivem a usmíval se na mě. Seskočil na zem a šel mi naproti a já mu zamávala. Jenže najednou jsem měla chuť se otočit a utéct pryč. Za Rixonem. Jdu za Zackem jenom proto, že je nejhezčí ze školy? Vždyť se mi ani tak moc nelíbí...
"Ahoj!" pozdravil mě a moje nervozita i myšlenky na útěk byly fuč. Oplatila jsem mu pozdrav a znovu se usmála.
"Už jsem se těšila," řekla jsem.
"Já taky. A - vypadáš bombově!"
"Dík." Byla jsem opět plná rozpaků.
"Půjdeme? Našel jsem bezva místo." Zavedl mě k zídce,odkud byl nádherný
výhled. Vydechla jsem. Taková výška! Kdybych spadla, nejspíš bych to nepřežila. Ale... já vlastně nemůžu zemřít znovu.
"Páni, to je výhled." Sedli jsme si a chvíli se kochali výhledem. Když jsem takhle seděla vedle Zacka, cítila jsem napětí a rozpaky mezi námi. V jednu chvíli jsem měla chuť se s ním seznámit, poznat ho, ale v té druhé jsem si přála odtáhnout se od něj co nejdál, odejít od něj pryč a už se s ním nikdy nebavit. Proč? Nejspíš se mě zmocnila debilita, když se nechci bavit s nejhezčím klukem ze školy.
Chvíli jsme jen tak seděli a mlčeli, až se Zack zeptal: "Máš přítele?" zeptal se bez obalu. Jeho otázka mě zaskočila. Přesně na tohle se mě ptal Rixon, ještě než jsme spolu nechodili. Den nato už jsme měli rande.
"Jo, mám," odpověděla jsem.
"Ale lidského, ne?"
Neochotně jsem přikývla. Proč se mě na tohle vyptává? I kdyby se mnou chtěl chodit, vzdala bych se Rixona a začala se scházet se Zackem? Rozhodně ne. Ne že bych mohla ještě někdy svého Rixe vidět, ale se Zackem bych nechodila nikdy. Připadal mi dost jako neléčitelný puberťák, kterému jde jen o pití, holky a zábavu.
"Prima," řekl po chvilce.
"He?" nechápala jsem.
"No, já se ti líbím, viď?" zeptal se a nasadil úsměv. Na mě to ale neplatilo, takže smůla. Nikdy jsem se nenechala lacině koupit za pár milých slov a už vůbec ne v případě "rozchodu" s přítelem.
"Co znamená ten výraz, Meg? Neříkej, že tě nepřitahuju! To není možný, všechny holky tady mě chtějí," vychloubal se. Hm, tak ať se z těch svých holek třeba zblázní, ale
on není můj typ a potřebovala jsem se vzpamatovat, než abych začala s někým chodit.
"A co kdybych ti dal pusu a ty bys určitě změnila názor," přemlouval mě.
"Prosím tě nech toho!" okřikla jsem ho. "Nemám o tebe zájem, toť vše. Jsi tak tupej, že to nemůžeš pochopit?!" Prakticky jsem už křičela.
Povzdychl si. "Ty nevíš, o co přicházíš, Meg."
"To sice ne, ale nepotřebuju to zjišťovat. A dej s tímto tématem pokoj, nebo tu s tebou zůstane jenom to pivo," odsekla jsem a měla v plánu okamžitě odejít. Tohle bylo jistojistě nedorozumění, když jsem si myslela, že Zack by mohl být sympaťák. To tak.
"Já nikdy nebudu sám. Shelby Cassiová neustále projevuje zájem. Vážně jí chceš udělat tu radost a neprojevit zájem?" ptal se.
"Ať si tě nějaká Shelby klidně sežere, když je do tebe cvok. Po tobě chci jen jediné - pochopit, že já do tebe cvok nejsem a pravděpodobně nikdy nebudu."
Proč musel být tak namyšlený? Já ty hvězdy nikdy nepochopím…
Zvedla jsem se a chtěla odejít, jelikož jsem si uvědomila obrovskou chybu. Neměla jsem si se Zackem nic začínat. Neměla jsem sem vůbec chodit. Zack je prostě typ kluka na baterky. Otočila jsem se a zamířila ke škole. Ale Zack na mě zavolal: "Tak sorry, no, když se hned kvůli všemu urazíš... Jsem teda nečekal, že zrovna ty dáš kopačky. Asi nic nevíš o vztahu, co? Chudinko."
"Já ti kopačky nedala, protože jsem si s tebou nikdy nic nezačala, jasný? Když všechno potřebuješ vysvětlit jako malý mimino, tak prosím, ale já se s tím obtěžovat nebudu. Nemám zájem." Pak jsem ještě dodala: "A ty o tom, že jsem chudinka, vůbec nemluv, protože já za chudáčky považuju takový, jako jsi ty."
"Hele, Meg, já se s tebou nechci hádat. Prostě jsem si jen myslel, že by náš vztah mohl fungovat. Stačilo říct."
"Ne, nestačilo, řekla jsem ti to tisíckrát, ale tvoje hlava tohle nevzala, pamatuješ ??"
"Dej už s tím pokoj, s tím urážením mý osobnosti. Náhodou mám skvělou paměť," opáčil.
"Aha. A navíc máš úplně jinej způsob přemýšlení. My se k sobě nehodíme."
"Hele, víš co? Když jsi sem nastoupila, chtěl jsem tě prostě... povzbudit, přivést tě na jiný myšlenky... A ty mi je teď házíš zpátky. Jseš moc milá, to se musí nechat."
"Už toho nech, je konec. Ale počkat, nebyl vlastně ani začátek." Ignorovala jsem ho, otočila se a odešla pryč. A udělala jsem správně. Zack na mě volal, nejdřív prosebně a s tónem zamilovanosti, ale ten se okamžitě vypařil a spustil na mě salvu nadávek. Ať si myslí a říká, co chce. Já se nedám koupit za žádnou cenu.

Cítila jsem se mnohem lépe, když jsem za sebou už neslyšela Zackovo nadávky. Došla jsem k nám do pokoje, kde už čekala Nicol. Seděla na posteli a dělala si domácí úkoly. Usmála jsem se a pozdravila ji. Hned, jak si mě Nicol všimla, přestala se starat o domácí úkoly a začala se věnovat mě.
"Tak co rande? A Zack? Jaký byl? Bavila ses s ním? Vypadáš nějak zdrceně a naštvaně. Co se stalo?" vyptávala se a zvědavost jí visela na rtech.
"Pomalu," zklidnila jsem ji. "Nejdřív se musím jít osprchovat a potřebovala bych něco pohodlného na sebe." Prosebně jsem se podívala na svou spolubydlící.
"Klidně ti něco půjčím, ale... vždyť se ti moje oblečení nelíbí?"
"Je mi to jedno. Uvítala bych nějaké pyžamo."
"Cože? To v něm půjdeš na večeři?"
"Jasně že ne. Nepůjdu na večeři. Potřebuji si pročistit mysl."
"Pyžamo ti půjčím." Otevřela svou skříň a podala mi svoje nejlepší pyžamo. Kabátek i šortky byly hedvábné ve světle modré barvě. Moc se mi líbilo.
"Mockrát díky, Nicol. Jsi hrozně hodná," děkovala jsem, vzala pyžamo a zamířila do koupelny.
"Není zač. Vynahradíš mi to podrobným vyprávěním o dnešním večeru se Zackem," lišácky se usmála.

Svlékla jsem si Katino oblečení a vlezla do sprchového koutu. Pustila jsem na sebe teplou vodu a snažila se urovnat si myšlenky. Myslela jsem na Rixona. Bože, jak mi scházel. Co by asi řekl na můj skandální výstup se Zackem? A co by na to řekla Phoebe? V tuhle dobu už určitě byla zpátky v Americe a věděla o mé smrti. Bylo mi hrozně smutno. A co moji rodiče? Překvapilo je moje úmrtí? Nedivila bych se, kdyby ne. Při mém "zlobivém" životě bylo něco takového pravděpodobné. Ale stýská se jim po mě? Určitě ano. Sice jsem jim dost často lezla na nervy a oni se mnou už taky neměli trpělivost, ale jistojistě vím, že mě měli moc rádi.
Snažila jsem se ze sebe smýt dnešní den a doufala, že zítřek bude lepší. Pořád jsem na sobě cítila Zackovo slova. Otřásla jsem se. Jak jsem jen mohla být tak hloupá a dávat si s takovým pitomcem rande!? Dříve jsem se nenechala koupit tak lacino. Dříve se mnou chtěl chodit snad každý kluk na střední, ale já jimi opovrhovala. Kéž bych mohla vrátit čas. Možná bych teď neměla tak špatné svědomí vůči Rixonovi. Najednou mě napadla hrozná myšlenka. Co když už mě taky nechce? Co když má teď jinou holku a dělá s ní všechno, co dělal se mnou, říká jí věci, které říkával mě, usmívá se na ní jako na mě...? Po té myšlence jako by mě polila ledová sprcha. Najednou jsem měla hroznou chuť podívat se na svého bývalého kluka a zkontrolovat ho, jestli mě s s nikým nepodvádí.
Vylezla jsem ze sprchy a zabalila se do čistého bělostného ručníku, který nejspíš patřil Nicol, ale bylo mi to jedno. Nicol se nebude zlobit. V hlavě jsem měla jedinou myšlenku: Rixon.
Vyšla jsem z koupelny, ale Nicol už nejspíš byla na večeři. Já tam nehodlala jít, ne abych zase musela vidět Zacka. A ne aby se mě kamarádi vyptávali na podrobnosti ze schůzky s tím odporným nevychovancem. Schoulila jsem se na postel a přemýšlela o své smrti. A o tom, jestli někdo ví, že jsem duch. Ale samozřejmě že ne, kdo by se o to staral? No, Rixon s Phoebe možná jo.
Vtom jsem uslyšela zaklepání na dveře. Povzdychla jsem si a teprve tehdy si uvědomila, že mám kolem sebe jen omotaný ručník. Pořádně jsem se do něj zabalila, ale přesto mi to moc nepomohlo.
Otevřela jsem dveře a za nimi stál Demetri.
"Ahoj," řekl. "Nicol říkala, žes zůstala tady, tak jsem se přišel podívat, jestli jsi v pohodě."
Jeho starost mě překvapila. "Jo, jsem v poho, díky. Chceš jít dál?" otázala jsem se.
"Tak dobře, ale... abych neobtěžoval..."
"To je dobrý, právě jsem vylezla ze sprchy. Jestli mě na chvíli omluvíš, převlíkla bych se."
"Jasně, počkám." Vešel do pokoje a já do koupelny. Tam jsem bleskurychle převlékla do hedvábného pyžama a zase se vrátila do pokoje k Demetrimu. Posadila jsem se na postel a on mě napodobil. Chvíli jsme tam jen tak seděli, až mi to bylo trapné.
"Udělej si pohodlí. Chceš arašídy?" nabídla jsem mu, protože jsem si jich všimla u sebe na nočním stolku.
"Ne, dík."
Zato já jich spořádala skoro celý pytlík, až mi bylo trochu špatně. Ale nehodlala jsem zvracet, a už vůbec ne, když tu byl Demetri. Myslím, že by to ani nešlo. "Je ti dobře?" staral se Demetri.
Zvedla jsem palec. "Je mi skvěle," odpověděla jsem trochu chraplavě. "Asi jsem se jen přecpala těch arašídů."
"No, a jak dopadlo rande?" vypálil na mě zničehonic, ale tónem jakoby nic.
Zarazila jsem se. Měla bych mu to říct? Před klukem by mi to bylo docela trapný, myslela jsem si, že to řeknu jen Nicol. Ale smůla. Kdybych jen tak dál mlčela jako teď, Demetri by si určitě myslel, že jsem tam snad ani nešla, že jsem se styděla a kdovíco dalšího.
"Docela v pohodě," řekla jsem nakonec a chtěla to tím ukončit, ale bylo mi jasné, že tohle je na dlouho. Povzdychla jsem si. "No dobře, chtěl po mě, abych s ním začala chodit, ale nechtěla jsem. Teď si o mě myslí, že jsem ho jen využila. Ach jo."
Demetri se konejšivě usmál. "Určitě ne," říkal. Tomu jsem nevěřila. Čemu bych měla věřit? Přestávalo mě to tu bavit a všeho jsem měla po krk. Bylo mi do breku. A taky Demetri vypadal docela smutně. Naštval ho snad moje rande se Zackem? Tak ať. Měla jsem vztek a potřebovala jsem si ho na někom vybít.
"Jsem k ničemu," povzdychla jsem si.
Demetri zavrtěl hlavou. Podívala jsem se mu do očí. Byly nádherně černé, tak tmavé, jako noc. Noc, kdy černočerná tma pohltí celý svět. Taky jsem si připadala, jako bych bloudila ve tmě. Jako bych si neuměla sama poradit. No, ode mě to zní, co?
"Nejsi k ničemu, to určitě ne," řekl po chvilce.
To byla ta nejhorší konejšivá poznámka, kterou mohl říct.
Ale nechala jsem ho, ať si myslí, jak mi pomohl. Schoulila jsem se do klubíčka na postel a zavrtala se do měkké peřiny.
"Jsem hrozně unavená. Dobrou noc, Demetri," řekla jsem potichu.
"Jasně, musíš být vyčerpaná, viď?" Už jsem ho neposlouchala. Nezajímaly mě jeho řeči. Chtěla jsem už jen spát. Ponořit se do snů a nechat je, aby mě pohltily. Zavřela jsem oči. Uslyšela jsem, jak Demetri zavřel dveře, a teprve pak jsem klidně usnula.

Procházela jsem se po své oblíbené pláži u moře. Rixon byl se mnou. Už proto, že tu byl, jsem pochopila, že tohle je sen. Ale ať je to jak chce, hodlám si tuhle chvíli s Rixonem užít.
"Lásko, ty ses mi vrátila?" usmál se Rix.
"Ano. Hrozně se mi po tobě stýská," odpověděla jsem.
"Mě po tobě taky, andílku." Moc se mi líbilo, když mě Rixon oslovoval svými sladkými jmény, jako třeba "Lásko", nebo "Andílku". A znělo to ještě lépe, když to říkal právě Rixon. Měla jsem důvod, když jsem s Rixem začala chodit. A ne jen jeden.
"Tak, jak žiješ? Mimochodem, kde jsi byla celou tu dobu?" ptal se Rixon. Jeho hlas zněl smutně.
"Já… já teď musím žít v jiném světě, Rixi. Jsem mrtvá." Při těchto slovech jsem cítila úzkost. Připadala jsem si ještě osamělejší, než dřív. To proto, že jsem svou situaci vyslovila nahlas.
Rixon vypadal, že mě chápe. Ale já se nechápala. Nechápala jsem, že jsem se doposud nezhroutila. No, byla jsem s Rixonem. Svou životní láskou. Na ničem jiném nezáleželo.
Objala jsem Rixe a políbila ho na tvář.
"Ani netušíš, jak je mi bez tebe smutno," špitla jsem. Neodpověděl. "A jak se máš na univerzitě?" zajímalo mě.
"Docela dobře. Mám tam spoustu nových kamarádů. A je tam dokonce někdy i sranda. Ale bez tebe je všechno jiné."
"Já vím. Ale není to lepší."
"To ne. Bez tebe je svět smutnější, prázdnější. Ale…"
"Co ale?" zeptala jsem se.
"Nic, Meg. Přeřekl jsem se."
"Ne, já vím, že jsi něco chtěl říct. Pověz mi to."
"Nechci ti kazit život, a navíc když jsi teď mrtvá."
"Rixone, vždycky jsme si všechno říkali. Tak přede mnou nic netaj."
Rixon si povzdychl. Zvítězila jsem.
"Jde o… jednu dívku. Jmenuje se Daniela."
Ty dvě věty pro mě byly jako facka a pořádný kopanec do břicha.
"C-cože? Rixone - co to znamená?"
Mlčel. Ticho. Zničující ticho, které nikdo z nás nechtěl prolomit. Protože věstilo něco strašlivého. Totiž pravdu. A ta nemusí být vždy poslem dobra.
"Rixone," špitla jsem. Bála jsem se pravdy jako děcko výprasku od rodičů.
"Po tom, cos umřela, se mezi námi něco změnilo. Miluji teď Danielu."
Další kopanec s fackou dohromady. Plus rána do žeber. Měla jsem dojem, jako bych se rozpadla na tisíc kousíčků. Ne, to není možné…!
"Ale pořád tě mám rád, Meg, jsme přátelé." Tahle jeho slova mě naprosto znechutila. Přemohl mě vztek. Žádní přátelé nejsme. A nikdy nebudeme. Rixon přece miluje mě, ne žádnou Danielu! Přála jsem si, abych se přeslechla a ve skutečnosti by Rixon řekl něco jiného. Třeba že mi bude napořád věrný a nikdy nebude nikoho tolik milovat, jako mě.
"Přátelé?! Nikdy! Moje smrt je ti zřejmě úplně fuk, že jo?! Hned si najdeš někoho
jiného,komu říkáš lásko a andílku…!? Proč, Rixi, proč?!!" Nezadržela jsem vodopád slz. "Vypadni z mého snu! Okamžitě! Nechci tě už nikdy vidět!"
Rixon se nebránil a jako duch zmizel. Já se svalila do písku a nechala slzám volnou cestu z mých očí.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Liss Liss | Web | 27. února 2012 v 16:51 | Reagovat

Hej, tak tohle je krutopřísně skvělé! Nevím, co ti vytknout, každý si svět "potom" představujeme jinak, takže tě za tvou vizi rozhodně nebudu kritizovat, koneckonců, kdyby byli všichni mrtví dohromady, jak by se domlouvali? :-)
Pořád se nedokážu rozhodnout, jak na mě působí Demetri. Snad uvidím později.

2 Vicky Vicky | Web | 27. února 2012 v 18:28 | Reagovat

Demetri je spratek, ale ještě se bude jevit v mnoha podobách ;-)
moc oceňuji, že to čteš a hodnotíš. Asi jsem si naložila moc, když jsem se rozhodla sem dávat dvě povídky najednou, ale ještě uvidím, jak to zvládnu. :-)  ;-)
Dnes večer by měla být třetí kapitolka ;-)

3 Kirara Kirara | E-mail | Web | 29. února 2012 v 20:40 | Reagovat

Pěkná kapitola, jen hlavní hrdinka mi zatím není moc sympatická, ale je na tobě, jakou jí dáváš osobnost a hlavní je, že je z tvého psaní poznat :). Také mi přišlo divné, že je to její první den a už má rande :D :D. Ale jinak je to super a baví mě to :).

4 Vicky Vicky | E-mail | Web | 29. února 2012 v 20:44 | Reagovat

ona je hvězda školy, ale postupem času se změní... mně se její povaha taky teď nelíbí jenom jsem z ní hned na začátku nechtěla dělat "tu hodnou" jestli víš co myslim ;-)
no, to rande... Zack je prostě jako ona ale v mužském rodě, sebestředný :-!
ale z něho se ještě vyklube sympaťák, tedy jestli Vám tak bude připadat :D

5 Kirara Kirara | E-mail | Web | 1. března 2012 v 13:27 | Reagovat

[4]: Jasně, už chápu, máš to dobře promyšlené :D

6 lilliinka lilliinka | E-mail | Web | 8. dubna 2012 v 10:43 | Reagovat

Wow mám to přečtený jedním dechem. Je fajn si číst školu pro mrtvý.(zatím jsem četla jen o škole pro upíry) Musím se přiznat, že to by mě nikdy nenapadlo. Ale nevím co si mám myslet o Meg . Je to mrcha nebo chudinka? Na jednu stranu chudinka, že umřela a na druhou stranu mrcha, že jde hned po svý smrti na rande s cizím klukem. No uvidím co se z ní nakonec vyklube! :-)

7 Vicky Vicky | E-mail | Web | 8. dubna 2012 v 19:28 | Reagovat

[6]: Já už taky nevím, jak mě tenhle námět napadl, ale jsem ráda, že se Ti líbí :-) Meg má být původně (a na začátku) mrcha, no a potom už... ne :D No, to se dočteš ;-)  :-D

8 Isenstar Eragon Isenstar Eragon | Web | 19. května 2012 v 22:56 | Reagovat

Tak nevím, jestli je ten sen snem anebo předtuchou. Rix na mě teď působí jako hroznej děvkař a Demetri jako zmatenej kluk kterýmu se líbí Meg.

9 Vicky Vicky | E-mail | Web | 19. května 2012 v 23:01 | Reagovat

[8]: No... spíš jako trochu víc skutečný sen ;-)

10 Domča Domča | Web | 8. září 2012 v 7:55 | Reagovat

Super kapitola :-)
A dúfam, že to bol len sen a že by Rixon nešiel hneď po smrti svojej milovanej za inou

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama