Kapitola 18.

28. března 2012 v 18:51 | Vicky |  Jiný Svět: Zapřená
Tady je další kapitolka JS :D
Doufám, že se bude líbit ;)
Jinak, děkuju Vám, čtenáři, že moje povídky čtete :)
Jsem Vám za to vděčná!!

OSMNÁCT

Probouzí mě silné vonné aroma a v tu chvíli si uvědomuji, že mohu zas normálně dýchat. To je úleva! Divné ale je, že necítím žádnou bolest okolo zápěstí ani kotníků - copak nejsem svázaná?? Proč mě Cedric s Colem nespoutali? Copak si tolik věří, že jim nedokážu utéct?
Ale když otevírám oči, zjišťuji, že moji věznitelé rozhodně nejsou dva šílenci Cedric a Cole. S úsměvem se na mě dívá možná sedmnáctiletá dívka s tmavě hnědými vlasy k ramenům, elegantně zastřiženými a moderně melírované světlými proužky. Vypadá jako správná kamarádka, ale na druhou stranu i jako drsná bojovnice, připravená zaútočit. Pod nosem mi drží malou misku s čímsi, co vypadá jako rozdrcené okvětní lístky nějaké květiny. Krásně a silně to voní, ale trošku mě to dráždí do nosu.
"Konečně ses probudila," utrousí, stále s úsměvem a odtáhne mističku od mého nosu. Už se mi aspoň tolik nemotá hlava a mohu se zas v pořádku orientovat. Sedím na zadním sedadle a jedeme s dívkou v nějakém autě s černými skly a tudíž dovnitř nepronikne ostré odpolední slunce.
"Ehm… Kdo jsi?" Vtom si konečně vybavím, co se stalo. "Kde je-" Začínám panikařit a strachuji se o Olivii. Vážně se udusil? Nebo je v pořádku? Zmateně mrkám, ale dívka s tmavými vlasy mě uklidňuje tím, že mi pokládá svou opálenou ruku na rameno.
"Tvá kamarádka je v pořádku," konejší mě. No, pojem kamarádka bych zrovna nepoužila, ale jsem ráda, že Olivia je v pořádku. "Měla namále a skoro to nepřežila, ale včas jsme přišli a zachránili vás."
"Vy?" ptám se zmateně. Takže je jich víc? A ví o tom, že jsem upírka? A vysvětlí mi konečně někdo, proč byla unesena i Olivia? Mám tolik otázek, ale nevím, kolik toho tato dívka ví a proto nevím, na co se mám zeptat.
"Ano," ukáže na řidiče. Překvapuje mě, že je to ten muž, který stál před chatkou, když jsme k ní přijeli se Cedrikem a Colem. Potom jsem si ani nevšimla, že zmizel, ale asi jsem to brala tak, že se ho bratři Lockwoodovi nějak zbavili.
Na rtech má nečitelný výraz, ale za tmavými slunečními brýlemi vidím přátelské a veselé oči. Usměji se na něj a on můj úsměv spatří ve zpětném zrcátku. Snažím se nečervenat, ale moc se mi to nedaří. Však taky nemám tolik zkušeností s kluky a teď je jich na mě moc.
"Těší mě, jsem Dean," představuje se a konečně mi taky věnuje úsměv. Sice nepatrný, ale v tuto chvíli mě těší každá milá věc.
"A já jsem Selené," natahuje ke mně ruku a já ji trochu nervózně přijímám. Co se tu děje? Proč jsou ke mně tak milí? Proč nás zachránili? A proč nenechali Olivii zemřít? Copak jim na našich životech záleží??
"Ehm… taky mě těší… jsem Rachel," koktám.
"Dobře. Řekni, Rachel, máš ráda Kalifornii?" zeptá se Selené. Tak tuto otázku jsem rozhodně nečekala. Čekala jsem otázky typu co jsem zač, kde jsem se vzala v té hořící chatce, a jestli se cítím v pořádku, ale to už je vlastně jedno. Proto přikyvuji a mám v úmyslu zeptat se na své otázky, ale Selené mě utíná jedním pohybem ruky. Rty naznačuje jedno slovo: Olivia. Takže se nemám ptát kvůli Olivii, sedíc vedle Deana? Neví snad něco, co Selené s Deanem ano?
Ale neptám se, koneckonců si nechci zadělávat na problémech a mohu se zeptat později. Hlavní je, že s Olivií žijeme a pro jednou nejsme krutě vězněny.
"Tak to je dobře, protože tam máme namířeno," oznamuje Dean a oči mu jiskří. Zřejmě má radost. Z čeho? Kdo ví. Jak jsem řekla, s kluky moc zkušeností nemám.
"Olivia měla velkou radost," poznamenává Selené a mrká na mou "kamarádku." Ty dvě se
zřejmě už skamarádily.
"Ale mám podmínku - aspoň jeden den věnujeme nakupování!" určuje si podmínky pisklavým hláskem. Nepřekvapilo by mě, kdyby kvůli její přítomnosti Dean naboural, nebo by ji Selené zavřela do kufru a nechala ji tam celý zbytek dne.
"Jistě, ale pochybuji, že máš kreditku s sebou," utrousí Selené pobaveně.
"Mám přeci účet a ten si mohu kdykoli vybrat," odsekne trochu uraženě Olivia, jako by bylo úplně samozřejmé, že má účet s nejspíš miliardou dolarů. Prachatí rodiče, prachatá dceruška. Škoda, že v mém případě toto nesouhlasí. Je sice moc hezké, že z našeho starého domu jsem vybrala všechny peníze, co byly poschovávané kolem, ale samozřejmě jsou v mém zavazadle, spolu s krví s celé se to zřejmě povaluje někde v lese.
"Super, ale budeš mi muset půjčit, protože mé peníze byly pravděpodobně přivlastněny Cedrikem a jeho praštěným bráchou, nebo se válí ještě v jejich autě…" Odmlčím se.
"To je v pořádku, tvůj kufr jsme našly kousek od chatky a vzali ho s sebou," prohlašuje Selené.
"Super…" No, teď zbývá otázka: Dívali se, co je uvnitř?? Avšak neodvažuji se ji vyslovit nahlas.
Jedeme po dálnici a já mám každou minutou větší nutkání zakousnout se Selené do krku. Neudělala bych jí to úmyslně, ale je možné, že klidně za hodinu ztratím ovládání a vyvraždím všechny v autě. Což by vlastně nebylo špatné řešení - auto bych si přivlastnila, nasytila se a k tomu ještě zbavila Olivie. Mám chuť se sama sobě zasmát, ale do veselí mi zrovna moc není.
Když parkujeme v Minneapolis (ano, pořád jsme v Minnesotě), popadávám svůj kufr a prohlašuji, že si nutně potřebuji odskočit. Což je vlastně také pravda. Když na mě volají, že mi kufr klidně pohlídají, dělám hluchou a rázně si razím cestu mezi chutně vonícími lidmi směrem k záchodům.
Tam si kufr opřu o zeď a nenápadně z něj vyndávám tři sáčky krve. Budu potřebovat rezervu, protože nevím, jak dlouho bude let trvat a jak dlouho v něm přežiji bez krve. A nikoho dalšího vraždit nechci, bylo by to příliš riskantní. Už předevčírem jsem na stejném místě vysála ženu a už proto nesmí být zaznamenáno další záhadné úmrtí.
Nemám starost, že mi někdo kufr ukradne - jednak je špinavý z lesa a hlíny, jednak jsou místní lidé silně náboženští a ukrást kufr by pro ně jistě znamenalo "protivení proti Bohu". Ještě před odchodem si strkám dva sáčky pro jistotu pod tričko, kdyby let trval zvlášť dlouho, jelikož ke svému zavazadlu se v tu chvíli nedostanu.
V zrcadle si všimnu, jak to vlastně vypadám. Vlasy mám hrozně rozcuchané, na obličeji mám hojící se popáleniny a šrámy a mé oblečené je roztrhané. Vypadám jako divoženka! pomyslím si. Chvíli věnuji úpravě, ale o moc lépe nevypadám, a rozdíl mezi "předtím" a "teď" nevidím. No, se vzhledem se snad moc trápit nemusím. Když se už od zrcadla odvracím, všimnu si v něm odrazu ženy za mnou. Mé instinkty zbystří a já si uvědomím, že je to tatáž dívka, kterou jsem viděla v lese za domem! Kde se tu vzala? A jak mě našla?! Sleduje mě snad? Když se však zběsile otáčím, už tam nestojí.
Vypálím ze záchodů ven na chodbu, i s kufrem, ale po záhadné dívce není vidu ani slechu. Je mi to docela divné. Jak to, že se tu objevila zrovna v tuto chvíli?
Vracím se k autu i s kufrem a připadám si trochu hloupě. Nevím proč, pronásleduje mě pocit, že na něco si nedávám pozor, skutečnost neberu na vědomí…, i když to není pravda. Ale je tu něco - proč vlastně odlétám do Kalifornie s lidmi, které sotva znám? Třeba tam čeká něco mnohem horšího a zvrhlejšího, než byli Lockwoodovi. Třeba jdu přímo na smrt. Pokud mě dokázali zastavit ti šílení bratři, jistě není vyloučeno, že to dokáže víc lidí. Ale jsou Lockwoodovi opravdu lidé? Vím jistě, že upíři nejsou, poznala bych to - i kdyby to skrývali, po několika minutách bych to stejně vycítila. Takže, co jsou
zač? Otázka za milion dolarů. Bohužel mě nenapadá žádné možné, logické řešení. Možná nějací nadpřirození lidé, silní k tomu, aby dokázali zastavit vampýrku.
Zavrtím se na sedačce a podívám se z okna. Právě vzlétáme. Pořád jsem si nezodpověděla, proč odjíždím s Deanem a Selené. Možná prostě cítím, že jsou na mé straně, a i když o mně patrně mnoho nevědí, snaží se mi s Olivií pomoct. Chtěla bych tomu věřit. Za poslední dny jsem poznala zlo, skutečné zlo, takže si už nejsem jistá, komu věřit, a koho raději hned zabít. Což mě přivádí k dalšímu problému - stále jsem ještě nepřišla na způsob, jak se zbavit toho děsného propojení s mými rodiči, jakmile vysaji živou bytost. A že mě zabijí, pokud se s někým kromě vampýrů vyspím (ale myslím, že by mě zabili i tak, protože jakýkoli jiný vampýr, než Way, by přeci nebyl můj "choť"). No, nejdříve by mě museli najít.
A jak to vyřeším s Wayem? Těžko říct. Nemám mu co říct, snad jen mohu doufat, že na mě nečeká, až se jako poslušná holčička vrátím z výletu. Nemohu spoléhat na to, že odešel od mých rodičů se svou bandou, ale mohu mít aspoň naději, že už o mě zájem ztratil úplně.
Seznam mých problémů není u konce. Je dost možné, že bratři Lockwoodovi jsou někde tam venku a číhají na mě s nějakým dalším zvrhlým překvápkem. Jestli vědí, že jsem z hořící chaty byla zachráněna, jejich mise určitě neskončila. Pokud o mě měli takový zájem už předtím, přijde mi nelogické, že by ho teď ztratili. Ale proč mě chtěli zabít? Jistě, jsem si vědoma toho, že dnes po světě běhá několik psychopatů, ale tito nevypadají na to, že mě chtějí zabít bezdůvodně.
Páni, tolik otázek, a žádná odpověď.
Možná bude nejlepší si na chvíli od všeho odpočinout. Vyjít si v Kalifornii na nákupy, zasurfovat si v nějaké zátoce Tichého oceánu, zalézt si do kasina a strávit tam celou noc, pobavit se…
Zavírám oči a upadám do neklidného spánku. Problémy, které jsem vyjmenovala, nejsou jediné. Pořád je tu ještě ta záhadná dívka, jejíž přítomnost cítím už od té doby, co jsem ji spatřila za sebou v zrcadle.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Selené Selené | Web | 28. března 2012 v 19:12 | Reagovat

wow děkuji to je krásný napsaný amy s erin tak hezky spolupracujem:D:D Erin vydíš to:D děkuji je to krásně napsané:-) moc děkuji:-) krásná kapitolka těším se na další:-)a promin že dnes nepřidavam moje kapitoly:-( ale dnes mě opustila muza:-(((

2 Liss Liss | Web | 28. března 2012 v 19:18 | Reagovat

Wow, husté. Dean se Selené vypadají fajn, Elisa je nenápadná jako sáňky v létě, ale copak může Rachel přijít na to, co je zač? ;-)

3 Vicky Vicky | E-mail | Web | 28. března 2012 v 19:29 | Reagovat

[1]: To znám... v pohodě, já taky včera ani předevčírem nepsala (Kromě Zlo nikdy nekončí), ale zase mě to chytlo a jsem moc ráda, že se Ti kapitolka líbila :D  :D Pokračování by mělo být brzy, ale zítra mám po škole přípravku na státnice z angličtiny a domů se dostanu až tak v sedm večer a to budu ráda, že padnu do postele... Takže zítra si od psaní asi odpočinu - možná napíšu další díl ZNN, ale nejsem si jistá
[2]: Jen se neboj, i takoví milí lidé jako třeba Selené mají svá tajemství... :D  :D

4 Selené Selené | Web | 28. března 2012 v 19:50 | Reagovat

[3]: sakra ty mě děsíš:D chudák já seléne co semnu bude:D teď se bduu ještě víc tešit:D:D

5 Erin Erin | E-mail | Web | 28. března 2012 v 20:18 | Reagovat

Jéé, takže už slintám i nad Deanem. Mohla bych si hrát na skromnou a říkat, že se mi stejně více líbí Way, ale... :-D Proč to dělat, že? Jináč bezva, jsi dobrá, když si je takhle svedla dohromady, zvláště Deana a Selené... A hele, Nechceš mi na FB napsat, co je Dean zač? Pěkně prosím O:) Protože jestli jenom člověk, nechceš žádné konflikty s Elisou! :-D

6 Vicky Vicky | E-mail | Web | 28. března 2012 v 20:41 | Reagovat

[5]: dobře, napíšu Ti to :D Zatím jeho nemám moc promyšleného, kdo je, ale mám představu... :-D
Sorry, lidičky, vy se to dozvíte až v dalších kapitolách :D  :D
[4]: Co s tebou bude? Brzy se dozvíš :-D

7 Selené Selené | Web | 28. března 2012 v 20:55 | Reagovat

[6]: Vciky ty mě děsíš asouhlasim s erin je to hezké že si nás svedla dohromady:D Erin asi tě začnu okusovat:D:D mňami :D :D

8 Dany Dany | Web | 28. března 2012 v 21:24 | Reagovat

uzasna kapitola ako vždy :))fakt by ma zaujimalo co su Selene a Dean zac :D

9 Death a Vampire Death a Vampire | Web | 28. března 2012 v 21:44 | Reagovat

[7]: něco Ti mohu prozradit ---> okusovat Deana teda rozhodně nebudeš!! :-D  :-D Sice jste spolu, ale... No, každý má svého kostlivce ve skříni :D :D
[8]: Děkuju moc, Dany :-D Nebude dlouho trvat a identita Selené a Deana vyplave na povrch ;-)  :-D

10 Erin Erin | 29. března 2012 v 10:07 | Reagovat

[9]: Dneska chci na FB vědět všechno, co s ním zamýšlíš, má drahá! :-D

11 Niala Niala | E-mail | Web | 29. března 2012 v 12:16 | Reagovat

Super kapitola! Nechci být zlá, ale trošku mě mrzí že se Olivia neudusila :-D Nééé sranda. Moc se těším na pokráčko a jsem zvědavá co jsou Selené a Dean zač. Páni, takhle moc mě zatím žádný pžíběh nechytl. Píšeš skvěle!

12 Vicky Vicky | Web | 29. března 2012 v 15:10 | Reagovat

[10]: hm... sice jsem Ti napsala, co je zač, ale víc už Ti nepovím :D  :D Promiň, musím Tě přece trochu napínat ;-)  :-D  :-D
[11]: Chtěla jsem nechat Olivii zemřít ale... pak mě napadlo, že přece nemůžu nechat takovou mrchu zemřít :D  :D Byla by jí škoda :D
Jinak děkuju děkuju děkuju!! Opravdu mám velkou radost, že se Ti povídka líbí! :D

13 Erin Erin | E-mail | Web | 29. března 2012 v 19:29 | Reagovat

[12]: Pohoda, mě to stačí! :-D Muhehe, vím něco navíc, jednou... :-D

14 Vicky Vicky | Web | 29. března 2012 v 20:24 | Reagovat

[13]: Tak nám tu nepukni pýchou, prosím tě... :-D  :-D

15 Selena Selena | 31. března 2012 v 2:31 | Reagovat

[13]: to je osklive..jaaaa chci taky hihi, ale ja si na to pockam, abych nebyla brzo stara >D erin ty js teda ale velkej yvedavec XO X>

16 Vicky Vicky | Web | 31. března 2012 v 10:29 | Reagovat

[15]: jasně, počkej si ^v^

17 NikaRoovy NikaRoovy | Web | 14. června 2012 v 7:06 | Reagovat

Já vím, zase mi to trvalo a jsem na sebe naštvaná protože  jsem vůbec nemla čas a povídka mi chyběla! Fakt úžasná kapitola, až přijdu ze školy půjdu na další§

18 Domča Domča | Web | 19. února 2013 v 15:47 | Reagovat

Skvelé :D zoznam postáv sa dobre rozrastá :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama