Kapitola 12. 1/2

15. března 2012 v 20:11 | Vicky |  Jiný Svět: Zapřená

Kapitolka je dopsaná, ale opět na svě části ;)
Užijte si jí!! :DDD

DVANÁCT

Tak jsme to zvládli. Dokázali jsme se přemístit - a hned na první pokus! Jsme dobří. Teda, spíš Way, v těchto věcech se vyzná mnohem lépe, než já. Možná si toto kasino zkrátka představil až moc živě. Zkoumám prostředí kolem sebe a zaznamenám hned několik věcí. Například - spoustu šťavnatých lidí kolem sebe. Nebo třeba ten impozantní bar s koktejly, ke kterému hned po utišené mé žízně hodlám nakráčet a vydávat se klidně za osmnáctiletou. Je mi to jedno. Dnes mohu být, kým chci, dělat, co chci - a rodiče se o tom nikdy nemusí dozvědět. Tato eventualita rozhodně není k zahození a já jí chci co nejdřív využít.
Prosebně se podívám na Waye a nevím, kam dřív skočit. Ale nejdříve se asi nakrmím, nebo riskuji, že zakousnu barmana s koktejly. Kolem nás hraje hlasitá hudba a několik lidí i tancuje, takže se musím Waye držet za ruku, abych ho neztratila. A také musím hlasitě křičet, aby mě vůbec slyšel.
"Tak, co uděláme prvně?" zeptám se.
"Co chceme," usměje se.
"Mám neuhasitelnou žízeň," přiznám a ani nemusím mluvit tiše - většina lidí kolem je opilá a s největší pravděpodobností by mé sdělení bral, jako že se chci opít.
"Já taky," odpoví. "Koho zakousneme?"
Rozhlédnu se po místních lidech a očima zapátrám po hezkých klucích. Rodiče tu nejsou, aby mi vybrali "někoho, koho nebude škoda". A toho také hodlám využít. Zůstanu hledět na urostlého, možná devatenáctiletého člověka s pískově blonďatými vlasy a modrýma očima. Posedává u baru a v ruce drží koktejl bílé barvy s limetkou jako na ozdobu. Dívá se na mě.
"Líbíš se mu," podotkne Way a já si nemohu nevšimnout žárlivého podtónu v jeho hlase. "Myslíš?" zeptám se rozechvěle.
"Jo, možná až na ten cudnej účes." Rukou mi hladí zátylek a pak mi strhne gumičku, načež se mé černé vlasy rozpustí po zádech. Pohodím jimi a nasadím úsměv.
"Tak co?"
"Vypadáš sexy, ale…"
"Copak? Žárlíš snad?" Když Wayne skoro neznatelně přikývne, vlepím mu z legrace facku. "Panebože, Wayi! Nejdu na rande, ale na večeři! Vzpamatuj se!"
"Fajn, taky si tu někoho najdu… Tak se za půl hodiny sejdeme u baru s koktejly?" kývne na mě, tak taky přikývnu a když se vydá svým směrem, rázuji si to k blonďákovi.
"Ahoj, kočko," řekne a mě se náhle udělá špatně. Co to tu provádím? Chci snad flirtovat? S člověkem? Copak by nestačilo vtáhnout ho někam, kde budeme sami a prokousnout mu hrdlo? A to taky udělám, ale bez přídavků.
"Jak se jmenuješ?" zeptám se a přeskakuje mi hlas.
"Craig," odpoví s úsměvem.
"Fajn, já jsem… Patricia," vykoktám, ale Craigovi je to očividně jedno. Se zájmem zkoumá moje tělo a mým koktáním se nijak nenechá rušit.
"No…" Zatraceně, jestli ho chci dostat do nějakého hotelového pokoje, musím být víc koketnější! Takhle o mě rychle ztratí zájem, jestli se v tom zatraceném flirtování ihned nezlepším.
"Mám v hotelu pokoj, takže…" Říká další věci, které neposlouchám. Detailně líčí, co bychom v tom pokoji mohli dělat, ale mě v krku pálí čím dál víc. Rychle přikývnu a Craig si to nejspíš vyloží tak, že už ho chci co nejdřív. Nevyvracím mu to. Jestli okamžitě někoho nevysaju, tak se asi zblázním. Ale docela mě překvapuje, jak rychle na mě Craig zareagoval.
Vezme mě za ruku a vede k výtahu. Vyjedeme s ním do osmého patra, kde zamíříme ke dveřím do hotelového pokoje - teda spíš apartmánu. Stojíme v předsíni, odkud vedou dvoje dveře do koupelny a ty druhé do ložnice. Nezdržuji se prohlídkou apartmánu a táhnu Craiga do ložnice, v níž se uprostřed nachází velká manželská postel s pozlaceným povlečením.
"Nechtěla by ses - no, připravit?" Craig kývne hlavou směrem ke koupelně. Ale já už déle jak minutu bez krve nevydržím. Zavrtím hlavou a samotnou mě překvapí, jakou rychlostí ho strhnu na postel. Chci ho kousnout hned, ale Craig je silný a převalí mě pod sebe, takže jsem v nevýhodě. Žízeň mě spaluje a mísí se s touhou a přestávám se ovládat. Vnímám, jak se nechám líbat na krk a dovoluji Craigovi další věci, ale vzápětí mu prokousávám hrdlo a do úst se mi hrne horká krev. Teď už nevnímám nic. Jsem jako v transu. S krví zvířat se ta lidská nedá srovnávat. Saju a saju a cítím hluboké uspokojení. Konečně… má žízeň je zažehnána a pode mnou se povaluje vysátá mrtvola.
Nepomyslela jsem na to, kam po vysátí mrtvolu schovám. Nejspíš jsem moc spoléhala na to, že později něco vymyslím, což jsem samozřejmě neudělala. Sakra. Shodím mrtvého Craiga z postele a zhodnotím situaci. Uklidní mě aspoň to, že jsem se sáním krve ani nenadělala nepořádek. Na prostěradle je pár krvavých fleků, ale s těmi si nemusím lámat hlavu. Nikoho nenapadne, že u Craig měl upírku, která ho vysála do poslední kapky.
Nejlepší by bylo mrtvolu spálit - ale kde? Zapalovač sice mám při sobě, ale tady v pětihvězdičkovém hotelu nebudu nikoho upalovat! Tak zvrhlá snad nejsem! Nakonec otevřu okno, hodím si Craiga přes ramena a šplhám s ním na střechu. A jelikož Las Vegas je Las Vegas, nikdo si mě z ulice vedle hotelu nevšimne. Bez problémů vyšplhám na střechu a ani se u toho nezapotím. Tam se vyhnu elektrickým drátům a pomocí zapalovače Craiga spálím.
Je mi to líto, Craigu.
Trvá několik minut, než z mrtvoly zbyde jen popel. S tím už se netrápím a vydám se zpět do kasina. U baru už čeká Way a přidrzle na mě hledí tím svým okouzlujícím úsměvem.
"Tak, jak dopadla večeře?" zeptá se.
"Krev Craiga chutnala dobře," odpovím. "Jeho popel leží na střeše. A jaks dopadl ty?"
"Ále, lidi z Vegas jsou děsně opilí. V jejich krvi jsem cítil alkohol. Fuj. Ale holky tady nejsou k zahození." Ušklíbne se a pohledem zatoulá kamsi za mě.
"Tak co tu čekáš na mě? Jdi se bavit, já to tu nějak přežiju," řeknu a v mém hlase není nic jízlivého. Kdyby tento večer strávil Way se mnou, asi by se hodně nudil. Jen dobře, když půjde za někým jiným a pobaví se.
"Škoda, že jsem si usmyslel dělat společnost tobě," usměje se a už se dívá jen na mě.
"Škoda, že se budeš nudit," opáčím.
Neodpoví a otočí se k barmanovi.
"Dva kokosový koktejly s tonikem," objedná a položí na pult několik bankovek. Barman se zřejmě nezajímá, zda je mi osmnáct a znuděně namíchá kokosový nápoj s tonikem.
"Už jsi to někdy pil?" zeptám se.
"Asi stokrát," odpoví, když mi barman podá hezky tvarovanou skleničku s koktejlem. Vezmu si brčko a napiju se. A i když bych se nejraději zakuckala a vyplivla všechno, co jsem brčkem vcucla, neudělám to. Důstojnost.
"Chutná?" zeptá se Way.
"Hm, je to dobrý," pokusím se o přesvědčivý tón.
"Ale na můj vkus moc slabý," kritizuje, dopije koktejl a objedná nám další. A další. Za několik minut se chechtám a motám kolem baru a kdyby mě Way nezachytil, asi bych se už kácela někde na zemi a nechala se zadupávat tanečníky.
"Opils mě pěkně rychle," poznamenám a zasměji se.
"Vypadáš… uvolněnější," odpoví, zdaleka ne ta nalitý jako já.
"Jo? Tak si půjdem zatancovat," rozhodnu a několika nemotornými kroky ho vtáhnu mezi tancující lidi. Motám se a točím a už ani nevím, co dělám. Way mě pevně drží v náruči a nenechává mě spadnout. Jsem mu za to vděčná. Pohybuji se do rytmu hudby a dělám ještě kdovíco, když si najednou všimnu někoho známého. To bude Ian nebo někdo z bandy.
Ale není to nikdo z nich. Je to Cedric.
Jeho přítomnost jakoby mě zbavila veškeré opilosti. Jsem najednou úplně střízlivá a nemohu pochopit, co tu Cedric dělá tak pozdě v noci. A ještě k tomu ve Vegas! On, který bydlí na Aljašce v zapadákově Prudhoe Bay. Tedy, ne že já bych tam nebydlela, ale já jsem upírka a umím se přemisťovat. On není upír a přemisťovat se nedokáže.
"Co je? Nedáme si další koktejl?" ozve se někde blízko mě Way. Za to, jak mě opil, bych mu nejraději vlepila. Čeho chtěl sakra dosáhnout? Možná ničeho, ale teď se za sebe hrozně stydím, nikdy jsem přece nechtěla zlít se takhle - a ještě před těmi, před kterými jsem se vážně ztrapnit nechtěla.
Podívá se mi do tváře. "Děje se něco?" zeptá se.
"Vidím někoho ze školy - Cedrika," odpovím překotně.
Way se ihned napřímí. "Ten, kterej se s tebou bavil ve škole a já z toho byl tak nasranej?" "Jo, to je on."
"Co tu zatraceně dělá?"
"Jdu se ho zeptat."
"Ale Ra -" Ale já už kráčím k Cedrikovi a Waye neposlouchám. Cedric je ke mně otočený zády, baví se s nějakým klukem. Poklepu mu na záda. Když se otočí, nevypadá nijak překvapeně, že mě tu vidí.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Selené Selené | Web | 15. března 2012 v 20:15 | Reagovat

jooooooooooooooooooooo je to tadyyyyyyyyyyyyy

2 Selené Selené | Web | 15. března 2012 v 20:22 | Reagovat

vyborná kapitola to by mě zajimalo co je ten Cedrik zač já si stejnak myslím,že to bude ten padlej andel

3 Vicky Vicky | Web | 15. března 2012 v 20:25 | Reagovat

[2]: proč myslíš?? totiž, já ještě nevymyslela, co bude zač :D ale člověk rozhodně ne, to Ti můžu říct hned :-D  :-D

4 Erin Erin | E-mail | Web | 22. března 2012 v 16:02 | Reagovat

Ten koktejl musí být strašně dobrej--> Kokos je jedna z mých závislostí! :-D

5 Domča Domča | Web | 6. února 2013 v 16:17 | Reagovat

Skvelá kapitola :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama