Kapitola 3. 2/2

29. února 2012 v 17:36 | Vicky |  Začátek konce by Vicky
"Starlitová, Graham, mohli byste mi laskavě vysvětlit, co tu děláte?!"
Zděšeně jsme se od sebe odskočili a podívali se na ne moc přátelsky vypadající Rihannon stojící u dveří do kuchyně. Propadala jsem se hanbou. Rozsvítila a měřila si nás pohledem. To byl ale trapas!
"Omlouváme se, paní ředitelko," zamumlal Zack.
Rihannon si nad námi povzdychla. "Meghan, jsi tu první den - a vidím, že o kluky nemáš nouzi. Ale copak tě nikdo nepoučil o tom, že nesmíš v noci opouštět svůj pokoj?" Už zase mluvila rozzuřeným tónem.
Sklopila jsem hlavu. Nemohla jsem jí říct, že jsem se chtěla přemístit. Proto jsem mlčela.
"No? Čekám na vysvětlení!" dožadovala se Rihannon. Měla jsem chuť na ní zařvat, ať drží hubu. Nic jí neřeknu.
"Teď se okamžitě vrať do svého pokoje. A ty taky!" Ukázala na Zacka. Potom nasupeně odkráčela.
Povzdychla jsem si. "Kde se tu ta husa vzala?" zeptala jsem se Zacka podrážděně.
Pokrčil rameny. "Nemám ponětí. Ale asi bychom se měli vrátit."
"Jo, budeme muset."
"Já myslel tam, kde jsme přestali." Našpulil pusu.
Hned jsem pochopila. "Hele, nechci, aby nás tu zase někdo našel. A už vůbec nechci, aby to byla ředitelka a zjistila, že jsme neposlechli. Necháme to na jindy. I ty bylinky."
Vlepila jsem mu sladkou pusu na tvář.
"No dobře. Přiznávám, že se mi líbíš," uculila jsem se.
"Já to věděl. Slibuju, že budu hodný a nebudu mluvit hrubě."
Zívla jsem a usmála se. Byla jsem hrozně unavená. Rozloučili jsme se a já se vrátila do pokoje. Nicol byla vzhůru. Seděla na posteli a čekala na mě.
"Jé, Nicol, promiň, půjčila jsem si tvoje bačkory a župan," usmála jsem se jako neviňátko. Nicol mi to pravděpodobně zbaštila.
"To nic, půjčuj si, co chceš. Ale teď mi řekni, kdes byla. Bála jsem se, žes utekla!"
"Ale Nicol, to bych neudělala," uklidňovala jsem ji. Vážně? Opravdu bych neutekla? Někdy jsem nechtěla nic jiného, než zmizet odtud. Ale věděla jsem, že tohle by mou kamarádku akorát rozrušilo a ještě by to někomu řekla. Což jsem momentálně nepotřebovala.
"Tak kdes byla?" vyptávala se.
"Se Zackem," odpověděla jsem prostě. Nicol vykulila oči.
"Vážně? Tak pozdě v noci? Co jste dělali? Byla jsi u něj v pokoji? Dal ti pusu??" chrlila na mě otázky, a bylo jich tolik, že jsem si je potom ani nepamatovala.
"Pomalu, Nicol! Času dost," mírnila jsem ji před další salvou otázek. Uklidnila se. "Jé, vždyť tys mi ještě nevyprávěla to vaše včerejší rande!" vzpomněla si.
"Tak říkej!" usadila se na posteli a ze svého nočního stolku vytáhla colu a paprikové brambůrky. Pokynula mi, abych si k ní sedla. "Nezadrob mi postel," řekla a otevřela láhev coly. "Tímhle se sice neopijeme, ale já pivo fakt nesnáším." Kysele se ušklíbla.
"Mě taky nechutná," přiznala jsem.
"Nedivím se. Nechápu, jak to někdo jako třeba Zack může pít."
"No jo, přesně. Smrdí a je mi po něm akorát špatně." Zhnuseně jsem vyplázla jazyk a Nicol se rozchechtala tak, že málem spadla z postele. Její smích mi připomínal Phoebe, jak se smála, když jsme se bavily. Ale nechtěla jsem na ní myslet. Nicol je taky kamarádka.
"Tak vyprávěj! Jsem jedno ucho!" oznámila mi Nicol, když se konečně uklidnila. Nacpala si do pusy plnou hrst brambůrků, což zase rozesmálo mě. My jsme teda dvojka.
Když jsem se zklidnila, začala jsem vyprávět: "Takže, to včerejší rande dopadlo špatně. Ale před chvílí jsme se usmířili... polibkem." Nemohla jsem pokračovat, jelikož Nicol na mě vypálila otázky.
"Vážně? Líbá dobře? Smrdí mu z pusy? Slintal? Líbilo se ti to??" Povzdychla jsem si. "Ano, ano, ne, ne, ano," odpověděla jsem stručně. Nicol to zřejmě nepochopila. "Vážně - ano, líbá dobře - ano, smrdí mu z pusy - ne, slitá - ne, líbilo se mi to - ano."
"Jo takhle!" rozsvítilo se jí konečně a znovu se rozchechtala.
"Nicol, já tě nechápu. Tebe rozesměje úplně všechno."
"Ne, jen jsem v šoku, že jsi tady první den a už máš v hrsti nejhezčího kluka školy!"
"No jo, no, to jsem celá já. Ne, to byl vtip. Normálně nejsem taková."
"A měla jsi kluka, když jsi byla živá?" zeptala se najednou Nicol.
Zarazila jsem se. Nechtělo se mi říkat jí o Rixonovi. Padl by na mě zas smutek a jen bych doufala, ať se nerozbrečím. Ne, o Rixonovi se mluvit nebude. "Hele! Chceš se snad bavit o Zackovi, ne?"
To Nicol přesvědčilo. "Jasně, že chci!" zazářila a na mého kluka v období života najednou úplně zapomněla. Zack ji zajímal víc, to se ví. "Tak pokračuj. Usmířili jste se...? Jak se mu podařilo si tě spřátelit?"
"Choval se ke mně docela mile a slíbil, že bude hodný."
"Páni... To je tak romantický! Zack je obvykle takový drsňák, co nikdy nevypustí z pusy víc, než pár sprostých slov... Já tedy žasnu!"
"Hm... já taky."
"A proč jsi vlastně dnes v noci šla pryč?" zeptala se Nicol. Počkat! Nemůžu jí přece říct o svém pokusu o přemístění, ne?! "Měla jsem zlý sen a nemohla jsem spát. Tak jsem se potulovala po škole, abych se trochu unavila. V kuchyni jsem narazila na Zacka. Taky nemohl spát. Omluvil se mi za tu schůzku a pak..." To, že mi chtěl pomoct najít bylinky jsem použila jako omluvu. Ale nedělalo mi dobře někomu lhát.
"Co pak? Co se stalo?" chtěla vědět Nicol.
"Políbil mě. Jenže nás načapala ředitelka a zahnala nás spát. Ale... myslím, že jsme se do sebe tak trochu zabouchli." Zrudla jsem.
"Ředitelka vás načapala? Kde se tam vzala? Šla snad ujídat z ledničky?" ptala se.
"Nejspíš. A pěkně jsem se jí lekla."
"To se nedivím. Takže teď se Zackem oficiálně chodíš?" Ta otázka mě zaskočila.
"Asi jo, ale… nikomu to prosím tě neříkej, ani to, co jsem ti teď vyprávěla!" zaprosila jsem.
"Dobře, u mě je tvoje tajemství v bezpečí." Strčila si do pusy další hrst brambůrků a já si taky vzala. Nabídla mi i colu, ale já bych po ní neusnula, proto jsem s díky odmítla.
"Jsem tak unavená," prohlásila jsem. "Asi si ještě před vyučováním tak hodinku zdřímnu."
"Já taky." Nicol odložila brambůrky i colu na stolek a zachumlala se do peřiny. Vylezla jsem z její postele a zalehla do své.
"Dobrou noc, Nicol," špitla jsem a Nicol mi přání oplatila. Po chvilce se už ozývalo jen spokojené oddechování. Vypadá to, že Nicol neměla problémy s usínáním, i když vypila asi tak půl litru.
Zavřela jsem oči a za pár minut se dostavil spánek i mně.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Kirara Kirara | E-mail | Web | 29. února 2012 v 21:05 | Reagovat

Perfektní, těším se na další kapitolu :-D .

2 Kirara Kirara | E-mail | Web | 29. února 2012 v 21:07 | Reagovat

Zajímalo by mě, jak dlouho ti trvá napsat jednu kapitolu?

3 Vicky Vicky | E-mail | Web | 29. února 2012 v 21:10 | Reagovat

když mě baví, tak maximálně 3 hodiny ;-)
když ne, tak třeba týden :D
4. kapitolka bude možná ještě dnes! :D

4 lilliinka lilliinka | E-mail | Web | 9. dubna 2012 v 8:01 | Reagovat

Hmm zatím to nevypadá, že by jí Rixon moc chyběl, takže soudím, že mrcha. Alespoň zatím :)

5 Vicky Vicky | E-mail | Web | 9. dubna 2012 v 8:59 | Reagovat

[4]: Jo, JE to mrcha xD

6 Domča Domča | Web | 11. září 2012 v 20:31 | Reagovat

Skvelé :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama