Kapitola 11. 2/2

15. března 2012 v 18:26 | Vicky |  Jiný Svět: Zapřená
Tady je druhá část jedenácté kapitoly ;)
Dneska sem ještě přidám pár kapitol, ale je na Vás,
jestli chcete Začátek konce, nebo Jiný Svět.

"Počkat - upíři smí na posvátnou půdu?" zeptám se okamžitě.
"No - smí, ale nedělá jim to dobře. Proto jsme také byli v této bitvě oslabení. Nepřátele jsme nemohli dostat z kostela," odpoví máma a vypadá znepokojeně. Nedivím se, že pro ni není jednoduché vidět minulost.
Rozhlížím se po kostele. Za upíry tu nejsou jen mí rodiče. Bojuje tu tak minimálně deset vampýrů, které neznám (jak bych také mohla?) s… okřídlenými bytostmi. Tělo i hlavu mají lidské, ale ze zad jim vyčnívají velká křídla, většinou černá jako noc. Na některých spatřím i odstíny šedé a bílé, ale většinou jsou celá černá. Jsem z nich ještě víc v šoku, než z vlkodlaků. Proti upírům se brání všemožnými zbraněmi - kopím, cepem, vidlemi… některé předměty ani neumím pojmenovat. Ale andělé se všemi zachází značně hbitě a mrštně. Nemyslím, že by proti upírům měli nějakou šanci s obyčejnými zbraněmi, přesto obdivuji jejich systematiku.
"V tomto boji padlo několik našeho druhu," oznámí mi otec poklesle. Jistě nevidí rád, jak jeho bývalí společníci umírají.
"Ale jak je to možný? Běžné zbraně nám nemůžou ublížit, nebo snad ano?" opáčím.
"Tito tvorové přišli na způsob, jak nám i obyčejnými věcmi znepříjemnit život," odpoví nasupeně."Vlkodlaci byli v této době již mrtví, ale tito Padlí Andělé zvráceným způsobem dokázali otrávit obyčejné objekty jejich. Tak vyhladili značnou část upírů na zemi."
"Ale po čase byli i Padlí Andělé vyhubeni, ne?"
"U okřídlených nikdy nevíš," pokrčí rameny. "Uletí pryč a ty máš za to, že jsou mrtví. Od této doby jsme na ně naráželi míň a míň a nakonec vůbec. Myslíme si, že nějak zemřeli, i když jsou též nesmrtelní. Ale jistotu nemáme."
"Takže možná… nejsme poslední transcendentní chiméry na světě," poznamenám.
"Moc se neraduj, Rachel," otec mě změří varovným pohledem. "Tyto bytosti mají špatné úmysly, Bůh je zavrhl, protože zhřešili. Jsou zlí, lstiví a zvrácení. Nejsou ani démoni, nepatří přímo k Satanovi. Pak jsou i Andělé Strážní, kteří nezhřešili. Padlí jsou stvoření mezi dobrem a zlem, ale záměry mají hříšné. Kdyby - a já doufám, že toto nehrozí - jsi s nimi někdy přišla do spojení, dávej si pozor." Už dlouho nemluvil tak vážně. Tedy, vážně mluví neustále, ale potom lehko poznám, kdy je vážnost menší, a kdy větší. Teď zrovna je větší.
"A jak je poznám?" zeptám se a nyní si uvědomím, že otcova slova hltají všichni kolem. Bitvy pod námi už si všímá jen matka, jinak všichni z bandy "přátel" zaujatě poslouchají. "Velice snadno," odpoví. "Jsou příliš krásní a dokonalí - zvnějšku. Uvnitř jsou to bestie bez citů, právě proto byli zavrženi. Bůh jim vzal bílá křídla a nahradil jimi černá. Pochopitelně nejsou vidět, Padlí Andělé je mohou schovat či ukázat, kdy chtějí. Ale většinou se vmísí mezi lidi a svádí neposkvrněné panny."
"Páni, Rachel, dávej bacha!" Ian vyprskne smíchy, ale mně se hnusí. Jedním krokem překonám vzdálenost mezi námi a než si to stačí uvědomit, vrazím mu pěstí a za necelou vteřinu otupěle leží na zemi a prohmatává si zasažený nos.
"Au," postěžuje si.
"Příště si dávej pozor na to, co říkáš, idiote!" sežehnu ho nenávistným pohledem, ale vtom cosi pode mnou upoutá mou pozornost. Jeden z Padlých Andělů vzlétá a střešním oknem odlétá pryč. Pustím se za ním, ale prolétnu zdí. Na tomto Andělovi mi přijde něco hrozně povědomého… ale co?? Držení těla a rysy na obličeji… už jsem je někde viděla. Kde? To nevím, ale snad si časem vzpomenu. Až na jednu věc - jak bych někde mohla vidět tohoto Padlého Anděla??
Rodiče mě volají zpět, takže s pronásledováním Padlého tvora je konec. Chci se mu podívat do obličeje, ale to už mě matka dohoní a táhne zpátky do kostela. Vypadá to, že je po bitvě. Několik mrtvol leží po zemi a zbylí živí upíři je zapalují. Zvrácení Andělé mrtvolám nevěnují ani jeden pohled a odlétají pryč. Jsou zranění a nemají síly na další boj. Totéž platí i pro vampýry. Obrátím se k těm kolem sebe.
"Takže kdo vyhrál?" zeptám se.
"Nikdo," odvětí matka. "Bojovali jsme celý den a nakonec se smluvili na ukončení bitvy." "Ještě nějakou bitvu byste rádi viděli?" zeptá se otec, ale očividně už by se také rád vrátil do současnosti.
"Já… jen bych ráda věděla, s jakými další supernaturální bytostmi jste bojovali," opáčím. Téma "nadpřirozené bytosti" mě celkem zajímá.
"Nebylo jich mnoho, ale časem se ukázali i démoni a potomci upírů a vlkodlaků. Hybridi. Démonů jsme se nikdy nedokázali zbavit úplně, ale u hybridů to bylo docela snadné. Useknutím hlavy jsme ukončili jejich životy a hlavně jich bylo málo, protože vlkodlaci a upíři - to byli nepřátelé na život a na smrt. Jen velice málokdy se stalo, že by spolu zplodili hybrida."
"Aha, to je velice zajímavé, ale já se tu cítím tak nějak… nepatrně, takže tento rozhovor byste si mohli nechat na doma a vrátit nás do současnosti," nechá se slyšet Ian. Dá ruce v bok a naznačuje nám, jak bychom ho potěšili, kdybychom se vrátili - nebo spíš, jak by to dopadlo, kdybychom se OKAMŽITĚ NEVRÁTILI.
Naštěstí k ničemu nedojde, protože i mí rodiče jsou z výletu do minulosti unavení. Opět se všechny dvojice chytí za ruce (Iana už tento systém také štve, ale určitě ne tolik, jako mě) a podají si krev v láhvi. Zanedlouho se všichni ocitneme zpátky na vrcholku kopce a já pustím Wayovu ruku.
"Konečně si připadám zas svůj," poznamená.
"Já taky - okamžitě jdu na lov, nebo zakousnu někoho, kdo je nejblíž," Ian se podívá na vampýra, kterého ještě před chvílí držel za ruku. Neubráním se jízlivému úšklebku, ale Ian ani nikdo jiný si ho nevšimne. Možná je to tak dobře.
"Dobrá, všichni půjdeme na lov - ale to je součást překvapení," ozve se maminka. "Teď zase chytněte za ruce toho, koho jste drželi předtím." Všichni otráveně zabručí a Ian se samozřejmě nezapomene ozvat: "Proč sakra nemůžeme zakousnout někoho v Prudhoe Bay? Já už se tě nechci chytat, máš zpocenou ruku, Justine," zamračí se na blonďáka vedle sebe, ale nakonec jeho ruku neochotně čapne do své. Way opět svou rukou najde tu mou a už ji nepustí.
"Tak, co se bude dít teď?" optám se netrpělivě. Už mám také žízeň.
"Soustřeďte se na to, kam se chcete přemístit," sděluje matka soustředěně.
"Přemístit?" opakuji po ní, celá vyjevená.
"Správně, Rachel, přemístit," papouškuje otec. "Toto je další z kladů bytí upírem."
"Tak proč se každý nemůžeme dostat tam, kam chceme? Sami za sebe? Já chci třeba do Vegas - a Justin někam na Sibiř, co?" drcne do Justina Ian. Ten se popuzeně ošije a vrazí Ianovi pěstí.
"To je právě to," objasní matka. "Na přemístění potřebujete sílu aspoň svou upírů. Takže se musíte dohodnout, kam se společně přemístíte."
Nastane vzrušená pře mezi dvojicemi a nikdo se nemůže dohodnout.Way mě přemlouvá, abychom se vydali do nějakého kasina, kde bude spousta lidí, takže si zmizení pár osob nikdo nevšimne. Nechci se s ním hádat, tak souhlasím.
"Tak, která dvojice se už rozhodla, se může přemístit. Přesně za tři hodiny se všichni sejdeme tady, je to jasné?" Matka všechny změří přísným pohledem, který používá velice často na mě.
"A když se nevrátíme zpátky?" dobírá si ji Ian.
"Jsme na světě o pár století déle, než vy," odpoví klidně, ale s chladným podtónem otec. "Vystopujeme vás a přivedeme zpět. A nechtějte vědět, co uděláme potom."
"To je vopruz," povzdychne si Justin.
"Ne, tomu se říká vzorné chování," odvětí máma. "A nezkoušejte něco, co by se tomuto pojetí nepodobalo."
Potom už probíhají hádky tišeji, protože mí rodiče zřejmě nahánějí strach. Mě s Wayem vysvětlují, jak se přesně přemístit tam, kam chceme. Domluvili jsme se na jednom kasinu v Las Vegas. Matka detailně popisuje krůček po krůčku, na co máme v jakou dobu myslet, ale otec nad ní provalí oči a celou věc zjednoduší: "Zkrátka, pomyslíte na polohu místa, kam se přemístíte a na celý postup se soustředíte. Nesmíte zapomenout na to, že se mezi lidmi najednou objevíte, takže abyste nepůsobili moc podezřele, vyberte si nějaké hodně zalidněné místo."
"Jo, to taky chceme -" Ale včas se zarazím. Moji rodiče nepotřebují vědět, kam se přemístíme. Už tak mě příliš sledují - a kdyby chtěli, vystopovali by mě, jak sami řekli. To však neznamená, že jim tu budu líčit následující tři hodiny mého života.
"Dobrá, tak se do toho pusťte," matka povzbudivě mrkne na mě a pak na Waye. Podívám se na něj a on na mě. Stiskne mi ruku a oba si představíme zalidněné kasino jménem All day, All night, ke kterému je připojen pěti-hvězdičkový hotel. Já se v Las Vegas nevyznám ani trochu, neznám tam ani jedno kasino - to Wayne se dokonale vyzná a právě proto vybral snad ten nejdražší podnik, jaký ve Vegas vůbec je. O penězích není řeč - Way i zbytek bandy jich mají, že by si s nimi vystačili na celý rok a ještě by jim zbylo.
Ucítím štiplavý zápach kolem sebe.
To se Way ani neumí nastříkat deodorantem?!
Ale to není Way. Stojíme uprostřed kasina All day, All night a ten zápach vychází z baru, kde se podávají snad všechny nápoje, co existují.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Selené Selené | Web | 15. března 2012 v 18:36 | Reagovat

jáááááááááá chci tutoooooooooooooooooo dalšííííííííííííííííí

2 Vicky Vicky | Web | 15. března 2012 v 18:39 | Reagovat

[1]: dobrá dobrá, už se na tom pacuje :-D  :-D

3 Selené Selené | Web | 15. března 2012 v 18:43 | Reagovat

wow to je kapitola.... teším se jak to skončí v kasinu bože ja se tak těšímmmmmmmmmmm

4 Vicky Vicky | Web | 15. března 2012 v 18:45 | Reagovat

[3]: těš se, těš :-D

5 Selené Selené | Web | 15. března 2012 v 19:56 | Reagovat

těším se těším se au sebe jsem dala 4 oddychovou kapitolu US(upiří stražce:-) hehe aty tam jseš taky:D:D tak až budeš mít čas tak mrkni:D jinak těším se na další tvoji kapitolku ne fakt spíš slintám:-)

6 Vicky Vicky | Web | 15. března 2012 v 20:01 | Reagovat

[5]: čas mám, další kapitola bude za chvíli hotová, ale dám ji sem až poté, co dočtu 4. kapču :D
no, taky mám napsanou další kapitolku ZK, tak jí sem taky dám ;-)  ;-)

7 Dany Dany | Web | 15. března 2012 v 21:05 | Reagovat

ty si normalna? Dd ty si nejaka nadprirodzena bytost alebo co? :DD to jak mozes mat tak rychlo tote kapitoly? :DD to uz ako mas urobene a sme pridavaš alebo ja proste nechapem :DDDDD  inac podla mna ten padly andel co jej bol taky povedomy moze byt cedric :))

8 Vicky Vicky | Web | 15. března 2012 v 21:23 | Reagovat

[7]: hm... já sama nevím, vymýšlím při psaní :D Ale Cedric v tom bude také nějak zapletený... ;-)
Tuto kapitolu jsem měla už napsanou, ale přidala jsem jí sem až teď. Navíc když mě psaní baví, moc dlouho se s tím nepiplám a prostě napíšu, co mi zrovna mozek podstrčí :-D

9 Dany Dany | Web | 15. března 2012 v 21:51 | Reagovat

[8]: ved praveze to ze jak tak pišem ale dost casto sa mi stava ze uplne neviem jak dalej tak mi to tam stoji dost dlho :DDD  teraz napr mam uz dopredu vsetko vymyslene ako budu nasledovat kapitoly tak sa snazim co najskor ale nemam kvoli skole cas :(((

10 Vicky Vicky | Web | 15. března 2012 v 22:01 | Reagovat

[9]: škola... >:( zkracuje nám život!!! >:(((

11 Erin Erin | E-mail | Web | 22. března 2012 v 15:54 | Reagovat

Taky to s tím přibýváním kapitol nechápu! :-D Ale člověk pak má co číst...

Hrozně mě rozesmála věta: To se Way ani neumí nastříkat deodorantem?!
Zrovna dneska vyšel výzkum, že to polovina mužů nedělá, tak jsem si na to vzpomněla... :-D :-D
Kapitola dobrá, řekla bych, že Ian za chvíli dostane přes zobák, a už se nezvedne :-D

12 Vicky Vicky | E-mail | Web | 22. března 2012 v 20:32 | Reagovat

[11]: juj... humus, to že sou chlapi líní se osprchovat je docela normální, ale že nedokážou vzít do ruky ani ten deáč... OMG
Jo, Ian by zasloužil do držky, viď?? :D

13 Erin Erin | E-mail | Web | 22. března 2012 v 21:10 | Reagovat

[12]: Ian je postava, která by se mi líbila. Je fajn, ale zasloužil by něco, co by ho zkrotilo :-D

14 Lilly Lilly | Web | 18. dubna 2012 v 19:18 | Reagovat

1. začínám se tu cítít trochu trapně, jelikož nejsem moc fanoušekupírů a fantasy. Já jsem hlavně fanoušek povahy a charismatu.. to míchám se vším možným i nemožným:D takže upřímně, na upírech se mi nelíbí jak se chovají k lidem:D
2. Líbí se mi Ráchel a občas i way, když má světlé chvilky:D
3. Padlý anděl, Cedric, ne? Vsadila bych se, že je to Cedric:D ať je to on:D Ať se projeví moje schponost dobrého typu:D :D

PS: pěkné, pěkné:D co nejdřív se vrátím :)

15 Vicky Vicky | E-mail | Web | 18. dubna 2012 v 20:17 | Reagovat

[14]: Jasně, každému se může líbit něco jiného ;-) A když budeš číst dál, zjistíš, že tvoje "schopnost dobrého typu" byla správná :D Jinak jsem ráda, žes dneska četla mou povídku :-) Vážím si toho

16 NikaRoovy NikaRoovy | Web | 24. dubna 2012 v 15:42 | Reagovat

Moc se ti kapitola povedla! Jdu ihned na další!

17 Domča Domča | Web | 5. února 2013 v 19:37 | Reagovat

wau :D premiestňovanie...to by som chcela aj ja :D aj to s tou minulosťou :D chcela by som sa preniesť do minulosti a vidieť ako sa žilo v rôznych obdobiach

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama