Kapitola 3. 1/2

29. února 2012 v 17:33 | Vicky |  Začátek konce by Vicky

TŘI

Probudila jsem se zalitá potem. Měla jsem úplně mokrý obličej a oči mě pálily. Copak jsem i ve skutečnosti brečela? Modlila jsem se, abych tím neprobudila Nicol, která nedaleko mě spokojeně spala.
Natáhla jsem se pro balíček kapesníků na nočním stolku a co nejtišeji jsem se vysmrkala a utřela si slzy. Pak jsem se zas zavrtala do peřiny, ale nechtělo se mi už spát. Bála jsem se, abych se ze snu opět nerozbrečela. Ale... byl to jen sen, ne? Nemá to nic společného se skutečností, přesvědčovala jsem se. Jenže o tom bych se musela přesvědčit na vlastní oči. Musím Rixona vidět. Tentokrát opravdu. Ale jak se dostanu do světa živých? přemýšlela jsem. Zvedla jsem se z postele a začala o tom přemýšlet. Možná bych mohla něco najít v knihovně, napadlo mě. Jenomže já ani neměla tušení, kde knihovna je a jestli tu vůbec je. Ale za pokus by to stálo.
Vklouzla jsem do Nicoliných bačkor a půjčila si od ní i bělostný župan. Do rána zbývalo ještě několik hodin, určitě si ničeho nevšimne. Tiše jsem se vyplížila z pokoje a po chodbě došla ke schodům. Skoro pořád jsem se otáčela a ujišťovala se, jestli mě nikdo nesleduje a jestli mě nikdo nevidí. Ale bylo to v pořádku. Koho by asi bavilo hlídat studenty, kdyby se jim náhodou zachtělo navštívit svět živých?
Potichu jsem sešla po schodech do přízemí a začala hledat knihovnu. Pro- hledala jsem jižní část školy, západní i východní, ale po knihovně ani stopa. Povzdychla jsem si. Opět na mě začala padat únava a byla mi zima i v tom teplém měkkém županu Nicol. Avšak nehodlala jsem se vzdát. Ještě jsem nebyla v severní části. Hned jsem tam zamířila.
A opravdu jsem našla knihovnu. Byla obrovská, větší než jídelna. No, jak tady najdu něco o přemístění do světa živých… přemýšlela jsem zoufale. Nevěděla jsem, kde začít. Naštěstí oddělení knih byly aspoň pojmenovány podle obsahu knížek. Byly tu fantasy, horory, historie, sci-fi, zeměpis, pohádky, drama, trilogie, dobrodružné a... svět mrtvých a živých. Okamžitě jsem zamířila k tomuto oddělení. Těch knih tady nebylo málo. Patřilo sem asi tak dvacet skříní s policemi a těch knih bylo k nespočítání. Ale aspoň jsem na správné stopě, řekla jsem si v duchu a snažila samu sebe povzbudit.
Ale než bych tady něco našla, zabralo by mi to tak týden. Vtom mě něco napadlo. V rohu byl na stole počítač. Super! pomyslela jsem si. Usedla jsem ke stolku na židli a zapnula počítač. Doufala jsem, že mě nikdo nenačapá.
Počítač byl asi dost starý, jelikož každou chvíli dělal rámus a sekal se. Konečně jsem se dostala na internet. Vlastně jsem ani nevěděla, co hledám a jak to najdu. Ale měla jsem štěstí. Na domovské stránce byla tabulka, kam se mělo napsat něco o knížce a... stránka tu knihu najde, pokud existuje. Usmála jsem se a do tabulky napsala: Přemístění ze světa mrtvých do světa živých. Klikla jsem na Vyhledat a za pár sekund (s protestujícím skřípáním a sekáním počítače) se načetla další stránka. Byly tu obrázky knih a vedle každé byl napsán stručný popis a název.
Všechny jsem si přečetla. Nakonec jsem dospěla k názoru, že knížka s názvem Přemisťování bude nejlepší. Našla jsem si ji v polici podle jména autora a za chvíli jsem si ji už u stolku četla.

K přemístění potřebujete rozdrcenou šalvěj smíchanou s mateřídouškou a kus látky. Do ní směs vysypte a zauzlujte např. stuhou. Až to budete mít, jděte ven (nejlépe když je noc a je vidět aspoň srpek měsíce). Nesmí být nepříznivé počasí jako sněžení, déšť a podobně. Najděte si nějaké klidné místo, nejlépe blízko přírody. Vysypte kolem sebe směs, aby vznikl kruh. Ke zbytku bylinek si přivoňte a vysypte je na sebe. Pak se soustřeďte na místo, kam se chcete přemístit. Počkejte, až aspoň trochu zafouká vítr a bylinky se kolem vás rozvíří. Potom se přemístíte. V opačném případě, když chcete zpátky např. ze světa živých, jen počkejte na vítr a pomyslete na místo, odkud jste se prve přemístili. A přemístíte se znovu.

"Páni," špitla jsem zaujatě. Zavřela jsem knihu a začala přemýšlet, kde bych šalvěj a mateřídoušku mohla sehnat. Možná... v kuchyni? napadlo mě. Vypnula jsem počítač a vydala se do kuchyně. Sice jsem nevěděla, kde je, ale nejspíš blízko jídelny. A tu jsem našla. Byla připojená k jídelně, ale naštěstí tam nikdo nebyl. Vešla jsem bez sebemenších potíží (čekala jsem, že bude třeba zamčeno) a hned se pustila do hledání. Otevřela jsem první skříň - s pečivem. Hned jsem ji zase zavřela, no uznejte, hledali byste bylinky u housek a preclíků? V druhé skříni byly sladkosti, slané brambůrky a přísady do moučníků. V další koření. No konečně! Začala jsem se přehrabovat v různých vonných sáčcích, ale něco jako mateřídouška nebo šalvěj jsem nemohla najít. Tady to byl samý zázvor, pepř, drcená máta (no fuj, k čemu to je?), bazalka, oregano atd..
"Meg, co tady děláš?" Leknutím mi málem došel dech. Vyděšeně jsem se otočila a spatřila... Zacka. Super. Toho jsem zrovna teď potřebovala vidět.
"Mohla bych se zeptat na totéž!" odsekla jsem. "Jak dlouho už mě sleduješ?"
"Pár minut. Mohla bys mi prozradit, o co se snažíš?"
"Ne, nemohla. Vypadni."
"Ani mě nehne. Nejdřív mi všechno povíš, teda, jestli nechceš, abych tě prásknul," ušklíbl se Zack a já v tu chvíli měla chuť ho propíchnout nožem a zalepit mu klapačku izolepou.
"Ty mě nepráskneš, protože jinak prásknu tebe," odvětila jsem.
"No, já tu nekradu."
"Já taky ne! Co si o mě myslíš?!"
"Že kradeš."
Zhluboka jsem se nadechla, abych nevybuchla vzteky. Idiot! Co si to dovoluje obviňovat mě?! I když... no... měl pravdu, že chci něco ukrást. A co tu on dělá?!
"Trhni si. Nic ti neřeknu, jsi všetečnej jak hmyz."
"To říká ta pravá," odsekl Zack.
"Jak to myslíš?" utrhla jsem se na něj.
"Ne, nic, zapomeň na to."
Bylo mi to jedno, hlavně ať už vypadne!
"Hele, jestli hledáš bylinky na přemístění k živým, můžu ti pomoct. Tady je teda rozhodně nenajdeš," řekl po chvíli. Jeho slova mě překvapila. Jak to, že ví o přemístění? A jak to, že ví, že se chci přemístit?? Ale nehodlala jsem se ho na to ptát, jen bych mu ukázala, jak jsem tupá.
"Jak tě napadlo, že bych se chtěla přemístit?" zeptala jsem se a pokusila o pobavený tón. Ale nevyšlo mi to.
"No, když jsi to hledala na internetu..."
Strnula jsem. Zack mě sledoval asi hodně dlouho. Ne jen pár minut. "Co ode mě chceš?"
"Chci ti pomoct."
"Po tom, co se stalo?" otázala jsem se.
"To napravíme." Výstižnější by určitě bylo "napravíš", ale to jsem si nechala pro sebe.
"Nezájem. Odpal už, je čas jít spát," probodla jsem ho pohledem, který říkal, že jestli mě neposlechne, bude mít průšvih. A ne malý. Zase mi na to neskočil.
"Jestli chceš něco vědět, teď bys sama měla být v posteli."
"Nezájem," zopakovala jsem. "Vystřel. Říkám ti to naposledy."
"A co když tě prásknu?" ušklíbl se zas.
"No a co? Mělo by mi to vadit?"
"To bych řekl."
Tázavě jsem se na něj podívala. "Proč?"
"Studenti, kteří se v noci potulují ve škole a ke všemu kradou bylinky, dostanou trest."
"V tom případě se můžeš těšit, protože já tě zažaluju, jestli ty uděláš to samé. Jestli nic neřekneš, budu mlčet. A budeme si kvit. Ano?" tuhle situaci jsem už chtěla vyřešit a navíc jsem už neměla moc času na přemístění. Měsíc za chvíli zaleze za mraky.
"A co tahle možnost: Obstarám ti ty bylinky a nic na sebe neřekneme."
"To nebude jen tak, co?" zeptala jsem se.
"To ne. Měl bych u tebe laskavost."
"Podle toho, jaká by byla." Zack vypadal, že přemýšlí. Nakonec řekl: "Přiznej, že se ti líbím." Zírala jsem na něj s otevřenou pusou.
"Hrozně se mi líbíš. A já tobě taky," vysvětlil.
"Tak to teda ne. Měj se. A navíc, do lásky mě nemůžeš nutit."
"Ne, počkej," zaškemral Zack.
"Hele, nech toho. Proč s tím neotravuješ někoho jinýho?"
"Protože chci tebe."
"Myslíš si, že si mě tímhle škemráním získáš? Chováš se jak malý děcko."
"Ty nechápeš, co pro mě znamenáš."
"Ne, to tedy nechápu," odsekla jsem. "Navíc mě ani neznáš."
"Jsi jiná, než všechny holky, co jsem kdy poznal. Říkáš mi věci, které se ostatní bojí říct, jsi drzá-"
"Ty mě chceš kvůli mý drzosti? Tý mám v zásobě dost," řekla jsem. "Ne, prostě se mi nelíbí... jak se chováš. Myslíš si o sobě kdoví co a tvrdíš o sobě, že jsi nejlepší, ale nejsi."
"Já si to uvědomil, když jsi odešla. Chci se změnit. Dej mi šanci..." prosil.
"Nevím, proč bych to měla dělat. Navíc nikoho nepotřebuju, tedy kromě nějakých dobrých kamarádů. Proč nemůžeme být jen kamarádi, když pominu, jak ses ke mně choval?" navrhla jsem. Popravdě se mi to jeho snažení začínalo líbit. Můžu ho ještě chvíli trápit, napadlo mě.
"Známe se ani ne den. Co se trochu líp poznat a pak bych viděla?"
Místo odpovědi mě políbil. Bylo to jen takové krátké otření rtů o druhé, ale aspoň bylo vidět, že se nevnucuje. Stejně mi to přišlo jako trochu moc velký krok.
"Konečně pochop, že něco tak velkého, jako já cítím k tobě, nepotřebuje čekat," špitl, když se konečně odtáhl.
Popravdě jsem byla z jeho polibku v šoku. Nevěděla jsem, co mám dělat. Ta pusa ve mně něco vzbudila. Zack mi najednou připadal upřímnější, otevřený... prostě zamilovaný. Možná přece jen nelhal. To já si nalhávala, že s ním nechci mít nic společného. Bylo v tom něco víc. Možná potřeba zapomenout na svůj minulý život. Hleděli jsme si do očí, každý z nás čekal, co ten druhý řekne, zda pravdu nebo lež, nebo vůbec nic. Nakonec jsme se políbili. Tentokrát to bylo upřímné.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Líbí se ti víc Jiný Svět nebo Začátek konce?

Jiný Svět
Začátek konce

Komentáře

1 Kirara Kirara | E-mail | Web | 29. února 2012 v 20:57 | Reagovat

Sákra, to nějak rychle zpomněla na Rixona :D :D. Pěkná kapitola:).

2 Vicky Vicky | E-mail | Web | 29. února 2012 v 21:09 | Reagovat

na Rixona si hezky rychle vzpomene!! :-D

3 lilliinka lilliinka | E-mail | Web | 9. dubna 2012 v 7:53 | Reagovat

Čím dál víc mě to vtahuje do děje:)

4 Vicky Vicky | E-mail | Web | 9. dubna 2012 v 8:58 | Reagovat

[3]: Tak to mě jen těší! =D

5 Isenstar Eragon Isenstar Eragon | Web | 19. května 2012 v 23:09 | Reagovat

Tak a teďka jsem naprosto zmatená. Promiň, ale Meg se chová jako hnsná coura. Nejdřív říká jak moc miluje Rixe, pak dělá oči na Demetria a na konec se líbá se Zackem! To to s nima bude táhnout se všema zároveň!

6 Vicky Vicky | E-mail | Web | 19. května 2012 v 23:26 | Reagovat

[5]: No, tak zaprvé, ona Rixona pořád miluje, ale když on podvedl jí, čekáš, že mu bude nadále věrná?? ??? A myslím, že jsem nikde nepopisovala, že by dělala oči na Dimitrie. Takže na mě zase jako taková coura (jako např. Zoey ze HON) nepůsobí. Jasně, chápu, že Meg není zrovna příkladem postavy, kterou si člověk hned zamiluje, ale nechci, aby se ode mě očekávala další "holka s milou povahou, přátelská, která vždycky zachrání svět". Já ji takhle popsala záměrně.
Totiž, jsem ráda, že čteš mou povídku, ale jestli se ti nelíbí, nikdo tě nenutí, abys ve čtení pokračovala.

7 Domča Domča | Web | 8. září 2012 v 21:25 | Reagovat

dobrá kapitola :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama