2. Kapitola

27. března 2012 v 20:31 | Vicky |  Zlo nikdy nekončí (Vicky a Liss)
2. Kapitola
Evilleine
Bohyně Prostoru Cestovatelů
Pach krve mě vždy uspokojí.
Má oběť se svíjí v agonii na křišťálově bílé podlaze, nyní pošpiněné krví Prostořana a sálem se rozléhá jeho zoufalý vzlykot. Miluji, když mě poddaní prosí a škemrají o milost - kterou jim stejně nikdy nedopřeji a pro ně jediné osvobození, je smrt.
"Našla ji?" Můj ostrý hlas utíná nepokojnou atmosféru v síni. Nyní jsou všichni ještě nervóznější než předtím. A mají proč. Když jsem nahněvaná a nedostává se mi, po čem prahnu, není radno si se mnou hrát. Obracím se ke strážnému a nařizuji mu, aby dal Prostořana ze Prostoru Návratu zavřít do kobky. Nechám ho tam celou noc bez jídla a pití. Jen on, chladný temný prostor kolem sebe a hladové krysy. Zítra z něj dostanu nějaké informace, bez nich toho ubožáka nenechám zemřít!

Procházím chodbou směrem ke svému pokoji a přemýšlím o své situaci.
Zatraceně! Všechno se mi vymyká z rukou! hněvám se. Proč ona má tak loajální poddané?! Moji jsou bídní kecalové a neslouží své Bohyni dost oddaně. Zasloužili by krutý trest. Ale to není můj současný problém. Toto byl již třetí Prostořan, kterého moji bojovníci unesli z Prostoru Návratu a stejně jako ostatní mi neprozradili nic. A slova "Já vážně nevím" mi nestačí. Nespokojím se se situací, která mi nevyhovuje, poněvadž já vždy dosáhnu svého cíle! A pokud mám zajisti své bezpečí (a i bezpečí mých Prostořanů), potřebuji vědět, kde je ta zbraň a zda-li ho má sestra již dostala do své moci. Pokud ano, velkou šanci proti ní nemám. A pokud ne, mám ještě možnost se k ní nějak dostat, i kdybych měla dát vyvraždit celý Prostor Návratu - prostor mé sestry Mallice a bohyně svého světa, kde žijí Prostořané -poddaní, obyvatelé našich světů, ale každá bohyně vlastní jen jeden. Můj svět se jmenuje Prostor Cestovatelů, a sestřin Prostor Návratu. V celé dimenzi jsou jen dvě bohyně a mezi nimi je ještě Svět lidí. Tomuto světu nevládne žádná bohyně, pokud vím. Smrtelníci jsou svobodní a nepodléhají žádné monarchii. Občas se k nim můžeme přemístit - stejně jako do dimenze mé sestry.
Když vejdu do svého pokoje, na ustlané posteli vidím cosi zažloutlého. Složený papír. Vezmu ho do ruky a rozložím ho. Je to vzkaz. Od Mallice.

Kdy konečně pochopíš, že moji Prostořané o ní nevědí? A pokud nechceš ztrátu několika svých poddaných, nepleť se do mého světa a nech mě i Prostořany na pokoji.

Vím, od koho je vzkaz a ani tu nemusím mít podpis.
Nepřekvapuje mě, že mě chce zastrašit (ne, že by se jí to někdy podařilo). Je skrz naskrz prolezlá zlem a její krutovláda nemá hranice. Ostatně, stejně jako ta má. Jsme sestry, takže něco společného mít musíme, že?
Dávno, předávno, jsme se obě narodily stejné matce, ve stejný čas. Obě nás milovala. Žily jsme všechny tři ve Světě lidí a měly jsme se moc rády. Ale jak to tak bývá, po smrti matky jsme se proti sobě s Mallice vzepřely a pomocí zla a nenávisti jsme vytvořily vlastní světy - Prostory. Staly jsme se Bohyněmi, každá krutě vládla své dimenzi a vedly jsme proti sobě války. Jenomže naše moci byly vyrovnané a nikdy jsme se nedokázaly zabít. A pak jsme přišly na to osudné Proroctví. Ani jedna nemůžu žít bez druhé. Po čase jsme zjistily, co to znamená. Nedokážeme jedna druhou zabít, protože jsme ze stejné krve a mé zlo má hodně společného se zlem té druhé. Takže jsme každá pátraly po řešení, jak tu druhou zničit, abychom převzaly moc a vládly oběma dimenzím.
Před časem jsme něco našly.
Přesněji řečeno zbraň. Jak svou sestru zničit, aniž by ta první sama zemřela. Žijeme už po staletí, protože zlo nám dalo nesmrtelnost. Jenomže existuje způsob, jak zničit Mallice, existuje způsob, jak převzít její moc. Jenom ho najít. Mám podezření, že Malliceini Prostořané něco vědí, proto je už týdny dávám unášet a vyslýchat, ale vždy stejná odpověď: "Nemám o ničem takovém ani tušení."
Před týdnem jsem trochu zapátrala a zjistila jsem, že zbraň je čistý krystal zasazený ve stříbrné dýce, ale neukáže se jen tak někomu. Takže ho jen tak neobjevím - pokud tedy nebudou Prostořané spolupracovat. A já je k tomu donutím! Tu zbraň najdu, ukončím život Mallice a má vláda bude věčná!

Pokojně odpočívám ve svých komnatách ve své loži a vzpomínám na minulost. Teď je všechno jiné. Svět je předurčen k zániku. Ale jen Věštec může predeterminovat budoucnost. Je zavolán do mých komnat a stráže ho pouští dovnitř.
Zavírají za ním dveře a on trochu nervózně kráčí ke mně.
"Má Bohyně." Klaní se skoro až k zemi a než mu pokynu, aby se posadil, hlavu má skloněnou. Aspoň někdo mi tu prokazuje úctu. Rukou mu pokynu, aby zaujal své místo na mé loži vedle mě a on to váhavě udělá. Jako vždy vezme mou dlaň do své, z torby vytáhne malý nožík a lehce mě s ním škrábne napříč dlaní. Necuknu sebou, jen slabě vzdychnu.
Věštec zavře oči a začne nehty poslepu tvarovat obrazce z mé krve. Mně osobně ty obrazce nikdy nic neříkaly, ale pokaždé se jeho věštby vyplnily a nyní na něj plně spoléhám. Když předurčil blížící se Mallice s armádou táhnoucí do mé říše, za pár dnů se odehrála skoro nejdůležitější bitva mezi námi vůbec. Tehdy byly ještě naše světy spojené a od té bitvy se oddělily díky naší vzájemné nenávisti. A když předurčil, že zbraň je dýka s zasazeným, mocným křišťálem, mající moc takovou, že dokáže zničit druhé zlo, zanedlouho jsem se o tom sama dozvěděla.
Věštec, jemuž jsem dala jméno Aurux, překvapivě zamrká a zahledí se do obrazce na mé dlani. Krvavé lajny a čáry jsou pro mě velkou neznámou, ale on zděšeně zkoumá budoucnost a zřejmě vidí něco "děsivého". Třeba mou sestru. Ta pouští hrůzu jen, když se na mě zahledí tím svým pronikavým pohledem, ale nebojím se jí. Lidem by nahnala strach, ale mně ne.
"Co vidíš, Auruxi?" ptám se nedočkavě.
"Osud této země nevěstí nic dobrého," odpoví záhadně.
"Rozveď to," vyzvu ho.
"Vidíte? Tyto spojené čáry znamená spojenectví. A tento kříž - to není obvyklý obrácený kříž jako znamení zla… Tento kříž náleží Bohu a tudíž znamená… dobro…" Hbitě mi ukazuje všechny čáry a krvavé šrámy, ale já jim stejně nerozumím. Důležitá je pro mě predestinace.
"Takže, co z toho všeho vyplívá, Věštče?"
"V nejbližší době získáte spojenectví s někým, komu patří tento symbol-"
"To je symbol mé sestry!" zvolávám pohoršeně a poznávám kalich proťatý dýkou. Znak patří Prostoru Mallice a i jí samotné…! "Takže naleznu spojenectví mezi Prostořany z její dimenze?" Možná konečně někdo z unesených obětí začne skákat, tak jak já pískám a řekne mi něco o zbrani!
"To si nemyslím," říká Aurux. "I ta nerozmazaná krev kolem znamená, že tato aliance bude s někým z vaší krve. A to nemůže být nikdo jiný, než vaše sestra, bohyně Mallice."
"To není možné! Podívej se znovu! Proč bych s ní měla jednat jinak, než jako nepřítelkyně?!"
"Bohužel, mé věštby nejsou mylné a není dobré brát je na lehkou váhu. Podruhé se mi stejná věštba neukáže, to přeci víte, má bohyně. Ale máme tu ještě ten znak Boha."
"Pokračuj."
"Pokud se vaše síly spojí, budete mít moc porazit něco, co vám oběma bude nepřítelem. A soudě podle tohoto proroctví to bude ze strany dobra."
Nemohu této věštbě uvěřit. Proč bych měla být spojenkyní Mallice? Kvůli společnému nepříteli? Těm jsem se doposud dokázala bránit sama a nepotřebovala jsem k tomu nikdy mou sestru.
"Je to všechno?" ptám se Auruxe.
"Toto vše věštba ukazuje," odpovídá mi a přitom mi hledí do očí.
"Dobrá. Můžeš jít."
Zvedá se z mé postele a odchází z pokoje. Já dál jen tak ležím a hloubám se v proroctví. Co jen může znamenat??
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Dany Dany | Web | 27. března 2012 v 21:42 | Reagovat

zaujimave :) dobry nápad :))

2 Vicky Vicky | E-mail | Web | 27. března 2012 v 21:45 | Reagovat

[1]: děkuju :-D
Nevím, jak dlouho nás to bude bavit a co z toho vznikne, ale chtěly jsme s Liss napsat nějakou spolu-autorskou povídku a chtěly jsme něco originálnějšího než upíry, anděly, vlkodlaky apod. :-D  :-D

3 Dany Dany | Web | 27. března 2012 v 22:09 | Reagovat

nj upiri su otrepaní, ale aj tak ich ja všade pisem :D bola som stastna ze ma napadlo nieco nove (vrahyna v sukni) aj tak mam v plane to dosr*t tými upírmi :DDD skvely napad o bohyniach :) páci sa mi to :)  ibac nba tiez nedavno napadlo s niekym zrobit nejaku spoluautorsku poviedku alebo co :D hmm nie je to odveci :))

4 Vicky Vicky | E-mail | Web | 27. března 2012 v 22:53 | Reagovat

[3]: souhlasím :D
upíři jsou všude, div že o ně nezakopávám, ale stejně mě hrozně baví o nich psát :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama