Kapitola 12.

13. března 2012 v 19:59 | Vicky |  Začátek konce by Vicky
Přidávám 12. kapitolku ;)
Užijte si ji :) :)
Jinak teď dělám kapitoly kratší, ale
zato budou dřív a nebudete na ně muset dlouho čekat ;D

DVANÁCT
"Správně. Ale jak to, že jste tady??" ptala se rozhněvaně.
"Já... cítila jsem, že Rixonovi hrozí nebezpečí. Musela jsem se za ním přemístit..." vysvětlovala jsem.
"...Jenže jste stejně přišla pozdě," doplnila mě Rihannon.
"Já vím," odsekla jsem. "Ale je mi to hrozně líto!"
"Mě tedy ne. Konečně mám to, po čem jsem toužil," přidal se Rixon a usmál se.
Zlostně jsem se na něj podívala. "Pořád to nechápeš, ty zabedněnče?!! Jsi mrtvý a nikdy se sem nevrátíš. Navždy budeš mrtvý a na tom nic nezměníš!"
"Proč bych to měl měnit?Jsem spokojený, ani smrt mě nebolela, být duchem taky určitě nebolí."
"Pravda," přisvědčila Rihannon. "Duchové, tedy posmrtné bytosti nemají žádné bolesti, pokud nejde o city. Ale nedávno se stalo, že jedna studentka přimíchala do jídla Malrix, jed, po kterém je i duchům zle. Ale jinak se nemáte čeho bát, pane... e..."
"Rixon Lloyd," představil se Rixon. Vždycky jsem si představovala, že se jednoho dne taky budu jmenovat Lloydová. Přišlo mi to jako samozřejmost, ale pak se všechno změnilo... a teď je opět všechno jinak! No nic, doufala jsem, že si Rixon na Svět mrtvých i jeho obyvatele, zvykne.
"Rixone, odvedeme tě s Meg do našeho světa. Tam budeš bydlet ve škole, kde se každý den budeš učit o živobytí v onom světě a všechno o něm."
"Sakra, právě jsem ukončil střední," zamračil se Rixon. "No dobrá."
"Chyť se mé ruky, a ty taky, Meg. A - protentokrát ti odpustím, žes tu byla. Ale příště už budeš potrestána."
"Jasně, paní ředitelko." Pak jsem se otočila k Rileymu. "Vidíš i je?" zeptala jsem se.
"Jo," přikývl a usmál se. "Vlastně jsem v životě už pár duchů viděl, ale žádný nebyl tak sympatický, jako ty, Meg."
"Hele, hele, s Meg tady smím koketovat jen ," vložil se do nás Rixon. Zlostně jsem se na něj podívala. "Ty, jo?? Pokud vím, nechal si mě a začal si s Danielou. Oficiálně jsme se rozešli a to jediné, co nás momentálně spojuje je, že jsme oba mrtví. Nic víc s tebou společného nemám."
Vyjeveně na mě zíral. "Máš někoho jiného?!"
"Měla jsem, ale rozešli jsme se. A o tomhle si promluvíme až ve škole, jasný?"
Přikývl. Stále ještě vypadal vyděšeně z toho, co jsem řekla a mě napadlo, jestli bylo moudré mu hned kazit posmrtný život - vždyť právě zemřel! Ale co, on mi ho taky zkazil.
"Mockrát děkuji, Riley, žes mi chtěl pomoct, i když to nestačilo." Usmála jsem se.
"K službám, má paní," zavtipkoval a tentokrát se zasmála i Rihannon. Možná není tak zabedněná a staromódní, jak o ní mí vrstevníci tvrdí, pomyslela jsem si a chytila se její ruky.
"Tak ahoj, doufám, že se ještě někdy uvidíme!" zavolala jsem na něj.
"Určitě - i kdyby ne ve světě živých, uvidíme se po smrti!" odpověděl Riley.
"Hlavně nepáchej sebevraždu kvůli blbostem."
"Chceš říct, že ty jsi nesmysl? Zabil jsem se kvůli tobě!" přerušil mě Rixon.
"Ale já se tě o to neprosila. Bylo mi lépe bez tebe. A tobě s Danielou určitě taky. Nepotřeboval si mě."
"Hele vy dva, kteří se hádáte jak staří manželé, buďte zticha a ty, Rixone, se konečně chyť mé ruky, ať můžeme vyrazit!" zakřičela Rihannon rozhněvaně. "A ty, Meg, mi už taky štveš, dobře víš, že je ze smrti rozrušený a není zrovna moudré ho rozčilovat víc, než je zdrávo."
"Ehm, omlouvám se," zamumlala jsem. Rixon se konečně uráčil chytit Rihannoniny ruky a přemístili jsme se. Rixon křičel z plných plic i potom, co jsme se ocitli ve Světě mrtvých. Po pár vteřinách stejně zmlkl. Rozhlížel se kolem, jako tehdy já a nemohl uvěřit svým očím.
"Já... nemám slov..." nechal se slyšet. "Je to... úžasný! Nikdy jsem nic podobného neviděl. A jak to, že tady je zima, když v Americe bylo léto??" zajímalo ho. Napadlo mě, že se ptá na ty samé otázky, jako já před pár dny.
"Víš, je to tu tak trochu obráceně," vysvětlovala jsem. "A mimochodem - nejsou náhodou v Americe letní prázdniny? Jak to, že už jsi byl už na univerzitě a učil jsi se??"
"No, po té tvé... nehodě jsem potřeboval na všechno zapomenout. Odjet na univerzitu dřív se mi hodilo. A přes léto, kdo tam zůstal, se už připravoval na další rok. Učení mi pomáhalo se nějak zabavit, zapomenout na všechno to, co se stalo..." vysvětloval. "A i když jsem začal chodit s Danielou, tebe jsem z hlavy vymazat nedokázal. Pořád jsem tě miloval. Ale nechápu, jak ses mi dostala do snů, a moc mě mrzí, že jsem tě tak hnusně odehnal. Bylo to ze stesku a skutečnosti, že se mé city k tobě nijak nezměnily."
Teprve teď jsem si všimla, že Rihannon šla napřed, aby nás nerušila. Je docela diskrétní, pomyslela jsem si. Aspoň si můžu s Rixonem promluvit v klidu a o samotě.
"Rixone, tobě bude líp beze mě a já už si na život bez tebe taky zvykla."
"Tím chceš říct, že mezi námi… je konec?!" zeptal se smutně a zvlhly mu oči. Pomyslela jsem si, že teď zřejmě lituje, že spáchal sebevraždu. Teď nemá ani tu svou Danielu.
"Ano. Je konec."
"Meg, to neříkej, vím, že my dva patříme k sobě. Nehodlám tě hned tak opustit, když jsem se za tebou konečně dostal! Nemůžeš mi to udělat."
"Tys mi udělal to samé," odsekla jsem.
"Já vím a byla to chyba. Nebuď jako já," prosil zoufale.
"Neříkám, že nebudeme přátelé. Seznámím tě se svými kamarády a nejdeš si někoho jiného. Dokonce o jedné vím, která by se ti určitě líbila." Samozřejmě jsem myslela Kate.
"Ale já mám zájem o tebe! Copak to nechápeš?! Žádnou jinou nechci, ať je hezká sebevíc."
"Změníš názor," řekla jsem jen. Po zbytek cesty do Death jsem s Rixonem nemluvila. Zasloužil si to. Věděla jsem - a on taky -, že to nemůže vrátit zpátky, ale mohl si za to sám. Nebo jsem vinna ? Všechno to udělal kvůli mně - a vůbec nemohl tušit, že mě po smrti uvidí!
Konečně jsme zavítali do města Death. Všechno jsem Rixonovi vysvětlovala a on vypadal, že to chápe. Na naší školu zíral asi pět minut bez hnutí.
"To je hrad?" ptal se pořád dokola.
"Vypadá tak, viď? Škola je spojena s jídelnou a internátem, kde budeš bydlet."
"Jé, můžu bydlet s tebou na pokoji?" zazářil.
"Ne, to tedy nemůžeš," odpálila jsem ho. "Za prvé, kluci a holky jsou rozděleni a za druhé, stejně bych s tebou nebydlela, kdybych mohla a navíc jsem spokojená se svou spolubydlící Nicol."
Vešli jsme bránou na nádvoří. Pořád bylo odpoledne a studenti se ti poflakovali jen tak. Všichni si Rixona prohlíželi a některé holky obdivně hvízdaly. Jen ať si pískají, jak chtějí, myslela jsem si. Rixon už není můj, může si flirtovat s kýmkoli.
Samozřejmě jsme se dovnitř nedostali bez toho, aniž by nám Shelby zastoupila cestu. Rixon se na ni usmál a jí při tom zrůžověly tváře.
"Jak se jmenuješ?" otázala se ho.
"Rixon," odpověděl.
"Já jsem Shelby. Těší mě." Svůdně na něj zamrkala a on jí věnoval jeden ze svých "kouzelných" úsměvů, jak jsem je dříve nazývala. Shelby se zachichotala a odešla. Jestlipak bude mít o Rixe větší zájem, než o Zacka? napadlo mě.
"Vždyť jsem ti říkala, že si tu někoho najdeš," ozvala jsem se po chvíli.
"Cože? Tahle mě nezajímá, hned jsem jí prokoukl. Je to taková, která s tebou vydrží pět minut a pak už jí nezajímáš."
"Máš pravdu. Shelby sice už chodila skoro se všemi kluky školy, ale vždy je podvedla se Zackem Grahamem. Vždy se k němu vrátila a takhle to dělá i Zack. Chodil se mnou a podvedl mě se Shelby. A tohle udělal všem holkám, a přesto se jim pořád neskutečně líbí."
"I tobě?" zeptal se Rixon.
"Ne, tak blbá nejsem," odpověděla jsem.
"Pak mám stále naději." Chtěla jsem mu odseknout, že se mnou už nikdy nebude nic mít, ale zase mi nepřipadalo tak fér, abych mu vyvracela jeho jedinou radost. Raději jsem mlčela.
Na chodbě jsme potkali Nicol s Richardem. Asi měli domluvené rande, protože se k sobě lepili jak moucha k medu. Ale jakmile si nás všimli, odtrhli se od sebe a pozdravili nás.
"Meg, já měla takovej strach! Kam jsi zase šla? Hledali jsme tě všude! A pak nám Zack řekl, žes ses přemístila k živým! Je to pravda? A kdo je tohle?" ptala se Nicol jako starostlivá matka.
"Tohle je Rixon," odpověděla jsem a nastalo mezi námi ticho. Vládlo mezi námi napětí, oni věděli, co mi Rix udělal. Nakonec Nicol prohlásila: "Ten idiot, co ti zlomil srdce? Těší mě." Ani náhodou se neobtěžovala s podáváním ruky a zlostně si ho prohlížela.
"Jo, to je on. Zemřel, tak jsem ho sem s Rihannon odvedla," vysvětlovala jsem.
"Kdybych byla živá, řekla bych, že je dobře, že jsi mrtvý, ale takhle ti říkám, že jsi mi byl sympatičtější, když jsi žil neoxidoval jsi tu." Ještě nikdy jsem neviděla Nicol takhle rozzuřenou. No, nebylo divu, když jsem kvůli němu měla takové trápení a tudíž si dělala starosti i Nicol. Já být v její kůži, zachovala bych se stejně. Ale protentokrát jsem mlčela.
"To je milý přivítání," zhodnotil Rixon.
"Není zač," odsekla Nicol, otočila se a odkráčela pryč. Richard pokrčil rameny a odešel za Nicol. "Je mi líto, dnes nemá nejlepší náladu."
"Poznal jsem to," odpověděl Rixon.
"Jsem Richard," představil se.
"Těší mě."
"Fajn. Tak... ahoj, jdu se pokusit ji nějak uklidnit," řekl Richard.
"Promiň, že jsme vám překazili rande," omlouvala jsem se.
"Nic se nestalo, máme věčnost na to, abychom jich ještě pár stihli," ušklíbl se Richard a odešel.
"Najdeš si kamarády, Rixi," řekla jsem.
"Jo, já vím. Ale svou lásku, kterou jsem ztratil jen kvůli blbosti, už asi nenaleznu."
"Smrt je podle tebe blbost? A jak to myslíš, že jí nenalezneš? Právě pro tebe přišla, aby tě odvedla do svého světa," upozornila jsem.
"Vím, že jsi tu, ale ta stará Meg již v tobě není, a to mě hrozně mrzí." Cože? Jak to jako myslel? Byla jsem pořád stejná, no ne? Nebo ne? Za těch pár dní jsem žila jinak, než předtím (například jsem se z hodiny ulila jen jednou - to když jsem žila, chodila jsem za školu neustále). Ale je to opravdu taková změna? Změna, kterou na mě viděl jen jediný, který se mnou trávil skoro celý život. Dostala jsem strach, že jsem se opravdu změnila a že už nikdy nebudu jako dřív.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Selené Selené | Web | 13. března 2012 v 20:16 | Reagovat

oh nééééééé to je smutný a i romantický,že kvuli lásce se zabil,takhle napinat zas nad tim bude moje hlava děrava přemýšlet jak to snima skončí..tys to zas ukončila v nejlepším teda:-(((((jinákkk nádherááááááááá božííííí,žůžo labůžo

2 Vicky Vicky | Web | 13. března 2012 v 20:21 | Reagovat

[1]: v nejlepším?? kdepááák... :D hlavní pointa knihy teprve bude :-D  :-D ale až tak za... nevím kolik kapitol, dělám je teď kratší, takže se asi hned tak nedočkáš /:(
OMG, ty čteš jako blesk! :-D

3 Selené Selené | Web | 13. března 2012 v 20:34 | Reagovat

no já tvuj blog mám na liště takže jen otevřu skontroluju a čtu:d :d:D.-)ano já vím jsem pro tebe bůh teda bohyně,ale omg mi řikat zas nemusíš staší Seléna:D :D

4 Vicky Vicky | Web | 13. března 2012 v 20:46 | Reagovat

[3]: dobře, tak teda Seléno (*podtrženo, tučným písmem- místo O  MY GOD :-D ) :D díky že to čteš

5 Selené Selené | Web | 13. března 2012 v 21:04 | Reagovat

[4]: ještě abych to nečetla ještě chvilku a budu chtit abys doopravdy vytvořila na živo nějakou postavu ajá si ho vemu dom:D a neděkuj to je samozřejmost:-) miluju fantazy povidky,vlastne celkove mám ráda všechnu četbu.ale fantazy je prostě moja:D a kor když tvoje povidky jsou tak bezva že se od nich nemužu ani odlepit a pak tu tvrdu skoro do 1 do rána:-)

6 Selené Selené | Web | 13. března 2012 v 21:08 | Reagovat

[4]: hele ale jestli ti můžu doporudčit jestli našla jsem nahodou jeden blog s prozatím třema napsanýma knihama o upirovi alásce prostě klasika..a mě se to hrozně libí je to hra o duši..a tu je když tak url adresa http://hraodusi.jex.cz/levy-sloupec/knihy-hry-o-dusi/kniha-iii-jedna-vs-druha  
myslím,že by se ti to taky mohlo libit:_)

7 Vicky Vicky | Web | 13. března 2012 v 21:12 | Reagovat

[6]: díky za radu, hned se na to podívám :-)
Tvoje komentáře fakt dokážou člověka potěšit! Normálně jsem se nadmula pýchou, když jsem četla předposlední řádku- no vlastně CELÝ komentář mi dodal takovou energii!! :-D
co se týče těch postav, nejsi jediná, kdo by si "některou" z nich vzala domů... :D Ale Zacka ponechej mně, krásně mu zkrášlím obličej! :-D  :-D  :D

8 Selené Selené | Web | 13. března 2012 v 21:42 | Reagovat

počkej...tak já mu aspon nakopu pozadí:-) to jsem ráda,že tě nabiju energii to je dobře:-)to já se vždy u tvých povidek tak krasně odrelaxuju... že jsi spinkat s přiblým usměvem na tváři...a víš co ne nejlepší včera se mi o té tvé povidce i zdalo..ty budeš nějaka čarodějka určitě:-)

9 Vicky Vicky | Web | 13. března 2012 v 21:52 | Reagovat

[8]: já z tebe fakt nemůžu :-D taková podpora tu ještě nebyla :-D jasně jsem čarodějka, jako malá jsem si hrála na Hermionu :-P
o čem byl ten sen? fakt mě to zajímá! :-D taky bych chtěla, aby se mi konečně někdy zdálo něco smysluplnýho :D

10 Selené Selené | Web | 13. března 2012 v 21:59 | Reagovat

no samozřejmě o tom duchu upirovi z lesa:-) o zaporný postavičce jak jinak u mě:-) to je dobře..tak já pišu jen to co si myslím tak to napišu..:_)

11 Vicky Vicky | Web | 13. března 2012 v 22:01 | Reagovat

[10]: njn, dava to smysl :-P
mno... není to upír, ale zezačátku se tak jeví, co? ;-)
ale něco ti řeknu hned- tohle není vampire-povídka, takže upíři se tam neobjeví... doufam že Tě to neodradí od čtení :-D

12 Selené Selené | Web | 13. března 2012 v 22:12 | Reagovat

já vím,tak chyba no:-( ale to vubec nevadí ne neodradí:-) právě naopak z jinýho soudku:-) to mám ráda.vše fantazy...hlavně néé žadný povídky o HP jinak předčasně zešedivím:-)

13 Vicky Vicky | Web | 13. března 2012 v 22:27 | Reagovat

[12]: jop, mám stejný názor ;-)
nic proti FF, četla jsem jich pár a některé byly opravdu hezké, ale HP je už tak nějak... opotřebované téma? jinak to říct nemůžu ;-)
mně se líbí originální, vlastní povídky, které mají hlavu a patu :D

14 Selené Selené | Web | 13. března 2012 v 22:31 | Reagovat

co se děje já nechci byt spam:D

15 Selené Selené | Web | 14. března 2012 v 12:35 | Reagovat

Jabadabaduuuuuuuuuuuuuuuuuu dneska jo jo dneska bude další kapitola je je je:-) aktomu si představ ještě hudbu jo:D:D

16 Vicky Vicky | Web | 14. března 2012 v 17:40 | Reagovat

[15]: :D okok, jdu si ji přečíst ;-)
dneska sem dám pravděpodobně další kapitolku ZK, ale JS asi nestihnu... no, uvidím, mám dneska hrozně učení do školy :( :( :(

17 Vicky Vicky | Web | 14. března 2012 v 17:40 | Reagovat

jo, a proč bys byla spam?? ???  8-O

18 Selené Selené | Web | 14. března 2012 v 18:24 | Reagovat

ale včera jsem ti psala ještě nejakou lichotku apak mi to napsalo. že je to spam aže to musí schvalit hlavní tohoto blogu :-( aani se to neukazalo:-)

19 Selené Selené | Web | 14. března 2012 v 18:25 | Reagovat

jinak šup šup další kapitolku...a děkuji za kometář ke kapitolce:-) moc potěšil ani nevíš jak:-)

20 Vicky Vicky | Web | 14. března 2012 v 18:37 | Reagovat

[19]: hm... s tím spamem to nechápu, já nic neudělala, ale když jsi to psala, pravděpodobně jsem to ani nezaregistrovala, protože už jsem byla odhlášená... no, to neva. Za komentář nemáš zač, kapitolka bude za chvíli :-)

21 lilliinka lilliinka | E-mail | Web | 20. května 2012 v 10:05 | Reagovat

To je takový smutný. Chudák on pro ni umře (což je mimochodem pěknej vůl) a ona ho normálně odkopne.
Ale musím se přiznat jsem už delší dobu nečetla podobný romanticko-temný fantasy, takže jsem nadšená :-) :-D

22 Vicky Vicky | 20. května 2012 v 12:59 | Reagovat

[21]: To jsem moc ráda, no jo, ona je mrcha nevděčná :D  :D

23 Domča Domča | Web | 23. října 2012 v 18:22 | Reagovat

Pekná kapitola :-)
Tá Meg je teda zaujímavé dievča, chlapcovi, s ktorým chodila teraz chce niekoho dohodiť  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama