Kapitola 10. + věnování :)

14. března 2012 v 21:26 | Vicky |  Jiný Svět: Zapřená

Zdravím! :D
Tato kapitolka speciálně věnovaná mé nové SB Selené,
díky které jsou mé povídky živější :)
Díky moc za Tvou podporu! :D
Snažila jsem se dopsat kaitolu, takže bohužel pro tebe jsem ji zase useknula xD

DESET

Když přijdu domů, nikoho nepozdravím a rovnou zamířím do koupelny. Přichystám si pěnu a bublinky a vonnou sůl a napustím teplou vodu. A zrovna když se naložím do vany a nechám se konejšit vůní z máty a meduňky, někdo začne klepat na dveře. V tu chvíli bych toho "někoho" nabodla na špičatý kůl a pak mu vyrvala srdce. Co po mě zase můžou chtít?! Další starověké námluvy s "přáteli"?! Nebo snad procházka po lese s "přáteli"?
"CO JE ZAS?!!" zařvu směrem ke dveřím.
"Ťuky-ťuk!" ozve se úchylný hlas z chodby. Aha, to bude jeden z přátel.
"Co chceš?" zakřičím.
"Tvá matka a otec ti vzkazují, že do hodiny se máš hezky ustrojit a pak za nimi přijít do obýváku," odpoví už trochu méně úchylným hlasem.
"A proč, sakra?" zavolám podrážděně. Ale pak slyším už jen kroky, jak vampýr odchází a mně tedy neodpoví. "CO si mám vzít na sebe?! Nikam nejdu!!" Vztekám se a mé rozhořčení mě nepřechází. Rozhodnu se, že pro jednou rodiče neposlechnu a budu si dělat věci po svém. Takže tady budu sedět DVĚ hodiny a na nějaké hezké ustrojení se jim můžu vykašlat. Nevyjdu z koupelny do večera, to je snad jejich podlé trapné nápady přejdou a místo zaujmou méně podlé trapné nápady.
O hodinu později někdo na dveře zaklepe znovu.
"Rachel," slyším matčin hlas.
"Nechci s nikým mluvit!" odpovím naštvaně, ale zároveň i smutně. Mají mě jen pro své potřeby a na mně samotné jim nezáleží. S tím se budu muset vyrovnat.
"Ale ano, musíš," naléhá matka a snaží se dveře otevřít - což se jí nepovede, jelikož jsem si zamkla na dva západy. "Vyjdi z koupelny a udělej, co jsme ti přes Iana vzkázali. Hned." "A proč jste mi to nepřišli říct sami?" odseknu uraženě. Neměla bych se na ně zlobit, jsem nespravedlivá a chovám se dětinsky a pošetile, ale zkrátka si nemohu pomoct a na někom si prostě musím vyřvat.
"Poslyš, Rachel -"
"Já už vás nechci poslouchat!" zaječím najednou a z očí se mi znovu vyhrnou slzy. Ještě že mě nikdo nevidí. "Nechci být upírka a nechci být ničí družka! Nechci žít v této rodině, kde mě jen využíváte!"
"Počkej, jako to myslíš, že tě - využíváme?" zeptá se nechápavě máma.
"Tohle všechno děláte jen pro rozšíření naší rodiny a druhu! Proč?! Proč JÁ? Proč se musím rozmnožit s nějakým krvelačným vampýrem a nechat si vámi řídit život??" Už se nesnažím skrýt vzlykot, zoufalství a bezradnost jsou na mém hlasu dokonale poznat, to slyším sama.
"Ach, Rachel… Takhle jsem o tom neuvažovala," řekne zasmušile matka. Konečně slyšela pravdu a to, jak celou věc vidím já a snad od této chvíle začne uvažovat o tom, co vůbec chci já a co naopak nechci. Tedy - kdyby jí na tom opravdu záleželo, což nezáleží.
"Tak jsem ti to řekla! Co ještě chcete? Mám tančit, jak pískáte a podřizovat se, aniž byste se mě třeba zeptali, co si o věcech myslím, že?! A abys věděla, odtud do večera nevyjdu a nemám v plánu se hezky ustrojovat, jak tlumočil ten vampýr!" Už zase zvyšuji hlas, ale nezáleží mi na tom, za jak moc drzou mě máma považuje.
"Ale my pro tebe máme… překvapení," zavolá na mě zase a z jejího tónu rozpoznám nadšení. Tak teď ještě chce, abych se radovala? A z čeho? Z toho, jak mi regulují život, nebo z toho, jak mě spolužáci (konkrétně Cedric) v mé nové škole zbožňují? Tak to mám hned dva důvody k radování.
"A jaký? Romantický zásnuby v lese? Mě už ničím překvapit nedokážete!"
"No tak… budeš nadšená!" přemlouvá mě dál a tak raději souhlasím, aby s těmi sladkými hlásky dala přestala. Matka je se sebou očividně spokojená a ještě mi znovu zopakuje, abych se hezky ustrojila. Na to už nic neodpovím, i když bych velice ráda vzteky rozmlátila koupelnu.


Všimnu si, že do mé šatny opět přibyla halda nového oblečení. Takže teď ze mě matka ještě chce dělat modelku - i když nutno dodat, že pokud jde o svůdné a provokativní ošacení, dávám jí deset bodů z deseti. Samozřejmě si neopustila ani další svádivé spodní prádlo - i když to ze všeho vypadá nejnevinněji.
Nakonec si obléknu přiléhavou černou halenku a bílé přiléhavé kalhoty a páskové střevíce na vysokém podpatku a vlasy si vyčešu nahoru. Když se podívám do zrcadla, jsem docela spokojená. Od doby, kdy jsem se stala úplnou upírkou, jsem o několik centimetrů vyrostla, vlasy mi rostly rychleji, rysy již nemám tak dětinsky zaoblené a mé poprsí se také o něco zvětšilo. Nyní vypadám tak na sedmnáct, než skoro šestnáct. A také si připadám starší.
Ještě jednou si zkontroluji vzhled a pak rázně vykročím z pokoje. Snad mě matka bude považovat za dosti upravenou, než aby mi dala přednášku o oblékání a o tom, jak zapůsobit na okolní lidi (v mém případě neurvalé upíry s poněkud přátelským vůdcem a staromódního otce ze středověku). Naštěstí se na mě jen tajnůstkářsky usměje a hned potom zvedne palec na obdiv. Jsem ráda, že aspoň v něčem jsem se jí zavděčila.
"Tak, co je to za překvapení?" zeptám se pohotově, než mě začne obdivovat i banda vampýrů. Od těch bych raději žádné lichotky neslyšela.
Překvapí mě, že i oni vypadají čistě (nikdy by mě nenapadlo, že zrovna na takové neurvalé krvežíznivé upíry použiji toto přídavné jméno) a upraveně (a to mě udiví ještě víc). Way má vlasy nagelované, aby vytvořily rozcuchaný, ale okouzlující účes a docela normálně vypadající tmavé přiléhavé triko a kalhoty stejné barvy. Zbytek jeho bandy je oděný podobně a připomínají mi nějakou praštěnou mafiánskou kapelu, protože jim samozřejmě nechybí černé brýle. Mé rodiče pochopitelně napadne skvělý nápad a sice, že bych si také měla nasadit své tmavé brýle. Raději to udělám, než abych se dočkala další přednášky a připadám si ještě hloupěji.
Vyjdeme ven do chladné noci a o chvíli později si uvědomím, že s námi nejsou rodiče. Otočím se, zda-li je nespatřím někde za námi, ale tam se rýsuje jen náš obrovský dům a louka kolem něj.
"Hej, překvapení zrovna moc nemusím, takže byste mi mohli říct, kam to jdeme?" obrátím se na Waye. Ten energicky zavrtí hlavou a pokračuje v cestě. Vezme mě za ruku a tentokrát mi nedovolí vykroutit se mu. Nechám snažení o vyproštění své ruky z jeho a hlasitě si povzdychnu.
"Že já blbá z tý koupelny vůbec vycházela," stěžuju si. "Teď se s váma jako budu celou noc poflakovat po lese? To bude fakt zábava." neodpustím si kyselý výraz, ale bohužel ho nevidí nikdo z bandy, protože nás obklopuje tma a měsíc nad námi poskytuje dostatek světla jen na to, abychom viděli, kam jdeme. S našimi upířími smysly ve tmě dokážeme vidět skoro stejně dobře jako na denním světle, ale myslím, že vampýři kolem mě neplýtvají svým zrakem na mé trapné škleby.
"Bude to zábava, to ti slibuju," poznamená Way a mrkne na mě. Mračím se na něj, jelikož nesnáším tajemství a překvapení ještě víc,protože ta, která byla za můj život přichystána mně, obvykle dopadla katastrofálně. Proto o tomto valné mínění nemám.
Jdeme lesem mezi stromy a já lituji, že jsem si nevzala bundu. Aljašské noci mi nepři- padají zrovna teplé. Zatřesu se, ale snažím se nedát na sobě nic znát, protože je mi jasné, že někoho jako je třeba Wayne by mohlo napadnout zahřát mě objetím. A to teda ne.
V dálce na kopci vidím nepatrná světla. Plameny svíček?? To už se dočista zbláznili? Hodlají snad uspořádat nějaký zásnubní rituál? Nemám sice ponětí, jak v minulosti svatby probíhaly, pouze doufám, že mí rodiče nevymysleli zas nějakou chytrou věc, kterou musí hned uskutečnit.
A další věc, v kterou doufám, je, že toto nebude svatba nebo podobný nesmysl.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Selené Selené | Web | 14. března 2012 v 21:47 | Reagovat

OOOOO ten Way se mi začiná libit čim dál víc:D a zase v tom nejlepšímmm..dobrá  budu se těšít na pokračování:-) hrozně hrozně moc moc moc..skvělááááá kapitola opět uplně slintám nad tím....

2 Vicky Vicky | Web | 14. března 2012 v 21:53 | Reagovat

[1]: slintej dál, další kapitola bude nejdřív až zítra xD sorry :D  :D

3 Selené Selené | Web | 14. března 2012 v 21:54 | Reagovat

však jsem stim počitala:D nebudu tě uhánet chudaku:-) já si ráda počkám do zítra:D

4 Vicky Vicky | Web | 14. března 2012 v 21:57 | Reagovat

[3]: dobře :-) já zatím něco napíšu... aspoň se máš na co těšit :D

5 Selené Selené | Web | 14. března 2012 v 22:03 | Reagovat

no počkej jestli mi to zitra utneš v nečem zajimavým vezmu paličku na maso adotahnu tě do temné uličky lol..hihi..jinak dobrou noc :-)

6 Vicky Vicky | Web | 14. března 2012 v 22:09 | Reagovat

[5]: mám se bát?? s tou paličkou... jejda :D no, uvidím, co stvořím ;-) dobrou ;-)

7 Selené Selené | Web | 14. března 2012 v 22:10 | Reagovat

ne neboj dobrou

[6]:

8 Sanny Sanny | Web | 15. března 2012 v 10:54 | Reagovat

není to krátký je to super :)

9 Vicky Vicky | Web | 15. března 2012 v 15:42 | Reagovat

[8]: děkuju moc :-D

10 Erin Erin | E-mail | Web | 22. března 2012 v 15:23 | Reagovat

No, po pravdě mi vyhovují takové kratší kapitoly. Je fajn po dvou dlouhých kapitolách udělat třeba jednu kratší :-)
Jinak musím říct, že se mi Way líbí čím dál tím víc, ale to už se opakuju :-D

11 Vicky Vicky | E-mail | Web | 22. března 2012 v 20:29 | Reagovat

[10]: když jsou kapitoly krátký, rychle se přečtou a čtenáři naléhají, abych napsala další a další... ale na druhou stranu když já vidím příliš dlouhou kapitolu, nechce se mi jí číst... takže nevím, co je lepší x)

12 NikaRoovy NikaRoovy | Web | 22. dubna 2012 v 13:24 | Reagovat

Já bych se Wayem obejmout nechala :-D Možná, mže ta kratší jsou lepší, ale já čtu všechny, takže... :-D
Jiank ta kapitola byla úžasná...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama