Kapitola 12. 2/2

15. března 2012 v 20:11 | Vicky |  Jiný Svět: Zapřená

"To mě musíš všude sledovat?" zeptá se rozčileně. Přihne si z láhve čehosi červeného a upře na mě své tmavě zelené oči plné popuzení. To ho vážně tolik štvu? A co jsem mu sakra udělala, že se ke mně chová takhle? Hm, asi jsem se už provinila jen tím, že jsem se narodila a přistěhovala do Prudhoe Bay.
"Cože?" odseknu otupěle a alkohol se na mně opět začíná podepisovat. "To ty mě sleduješ! Jseš všude, kde jsem já! Co tady vlastně děláš?"
"Piju, užívám si, zkrátka pařím v Las Vegas, potřebuješ podrobnější popis?" dotáže se podrážděně.
"Ne," odpovím. "Jak to, že jseš tady, když jsem tu já? A zrovna v tomhle kasinu?"
"No, můj vzdálený příbuzný tu pracuje," kývne k barmanovi. "Proč chodit jinam, když tady mám luxusní koktejly zadara? A co tu děláš ty?"
"Jsem tu s přítelem," vyhrknu, než se stačím zarazit. Podívám se na Waye a pak na Cedrika.
"Ten byl ve škole, ne? Jo, na toho nováčka s černýma brejlama si pamatuju."
"Není nováček," oponuji. "Nechodí k nám do školy."
"Fajn, tak seš nováček ty."
"No a co?" odseknu. "Máš s tím nějakej problém?"
"Ne." Na chvíli se odmlčí. "A víš co? Zvu tě na drink."
"A víš co? Nikam s tebou nejdu. Pozvi si někoho jinýho, třeba Olivii," navrhnu urážlivě.
"Olivii?" nesouhlasně zabručí. "Tu jsem načapal s nějakým idiotem. Taky dobře, už jsem jí měl dost."
"Tady máš důkaz, že s tebou nikdo nevydrží," ušklíbnu se a dám k odchodu. Ale Cedric mě zadrží. Chytne mě za rameno, jenže já se mu obratně vysmeknu.
"Dej mi pokoj," zavrčím na něj. Už s ním nechci mít nic společného. Na začátku jsem do něj možná byla blázen, ale teď už tak blbá nejsem. Snad… Jakmile spatřím Cedrikův svůdný, vábivý úsměv, nemohu si pomoct a začervenám se. Nezapomněla jsem na naše oční spojení v hotelu, ani na jízdu v autě, při níž jsme málem nabourali. Nad tou vzpo- mínkou se musím usmát. Ale pak si vzpomenu na to, jak mě našel u vodopádu a co mi řekl.
"A co to, cos mi řekl dnes odpoledne?" zasyčím nepřátelsky. "Co to nikdy jsme se neměli potkat?" Nečekám na odpověď a než mě stačí zadržet, spěšně se otočím a rázuji si to zpět k Wayovi.
Ale on už stojí přede mnou. Nechápu, jak mě mohl předhonit, jak JÁ jsem mohla dovolit, aby mě předhonil. Odstrkuji ho a když se mi to nepovede, chci ho obejít. Nenechá mě.
"Poslyš, Rachel, neměl jsem to říkat… promiň. Je mi to líto," omlouvá se, ale já nechci nic slyšet.
"Dej mi pokoj," opakuji.
"Nech mě ti to vysvětlit," naléhá, ale toho jen využiji a prudce ho odstrčím. Odkráčím od něj a ani se neotočím. Jakmile se dostanu k baru k Wayovi, jsem tak vzteklá, že si objednám další koktejl. Vycucnu ho do dna a oznámím Wayovi, že se jdu projít ven. Podívá se na hodinky a oznámí mi, že mám necelou hodinu, pak se musíme vrátit do Prudhoe Bay. Souhlasím se už jsem na odchodu. Vzduch v kasinu mě dusí a mám dojem, že dlouho už tady nevydržím.
"Hele, jestli ti Cedric něco -" Nenechám Waye domluvit.
"Nic se nestalo, jsem v pohodě," odpovím rychle, otočím se a najdu cestu z herny. Odstrkuji lidi kolem sebe a neposlouchám zlomyslné poznámky na účet "malých holek". Oni nemají ponětí, co jsem zač. Zabít všechny do jednoho by mi netrvalo víc než pár sekund. Nasupeně za sebou zabouchnu dveře a vdechuji čerstvý vzduch. No, čerstvý - čerstvější než v kasinu, ale plný výfuku aut a kouře z továren. Ale pořád lepší než uvnitř, kde mi bylo na udušení.
Kráčím vedle silnice a přemýšlím. O Wayovi, Craigovi, Cedrikovi a svém životě. Kdybych tak nebyla upírka… A co hůř, před hodinou jsem měla šanci stát se obyčejnou lidskou dívkou… a místo toho jsem vysála tak hezkého kluka. Jasně, vypadal, že mu na ničem jiném, než na dostání hezkých holek do postele, nezáleželo, ale pořád to byl člověk, nevinný lidský tvor. A já ho jen využila. Nepochybuji o tom, že on chtěl využít mě, ale aspoň v mnohem méně zvrácenějším způsobu. Kdybych mu vysála třeba jen trošku krve, stačilo by mi to, vyspala bych se s ním a ještě se stala člověkem. Proč jsem to sakra neudělala?? Protože jsem blbá, neposkvrněná, citlivá vampýrka v pubertě. Až na to, že kdybych se puberťačce aspoň trochu podobala, nejspíš bych Craiga profikla, a ne vysála do poslední kapky a spálila na střeše.
"Chceš, abych ti dělal společnost?" ozve se za mnou. Už-už chci Waye vyhnat, když si uvědomím, že Way to není, nýbrž Cedric. Stojí pár metrů za mnou v ležérním postoji a smutnýma očima na mě hledí. Ruce má zastrčené v kapsách kožené bundy.
"Myslím, že ne," odpovím. "A ani ty nechceš dělat společnost mně. Sám jsi to řekl."
"To sice jo…, ale sám vlastně nechápu, proč jsem tě od sebe odehnal…"
"Nevymýšlej si."
"Fajn, tak jo. Po tom, co jsem tě viděl v hotelu, jsem se cítil, jako bych Olivii podvedl… A pak to, jak jsem tě vzal k doktorovi a na oběd. Olivie v tobě viděla konkurenci a když mi to řekla, začal jsem tě nesnášet."
"Aha - takže, za všechno může Olivie," odseknu. "Najdeš ji s někým jiným a hned je ti líto všeho, cos mi řek a udělal. To je docela divný, ne?" Měřím si ho nepřátelským pohledem a ustoupím o krok, když se ke mně přiblíží.
"Jo, chápu, jak to zní. A taky ti musí připadat divný, že jsem všude, kde ty. Ale nesleduju tě, to, že jsem tady a ty taky, je náhoda."
"Tak mi řekni - co ode mě vlastně chceš?"
"Spřátelit se s tebou."
"Proč si myslíš, že o to stojím?"
"Protože kámoše potřebuješ."
"Aileen mi stačí. Přežila jsem bez tebe doteď, tak přežiju i dalších několik let."
"Jsi škodolibá," ušklíbne se. "Hele, omluvil jsem se ti a řek ti, jak to se mnou je. Kdyby sis to s tím kamarádstvím rozmyslela, dej mi vědět." Věnuje mi úsměv, otočí se a zamíří zpět k baru. Dívám se za ním ještě hodně dlouho, než se rozhodnu vrátit se taky. Koneckonců, už je čas vrátit se domů. Jsem unavená, ospalá a neuvěřitelně se těším na svou vanu.
Překvapí mě, že na vrcholku kopečka už jsou všichni. Moji rodiče asi skutečně nahnali strach i takovým neurvalcům (a ke všemu upírům v přesile), jako je Way a jeho banda. Mimoděk se škodolibě usměji a doufám, že ze mě známky opilosti již vyprchaly. U upírů skoro všechno pomíjí rychleji, než u lidí - tak to aspoň jednou tvrdila matka.
Když se konečně dostaneme domů, je něco po páté hodině ráno. Nemělo by smysl jít znovu spát, tak se aspoň opět naložím do vany. Smyji ze sebe všechnu špínu a starosti a výčitky. A - jen na vteřinku - zavřu oči… a samozřejmě usnu okamžitě. Nemohla jsem tomu nijak zabránit.
Probudím se několik minut po sedmé ráno, ale ve své posteli. Posadím se a na svém lůžku vidím sedět mámu. Její úsměv působí všelijak: vlídně, přísně i chápavě. Ale hlavně nedůvěřivě. To mě překvapí.
"Dnes nepůjdeš do školy," oznámí mi.
"Už zase?" vyjeknu. "Totiž, chci říct - nejsem moc unavená, klidně to zvládnu -"
"Nejde o tvé pohodlí," přeruší mě stroze.
"Ne?"
"Tento den tě budeme s Johnem hlídat."
"To je super program na den. Má to nějaký speciální důvod?" optám se kousavě.
"To, co se stalo včera…, už se nebude nikdy opakovat."
No, když mluví o včerejšku, představím si několik scén. Cesta do školy s Wayem a jeho bandou? Výlet s Wayem do zábavného parku? Procházka/lov po lese? Objevení vodopádu a louky kolem? Setkání s Cedrikem? Pohled do minulosti? Nadpřirozené bytosti a jejich definice? Přemisťování? Výlet do kasina All day, All night v Las Vegas? Vysávání krve člověka v hotelovém pokoji? Znovu setkání s Cedrikem? Nebo snad spánek ve vaně? No, nevím, co mám na matky větu odpovědět, protože toho, co se stalo včera, je opravdu hodně. Proto ze sebe vypravím jen: "A co myslíš?"
"To, co se stalo v Las Vegas s tím mladíkem…, je neomluvitelné," odpoví nakonec.
"C-cože? Kdo ti to…? W-way…?" koktám a nemohu uvěřit tomu, co slyším. Jak to matka může vědět? Zrovna tohle?
"Ne," řekne prostě. "Tím, že ses napila mé a Johnovy krve, jsi způsobila, že teď, kdykoliv někoho zabiješ - ač třeba zvíře -, já a tvůj otec to uvidíme. Takže i to, jak to probíhalo." Zrudnu jako rajče a nejradši bych si dala facku.
"J-jak je to možný? Takže do minulosti jste nás vzali jen z tohohle důvodu? Abyste nám čuměli do hlavy, jakmile se něco přihodí?" vyjedu po ní rozzuřeně. "To je zvrhlý! Vůbec se nechováš jako matka a až to zjistí Way a -"
"Už jsem jim to řekla, ale oni se zdaleka nedopustili takové katastrofy, jako ty."
"Jako JÁ? Oni pozabíjeli určitě spoustu lidí jen pro zábavu -"
"Ale osahávat se lidmi nenechali. Ty říkáš mně, že jsem zvrhlá? Podívej se na sebe! Beru to, že děláš oči na Waynea a občas i třeba na někoho z té jeho sebranky -"
"To není prav -"
"Nech mě domluvit, ty náno nevděčná!"okřikne mě zprudka matka a vlepí mi facku, až se skácím z postele. Popadne mě vztek a nejraději bych matce udělala to, co ona před chvílí mně, ale nedovolím si to. Třu si tvář a upírám na matku nenávistný pohled.
"Kdybys věděla, jak jsi se změnila, Rachel," podotkne ledových hlasem. "Než jsi utekla na oslavu té lidské dívky, bylo všechno v pořádku! Nikdy ses nám nepostavila na odpor, vždy jsi byla poslušná a dělala vše, co jsme ti řekli. Co jsme přijeli sem, se jenom předvádíš, lžeš a koketuješ! Takže takhle to nepůjde, mladá dámo, až moc ses přiblížila lidským dospívajícím dívkám! Ne, odteď budeš zase pořád doma a ven budeš chodit jen, když půjdeš lovit a to tě buďto já nebo John doprovodíme. Žádné chození za školu a žádné přemisťování! A opovaž se k nějakému člověku jen přiblížit!"
"Mami, i vampýrky musejí projít pubertou -"
"Ale nebudou se u toho chovat jako nány praštěné!"
"Já ne -"
"A DOST!!!"
Její hlas se rozlehne po celém domě a ozvěna je slyšet ještě několik vteřin. Ještě nikdy jsem neslyšela mámu takhle křičet. Zmlknu a neodvážím se jí podívat do očí. Stydím se za to, že jsem ji zklamala i za to, že jsem zklamala sebe. Máma má pravdu - změnila jsem se opravdu hodně. Mnohem víc jako já jsem si připadala s image "bláznivá samotářka" s tričky s potisky tučňáků z New Yorkeru. Ne, že bych si připadala dobře s tím, jak jsem byla poslušná a bezelstná, ale když se nad tím teď zamyslím, nosím už jen vyzývavé oblečky s výstřihy a podpatky. Ano, zklamala jsem nejen lidi kolem mě, ale hlavně sebe.
"Promiň," špitnu zoufale. Už ani nevím, kdo jsem - jestli poslušná maminčina holčička, či dospívající nevděčná koketa, nebo někdo úplně jiný. Každopádně jsem nanicovatá vampýrka se špatným smyslem pro humor.
"Ach, Rachel…" povzdychne si matka. "Teď vidíš, k čemu jsi mě dohnala. Pojď sem." Přivine mě k sobě a já se rozbrečím. Je tak těžké někomu - a zároveň sobě - vyhovět. Teplá voda z koupele ze mě ani náhodou nesmyla starosti a výčitky. Teprve teď mě naplňuje úleva, že se někomu můžu vybrečet na rameno a nechat se hladit po hedvábných vlasech. Předtím jsem si ani neuvědomila, že jsem na své nesnáze a obavy úplně sama. Teď to vím a je mi z toho úzko. Ale i samotářská povaha patřila k mé hrané pitomé "důstojnosti".
"Je mi líto, jak jsem se zachovala," omlouvám se. "A ani jsem na tebe nechtěla křičet. Já vím, že si to zasloužím…"
"Ne, Rachel, já byla moc přísná a pak jsem ti dala moc volnosti. Teď musím najít rovnováhu mezi tím a najít způsob, abych tě moc nehýčkala, ani neutlačovala."
"Dobře, ale… co by se stalo, kdybych… no… přeci jen s člověkem -"
"K tomu nedojde. Tvým úkolem je založit rodinu - upíří rodinu s upírem a z lidí také stvořit upíry. Jiné řešení pro tebe neexistuje."
"No a kdybych se JÁ stala člověkem?"
"Jsi příliš drzá, ale když to chceš vědět, řeknu ti to. Zabili bychom tě."
Nemohu popadnout dech. Jsem v naprostém šoku, mám dojem, jako by se zastavil čas, nebo zemi přepadla apokalypsa, nebo mi tělo pokryly krystaly ledu…
"Co-cos to řekla?"
"Bylo by to, jako kdybys umřela, Rachel. Naší povinností by bylo zničit zrádce rodiny. Kdybychom tě nechali žít jako lidskou ženu, ztratili bychom tě tak jako tak."
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Selené Selené | Web | 15. března 2012 v 20:32 | Reagovat

no ty woele tak tohle mě dostalo zabili by ji ty woe ..krutýýýý jako ještě se nemužu z toho vzpamatovat..sakra vyborná kapitla jako vždycky

2 Vicky Vicky | Web | 15. března 2012 v 20:37 | Reagovat

[1]: a já jako vždycky jsem Ti vděčná za komentář a pochvalu :-) Co dodat? Jsem ráda, že to čteš, ale dneska už na JS nemám náladu, dám sem ještě další kapču ZK a dneska s psaním končím! :D

3 Selené Selené | Web | 15. března 2012 v 20:53 | Reagovat

Ohhhhhhh asi mi vyskočí srdce z hrudníki jak si štedrá ahodná tolik kapitol dnes..jsem nedala ani já:-) ale zitra to vynahradím napisu aspon 4kapitoly k upiří stražce pro tebe:-)

4 Vicky Vicky | Web | 15. března 2012 v 20:57 | Reagovat

[3]: to jsi neměla říkat, to určitě celou noc nebudu spát a celý den ve škole nebudu dávat pozor (ne, že bych normálně nějak extra pozor dávala :D ) Nicméně se moc těším :-D

5 Selené Selené | Web | 15. března 2012 v 21:05 | Reagovat

no počkej tak ti asp prozradim že v dalším díle z tebe mám v panu udělat krvelačnou potvoru:D :D at se máš na co těšit..hihihi...jo kdo ve škole dáva pozor že? já nikdy nedavala..nic jdu přečíst apak hajdou do pelechu tak dobrou noc s sladke sny..muhehehe

6 Vicky Vicky | Web | 15. března 2012 v 21:17 | Reagovat

[5]: dobrou noc :-)
těším se na kapitolku! :D

7 Dany Dany | Web | 15. března 2012 v 21:45 | Reagovat

Chcerm uz dalsiu kapitoluiui !! :D tato bola uplne skvela :D ja byt na mieste rachel ta na tu matku vybehnem... hadam sa snou a UJDEM !! :DDDDD

8 Vicky Vicky | Web | 15. března 2012 v 21:51 | Reagovat

[7]: Moc se mi nechce to prozrazovat... ale ona něco takového udělá, tedy podobného ;-) No, teď jsem Vám pokazila překvapení :D snad jsem toho moc neřekla... :D
Další kapitolka snad bude brzo, když teď bude víkend, něco zase napíšu :-)  ;-)

9 Liss Liss | Web | 16. března 2012 v 8:24 | Reagovat

Husté, je to skvělé, ale ti její rodiče mě sakra štvou. Máš to skvěle vymyšlený... a Cedric je hajzl ;-) *nevinný úsměv* Můžu říct jen: Neuspěchej to, lepší přidávat míň dobrých kapitol než se nutit k psaní, když tě nic nenapadá.

10 Vicky Vicky | 16. března 2012 v 14:25 | Reagovat

[9]: moje slova ;-) zatím mě to baví, a děj mám taky zatím promyšlený :-)

11 Erin Erin | E-mail | Web | 22. března 2012 v 16:15 | Reagovat

Tohle se mi líbí! Mě jednou lidi říkali, že jsem moc krutá, když jsem zabila otcem vlastního syna, ale tohle je ještě drsnější!! Kapitola od kapitoly je lepší, ty se lepšíš. A vidíš, co to se mnou dělá? :-D Čtu nepřetržitě už několik hodin v kuse a těším se, až budu moct překliknout na další kapitolu!

12 Vicky Vicky | E-mail | Web | 22. března 2012 v 20:37 | Reagovat

[11]: to sem ráda, že se lepším :-D  :-D  :-) Jen čti, čti, to mě moc těší, že ses do toho tak "zažrala" !! ;-)  :-D  :D
Jak už jsem jednou někde psala, svět není pohádka a někdo ho musí vidět i z té negativní stránky :-P

13 Lilly Lilly | Web | 20. dubna 2012 v 13:58 | Reagovat

ty vole, zabít? To by...
:D upřímně, to by Danteovi z OVÉČKA nikdy neudělali:D ale tak ti moji jsou slaďouncí:D :D :D
Mimochodem se mi moc nelíbí, jak vysála Craiga, ale je to upírka, že? Je to její přirozenost..
Ale stejně se nemůžu vzpamatovat z toho, že by ju zabili, kdyby se stala člověkem..

14 NikaRoovy NikaRoovy | Web | 24. dubna 2012 v 15:59 | Reagovat

Teď jdu na kytaru, ale doufám, že večer se ještě stihnu juknout na další kapioly, protože to končí fakt úžasně!

15 Death a Vampire Death a Vampire | 25. dubna 2012 v 2:51 | Reagovat

[14]: dekuju moc, omlouvam se ze nectu tvoji povidku, jsem v USA a nemam cas na pc :P

16 Domča Domča | Web | 6. února 2013 v 16:28 | Reagovat

Páni...to len tak mama povie svojej dcére, že by ju zabili :D parádna kapitola :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama