Kapitola 13. 2/2

16. března 2012 v 18:04 | Vicky |  Jiný Svět: Zapřená
Nebudu dlouho zdržovat zbytečnými řečmi, takže tady je pokračování :)

Právě končí vyučování a studenti se shlukují na parkovišti. Vidím Cedrika. On by mohl vědět, jak se dostat na letiště. Sice bych Aljašku mohla proběhnout třeba za necelou hodinu, ale ztrácela bych tím hrozně moc času. Už by mě mohli najít podle pachu - a ve stopování jsou oni vynikající, bohužel, a to riskovat nemohu.
Nasadím normální výraz, pokusím se dokonce i o úsměv a kráčím k Cedrikově černé Audi. Je o ni opřený a sleduje mě, na rtech mu pohrává přátelské pousmání. Ruce má založené na prsou a já nad tím celkovým postojem skoro zrůžovím. Škoda, že na to nemám čas. Way už určitě našel v lesích ostatní a hledají mě. Mám možná pár minut, v nejlepší případě.
"Ahoj, Rachel," pozdraví a mě překvapí, že v jeho hlase nenacházím obvyklý sarkasmus. Rychle mu odpovím na pozdravení a dodám, že jsem přemýšlela o jeho nabídce kamarádství.
"A co tak najednou?" ušklíbne se překvapeně.
"No, zkrátka…, asi jsi měl pravdu. Přátele potřebuju."
"Za tím určitě něco bude." Podezíravě si mě měří. "Tak co přesně potřebuješ?"
"No… jen maličkost," odpovím. "Potřebuji, abys mě nasměroval na nejbližší letiště."
"No… to je v Anchorage," řekne. "Zdrháš z domova?"
Nevím, zda-li mu mám říct pravdu - samozřejmě ne úplnou pravdu! Ale nakonec dojdu k závěru, že když něco bude vědět, tak to neuškodí. "Totiž… naši mě totálně utlačují. Už to s nimi nevydržím." Jen doufám, že nepoukáže na zákon a totiž, že mi ještě není osmnáct.
"A jak se chceš dostat přes přepážky?" zeptá se zvědavě.
"Hm… to nějak zvládnu," odpovím nepřesvědčivě.
"Nemyslím," nesouhlasí a rázně zavrtí hlavou. "Ale jestli chceš, na pár dní můžeš zůstat u mě."
"To by asi nešlo." V žádném případě nemohu zůstat v Prudhoe Bay a jeho okolí. Nejlepší by bylo přeletět celý svět a utábořit se někde na Severním pólu, tam by mě snad nehledali.
"A kam chceš letět?"
"No… zatím do Minnesoty." Tam mohu zůstat jeden dva dny a mezitím si určit, kam dál. Aspoň bych mohla do našeho domu. Nezapomínám na policii a to, že nás hledá, ale doufám, že pátrání už skončilo - a navíc už nejsem Anwen Flyessonová. A že mají mou fotku? V Minnesotě moc dlouho nebudu, snad mě hned nenajdou.
"Fajn, tak tě dovezu na letiště."
Vrátím se do reality. "A-ale - to ne, nechci tě obtěžovat…" Nemohu mu říct, že by mě jen zdržoval. Když bych běžela, byla bych tam desetkrát rychleji, jen ať mi řekne, jak se tam dostanu…!
"Neobtěžuješ mě," odpoví. "Jsme kámoši, ne?" mrkne na mě. "A navíc, někdo ti musí pomoct se tam vyznat. Je to chaos."
"Hm… já mám rychlejší spoj," vysoukám ze sebe.
"Mé auto je nejnovější prototyp v tomhle městě a také nejrychlejší. Vozidlo, který by bylo rychlejší, v tomto městě nenajdeš. Nezdržuj a nasedni." Otevře černé naleštěné dveře a já tedy nastoupím. Dál neprotestuji, i když toho mám na jazyku hodně. Stejně bych z něj trasu nevysoukala, musím jen věřit v ten jeho prototyp a tomu, že mě na letiště dostane opravdu rychle, jak sám tvrdil.
Jakmile nasedne vedle mě, rozjede své Audi na jistě "předpisovou" rychlost a za necelou minutu vyjíždíme z Prudhoe Bay. Neohlížím se, neohlížím se do minulosti. Musím čelit budoucnosti a na minulost co nejrychleji zapomenout. V Prudhoe Bay jsem strávila pár dní, ale vím, že je načase odejít. Nemá smysl tady dál zůstávat. Zažila jsem si tu své a myslím, že mi to stačí. Sbohem, Prudhoe Bay, sbohem, hříšná vampýrko. Svou upíří část - tu silnou, koketní, a zároveň slabou, zanechávám tady.Teď se postavím na vlastní nohy,
už si nenechám řídit život a co nejdříve se stanu zas člověkem, ze kterého jsem se nikdy neměla stát upírkou. Už nejsem Rachel Mandiová, naivní upírka, ani Anwen Flyessonová, nevinná holčička své maminky, která by svou vlastní dceru kvůli zradě bez zaváhání zbavila života. Jsem na cestě ke své nové osobnosti, nové budoucnosti. Neohlížím se zpět. Jedeme po dálnici a Cedric stále přidává na rychlosti. Jsem jen ráda. Čím dříve vypadnu z tohoto státu, tím lépe. Nemluvíme spolu a já nechci Cedrika zbytečně rozptylovat od řízení. Vím, že bouračku bych jistě přežila, ale o Cedrikově zdraví mám pochybnosti.
Je překvapující, jak rychle se z nás stali kamarádi - tedy když pominu ten skoro celý týden, po který mi dělal ze života peklo. Ohromuje mě, jak se jeho temperament, jaký si ke mně udržoval ty dny, změnil a nyní se chová tak nápomocně a přátelsky.
Za necelé dvě hodiny díky rychlosti modelu nové Audi z Prudhoe Bay se dopravíme na letiště. Cedric měl pravdu, je tu chaos. Prodíráme se mezi lidmi a já stěží utáhnu tašku, nakonec mi ji Cedric vezme a nese ji on. Zjišťujeme přibližné lety do Minnesoty a jedno aeroplán tam letí zrovna za necelou hodinu. Doufám, že letenky tam nebudou zarezervované a že let ještě stihnu.
Hned u přepážky nastane problém s tím, že mi není osmnáct.
"Ale já opravdu -" vymlouvám se, ale není mi to nic platné. Slečna u přepážky rázně vrtí hlavou a mé plány jsou rázem v háji. jsem v háji. Povedená rodinka s Waynem v čele mě zanedlouho nejdou a klidně i násilím odvlečou domů. Je mi do breku z toho, ž vše mé úsilí a snažení o útěk - který se mimochodem docela vydařil -, nakonec vyjde nazmar.
"Další, prosím," řekne slečna a pokyne mně a Cedrikovi, abychom se klidili dalším lidem z cesty. Ale Cedric ještě očividně neskončil.
"Slečno," osloví ji a obdaruje ji milým úsměvem, "možná vám ještě nedošlo, že já jsem doprovodem této fádní dívky, která je bohužel má sestra a bohužel nic nedokáže zařídit." Utrápeně pokrčí rameny a vypadá, že mě má vážně dost. Vím, že to jenom hraje - ale přece se mnou nemůže cestovat do Minnesoty! To nebylo v plánu, mém plánu, jenž si tu teď Cedric hezky přeorganizuje, jako bych tu nebyla. "Však znáte mladší rozmazlené sourozence," dodá Cedric znuděně, aby slečnu za přepážkou konečně přesvědčil, ale nemusel říkat ani slovo, protože ta už souhlasně přikyvuje a požaduje naše doklady. Když vidí můj a mé příjmení, Cedric se ozve: "Naši rodiče se bohužel rozvedli a tady Rachel má na pase příjmení svého otce a já jejího nevlastního."
"Ano," přikyvuje slečna a zanedlouho nám podává letenky. Překvapí mě, že Cedric má u sebe tolik peněz, aby si jí mohl dovolit… Sice jsme z toho vybruslili… Až na jednu věc: Cedric se mnou do Minnesoty rozhodně nejede. Utratil ze mě peníze úplně zbytečně. Musím mu ty sumu co nejdřív vrátit.
Když jsme v nedohledu slečny, seberu Cedrikovi jeho letenku a místo toho mu vrazím do dlaně hrst bankovek.
"O co ti jde, Rachel?" zeptá se překvapeně.
"O co jde tobě?" opáčím. "Neříkala jsem ti, že potřebuju doprovod sem, natož do Minnesoty! Nikam se mnou nejedeš!"
"Jasně že jedu - koupil jsem si letenku," odpoví.
"Ale zbytečně utratíš peníze na zpáteční cestu," protestuji, ale Cedric už mě vede chodbou do letadla.
"A proč bych to dělal? S rodiči stejně nežiju a života na Aljašce už mám dost. O peníze si nedělej starosti, nemusíš mi nic platit," řekne, když si konečně všimne hrsti bankovek, kterou mu podávám.
"Poslyš, zaplatím ti tu letenku, kterou sis kvůli mně koupil a ty se vrátíš do Prudhoe Bay. Teď už to bude v pohodě, hlavně jsem se potřebovala dostat přes přepážku -"
"Snad sis nemyslela, že tě nechám potulovat po světě bez bodyguarda?" podiví se.
"Nedělej si z toho srandu, vyhlásí po tobě pátrání a ještě si budou myslet, že jsem tě unesla nebo kdovíco."
"Ty? Unést ?" pobaveně se zakření.
"Fajn, tak to byl blbej nápad," mávnu rukou, "ale pořád si myslím, ne, jsem si jistá, že kvůli mně přece nezahodíš svůj život a já ti do něj nebudu nijak zasahovat -"
"No jo, bude to s tebou fakt nuda, ale však já to přežiju," odpoví naprosto vážně, ale pak se rozesměje. "Kdyby ses viděla. Neber život tak problematicky, ten je k tomu, aby si ho smrtelníci užili a sem tam něco provedli. Pojď do toho letadla, nebo tě tam odnesu a budeme vypadat jako novomanželé." Jeho smích mi připadá v této chvíli úžasný. Tak bezstarostný, jako by jeho bytí opravdu nemělo žádný systém a řád…, ale takhle přece nemůže přemýšlet a uvažovat. Nemůže se sebrat, opustit město a odjet si se mnou do Minnesoty.
"Cedriku… Nejezdi," žádám ho.
"Ale no tak, bude psina," ušklíbne se, nečeká na mou odpověď a následně mě vtáhne do letadla. Za chvíli jsme v uličce. "Doufám, že máme sedadla u okýnka," poznamená a táhne mě uličkou a sebere mi letenku. "Jo, sedíme úplně vzadu, ty máš sedadlo u okna. Já sedím vedle tebe, tak aspoň si tě ohlídám, kdyby se ti chtělo utéct."
"Tohle je šílenství -" Ne, nenechá mě mluvit a už mě posazuje na sedadlo. Dřepne si vedle mě a usměje se. "Tak, za pár minut vyrazíme. Tady máš když tak pytlíček, kdyby se ti chtělo zvracet." Nasadí mateřský výraz, ale znovu následuje pobavený smích.
"Hele! Nějak jsem se smířila s tím, že jsi blázen a rozhodl ses odjet se mnou - což byla mimochodem chyba -, ale to ještě neznamená, že si budeš hrát na matku starat se o mě." "Ale to bych měl, jsem starší -"
Tentokrát zas nenechám mluvit já jeho.
"Jo, vlastně, jak to, že tě ta ženská pustila přes přepážku? Snad ti ještě není osmnáct…? Vždyť se mnou chodíš do druháku!"
"Dvakrát jsem propadl."
"To si děláš srandu."
"Kéž by."
"Takže jsi nepropadl schválně? Přece nemůžeš propadnout… a ještě dvakrát!"
"Hm… možná mě ten ročník speciálně bavil…" ušklíbne se. "Tak jsem si ho nejspíš chtěl užít co nejdýl. Ale ne, v tom to nebylo…"
"A v čem?" zeptám se. "Proč ses nechal propadnout?"
Mlčí. Nejspíš už mi neodpoví. Odvrátím se od něj a z okna vidím vzdalující se pevninu. Let bude dlouhý… A plný mlčení. Ze Cedrika už nevytáhnu důvod propadnutí, ale může mi to být jedno.
Konečně přistáváme v Calgary, kde přestupujeme na letadlo do Minnesoty. Od vzletu z letiště na Aljašce již uplynulo několik hodně hodin a mé tělo je celé polámané a unavené. A navíc potřebuji krev.
Nevím, co si počít, když za necelou hodinu letadlo směr Minnesota vzlítá a já jestli v nejbližší době nedostanu krev, pravděpodobně vysaju někoho kolem. A ten "někdo" by byl jistojistě Cedric. Ne, že bych se ho nechtěla zbavit, ale rozhodně ne způsobem, že by mi posloužil jako svačinka.
Nakonec něco zamumlám ve smyslu, že si musím odskočit.
Na záchodkách je několik žen a já musím počkat, až většina z nich odejde.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Selené Selené | Web | 16. března 2012 v 19:06 | Reagovat

hey skvělé kapitoly:-) moc krásné.. to já ted smolím ty 4 kapitolky co jsem slibila,měla jsem je napsané,ale nějak sem blbě zmačkla a restartoval se mi pc avšechno se mi vymazalo:-(( tak to píšu znova.ale první kapitolu už mám UP danou:-)ty moje krvelačná bestie:D :D :D :-P tohle je vtip:-)

2 Vicky Vicky | Web | 16. března 2012 v 19:09 | Reagovat

[1]: hm...s tím restartováním to je smůla... :-(  :-( Ale jsem ráda, že se Ti tahle kapitolka líbila, bohužel další bude až zítra, protože dnes toho mám ještě hodně :-(
Ale UP si přečtu, to mi nezabere moc času a nebudu u toho muset moc přemýšlet :D

3 Liss Liss | Web | 16. března 2012 v 20:59 | Reagovat

Jo, rodiče to přehnali, ale tohle mi dělat neměla. Doufám, že ji brzo najdou a dovlečou zpátky. aby si Way nemusel ostřit vlastní dřevěný kůl...
Jinak bezvadná kapitola, ale jestli budeš pokračovat tímhle tempem, nedostanu se k ZK vůbec :-D

4 Vicky Vicky | Web | 16. března 2012 v 21:10 | Reagovat

[3]: tímto tempem asi vážně pokračovat nebudu, to Tě můžu ujistit :D I když to tady asi někoho zklame... i mě. Tohle tempo mi sice vyhovovalo, ale je to moc rychlý, navíc teď budu dělat státnice z angličtiny, takže sbohem upíří tempo :-P .... Doufám, že k ZK se dostaneš!! :-D Snad ale dopíšu další kapitolu JS rychle ;-) jednak proto, že tvoje postava se chystá na scénu... :-D

5 Dany Dany | Web | 17. března 2012 v 0:54 | Reagovat

ojojoooj :)) so cedrikom usla? :D no nevem ako sa to vyvinie bo uz su mi obaja sympaticky :DD  tešim sa na dalsiu :)) (zavidim ako rychlo to pridavaš) :D

6 Vicky Vicky | Web | 17. března 2012 v 8:38 | Reagovat

[5]: mně jsou taky oba sympatický, ale nevím, koho vybrat, aby byl s Rachel :-( Budu se muset zeptat čtenářů :D poraďte mi! :-)  :-D

7 Erin Erin | E-mail | Web | 22. března 2012 v 16:52 | Reagovat

Heeeeeeeeejj, jak můžeš dát přes hubu takovému kanci, jako je Way?! :-D Pche, pche, doufám, že Way dá Cedrikovi na čumec, protože tohle jako nééé! :-D

8 Vicky Vicky | E-mail | Web | 22. března 2012 v 20:38 | Reagovat

[7]: chudinka Way... taky je mi ho líto, ale jeho krásná tvářička se rychle uzdraví a Cedric přes hubu dostane, to se neboj :D

9 Erin Erin | E-mail | Web | 22. března 2012 v 21:09 | Reagovat

[8]: Právě si mi udělala radost!! :-D

10 Vicky Vicky | E-mail | Web | 22. března 2012 v 22:16 | Reagovat

[9]: tak to mě těší!! :-D

11 Lilly Lilly | Web | 20. dubna 2012 v 14:07 | Reagovat

"Hm… možná mě ten ročník speciálně bavil…"
Nutno uznat, vtipný je:D :D :D
mám trochu strach, že Rachel jede s Cedricem.. myslím, že to nebude happyend

12 NikaRoovy NikaRoovy | Web | 28. dubna 2012 v 10:39 | Reagovat

Chudáček Way... a Cedric mi leze na nervy!  Něco bych mu udělala! :-D Skvělá kapitola, moc se ti povedla!

13 Domča Domča | Web | 6. února 2013 v 20:09 | Reagovat

Skvelá kapitola :D ale bola by som radšej keby do toho lietadla išla s Wayom :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama