1. Kapitola

27. března 2012 v 20:13 | Liss |  Zlo nikdy nekončí (Vicky a Liss)
1. Kapitola
Mallice
Bohyně Prostoru Návratu
Být bohyně je fajn, ale někdy mi to leze krkem. Třeba ty věčné modlitby tvorů, kteří si myslí, že jim pomůžu. To, že je to v mé moci, přece neznamená, že to udělám. To tak, pomůžu jednomu a bude to jako lavina. Jako kdybych z toho i tak neměla hlavu jako balon, ještě mám plýtvat energií na nějaké jejich malicherné touhy? Koho zajímá, že tamta chce děcko? Já třeba nikdy žádné nechtěla, ze všech příbuzných už mám jen sestru, naprosto otravnou, ale bohužel příliš mocnou. Nedokážu se té hrozné Evilleine zbavit. A děcko? Kde bych k němu přišla? Nejsem kytka, abych se nechala oplodňovat nějakým - k ničemu jinému vhodným - něčím, abych se pak starala o to, co by z toho vzešlo, jen proto, že to tak chodí. A co nechci já, nepotřebuje ani nikdo jiný. Logika, ne?
Už mě unavuje vést tu válku se sestrou, ale to rozhodně neznamená, že bych se hodlala vzdát. Vyhraju. Ale zatím nic nenasvědčuje tomu, že by to tak bylo. Mám na to celou věčnost, jediný, kdo mě může ohrozit, je ona, a ta zatím není tak silná, aby se jí to povedlo. Posledních sto let se válka nehnula na její ani mou stranu. Prostě si občas někde uškodíme, ale nic závažného. Naše síly jsou totiž tak vyrovnané, že není možné posunout pomyslné hranice fronty. Moje říše, Prostor Návratu, a Prostor Cestovatelů, říše sestry, jsou dvě tváře třetího, největšího světa. Tam lidé věří v několik bohů, ale pravda je, že ten svět prostě žádného vládce nemá. Nejvyšší, nejrozvinutější formou života je tvor nazývaný člověk, který je v mnohém podobný obyvatelům mého světa a v konečném důsledku i mně. Dříve jejich světu vládly bytosti, které lidé nazvali dinosauři, vypadali jako draci bez křídel. Postrádali jejich krásu a inteligenci, protože nebyl nikdo, kdo by je vylepšil.
Obyvatelé obou Prostorů mají oproti lidem jednu velkou výhodu, ovládání živlů. Každý Prostořan ovládá jeden živel. Někteří jen na základní úrovni, zapaluje si oheň v krbu, léčí kytky, samé naprosto neužitečné věci. Někteří se s tím ale nespokojí a snaží se v magii dosáhnout většího pokroku. Je to samostatné řemeslo, mágové si berou učedníky a zasvěcují je do svých výzkumů, sdělují jim své poznatky a předávají jim své zkušenosti. Tahle magie neslouží k těm triviálním věcem, které se dají udělat i jinak, ale k něčemu daleko důležitějšímu. Ovládání ostatních, vytváření vlastních armád a další nezbytnosti, které se mi zdají důležité. Někteří mágové se domnívají, že Prostor Návratu není jediná dimenze - což mají pravdu - a snaží se do těch ostatních dostat. Na to ale nebude nikdy žádný smrtelník dost silný. Mágové jsou moji oblíbení poddaní, vlastně jediní, které nepovažuji za naprostý odpad a mám tu trpělivost jim občas trošičku pomoct. Jedině jim, ale ti věří jedině v magii a své vlastní schopnosti. U kohokoli jiného bych netrpěla, že popírá mou existenci, ale oni jsou tak krásně zahledění sami do sebe, tak sebestřední a zlí, že v jejich případě dělám výjimku. Za předpokladu, že to nejsou nějací ti nepoužitelní, kteří mají pocit, že by se magie měla využívat k mírovým účelům. Hlupáci! Něco takového nesmím tolerovat, aby si nemysleli, že si to můžou dovolit. Trest je tvrdý a účelný - ztráta nadání pro daný - a jakýkoli jiný - živel. Pár už jich i zemřelo, ale chtěla jsem je nechat jako výstrahu ostatním.
Prostor Návratu je dle mého názoru daleko lepší; odraz světa lidí v době, kdy byli ještě pokorní, milovali svého boha, i když samozřejmě žádného neměli. To jim nevadilo, byli ochotní mu obětovat cokoli. Tvorové obývající můj svět mě mají v úctě, bojí se mě, jsou mi oddaní, podle toho, ale pravda je, že nikdo nepochybuje, že existuji. Občas se stane nějaký zázrak, který přisuzují mně, i když já bych nikdy nic takového neudělala, obětují mi toho ještě víc. Tyhle situace mám fakt ráda, člověk se nenadře a ještě dostane dárky. Důvěřují mi a myslí si, že když dlouho žádný zázrak nepřijde, znamená to, že jsem nespokojená, a další oběti jsou na cestě. Jo, tahle stránka věci je fajn. Jenže Prostor Návratu je svět bez technického pokroku, který mají dva ostatní. Z jednoho hlediska je dobré vládnout zaostalé civilizaci, protože si nikdo není schopen vysvětlit obyčejnou věc, jako je bouřka, vědecky, a myslí si, že ji způsobuju já, protože jsem nespokojená. Jasně, dokázala bych bouřku vyvolat, ale proč to dělat? Ony vznikají i samy. Ale kdyby mi obětovali taky něco užitečnějšího, třeba nějaké hezké autíčko, asi bych nebyla proti. Ale to by ho museli nejdříve vynalézt. Achjo, ani když je někdo bohyně tak nemůže mít všechno, co chce.
Zato Evilleinin svět je moderní, stejně vyspělý jako svět lidí. Tam, kde jsou vědci schopní vysvětlit všechno, co si mysleli, že způsobuje ona, se daleko hůř udržuje pořádek. Prostor Cestovatelů se vyvíjí souběžně se světem lidí, veškerý pokrok, který učiní lidé, se projeví i tam. Oni o tom samozřejmě neví, ale pravý důvod, proč tam někdo něco vynalezne, je, že to už někdo z lidí objevil. Prostor Návratu zamrzl na úrovni vývoje, kterou měl svět lidí v době, kterou označují jako desáté století po Kristu. Ježíš Kristus byl člověk, který byl ochotný zemřít proto, že věřil, že bůh, který ve skutečnosti není, je jeho otec. Problém je, že u mě nikdo takový není. Je obtížné tvrdit, že vaše matka je bohyně, když všichni vědí, že jste se narodil té příslušnici nejstaršího řemesla z vedlejšího města. Ano, tuhle vymoženost tu máme taky. Aut je vážně škoda.
Když vznikl svět lidí, oddělily se od něj dva nepatrné kousíčky. Prostory. Spolu s nimi jsme vznikly já a sestra a taky několik dalších bohyní. Bylo jich nespočet a každá měla nějakou funkci. Já jsem dříve byla jen jejich vládkyně a řídila jsem svět. Začaly mi lézt na nervy. To věčné "Mallice potřebuju tohle, Mallice, chci tamto…" bylo děsné, nemohla jsem je nechat, aby si dělaly, co chtěly, ale to věčné udílení povolení bylo nesnesitelné. Začaly mizet, jedna po druhé. Předstírala jsem, že je mi to líto a nechala je, aby se obviňovaly mezi sebou. Byla to fakt sranda, sledovat je, jak vymýšlí pletichy, zabíjí se a žádnou z nich ani nenapadlo, že bych v tom měla prsty já. Když se přece jen našla nějaká, která měla jen pocit, že bych to mohla být já, umlčela jsem ji. Mezi námi bohyněmi je takový pěkný vztah, který umožňuje, že když jedna zabije druhou (strašně složitým a nechutným způsobem), získá všechny její schopnosti. Když byla některá moc silná, prostě jsem ji zabila a měla jsem na chvíli pokoj. Vím, že sestra to ve svém světě dělala obdobně, i když jsme s tím začaly nezávisle na sobě. Nakonec proti mně zůstala jediná nižší bohyně a ta byla tak naivní, že se nechala překvapit ve spánku. Ale takhle to má být, přirozený výběr, přežijí jen ti nejsilnější. Jinak by se žádný svět nikam nedostal. Je mi líto, holky. Ne, kecám, není.
Je hodně zajímavé, že existují dva světy souběžné s tím třetím a že jeden pokračuje ve vývoji, zatímco druhý je pořád na stejné úrovni. Někdo by řekl, že u tvorů inteligence lidí není možné, aby se pokrok, dosud patrný, zastavil. Uznávám, zní to divně, ale je to tak. Obyvatelé mého světa od té doby nemají potřebu si usnadňovat život, což nechápu, protože já bych teda v raném středověku žít nechtěla. Samozřejmě, jako jejich bohyně nemůžu mít elektrickou pračku a auto, protože oni ho nemají, ale aspoň tady mám uklizeno a nehemží se mi to tu krysami přenášejícími kdovíco. Teda ne že bych na mor mohla umřít, ale dostat ho rozhodně není příjemné. Někdy mám sto chutí vtrhnout do sestřina světa, ukrást tam auto a dát jim ho, abych si ho konečně taky mohla pořídit. Ta provázanost mezi světem a mnou mě vážně štve, to auto vážně chci. Ale nejde to, nemůže se uprostřed koňských povozů a čistě lidské a zvířecí síly objevit něco, co se pohybuje na nerostné suroviny - které oni neumí těžit a neví o nich - a má to složité elektrické obvody. Ne, toho, kdo by s tím autem přišel, by odsoudili jako čarodějnici a upálili i s jeho vynálezem. A propracovávat se až k autu přes ty mezistupně by mi zabralo moc času a energie. Ty vynálezy, které bych potřebovala, už dávno nejsou ani ve světě Evillein, ani u lidí. A cestovat časem jen proto, abych dostala hračku? Nesmysl.
Jenže občas se dost nudím. No uznejte, žiju už sakra dlouho. Fakt nenávidím toho, kdo vymyslel nudu, ale asi je to přirozená vrozená vlastnost všech přemýšlejících tvorů. Bohužel na ni ještě nikdo nenašel nějaký lék. Ta válka se sestrou taky přestane bavit, když se v ní dlouho nic neděje. Z mého pohledu není sto let moc, ale uznejte, chtělo by to nějakou akci. Když odmítám pomáhat svému lidu - ještě to tak, to bych si radši nudou sežrala prsty - což mám dělat, mám se starat o ten jejich svět a ulehčovat jim jejich těžký život. Jasně, oni nechtějí hnout zadkem a pořád trčí v tom pitomým středověku, místo aby objevili něco jako elektřinu, a já jim mám pomáhat? Jsem natvrdlá? Odpověď na obě otázky - rozhodně NE! Kdybych si mohla se sestrou aspoň nadávat nebo se mlátit, ale přenos mezi dimenzemi je dost namáhavý, takže mi nezbývá nic jiného, než prostě nedělat nic. Samozřejmě, můžu se opájet svou výjimečností, dokonalostí a krásou, ale k čemu mi je, že jsem dokonalá, když tady není nikdo, kdo by to uznal (ať už dobrovolně nebo po nátlaku.) Samota mi nevadí, jediná bytost, kterou jsem schopna snést, jsem já sama, ale potřebovala bych sem tam někoho, koho bych mohla zabít nebo se dívat, jak sám umírá žízní a dovolává se pomoci, kterou nedostane. Nějaké dva gladiátory, dobu antiky jsem měla moc ráda. Jak můžou takové vyspělé civilizace tak upadnout? Nebo aspoň kohouty, psy, lvy, cokoliv, jen abych se přestala tak hrozně nudit. Mohla bych sestoupit a někoho unést sem nahoru, ale opravdu se chci snížit k tomu, abych to tam navštívila? Je to tam špinavé, bezútěšné a jednoduše odporné. Prostě něco, na co se strašně dobře dívá, ale navštívit by to nikdo nechtěl. Utrpení, problémy, smrt, krev, zabíjení - to jsou fakt hezké věci, které můžu sledovat - nemám ani televizi, nenávidím ty zaostalé hlupáky! - ale jít do toho naživo? Nanejvýš nechutné, ale tentokrát asi nutné.
Sestupuji dolů. Naživo to tady vypadá ještě odporněji. Objevila jsem se v neveliké vesnici, která vypadá opravdu reprezentativně, přesně tak, jak by měla vypadat vesnice, ke které byste do mapy napsali: Nejodpornější, nejnudnější díra na světě, pokud chcete vidět něco vážně hnusného, vydejte se sem a neplaťte za drahé zábavní parky. Je to tu vážně odporné a oni se z toho nechtějí hnout. Nechápu.
Stojím na špinavém náměstí dlážděném křivými kamennými kostkami. Kdo to tady neviděl, neuvěří, že by kámen mohl být tak špinavý. Uprostřed stojí omlácená kašna, která je tak nevábná, že já bych si z ní nevzala vodu, ani kdybych umírala žízní. Ale Prostořané zřejmě nemají na výběr. V kašně je socha rytíře na koni, který třímá v zuřivém gestu meč, kterému někdo ulomil špičku. Kůň by měl, kdyby byl živý, u huby pěnu, soudě podle šíleného výrazu, který má, ale možná tu sochu jen zhotovil nešikovný sochař. Rytíř má na hlavě helmu s chráničem na nos, je nacpaný v těžkém brnění a na pravé ruce mu chybí tři prsty. Pokud vím, jde o Levého Konra, hrdinu místní oblasti, ale nejsem si jistá. Prostorské báchorky mě nikdy nebavily. Větší domek, který je pravděpodobně nejdůležitějším stavením ve vsi, je popraskaný, omítka se olupuje, střecha je na jednom místě propadená. O domech v okolí se radši ani nebudu zmiňovat, protože neznám slovo, které by to vyjádřilo. Je to tady stokrát horší, než jsem si myslela. A je tu úplně mrtvo.
Kam se poděli všichni? Je dopoledne, měl by tu být ruch, trhy s dobytkem, zeleninou, Prostořany , zbožím, čímkoli. Ale nikdo tady není, po kašně poskakují dva hubení holubi, ale to je všechno. Okna jsou zavřená, okenice, ty, které jsou ještě pohromadě a drží v pantech, zabouchnuté. Něco tady nehraje.
Dobouchávám se do jednoho z domů, ale marně. Jejich problém, šanci dostali. Vyrvávám dveře z pantů a vcházím dovnitř. Jestliže jsem si myslela, že domy zvenčí vypadají hrozně, tak nevím, jak vyjádřit stav, v jakém jsem je našla vevnitř. A je mi jasné, že něco není v pořádku. Na podlaze je povlak prachu a špíny, stěny jsou popraskané, na stropě je plíseň a mokré skvrny. Střecha na tom asi nebude úplně dobře, pravděpodobně v ní vězí několik děr. Vstupní hala ústí do jediné nepříliš velké místnosti. Kdybych nebyla skrz naskrz zlá a něco takového mi nerozhánělo nudu, asi bych sebou sekla.
První, co mě zaráží, je ten strašný smrad. Hniloba a plíseň by na mě působily, i kdybych byla slepá. A pak se před čich dostává zrak. To, co spatřuji, je vážně pastva pro oči pro někoho mé povahy, ale pro kohokoli jiného asi nic moc.
Na podlaze leží několik těl v různých stadiích rozkladu, kolem poletují mouchy, po podlaze se hemží krysy a celkově je to tady dost hnusné. Ale skvělé. Je to rodina, dva dospělí, muž a žena, a čtyři různě velké děti. Nevím, na co zemřeli, ale zdá se, že nebyli jediní. Po příčinách nehodlám pátrat.
Chci odsud vypadnout, ale ještě předtím mě něco chytá za rameno. Otáčím se a vidím to nejubožejší stvoření, jaké si dokážu představit. Hubený kluk v chatrných, rozedraných šatech na mě hledí velkýma zakalenýma šedýma očima, vystupujícíma z kostnatého obličeje. Kůži na sobě má nataženou, s ošklivou vyrážkou a jinými chorobami. Jestli někdo vypadá na umření, je to tohle zjevení. Nikdy jsem tu chorobu neviděla, ale vím, co to je. Mor.
Otřesu se odporem. Ten kluk na mě kouká těma šílenýma, nepřítomnýma očima. Pravděpodobně poslední člen rodiny. Necítím žádnou lítost, když ho zabiji. Naopak mám pocit, že jsem mu ještě pomohla. Stačilo mi, pro dnešek mám utrpení z této části Prostoru Návratu dost. Je čas najít si další oběť.
Chci se přemístit, ale něco mě zaráží. Prudký výron energie, který je tady, v Prostoru, daleko patrnější než v mé říši. Párkrát už jsem ho cítila, ale nebyl až tak důležitý. Aspoň mi tak připadal, ale teď cítím, jak jsem se zmýlila. První, co mě napadá, je, že si Evilleine zase udělala výlet. Jenže to byl jen zášleh, jako pulzování srdce. Sestru bych cítila celou dobu. Takhle pulzují jen věci, které chtějí, aby je někdo našel, ale měl to trochu ztížené. Nesmírně mocné zbraně. A jedna nová se asi hlásí o své nalezení.
A já budu ta, kdo ji získá.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Dany Dany | Web | 27. března 2012 v 21:34 | Reagovat

ojha :)) celkom zaujimave :) idem hned cítať dalsiu kapitolu :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama