Kapitola 15. 1/3

17. března 2012 v 11:55 | Vicky |  Začátek konce by Vicky
Dobré ráno, všichni! Nebo spíš poledne?? :D
No nic, další kapitolka je tu! :D
Tentokrát je na tři části, zkrátit mi to moc nešlo ;D

PATNÁCT
Uprostřed noci jsem se vzbudila. Bylo mi to líto, jelikož se mi zdál krásný sen, o mě, Rixonovi a naší pláži v Crescent City. Tentokrát mě nepouštěl k vodě. Drželi jsme se za ruce, povídali si a chodili po pláži. Sem tam na nás cákla mořská voda a foukal na nás svěží vítr. Tuto neobyčejnou chvíli přerušilo hlasité chrápání kousek ode mě. Rixon?!! zděsila jsem se. Naštěstí to byl Zack, který ležel na své posteli a spokojeně podřimoval. Jak při tomhle mohl Rixon spát?? divila jsem se. No, já při tom rozhodně spát nemohla.
Posadila jsem se a vzpomněla si na předešlý večer. Do háje, pomyslela jsem si, ale usmála jsem se. Doufala jsem, že Rixon to všechno neříkal jen kvůli té své opilosti. Znovu jsem si lehla a koukala jsem se na spícího Rixona. Nevzbudil se. Políbila jsem ho na tvář a v duchu se mu omluvila za to, že už tu nebudu ani pět minut. Ne se Zackem a jeho chrápáním. Mimochodem... neměl být u Shelby??
Nezaobírala jsem se tím a tiše vylezla z postele. Když jsem odcházela, ze Zackovo postele se ozvalo mlasknutí. Pak zívnutí a to už jsem se otočila. Zack seděl na posteli a koukal na mě.
"U něj se ti už nelíbí? Jsem k dispozici," usmál se lišácky, ale mě se hnusil.
"Promiň, nemám zájem, a mimochodem - co by na to řekla Shelby, hm?" odsekla jsem a chystala se k odchodu.
"Načapal jsem ji s nějakým tupcem a ona mi oznámila, že se rozcházíme," odpověděl.
"Aha. Kolikrát jste se už rozešli a zase dali dohromady?"
"Ani nevím. Jediné, čím jsem si momentálně jistý, že zítra toho idiota zabiju." Na chvíli se odmlčel. "A proč ty jdeš pryč? Užila sis, tak se přesouváš na jiné stanoviště?" Ve vteřině jsem byla u něj a schytal takovou ránu pěstí, až mu spadla čelist.
"Už žádné narážky na mě a Rixona, jasné?! On je ten, kterého miluju, a TY s tím nic nenaděláš! Není divu, že si Shelby našla někoho jiného! S tebou je člověk pět minut a už by ti nejraději vrazil! Jdu pryč, protože snažit se tu spát při tvém chrápání je absolutně nemožný." Odkráčela jsem ke dveřím a uvědomila si, že Zack je podezřele zticha. Proto jsem se ještě jednou ohlédla a uviděla jsem jeho zmatenou tvář, jak na mě nevěřícně zírá.
"Počkej, to jsi myslela vážně, že se mnou nikdo nemůže vydržet??" zeptal se a jeho hlas zněl smutně a zoufale. Já už nad ním ale slitování neměla a proto jsem mu pověděla pravdu: "Naprosto vážně, Zacku."
Odešla jsem a tiše se dostala do svého pokoje. Cestou tam jsem prosklenými zdmi viděla, že nádvoří je prázdné, kromě pár opilců kolem, kteří zpívali a tancovali. Party skončila a opravdu skončila špatně. Dost mrtvých očividně nedopadlo zrovna dobře.
Nevšímala jsem si toho a vstoupila do pokoje. Nicol byla vzhůru. Seděla na posteli a chroupala arašídy. Snad na mě nečekala?! pomyslela jsem si. Ale vypadalo to, že ano.
"Nicol? Promiň, že jsem tě vzbudila..." omlouvala jsem se.
"Nevzbudila jsi mě. Čekám tu na tebe už několik hodin ! Kde jsi byla?? Strachovala jsem se. Richard s Demetrim říkali, že jsi u Rixona...! Nebyla jsi tam, že ne?" ptala se a mě se nechtělo říkat jí pravdu.
"No, byla jsem tam, no..." mumlala jsem. "Rixonovi bylo špatně, tak jsem tam chvíli byla."
"Chvíli ?! Hledala jsem tě po celé škole a když kluci říkali, že jsi tam, kde jsi byla, nechtěla jsem tam jít. Vrátila jsem se do pokoje a přemýšlela, jestli jsi zase nebyla u živých, ale už jsi vlastně neměla důvod..." A mlela a mlela a já se mezitím převlékla do pyžama. Lehla jsem si do postele a uvědomila si, že Nicol s tím žvaněním ještě nepřestala.
"Nicol," přerušila jsem ji. "Mohla bys prosím tě na chvíli být zticha?! Stejně nemám ani páru, o čem to tu meleš. A nemáš důvod se o mě bát, umím se o sebe postarat! Copak musím skákat, jak pískáš??!" Nicol na mě mlčky zírala, pak si lehla a otočila se ke mně zády.
"Tak promiň, že jsem si o tebe dělala starosti. Dobrou noc," špitla a pak už nic neřekla. Neomlouvala jsem se jí. Byla jsem unavená a chtěla jsem jen spát.
Ráno se mi opět vůbec nechtělo vstávat.Převalovala jsem se na posteli a odmítala jít na snídani a pak se zase učit. Chtěla jsem být zase s Rixonem, objímat ho v jeho bezpečné náruči, slyšet hlas z jeho úst, být mu blízko. Ale tohle jsem nemohla samozřejmě Nicol vykládat, když se mě ptala, proč jsem ještě nestala.
"No, jak chceš," řekla, když jsem nic neodpovídala. "Uvidíme se na snídani." S těmito slovy odešla a já se rozhodla, že půjdu až na hodinu, stejně jsem neměla hlad.
Zavřela jsem oči a skoro zase usnula, jenže do pokoje někdo vešel. Nicol si tu zřejmě zapomněla tašku, pomyslela jsem si a zbytečně se nechtěla převalovat jen proto, abych zjistila, kdo to je. Po chvíli jsem ale ucítila něžné dotyky na svých vlasech a uvědomila jsem si, že tohle rozhodně nebyla Nicol.
Ucítila jsem známou vůni Rixona a ihned otevřela oči. Usmívala jsem se na něj jako sluníčko, jak někdy Rixon říkal. Po chvíli mi věnoval polibek na tvář. Jo, tohle bych si nechala líbit každé ráno, pomyslela jsem si.
"Když jsem se vzbudil, nebyla jsi tam. Zack říkal, že jsi uprostřed noci odešla, jelikož jsem prý děsně chrápal, což je divný, jelikož já nechrápu," řekl Rixon.
"Ale prosím tě, co si to zas vymyslel..." mumlala jsem otráveně. "Ve skutečnosti jsem tam nemohla vydržet kvůli jeho chrápání, tak jsem odešla. Rozhodně to nebylo kvůli tobě."
"A půjdeme na snídani?" zeptal se Rixon.
"Hm... moc se mi nechce. Nemám chuť. Nebudeme tady?" opáčila jsem.
"Myslíš, že bychom se dnes ulili? Jako za starých časů?"
Souhlasně jsem zamručela a pomyslela na staré časy. Vlastně to nebylo tak dávno, možná... týden? Chodili jsme místo školy do kina, nakupovat, do kaváren, zábavných parků... jo, to bývalo super.
"Rixi... asi si ještě chvíli pospím, jo? Klidně tu buď," řekla jsem. Rixon se usmál. Lehl si ke mně a já spokojeně zavřela oči. Bylo mi krásně.
"Víš, spí se v noci. Nepůjdeme třeba ven?" zeptal se.
"Za chvíli," odpověděla jsem. Zachumlala jsem se do peřiny a Rixonovy náruče, ale... Do pokoje vrazil Demetri!! Nejraději bych se neviděla. Ani jsem se nepokoušela schovat sebe nebo Rixona, protože nás viděl. Propadala jsem se hanbou - tohle bylo horší, než včera se Zackem. Demetrimu jsem dala naději, kdežto Zack mi byl ukradený.
Demetri na nás zíral, hlavně tedy na mě. V očích jsem rozeznala smutek, zklamání a hlavně ztrátu naděje. Jenže... já nevěděla, že se sem Rixon dostane a už vůbec jsem nečekala, že se do něj zase zamiluji. Chtěla jsem toho Demetrimu tolik říct, ale nedal mi šanci, jelikož se otočil a vyběhl z pokoje.
"Kdo to byl?" zeptal se Rixon, přičemž mě jemně hladil po vlasech. Ale já byla moc v šoku z toho, co se stalo.
"Demetri, jeden z mých ctitelů,"odpověděla jsem neochotně a pomyslela si, že tohle mi Demetri nikdy neodpustí. Cítila jsem se provinile a úzkostlivě a v krku se mi usadil knedlík. V ústech jsem měla hořkou pachuť a přešla mě na všechno nálada.
Odstrčila jsem Rixona a vylezla z postele.
"Meg? Snad nechceš jít do školy?" podivil se.
"Tohle jsme nikdy neměli dělat," řekla jsem a ignorovala tak jeho otázku. Vlezla jsem do sprchy a v rychlosti se umyla a pak si oblékla leginy, džínovou sukni a černý top bez ramínek.
"Páni, jako obvykle vypadáš neodolatelně," řekl Rixon tajemně.
"Ty jsi ještě tady!?" lekla jsem se.
"Čekám, jestli si to ještě nerozmyslíš," odpověděl.
"Asi těžko, to bych se neoblíkala. A jdu na snídani."
"Fajn, jdu taky," usmál se.
"Ehm... určitě sis všiml, že můj kamarád dnes nemá nejlepší náladu a určitě to teď všem vykecá. Raději by sis k nám neměl sedat," upozornila jsem.
"Kdo říká, že budeme sedět s nimi??" otázal se.
"Víš, já s nimi sedím pořád a bylo by jim divný, kdybych dneska seděla jinde - a ke všemu s tebou."
"Jednou to snad překousnou - a ty taky, ne?"
"No tak jo," odpověděla jsem. Chytli jsme se za ruce a pak spolu hrdě kráčeli po škole do jídelny. Všichni na nás koukali. Dříve by mi to nevadilo, ale teď jsem se cítila nejistá.
"Nic si z toho nedělej," řekl Rixon. "Prostě vidí, jaký jsme dokonalý pár a jak se k sobě hodíme."
"Hm, asi máš pravdu," odvětila jsem. V jídelně to bylo ještě horší. Moje parta nemohla uvěřit svým očím (kromě Nicol a Demetriho - ti byli nějak podezřele zticha a hleděli do vzduchu), když mě s Rixonem uviděli. Chtěla jsem jim zamávat, ale Rixon mě táhl k volnému stolu. Ani jsem nechápala, proč jsem na tu snídani vůbec šla když jsem ztratila chuť. Možná jsem doufala, že se mi zázrakem vrátí. Ale nestalo se to. Rixon mi přinesl můj oblíbený ananasový kompot, ale necítila jsem nic. Bylo mi z toho do breku.
"Hele, Meg, já stejně nemám hlad, tak můžeme jít pryč," navrhl Rixon.
"Rixone... můžeme jít radši k tobě do pokoje? Do mého se co nevidět vrátí Nicol."
"Jasně."
A tak jsme šli. Cestou tam mi bylo čím dál mizerněji. Cítila jsem se tak vyčerpaná, zničená a Rixon mě občas musel podpírat.
Když jsme vešli do jeho pokoje, uviděli jsme Zacka na své posteli, jak se nalejval jednou flaškou piva za druhou. Byl totálně mimo, protože si k tomu občas pobrukoval poslední píseň od Beatles.
"Zacku, je ti dobře?" zeptal se Rixon.
"Nikdy mi nebylo líp," odsekl Zack. Nalil do sebe zbytek piva a rukama šmátral pod postelí po další flašce. Ale když žádnou nenašel, vzteky spadl z postele. Zařval.
"Nemůžeš zmlknout? Meg je špatně," řekl Rixon.
"Se mnou jí nebylo špatně nikdy, co, zlato?" otočil se ke mně Zack. "Na chvíli ji ke mně pošli a hned se jí vrátí nálada..."
"To radši ne," přerušila jsem ho.
"Ale, kotě, oba dobře víme, jak to ve skutečnosti je," provokoval dál.
"Nevím, o čem to mluvíš a neprovokuj mě," opáčila jsem. Lehla jsem si do Rixonova postele a Rixon se natáhl vedle mě. Něžně mě políbil a já zavřela oči. Byl to krásný pocit. Odtáhl se a nechal mě odpočívat.
"No jo, jak dvě hrdličky," poznamenal Zack. "Připomínáte mi mě a Meg, ještě když jsme se milovali... To je tak směšný slovo," povrchně si odfrkl. "Láska - na co vůbec je?? Stejně dřív nebo později vyprchá a tak... Všechno je to na jedno velký, smradlavý, hnědý-"
"To by stačilo. Nechceš jít na vyučování?" přerušil ho Rixon.
"A víš, že tohle mě vůbec nenapadlo?! Jsi génius, Rexi, lepšího spoluby- lícího jsem si nemoh přát..." A blábolil a blábolil a mezitím objevil ještě jednu flašku s pivem. Několika hlty ji vyzunkl a pak si hlasitě říhnul. Prase hnusný.
"Zacku, neměl bys to s tím alkoholem přehánět," upozornila jsem, když Rixon na pár vteřin opustil moje rty.
"Dáš mi pokutu, když neudělám, co řekneš? Nedáš, já to věděl. Jo, Rexi, dneska si sem zvu na odpoledne nějaký pěkný kočky, jo? Tak abys tu neoxidoval," řekl Zack. Zahodil láhev a popadl batoh. "Tak se zatím mějte, lidi, vzhůru k učebnicím a starým páprdům, co si říkají učitelé...!!" Mezitím se vypotácel z pokoje s velice klopýtavým krokem.
"Chová se divně," řekla jsem. "Dřív nebyl takový."
"Vždyť jsi viděla, že byl úplně na káru, ne?" opáčil lhostejně.
"Chci říct, že než se rozešel s Shelby, nepil tolik. To odloučení ho asi dost vzalo, a to mě překvapuje."
"Hele, nějakej Zack nás přece nezajímá, ne? Teď jsme zas ty a já," usmál se svým kouzelným úsměvem a mě se v tu ránu vrátila dobrá nálada.
"Máš pravdu. Já... pokusím se vyspat a pak se uvidí, co dál," odpověděla jsem. "O škole ani nemluvě, dnes budu jako dřív. Žádný učení, testy, úkoly... jen a jen lenošení a poflakování..." Znělo to krásně. Ale mnohem hůř se pomýšlelo na to, co se stane, až někdo zjistí, že nejsem ve škole přítomna. A co, taky se nezblázní.
"Budeš tu se mnou?" zeptala jsem se.
"Jasně, dobře se vyspi," řekl.
"Díky..." usmála jsem a následující dobu jsem si nechala zdát ty nejkrásnější sny.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Isenstar Eragon Isenstar Eragon | Web | 20. května 2012 v 16:34 | Reagovat

Zack je buďto ochlastanej magor anebo kluk se zlomeným srdcem kterej si hraje na drsňáka.

2 Vicky Vicky | E-mail | Web | 20. května 2012 v 16:49 | Reagovat

[1]: Asi půlka z obojího ;-)

3 lilliinka lilliinka | Web | 2. června 2012 v 10:24 | Reagovat

Takže se vrací stará Meg, mrcha, která každého využije. To je zajímavé:)

4 Domča Domča | Web | 31. října 2012 v 17:00 | Reagovat

Moc pekné :-)
Bože ten Zack...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama