Kapitola 14.

15. března 2012 v 20:46 | Vicky |  Začátek konce by Vicky
Tak, za dnešek je toto je poslední příspěvek ke knihám.
Jsem totálně vyčerpaná!
Ale snad se bude tahle kapitolka líbit ;)

ČTRNÁCT
Nakonec jsme se dohodli na tom, že na zahradě uděláme menší hřbitov mezi stromy a vyrobíme umělou mlhu. Já sice neměla nejmenší tušení, jak to uděláme, ale Kate s Nicy si věděly rady. Já zatím s Richardem, Nicol a Demetrim vyráběla z kamenů a papírových krabic studnu. Tu jsme pak postavili do kouta nádvoří, kam nedáme svíčky (domluvili jsme se, že po nádvoří i zahradě - včetně hřbitova - rozmístíme malé svíčky, aby party nabrala atmosféru) a kde bude největší tma. Nicol ještě z jezírka přinesla kdejaké řasy a trávy, se kterými jsme studnu ozdobili.
Na "hřbitov" jsme sehnali pár náhrobních kamenů a rozmístili je pod stromy. Bylo už dávno po vyučování a blížil se večer. Party měla začít za hodinu. Šla jsem se proto připravit. Na chodbě jsem potkala Rixona obklopeného holkami. Ten si tady zvykne, pomyslela jsem si.
"Meg! Ahoj, čekejte, holky," říkal jim. "Meg, nechceš se k nám přidat? Fakt se bavíme!" Holky kolem něj nevypadaly kdovíjak nadšeně z toho, že bych se měla přidat.
"Ne, díky," odpověděla jsem zdvořile. "Nemám zájem a navíc tu máš holek
víc než dost. Jen bych tě chtěla pozvat na dnešní party."
"Party? S pitím?" zazářil Rixon. Hrozně mi připomínal Zacka. Od té doby, kdy zemřel, se tolik změnil! Ani jsem tomu nemohla uvěřit…
"Jo, ale to neznamená, že se hned naleješ, jsi tu první den a přece si nechceš osolit pověst," upozornila jsem.
"Kašli na to, žijeme ve svobodný zemi!"

"Hm, jak chceš. Party začíná za hodinu. Ahoj." Odešla jsem do pokoje. Osprchovala jsem se, učesala si své dlouhé kaštanové vlasy a oblékla si černé leginy, mini sukni v šedivé barvě a bílé tílko. Do háje pomyslela jsem si, protože mi bylo jen do poloviny břicha. No a co, řekla jsem si. Budu vypadat jako neviňátko, proti Shelby.
Ještě jsem se namalovala a nanesla si řasenku. A ještě jsem si nalakovala nehty černým lakem. Popadla jsem kabelku, kterou jsem si koupila v Pradě. Vyšla jsem z pokoje a vydala se na party. Právě začínala a scházeli se mrtví. Jeden celý stůl byl věnován alkoholu. Řekla jsem si, že se dneska trochu odvážu a nalila jsem si víno. Ale když jsem se napila, necítila jsem žádnou chuť. Divné, pomyslela jsem si. Možná to tak mělo být. Zkusila jsem jiný alkohol, ale stejný výsledek. Vážně mi to už přišlo podezřelé... Z jiného stolu jsem sebrala jednohubku a snědla ji. Panebože... Moje domněnka se potvrdila: Já ztratila chuť!!!
Kecla jsem sebou na improvizovanou studnu a přerývaně dýchala. Jak se to jen mohlo stát?! přemýšlela jsem. Co jsem udělala špatně?
Najednou mě něco popadlo za vlasy a hrozivě zavrčelo. Vykřikla jsem zděšením přepadla do studny. Naštěstí byla hluboká, jako bych spadla jen na zem. Zvedla jsem se a uviděla holku s černými vlasy přes obličej s bílou noční košilí. Pak se ta osoba začala smát a strhla si paruku. Kate. Představovala Samaru. Musela jsem se zasmát, že se jí podařilo mě takhle vystrašit.
"Kate! Já zažila šok a ty mě ještě takhle vystrašíš!"
"Promiň, pár lidí jsem už vyděsila a teď všude vykládají, že viděli Samaru a jen tak-tak vyvázli. Když jsem viděla ty jejich obličeje - včetně tvého -, skoro jsem vybuchla smíchy. No jo, kdoví, co jen obyčejná paruka a bílá košile může způsobit..." A blábolila a blábolila a já se mezitím snažila vzpamatovat z toho děsu. Pravda, dřív jsem se Kruhu taky bála, ale pak jsem si řekla, že kdybych Samaru znala, byla bych její komplic a to mi pomohlo se jí nebát, a proto mě překvapilo, když jsem se jí teď lekla.
"Meg, posloucháš mě vůbec??" zeptala se otráveně Kate.
"Ne," odpověděla jsem. "O co jsem přišla?"
"Ptala jsem se na ten tvůj šok, cos zažila," odvětila a dala si ruce v bok. Evidentně jí lezlo na nervy, že nejsem duchem přítomná, což mi přišlo jako hrozná legrace.
"Kate, myslím, že jsem ztratila chuť," vybalila jsem na ní.
"Ale - to není možný, vždyť… ještě nedávno jsi jí měla... můžeš ji ztratit jen když jí už od smrti nemáš anebo..."
"Anebo...?" doplnila jsem ji.
"Nic, zapomeň na to," odpověděla Kate a zase chtěla zalézt do studny a hrát si na Samaru, ale já ji zadržela.
"Nemůžu zapomenout, že jsem ztratila chuť jen tak, bezdůvodně!" křičela jsem. "Všechno má svůj důvod!A já se nespokojím s vysvětlením Zapomeň na to!"
"Myslím, že to víš, ale já o tom nesmím mluvit. Jsem si jistá, že i ty máš svá tajemství," řekla a nasadila si na hlavu tu hnusnou paruku. Najednou mi to došlo...
"Kate! Tys byla...?!" nedopověděla jsem.
"Pamatuj, co ti řekl." A zalezla do studny a já už z ní nic nevytáhla. Samozřejmě mi bylo jasné, že o tom nesmím mluvit, ale jestli Kate něco věděla... nemůže mi odepřít pravdu! Musím vědět, proč jsem ztratila chuť a jestli budou ještě nějaké následky setkání se zabijákem z Lesního klanu. Ale... bylo tohle následkem z tohoto důvodu?? Nebo že by... že bych ztratila chuť díly tomu, že mi vzal krev a pak mi ránu zahojil?!
Zvedla jsem se ze studny a byla rozhodnutá jít za ním. Musím se od něj toho víc dozvědět, jestli můžu chuť získat zpátky!
Vtom do mě někdo narazil a já věnovala tomu mrtvému pár nadávek. Pak jsem si uvědomila, že je to Rixon. Ale... byl nějaký jiný, než předtím... úsměv od ucha k uchu, občas zašilhal a zpíval si písničku ze Šmoulů. Byl opilý. Až na to, že takhle se nezlil nikdy předtím. Zřejmě nepochopil, že ani po smrti to nemá s alkoholem přehánět.
"Meg! Lásko moje...! Konečně jsem se naučil tu úvodní písničku. Vždycky jsem si přál jí umět! Ale... asi jí neumím jí úplně dobře, víš, co kdyby ses ke mně přidala a zazpívali bychom duet...?" Potácel se kolem mě a pobrukoval si. Pak si dlouze přihnul z flašky, která byla už aspoň z poloviny vypitá.
"Rixone... cos to se sebou zas provedl?! Přece víš, že bys neměl takhle pít!" okřikla jsem ho. "A žádný duet s tebou zpívat nebudu," dodala jsem.
"Že bych neměl pít? Ale já nepiju!" odpověděl, rošťácky se na mě usmál a vyhltl zbytek z flašky. Potom si hlasitě říhnul a já v tom puchu poznala pivo.
"To vidím!" odsekla jsem. "Tohle je kolikátá?"
"Hm..." zamyslel se. "Možná... čtvrtá? To budu ale pořád potřebovat na záchod, krucinál!" A potom sebou seknul na zem a flaška mu vypadla z ruky, přičemž se roztříštila na skleněné kousíčky.
"Rixone!" zakřičela jsem a sedla jsem si k němu. "Vstávej! No tak, musíš do postele..." Pokusila jsem se ho zvednout, ale byl těžší, než jsem si myslela.Zavolala jsem proto Demetriho s Richardem a ti ho dovlekli do jeho pokoje. Poděkovala jsem jim a když odešli, dala jsem Rixonovi studený obklad na čelo. Zítra bude mít pěknou kocovinu, pomyslela jsem si. Když vtom se probral.
"Meg, co... co tu dělám? Vždyť jsem si užíval na tý párty?" ptal se zmateně.
"Rixone, Rixone…" povzdychla jsem si. "Byl jsi zlitej na káru a mí kamarádi tě sem přenesli. Doufej, že nebudeš mít kocovinu."
"Do pekla s kocovinou, hlavně, že jsme konečně spolu sami," odpověděl a tajnůstkářsky se usmál. Zřejmě na Zackova pravidla kašlal.
"Hele, jestli si nepamatuješ, že jsme se rozešli, tak ti to připomínám, jo? A kromě toho, mám ještě něco na práci," odvětila jsem.
"Ale Meg, se mnou se nemůžeš jen tak rozejít. Patříme k sobě a já vím, že mě pořád miluješ... a já miluju tebe!"
"Rixone, budeš svých slov litovat, jsi opilý a nevíš, co říkáš," upozornila jsem a snažila se držet co nejdál od jeho páchnoucích úst.
"Meg, za celý svůj život jsem litoval jen dvou věcí: že jsem s tebou nezačal chodit dřív a že jsem tě potom poslal do háje. A kdybych později měl litovat ještě něčeho, poznal bych to."
"Rixone, to, cos udělal, mě hrozně bolelo, a nemůžeš to jen tak zahnat pryč, pouhými slovy," odsekla jsem.
"Meg," přemlouval mě.
"Navíc, ty už nejsi jako dřív," dodala jsem. "Už nejsi ten starý Rixon, kterého jsem znala a milovala ho. Ten nový jen ztrácí čas pitím a poflakováním s holkami."
"K ničemu nedošlo, přísahám. Jen jsme si povídali..."
"To je jedno. Musím jít, dobře se vyspi," přerušila jsem ho, zvedla se, ale on mě chytil za ruku a nenechal mě odejít. A než jsem stačila cokoliv říct, políbil mě. Začala jsem se hned odtahovat, ale Rixon, přestože byl opilý jak já nevím co, měl sílu a nepustil mě.
Když se konečně odtáhl (neoplatila jsem mu mimochodem ani jednu pusu!), nebyla jsem schopna slova. Nejraději bych mu vlepila facku, ale neudělala jsem to. Proč, sama jsem nechápala.
"Meg, konečně se přestaň bránit a uvědom si, že k sobě patříme," řekl Rixon a já mu tentokrát věřila. Vzpomněla jsem si, jak jsem ho dříve milovala a ta láska se ke mně zas vrátila. Objala jsem ho a můj smutek jako by zmizel. Dokonce mi připadalo, že jsem mu i odpustila. Pochopila jsem, že mě nechtěl zradit s Danielou, jen se snažil zahnat to trápení. Rozuměla jsem mu.
Najednou do pokoje vrazil Zack a uviděl nás. Já jsem se od Rixona okamžitě odtáhla a jako neviňátko se na Zacka uculila. Kruci, to byl ale trapas!!!
Zack na mě zíral s otevřenou pusou a mě už to začínalo lézt na nervy. "Potřebuješ něco?" zasyčela jsem.
"Sorry, že vás ruším," odpověděl Zack nevině. "Jen jsem šel Rixonovi oznámit, že tady spát nebudu. Na dnešní noc se stěhuju k Shelby."
"Paráda, tak už vypadni," ozval se Rixon. Zack dlouho neotálel a odešel. Zadoufala jsem, že o mě a Rixonovi nikomu nic neřekne.
Já jsem se propadala hanbou a svalila se na polštář. Proč zrovna můj ex-přítel nás musel vidět?! Zákon schválnosti, pomyslela jsem si. Fakt super.
Rixon jako by četl mé myšlenky a podotkl: "No a co, že nás viděl? Aspoň ví, že u tebe už nemá nejmenší šanci, debil jeden." Políbil mě na tvář a pohladil mé vlasy. "Jsi překrásná."
"Když chceš, jsi docela milej," odpověděla jsem.
"Připadal jsem si jako ten nejšťastnější člověk na světě, když jsi mě prvně políbila," svěřil se mi a přitom mi vlepil pusu na bradu. Lehl si vedle mě a objal mě paží kolem ramen. Dívali jsme si do očí a každý z nás přemýšlel, co říct. Ale možná nebylo třeba říkat nic. Usmála jsem se na něj a na pár okamžiků jsem si připadala jako dřív: šťastná, bezstarostná, plná lásky k Rixonovi. Danielu jsem mu už dávno odpustila - copak jsem po svém příchodu do Světa mrtvých neudělala to samé, co on? Nebyl důvod se na něj zlobit.
"Budeš tu se mnou?" zeptal se tiše Rixon po chvíli.
"Moc ráda," odpověděla jsem. Pohladil mě po tváři.
"Víš, sice jsme mrtví,ale vždycky tě budu milovat,za každých okolností."
"To jsem ráda," usmála jsem se a v dalším okamžiku ho políbila na rty.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Selené Selené | Web | 15. března 2012 v 21:03 | Reagovat

ooooooo já teču blahem to je tak krásný jdu na to a přečíst znova a minimalne ještě 5x za sebou ....OOoo já chci takyyyyy.....:

2 Vicky Vicky | Web | 15. března 2012 v 21:15 | Reagovat

[1]: co chceš taky?? :D Rixona? Jestli jo... tak nejsi sama!!!!! :D  :D  :-D

3 Selené Selené | Web | 16. března 2012 v 20:03 | Reagovat

jáááááá chci dálšíííííííííííííííííííííí hehe budu brečet..jinak v oběhu je 5kapitola 2část na stránce:-) pro dnešek poslední jelikož  to musím nechávat po sobě opavit..nezlob se:-)

4 Vicky Vicky | Web | 16. března 2012 v 20:18 | Reagovat

[3]: nezlobím, naprosto Tě chápu, i já po sobě musím opravovat hrubky a tak mi to někdy déle trvá. No jo, nejsem princezna mluvnice :-D .
Možná sem ještě dnes přidám další kapitolu, ale jedině ZK, protože s další kapitolou JS jsem teprve někde ve čtvrtce... :-P
Jo, Tvojí další kapitolku si přečtu :D

5 Selené Selené | Web | 16. března 2012 v 20:21 | Reagovat

to jsem neskutečně ráda:-)

6 Selené Selené | Web | 16. března 2012 v 21:48 | Reagovat

tak co mám čekat nebo můžu jít spinkat???budeš sem dávat ještě jednu kapitolku?nebo až zitra???

7 Selené Selené | Web | 17. března 2012 v 10:16 | Reagovat

no to je moje droga droga je je je:-) skvělá kapitolka:-)

8 Vicky Vicky | Web | 17. března 2012 v 10:27 | Reagovat

[7]: děkuju děkuju a ještě jednou děkuju!! :-D  :-D Další kapitolka ZK je hotová, takže ji sem už jdu dát :D

9 Isenstar Eragon Isenstar Eragon | Web | 20. května 2012 v 16:17 | Reagovat

Dem bude zuřit jako sopka až se to dozví... ;-)

10 lilliinka lilliinka | E-mail | Web | 27. května 2012 v 9:39 | Reagovat

Tak přeci jen to dopadne dobře, hmm to jsem ráda, ale vsadím se, že na toho lesního člověka nezapomněla...:D

11 Vicky Vicky | E-mail | Web | 27. května 2012 v 17:10 | Reagovat

[10]: Správně... na toho nelze zapomenout :D

12 Domča Domča | Web | 27. října 2012 v 22:00 | Reagovat

jeej ten koniec bol moc pekný :-)
aj duchovia sa môžu opiť? :-D a jemu sa to podarilo za vážne krátku dobu :-D
kapitola aj tak veľmi pekná

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama