Kapitola 14.

17. března 2012 v 19:16 | Vicky |  Jiný Svět: Zapřená
Ještě dnes je tu 14. kapitolka, tak ať se líbí :)
Liss, Tvá postava je na scéně! :D Sice jsem se o ní
ještě moc nerozepsala, ale mám s ní své plány... ;)
Jinak - další kapitolu bude vyprávět Way!!! :D

ČTRNÁCT
Mám vyhlídnutou jednu ženu, možná třicetiletou, a vypadajíc velmi šťavnatě.
Všechny ostatní ženy ze záchodků už odešly a já jsem připravena zaútočit. Žena právě stojí u foukače rukou a já dělám, že si jdu také osušit ruce. Ale v tu chvíli se na ni vrhnu a ona ani nestačí vykřiknout.


Mrtvolu jsem schovala na nejzazší záchod a zamkla ji tam. Jistě, že ji někdo jednou objeví - a pravděpodobně ještě dnes v noci -, ale neměla jsem moc času na schovávání mrtvol. A moji rodiče už stejně o mém útěku jistě ví, a jistě je hned napadne, že jsem v Calgary. Nalezení vysáté mrtvoly jen potvrdí, že jsem tu byla. BYLA, ale to je minulost.
Není sedím v ukradeném autě a z letiště z Minnesoty se Cedrikem ujíždíme k mému bývalému domovu. Nemá vůči mně žádné podezření a na to, že jsem se tak dlouho zdržela na záchodě, se nevyptával.
Podle moderní GPS nám k městu, ve kterém jsem ještě před týdnem žila, zbývá pouze hodina a půl. Je pozdní odpoledne, den poté, co jsem unikla z Aljašky. Se Cedrikem jsme mezitím moc slov neprohodili, ale snad mě časem nechá na pokoji a vrátí se do Prudhoe Bay - nebo se vydá svou vlastní cestou, mně bude stačit, když o mně nebude vyprávět po hospodách.
Zastavujeme, abychom natankovali a já si mezitím skočím do blízkého lesa ulovit veverku. Vrátím se ještě dřív, než Cedric zaplatí a koupí nám oběma čokoládovou zmrzlinu na cestu. Krví jsem nasycena, takže příštích šest nebo sedm hodin bych měla být v pohodě.
Poděkuji za zmrzku a pokračujeme v cestě. Cedric je už od řízení unavený, tak se nabídnu, že si za volant mohu sednout já, ale to rázně zamítá. Je mi prý teprve patnáct. Pche.
Rozhodnu se trochu se prospat, kdybych později potřebovala energii. A té není nikdy dost. Rozhodně mi kratší spánek prospí. Opřu se o sedadlo vedle Cedrikova a zavřu oči. Jelikož jedeme po rovné, přímočaré dálnici, nejsou žádné zatáčky, usíná se mi dobře.

Rozhlížím se kolem sebe. Uvědomuji si, kde to vlastně stojím. Ups… Na střeše nějakého mrakodrapu?! Ihned se ozve závrať a když se podívám dolů, dolů…, svět se se mnou točí a já padám. Padám a křiku neslyším. Nevydávám ani hlásku. Což je divné - já, se svou hysterickou povahou, se rozkřičím skoro při všem.
Ale pak jsem v něčí náruči. Podívám se tomu dotyčnému do očí. Je to Cedric. Na tváři má svůj kouzelný, svůdný úsměv, pro který bych ještě před několika dny zabíjela, a usmívá se na mě. Je to k neuvěření, ale přese vše, co se stalo, přese všechny katastrofy, které jsem měla s muži, jsem opravdickou pusu na pusu ještě nedostala. Pomalu zavírám oči a přibližuji svá ústa k Cedrikovým. Cítím jeho něžný dech… a ani si neuvědomuji, že jsem si řekla, že s ním už nechci nic mít, ne poté, jak se ke mně zachoval u vodopádu. Ještě to nepřebolelo.
Otevírám oči, jelikož polibek nepřichází. Nikdy není nic podle mých představ, nikdy. Ale copak chci tak moc? Jeden, jediný, nevinný polibek, který by neskrýval lásku, nelhal by svou něžností… Jenže když se mé oči otevírají, hledí do tvrdých, nečetných očí Waye. A sakra. Kde se tu vzal?? přemýšlím, ale odpovědi se nedočkávám, protože Way říká:
"Tvůj osud bude naplněn, drahá Rachel. A já budu jeho součástí. Na to nezapomeň. Najdu si tě, ať jsi třeba na druhém konci světa."

Prudce otevírám oči a probouzím se.
"Hej, jseš v pohodě?" Málem vyskakuji z kůže, ale naštěstí je to jen Cedrikův hlas. Přesto skoro nadskakuji leknutím.
"Ehm… jo," dostávám ze sebe, ale moc "v pohodě" se necítím. Znovu usnout si nedovolím, i když mé tělo po tom touží jako ryba na suchu po vodě. Stejně už za chvíli budeme tam, kam máme namířeno - sen se mi zdál být krátký, ale ve skutečnosti trval něco přes hodinu. Už vidím své město, ve kterém jsem ještě před týdnem pobývala, a nyní mi to přijde jako roky, co jsem tu nebyla. Projíždíme městem a já naviguji Cedrika k mému bývalému domu. Neprodali jsme ho, takže by měl být prázdný.
Už ho vidím. Stojí tam, v celé své impozantnosti, jako mrakodrap uprostřed poušti, divný, obrovský, krásný. Domov. Nevím proč, ale najednou mi připadá mnohem víc jako domov, než ten na Aljašce. Cedric zaparkuje za domem, aby na auto nebylo ze silnice vidět - zrovna by se nám moc nehodilo, aby někdo nahlásil čísi přítomnost tady. Tady, kde žila tak divná rodina s ještě podivnější dcerou…
"Wow, tak tady jsi bydlela?" Cedric obdivuje dům pohledem a vypíná motor.
"Jo, asi tak tři měsíce, a předtím-" Najednou se zarážím. Kolik mohu Cedrikovi říct? Skoro vůbec se neznáme a jelikož jsme se spřátelili teprve… včera, ještě moc mu nevěřím.
"A předtím…?" měří si mě pohledem.
"Jsme žili jinde. Tady jsme vlastně byli jen na rekreaci…" mumlám a blábolím samé nesmysly, ale je mi jasné, že Cedric mi nevěří ani slovo - říká to jeho pobavený, a možná nedůvěřivý pohled. Ale nic mi nevyvrací, a vystupuje z auta. Já také a zabouchávám dveře možná až moc prudce. To jsem tak nervózní?? Z čeho, sakra? Že v mém domě bude idol, do kterého jsem blázen a včera jsme se stali přáteli? Hm, nic se přece neděje.
Jdeme zadními dveřmi a já zadoufám, že náhradní klíč bude stále na svém místě, protože jinak se dovnitř budeme muset dostat oknem. Ale klíč je naštěstí na svém místě pod uvolněnou dlaždicí u dveří a já bez problémů odemykám a s Cedrikem v patách vcházím dovnitř. Cítím známou vůni - cítím domov. Jestli se mi zdál jako velká klec a vám také, nemáte tušení, jak se cítím teď. Je to, jako bych se snažila vrátit minulost, vrátit se zpět k té nevědomosti o svém skutečném životě…, jenže minulost vrátit nejde a tak jen slepě bloudím přítomností a snažím se nalézt rovnováhu. Což rozhodně není lehké.
Stojíme se Cedrikem v předsíni, která sama už vypadá jako velký obývací pokoj. Rozhlížím se kolem sebe. Není poznat, zda tu byla policie, ale vše je na svém místě - deštníky zavěšené na háčcích, naše bundy a kabáty na věšáku, matčiny elegantní boty…
Je to tak známé, a zároveň vzdálené. Jakoby to už nepatřilo mně, nepatřilo mému životu. Když pomyslím na svou minulost, přijde mi to jako procházka růžovou zahradou, oproti tomu, co dělám a kdo jsem nyní. Říkáte si, že být upírkou znamená žádné problémy, ale je to přesně naopak. Zvlášť potom, když vás i ve svých snech pronásleduje sexy drsný vampýr, ze kterého jsem cvok i já. Nahání mi strach a nevím, co od něj mám čekat. Nikdy nevím, co zrovna udělá. Je nevypočitatelný, nepředvídatelný. Ale myšlenky na Waye zaženu do kouta a přinutím se myslet zodpovědně a vymyslet konečně nějaký plán.


Sedíme s Cedrikem na pergole na zahradě a trávíme pizzu, kterou jsem nějakým zázrakem dokázala nepřipálit. Už i zapnout troubu bylo pro upírku mého přemýšlení skoro nezvladatelné, ale Cedric zatím nevypadá, že je mu špatně, takže soudím, že dnešní večeře ho nezabije. Ne, že bych se ho nechtěla zbavit.
Problém bude s něčím jiným. Pálí mě v krku.
Zvedám se s tím, že jdu odnést talíře do kuchyně. "Zůstaň tu, za chvíli se vrátím. Umyju talíře a hned přijdu," oznamuji, ale v plánu mám samozřejmě něco jiného. Jakmile vstoupím do kuchyně a přiblížím se k ledničce, doslova ji rozrazím,ale tam,ani v mrazáku
žádná krev není. What the hell!
Rychle vyrážím z domu a doufám, že si za dvě minuty stačím něco ulovit. Naštěstí les je odtud asi jen pár kilometrů a ty za pár sekund překonávám. Ocitám se v lese, na jehož mohutné stromy dopadají paprsky zacházejícího slunce. Spěšně se rozbíhám po lese a hledám cokoliv, třeba veverku, nebo zajíce a když si konečně něco ulovím a vracím se zpět, uslyším tichý vzdech. Pro člověka by byl naprosto neslyšitelný, ale já jsem jiný případ.
Blížím se k místu, odkud vzlyky přicházejí. Našlapuji opatrně a tak se i pohybuji. Co kdyby to byl nějaký člověk, čirou náhodou by se otočil a spatřil by pohřešovanou dívku s pravděpodobně kriminálními rodiči?? Ale žádný pohled na sobě naštěstí necítím. Ale vidím dívku. Její věk se neodvažuji odhadnout, nejsem si jistá, jelikož je ke mně otočená zády. Navíc klečí. Ale soudím, že víc, než těch 19 jí nebude. Všimnu si nádherných kaštanových vlasů lesknoucích se v paprscích slunce a pomyslím si, že takové vlasy bych si moc přála. Ale o vzhled se teď starat snad nemusím, ne?
Otočí se ke mně a já vidím uslzené čokoládové oči, zírajíc na mě, jako by poprvé viděla člověka - samozřejmě nemůže ani tušit, že jsem upírka. Postaví se a přede mnou se krčí ne příliš vysoká uslzená dívka.
"Ehm - stalo se ti něco?" koktám nejistě. Ale dívka se najednou rozbíhá pryč. Je docela dost rychlá a snadno probíhá mezi stromy, se kterými mám JÁ problém. Je tu příliš nízkých větví a já musím shýbat hlavu, ty oproti tomu dívce přede mnou utíkající, nedělají nejmenší problém.
"Počkej!" volám, ale mizí mi z dohledu. Fajn, pomyslím si a aktivuji svou upíří rychlost. Jenže mezitím se mi ztratila, takže mi chvíli trvá, než ji dohoním a najdu. Zastavím se uprostřed kruhu ze stromů a dívám se, zda-li není dívka za některým stromem. Ale není.
Stojí přímo za mnou. Když to zjišťuji, nejraději bych si dala facku. Jak jsem mohla být tak nepozorná??
Otáčím se a ona na mě upírá své oči. Popravdě, kdybych byla člověk, děsila by mě. A nejen oči a výraz vypadaly podivně - její oblečení bylo potrhané, samá díra, ale dívka nevypadala, že by jí to příliš vadilo. Asi jsem na ni zírala opravdu dlouho, protože se znovu dala na útěk. Chtěla bych se za ní zase vydat, ale zapadající slunce mě upozorňuje, že nemám moc času na návrat. Nechávám tedy podivínku na pokoji a vracím se do domu. Cestou však musím přemýšlet o podivné dívce.


"Kdes byla tak dlouho? Už jsem chtěl jít za tebou dovnitř," oznamuje Cedric.
"Rozbila jsem talíř," odpovím jistě. Tentokrát jsem si historku nacvičila a pro jistotu jeden talíř rozbila, kdyby mi Cedric nevěřil a chtěl se jít přesvědčit. "Chvíli mi trvalo, než jsem našla smetáček a lopatku," dodám, ale není třeba nic vysvětlovat, protože Cedrikovi je stejně jasné, že jsem totální nemehlo, a nejen v domácnosti.
"Jasně, takže… kde mě hodláš ubytovat? Nebo mě necháš spát venku v zimě?" ptá se. Myslím, že by ho nepřekvapilo, kdyby odpověď zněla "ano" - jistě je už na mé potrhlosti zvyklý a ohledně mě ho nemůže moc věcí překvapit - pokud nepočítám své upírství, minulost svých rodičů a nebezpečných vampýrů, kteří mě pravděpodobně sledují po celém světě.
"Hm, máme několik pokojů pro hosty," zamumlám na odpověď a v duchu dodám: Ale nikdy jsme je nevyužili. Bohužel teď je mi jasné, proč rodiče kupovali tak obrovské vily.
"A se mnou spát nechceš, kdybych měl v noci zlé sny?" vtipkuje a já si neodpustím smích. Už jsem skoro zapomněla, jak se smát - za celý život jsem se moc nezasmála a po všem, co se stalo, myslím, že jsem zapomněla, proč se smát.
Zavedu Cedrika do patra, ve kterém jsem dříve měla i já pokoj a ubytuji ho. Což netrvá moc dlouho, jelikož Cedric s sebou nemá žádné věci. Ale s nakupováním nového oblečení se nemohu zdržovat, zvlášť když rodiče uvidí každou smrt, kterou způsobím - a tím pádem i zjistí, kde. Fakt super, pomyslím si naštvaně.
"Hm, můžeš si půjčit nějako tátovy věci, pokud ti budou, ale upozorňuji Tě, že zítra se zase stěhujeme, tak ať ti to balení netrvá moc dlouho. Dobrou noc," řeknu stručně a chystám se odejít.
Jenže Cedric na mě ještě zavolá.
"Hele, víš, že jsi docela divná?"
"To slýchám často," odpovím, ale on mě chytne za ruku a nenechá mě odejít z pokoje.
"Pusť mě, do prdele!"
"Já jen chci vědět pravdu, Rachel, pokud se tak vůbec jmenuješ," sykne. "Vím, že něco není v pořádku a není to jen kvůli tomu, že mi celou dobu lžeš. Poznám na lidech, když mi neříkají pravdu. A u tebe je to, jako bys to měla napsané na čele!" šeptá, ale sálá z něj vztek. Popravdě, nechci vědět, co dalšího udělá. "Proč mi sakra lžeš? Myslíš, že půjdu, a roztroubím to po celý planetě nebo co?! Něco mi tajíš!"
"Proč si to myslíš? Jen proto, že máme tak velkej dům? Navíc, pokud si vzpomínám, nikdo tě nenutil, abys jel se mnou!!" křičím rozhněvaně a skoro se neovládám. Vytrhávám se mu a kráčím pryč z jeho pokoje. Ale ještě předtím, než za sebou zabouchnu dveře, slyším jeho hlas: "Nevěřím ti, už z důvodu, že ty nevěříš mně."
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Selené Selené | Web | 17. března 2012 v 19:34 | Reagovat

wow to je síla ted asi neusnu do dalšího dne dokud nepřečtu další kapitolu sakra!!!!!! achjo:-((((( ty nás ,ale mučíš.....

2 Vicky Vicky | Web | 17. března 2012 v 19:47 | Reagovat

[1]: jéééé... tak to je mi líto, já nikoho mučit nechci! :D

3 Selené Selené | Web | 17. března 2012 v 19:49 | Reagovat

neboj já to myslela v dobrém,budee ještě nějaka kapitolka dnes( slint) hihi

4 Vicky Vicky | Web | 17. března 2012 v 20:04 | Reagovat

[3]: už je skoro hotová další kapitola ZK, ale... JS jsem ještě ani nezačala psát :D ,protože přemýšlím, jak tam všechny "postavy komentátorů" zařadit, aby se hodily co nejlépe ;-)  ;-) Ale neboj, dneska ještě něco napíšu a zítra jí tu máte (nejpozději v pondělí, ale jsem si na 97% jistá, že bude zítra ;-) )
Dnes se maximálně dočkáte ZK :-P

5 Selené Selené | Web | 17. března 2012 v 20:07 | Reagovat

to vubec nevadííííííííí jsi moje droga:-P aspon jak se vyspím budu vědet že tady bude překvapení juhu

6 Vicky Vicky | Web | 17. března 2012 v 20:23 | Reagovat

[5]: no... hned ráno tu JS asi nebude, protože jedu pryč a vracím se až odpoledne a to se budu učit do školy... ale snad to stihnu napsat ;-)

7 Selené Selené | Web | 17. března 2012 v 20:25 | Reagovat

však já taky mám zitra v planu stavat z postele až kolem obeda:-) adriv než v 15hodin pc nezapnu:D tak ahlavně nezalezi kdy sem to dáš,ale myslím, že budu mit dobrou naladu že to bude zitra víš:-)

8 Liss Liss | Web | 18. března 2012 v 11:32 | Reagovat

Rachel začíná být dost drsná borka :-D
Jinak... jo, jsem první, kdo se tam objevil, takže super :-)  :-)

9 Vicky Vicky | Web | 18. března 2012 v 14:47 | Reagovat

[7]: Ok, snad se brzy dočkáš další kapitoly :-)
[8]: Neboj, nejseš tam ani zdaleka naposledy :-D

10 Selené Selené | Web | 18. března 2012 v 15:08 | Reagovat

tak co dneska se máme na co těšit :-P hmmmmmmm :-) já už uplně taju:-) když vím,že dnes budou nové kapitolky hihi..a děkuji za komentáře:-) je to od tebe moc milé a mě to udělá vždy takovou velkou radost:-)

11 Vicky Vicky | Web | 18. března 2012 v 16:13 | Reagovat

[10]: Nemáš za co :-) Jsem ráda, když někoho potěším :-)  :-) Ale bohužel... dneska se mám naučit debilních 5 listů A4 z dějáku... a nevím, jestli další kapitolku JS stihnu... :-(  :-(  :-( No, tímto asi moc netěším, co?? :-( Ale budu se snažit ;-)

12 Selené Selené | Web | 18. března 2012 v 16:16 | Reagovat

achhhhhhhhhhhh :-((( tak to nevadíí :-( Jéé ten jsem měla nejradši na zakladce:-) no netěšíš,ale musíme to pochopit:-)

13 Vicky Vicky | Web | 18. března 2012 v 17:30 | Reagovat

[12]: díky bohu, už bude jen chvíli a pak - au revoir páprdové vykládajíc o těch nudných dějinách!!!!!!! (bez urážky - já děják nenávidim)
hele, s tím učením už jsem tak nějak u konce - možná to stihnu napsat, ale když ne, neodepisujte mě ;-) merci :D

14 Liss Liss | Web | 18. března 2012 v 17:40 | Reagovat

[13]: Neodepisujte? Děláš si srandu? Ty jeden den nepřidáš kapitolu a už tě máme odepsat?? O_O

15 Selené Selené | Web | 18. března 2012 v 17:43 | Reagovat

[14]: přesně souhlasím s Liss neboj se my tě neodepíšem :-) taky sem dneska neměla čas na pravidelnou denni kapitolu, ale ted ji kvuli tobě píšu :-) když se ti libila ranni kapitola:D

16 Vicky Vicky | Web | 18. března 2012 v 17:52 | Reagovat

[14]: fajn, fajn... :D díky :-)
[15]: ok, to jsem ráda :-) za neodepsání i za tu další kapču ;-)

17 Dany Dany | Web | 18. března 2012 v 22:18 | Reagovat

tak to som zvedava, kedy tam nastúpi moja psotava :DD  boze ja som snad chora úpo kazdej jednej muzskej postavy v kazdej knihe tu slintam jak :DDDDDD cedrik, way,... paneboze :DDD

18 Vicky Vicky | Web | 18. března 2012 v 22:39 | Reagovat

[17]: no, tak teď kdo s koho, co?? :D  :D Tvoje postava nastoupí v další kapitolce, kterou bude vyprávět Way... no ale to už jste si přečetli nad kapitolou, že? :D Pokud zítra nebudu mít moc úkolů, na scénu přijde kapitola 15. xD xD xD

19 Dany Dany | Web | 19. března 2012 v 21:25 | Reagovat

JOj uz viem jak sa citia moji citatelia ked ta pridavam po tyzdni a viac :/ :D musim sa zlepšit :DDD ale tak teraz som chcela  si urobit prestavku ze tu kapitolu napiše dakto iny a ja mozem pisat zatial Vrahynu, ale ta dajak nikt osa neozval :DDDD  JUUUUUUU !!!! Nemozem ku svojej postave este dopisat: MALA NIECO S WAYOM :DDDDD  CO MA NAPADLo :DDD ze by akoze  mala daco s Wayom a potom teraz v sucasnosti prisla zase :D a  Rachel by nanu ziarlila :DD

20 Vicky Vicky | Web | 19. března 2012 v 21:39 | Reagovat

[19]: juuuj 8-O  8-O já už tě zařadila jinak... Ale v UPOUTÁVCE sem něco napsala... Neboj, teď mě napadl skvělý nápad, ale neřeknu ani ťuk! xD xD Je to něco podobného, co jsi navrhla ;) ;) neboj nezůstaneš sama x) x)
ohledně té kapitoly v MU... nevím, měla by sem zájem, ale teď nemám čas skoro ani na svoje povídky, a navíc moc slovensky psát neumím... vlastně skoro vůbec a hledat si slovíčka v překladači se mi tedy moc nechce......

21 Dany Dany | Web | 19. března 2012 v 21:59 | Reagovat

to moze byt v pohode v cestine :D  tak sa tešim idem hned citat uputavku :)) hned ti tam necham koment :DDDD

22 Erin Erin | E-mail | Web | 22. března 2012 v 17:20 | Reagovat

Já se tak těším na sebe, tudíž Deana :-D
Jinak kapitola skvělá, mám strach z Cedrika, on... je mi nesympatickej, jako postava. Tak nějak bych se nedivila, kdyby Rachel najednou napráskal a.. byl to nějakej hajzl! Den v tahu, povídka skoro dočtená... snad jenom, pokračuj dál! :-)

23 Vicky Vicky | E-mail | Web | 22. března 2012 v 20:43 | Reagovat

[22]: Budu, budu :D
ze Cedrika se ještě vyklube zvrhlík, takže žádné mírumilovné úmysly s ním nemám :D

24 NikaRoovy NikaRoovy | Web | 2. května 2012 v 20:14 | Reagovat

Cedric mě děsí, je fakt divnej! :D Jinak úžasná kapitola, píšeš vážně ohromně, kolikrát ti to ještě řeknu, ale je to pravda! :-D

25 Vicky Vicky | E-mail | Web | 3. května 2012 v 1:49 | Reagovat

[24]: Rikej m to kolikrat chces, mne to nevadi :D  :D Jsem moc potesena, ze se ti to libi!!!
*kolikrat tohle budu rikat JA??? :D  :D

26 Domča Domča | Web | 8. února 2013 v 15:05 | Reagovat

Paráda! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama