Kapitola 4.

29. února 2012 v 21:15 | Vicky |  Začátek konce by Vicky
ČTYŘI
Ráno se mi vůbec nechtělo vstávat. Byla jsem ještě unavenější, než v noci. Zato Nicol sršela energií. Zajímalo by mě, kde ji vzala. Měla jsem mrzutou náladu a jediné, co jsem si přála, bylo SPÁT. Přesto jsem se vyhrabala z vyhřáté postele a pomalými kroky se dostala do koupelny.
"Meg, takhle se nestihneš nasnídat," řekla Nicol.
"Mě je to jedno," odbyla jsem ji.
Zavřela jsem se v koupelně a vlezla do sprchy. Pustila jsem na sebe ledovou vodu, abych se aspoň trochu probudila. Otřásla jsem se a hned přepnula vodu na horkou. To bylo pohodlí! Neochotně jsem vylezla ze sprchy a zabalila se do ručníku. Vyčistila jsem si zuby, učesala se a oblékla si docela hezké oblečení, které mi Nicol půjčila - tmavě modré tričko, třičtvrťáky a tenisky.
Podívala jsem se na sebe do zrcadla a usmála se. Slušelo mi to. Udělala jsem si culík a nanesla si oční stíny, trochu make-upu a lesk na rty s vůní lesního ovoce. Nicol mi dokonce půjčila své nádherné stříbrné náušnice s malým kamínkem.
Vtom někdo zaklepal na dveře. Byla to Rihannon, jejda. Ale přinesla mi jen rozvrh hodin, odznak ročníku a 100 dolarů. Poděkovala jsem a připnula si odznak na tričko s pomocí špendlíku. Odešla a zabouchla za sebou dveře.
Podívala jsem se na rozvrh a přečetla si ho.

1.hodina - Historie
2.hodina - Nauka o životě mrtvých
3.hodina - volitelný předmět: Hudební výchova|
Dramatický kroužek
4.hodina - Jezdectví na koních
5.hodina - Španělský jazyk
Oběd
6.hodina - volitelný předmět: Německý jazyk
Kroužek vaření
7.hodina - Výcvik bojových umění, sebeobrana

No bezva, žádná matematika ani fyzika. Usmála jsem se a hned jsem měla lepší náladu.
"Budeš chodit na hudebku, nebo na dramaťák?" zeptala se Nicol.
"Asi na dramaťák, zpívání mi nikdy nešlo, ani mě to nebavilo," odpověděla jsem.
"To je škoda. Já chodím na hudebku. Ale stejně mám jiný rozvrh, než ty."
"Já myslela, že chodíš taky do prvního ročníku?" dotázala jsem se.
"To jo, jenže tady nemají všichni stejný rozvrh. Což je někdy škoda, někdy jsem ráda." Na chvíli se odmlčela. "A budeš chodit na němčinu, nebo vaření?"
"Určitě vaření. Už teď budu muset chodit na moc jazyků, a ještě němčina? Děkuji, nechci."
"Bezva. Na vaření chodím taky," usmála se Nicol.
"A kruci… kam mám dávat učení, když nemám ani batoh? Nemám vlastně ani pomůcky…" povzdychla jsem si a připadala jako nemajetný člověk (což jsem).
Nicol si všimla mého výrazu. Konejšivě se na mě usmála. "Neboj, všechno se spraví. Zezačátku je každý zmatený a připadá si… nemajetně, viď?"
"Jak to víš?" ptala jsem se.
Nicol se pousmála. "Taky jsem se tak cítila, ale nyní je všechno v pohodě. A dnes jdeme nakupovat, a jestli nebudeš mít dost peněz, ráda ti půjčím."
"Vážně?"
Nicol přikývla. "Všechno bude OK, neměj starosti. A co se týče batohu, Rihannon mi sem pro tebe připravila, ještě než jsi přišla. A dala do něj všechny potřebné pomůcky - propisky, sešity, učebnice a pracovní sešity."
"Super, hned mám o starost míň," pokusila jsem se o úsměv. Nicol vytáhla ze skříně nový batoh tmavě modré barvy smíchané s vínovou. Líbil se mi.
"Každopádně si můžeš pořídit nový," řekla Nicol.
"Ne, tenhle se mi líbí," odvětila jsem a otevřela batoh. Uvnitř jsem našla
několik nepopsaných sešitů, učebnice na španělštinu, dějepis a nauku o životě mrtvých, pracovní sešity k učebnicím a dva penály. Jeden byl s propiskami, zmizíky, pery, tužkami a ořezávátky a v druhém byly pastelky, gelová pera a fixy.
Usmála jsem se. "Dobré vybavení," podotkla jsem.
"To jo, a mají tu i docela dobrý značky oblečení."
"Fakt? Když jsem sem přišla, ve městě jsem žádný neviděla," nechápala jsem.
"No, obchody se značkových oblečením, jsou na kraji Death."
"Můj cíl: Orsay!" zvolala jsem a Nicol se zasmála.
"Kruci! Přijdeme pozdě na snídani!" uvědomila si.
Rychle jsem popadla svůj nový batoh, hodila si ho na záda a s Nicol jsme vylítly z pokoje jako střely. Běžely jsme a nezastavily se, až v jídelně, kde už na nás čekali naši kamarádi u našeho místa.
Kate mi zamávala a usmála se. Byla jsem ráda, že proti mně už nic nemá. A... seděla vedle Demetriho. Povzbudivě jsem na ni mrkla a šla si s Nicol pro snídani.
Vzala jsem si palačinky s čokoládovou polevou, kafe se smetanou a ještě Müsli s ovocem a mlékem. Usedla jsem vedle Nicy, která se ládovala makovými koláčky.
"Tak co? Těšíš se na první den vyučování?" ptala se.
"Docela jo. Jsou tu učitelé přísní?" zajímalo mě.
"Jen pan Kratiknot na španělštinu. A pozor na něj, celou hodinu na nás mluví španělsky, takže testy a pětiminutovky hlásí taky tak. A jestli zrovna nedáváš pozor, dostaneš trest.Jeho nejčastější je padesátkrát napsat španělsky: 'Při hodinách španělštiny dávám pozor, zajímá mě probíraná látka a proto, když jsem duchem nepřítomna, dostanu spravedlivý trest'. A jestli to napíšeš gramaticky špatně, zapomeneš slovo nebo písmeno, nebo je tam třeba nějaká chyba, přepisuješ to znovu. Stokrát."
Vykulila jsem oči. "Zní to, jako bys s tím měla zkušenost," podotkla jsem.
"A ne jen jednu. Poprvé jsem tam zapomněla slovo, takže jsem to celý přepisovala znovu, podruhé to nebylo stokrát, ale devadesát devětkrát, a potřetí jsem přeházela slova ve větách. Říkám ti, není to zážitek, který bys chtěla zažít."
"Teda, to abych si na Kratiknota dávala fakt pozor. Máš pravdu, tohle by mě určitě nebavilo." Teď, když jsem věděla, co mě může potkat od učitelešpanělštiny, se mina vyučovací hodiny vůbec nechtělo. Měla jsem husí kůži z toho, že bych měla padesátkrát, nebo dokonce stokrát přepisovat něco takového.
"No, je vidět, žes Meg teda pěkně povzbudila," rýpl si Demetri.
"To nevadí, aspoň mě upozornila," mávla jsem rukou. Po snídani mě kamarádi nasměrovali na učebnu historie. Kate šla se mnou.


"Mám s tebou společnou historii, jezdectví na koních a vaření," oznámila mi Kate.
"Bezva," odpověděla jsem. V učebně jsme si sedly vedle sebe do poslední lavice. Když přišla učitelka, změřila nás pohledem. "Jak se jmenuješ, ty tam vzadu? Jsi nová?" zeptala se ne moc příjemným tónem.
"Ano, jmenuji se Meg Starlitová," odpověděla jsem.
"Paní profesorko," dodala profesorka.
Povzdychla jsem si. "Jmenuji se Meg Starlitová, paní profesorko," zopakovala jsem a poslední dvě slova jsem řekla pěkně nasupeně.
"Ne, ne, vzadu sedět nebudeš, přijdeš mi až moc drzá. Sbal si věci a pojď si sednout sem, do první lavice k Charliemu Portmanovi." rozhodla profesorka.
Zatvářila jsem se ještě otráveněji, sebrala jsem si věci a odkráčela k první lavici, kde seděl ne moc přitažlivý Charlie. Měl zrzavé vlasy a na nose kulaté brýle. Ani se na mě nepodíval a dál pokračoval ve čtení učebnice. Ach jo. Takže sedím vedle šprta. Super, nepřála jsem si nic jiného, než na sebe přitáhnout pozornost hned na první hodině a sednout si ke třídnímu šprtovi. No jo, smůla.
Profesorce to bylo nejspíš úplně putna. Otevřela jsem si také učebnici a snažila se přežít do konce hodiny. Každou chvíli mě profesorka napomenula, ať sedím pořádně, ať se nehrbím, ať dávám pozor a ať nesedím tak daleko od Charlieho.
Celá hodina se táhla jako roky. Nemohla jsem tam vydržet, tak jsem poprosila profesorku, jestli bych nemohla na záchod.
"Máš nějaké problémy s močovým měchýřem, slečno Starlitová? Proto- že jestli ano, budeme muset zavolat lékaře. Pokud ne, bylo by vhodné nepřerušovat můj výklad a dojít si na toaletu o přestávce. Doufám, že si rozumíme."
"Naprosto," odsekla jsem a cítila se pěkně trapně. Jak mě mohla takhle sprdnout? Vždyť jsem se jen zeptala! Jestli tohle budu muset snášet každý den... tak asi lékaře opravdu zavolají.
"Paní profesorko!" ječela přísně a já už ani nemrkla.
"Paní profesorko," zopakovala jsem po ní poslušně jako papoušek a připadala si ještě hloupěji. Naštěstí hodina za chvíli skončila a já s úlevou vypadla z učebny. Tuhle sokyni už nikdy nechci vidět!
Kate mě dohnala a podotkla: "Nechovala se k tobě zrovna nejlíp, co? A taky tě hned poslala k nejneoblíbenějšímu šprtovi ročníku. Ty se teda máš," řekla ironicky.
"Kate, já to tu nevydržím," usoudila jsem.
"Přesně to jsem si myslela, když jsem tu byla první den."
"Zajímavý."
Vtom nás někdo dohnal a já si uvědomila, že to je Zack.
"Meg! Ahoj, tak co první hodina?" ptal se a kývl na Kate.
"Hrůza. Sedím vedle třídního šprta, profesorka se ke mně chovala nespravedlivě a ještě mě ztrapnila," postěžovala jsem si.
"To nic, Meg, zítra to bude lepší," konejšil mě. "Co máš teď za hodinu?"
"Nauku o životě mrtvých," odpověděla jsem.
"Bezva. Já taky. Tak jdeme spolu, ne?"
Usmála jsem se.
"Tak se mějte, lidi. Já mám španělštinu," řekla Kate a odešla.
"Ahoj," zamávala jsem jí, ale pak si všímala už jen Zacka. Chytli jsme se za ruce a políbili se. Bylo to krásné, ale hned jsme se od sebe museli odtrhnout, abychom nepřišli pozdě na hodinu.
Zack si sedl vedle mě do poslední lavice a všechny holky ze třídy na mě závistivě zíraly. Přikvačila k nám jedna bruneta, neuvěřitelně zmalovaná a svůdně se usmála na Zacka.
"Ráda tě zase vidím, Zacky," sykla tajemně, ale zdálo se, že na mého souseda neudělala nejmenší dojem. Jen nad ní povytáhl obočí a odvrátil se od ní.
"Ty jsi ta nová, že?" obrátila se ke mně.
"Jo, jsem Meg."
"Já se jmenuji Shelby Cassiová. Jsem Zackovo dívka."
"Bývalá dívka, Shelby. Víš dobře, že mezi námi už dávno nic není," odsekl Zack a probodl Shelby pohledem, který říkal, že jestli si mu nedá pokoj, řekne jí něco ne moc pěkného. Shelby se ušklíbla a odkráčela ke svým kamarádkám.
"Jo, to je ňáká Meg. Asi teď chodí se Zackem. Všimly jste si, jak se oblíká? To je hrůza. A ty náušnice jí vůbec nesluší, určitě je ukradla někde u ťamanů." Shelby spustila pomluvy o mě a pěkně mě rozzuřila. Zvedla jsem se ze židle a přikráčela k ní.
"Hele, Shelby, máš nějakej problém? Nebo na mě prostě žárlíš a snažíš se ze mě udělat telenovelu školy, aby si o mě všichni říkali tvoje trapný pomluvy?" vyjela jsem na ni. Už od začátku mi bylo jasné, že my dvě kamarádky nebudeme.
"A hele! Jí se asi moje řeči nelíbí!" zvolala Shelby a její partička slepic se rozesmála.
"Ne, to tedy ne. A docela bych ocenila, kdybys držela hubu a nechala si svoje blbý připomínky pro sebe!" probodla jsem ji nenávistným pohledem a měla chuť rozsekat ji na kusy. Já nikdy nebyla mírná povaha.
Vtom do učebny vešel učitel.
"No tak dámy! Nechte toho pošťuchování a usaďte se na své místo," řekl a pokusil se o přísný tón, ale znělo to spíš pobaveně. Poslechla jsem a sedla si
vedle Zacka. Škodolibě jsem se na Shelby usmála a schválně se k Zackovi přitulila. Shelby se ke mě nasupeně otočila zády, ale ještě předtím na mě ukázala vztyčený prostředníček.
Nauka o životě mrtvých mě bavila. Dozvěděla jsem se toho spoustu nového a ani mě nenapadlo nedávat pozor. Dávala jsem panu profesoru inteligentní otázky (narozdíl od Shelby, ta se jen chtěla předvést a dávala otázky typu: "A proč se tu staví nejčastěji viktoriánský domy?" nebo: "A proč ve městech nejsou obchody se značkou Puma?" a podobné kraviny) a ten měl radost z mého zájmu (na rozdíl od Shelby, cha cha).
Hodina uběhla neuvěřitelně rychle a teď mě čekal dramaťák. Nikoho jsem tam sice neznala, ale tato hodina mě zatím bavila úplně nejvíc. Neprobírali jsme totiž žádného Romea a Julii, ani Hamleta, ani Othella. Musím přiznat, že Shakespear mě nikdy nebavil a nikdy jsem nepochopila jeho hry. Nemám ráda jeho dramata.
Mnohem víc mě bavily balady, které jsme dnes probírali a dokonce si i jednu z nich zahráli. Pan učitel mě chválil, jak mi to hraní jde a já štěstím zářila. Nakonec jsme si zahráli ještě jednu baladu, ale tam už jsem nebyla hlavní. Hrála jsem služebnou, která probodne nožem svou paní, aby ji mohla nahradit. K mému štěstí tu "paní" hrála Shelby. Do vraždy jsem vložila svou veškerou snahu a s krutým úsměvem ji "probodla". Shelby se jako svalila na zem a celá třída mi začala tleskat.
"To byla parádní improvizace, Meghan!" chválil mě pan profesor. "Všiml jsem si, že ses moc nedržela textu, ale přesto to bylo úžasné!"
Shelby se najednou zvedla a upřela na profesora nasupený pohled. "Ale pane profesore! Vždyť to bylo naprosto nesmyslné, jak to hrála! Přece nám nemůže změnit text, zvlášť, když to byly nesmysly!" ječela vztekle a já měla co dělat, abych na ní nevztyčila prostředníček a nerozesmála se.
"Slečno Cassiová, já jsem jen řekl že to byla skvělá improvizace, pokud vám to nevadí. Příští hodinu se budeme držet textu, lidi, ano? A teď nám končíhodina." V té chvíli zazvonilo. Shelby se na mě nenávistně ušklíbla a odkráčela na svých vysokých jehlových podpatkách.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Líbí se ti víc Jiný Svět nebo Začátek konce?

Jiný Svět
Začátek konce

Komentáře

1 Kirara Kirara | E-mail | Web | 1. března 2012 v 18:56 | Reagovat

Pěkná kapitola :). Taky bych se chtěla ve škole učit sebeobranu a jezdectví, to je dobrej nápad :D.

2 Vicky Vicky | E-mail | Web | 1. března 2012 v 19:33 | Reagovat

no, to já taky :-D
třeba místo takový matiky... :D

3 lilliinka lilliinka | E-mail | Web | 10. dubna 2012 v 16:23 | Reagovat

Hmm koukám, že první den ve škole a hned nepřítelkyně.Já bych taky brala nemít matiku, vždyť je stejně na nic:)

4 Vicky Vicky | E-mail | Web | 10. dubna 2012 v 18:46 | Reagovat

[3]: Přesně - existuje kalkulačka, ne?? Jako, přiznávám, že k něčemu je i dobrá, třeba sčítání a odčítání, dělení násobení se hodí..., ale k čemu třeba rovnice? Zlomky? Odmocniny? :-?  :-? Podle mě už ani neví, co do tý matiky strčit :-?  8-O

5 Isenstar Eragon Isenstar Eragon | Web | 19. května 2012 v 23:31 | Reagovat

Opakuji: Meg se chová jako mrcha, Není divu že se o ni už Dem nezajímá a Rox si našel jinou... nádherná kapitola Vicky!

6 Vicky Vicky | E-mail | Web | 19. května 2012 v 23:34 | Reagovat

[5]: Takže, děkuji za názor, ale... no časem zjistíš, že Denetri zájem rozhodně neztratil. Ano, Rixon si našel novou a je to svině, tak proč by neměla být svině i Meg, že?

7 Domča Domča | Web | 16. září 2012 v 22:03 | Reagovat

Skvelá kapitola :D a Meghan teda rozhodne nezávidím jej učiteľku, teda pardon profesorku, histórie :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama