Kapitola 15. 2/3

17. března 2012 v 11:56 | Vicky |  Začátek konce by Vicky
Když jsem se probudila, na krku jsem ucítila Rixonův něžný dech. Vzpomněla jsem si na krásný sen, jež se mi zdál. Byl opět o mě, Rixonovi a naší nádherné pláži. Ale nevadilo mi, že jsem se probudila, aspoň jsem zas mohla být v jeho příjemné náruči.
Rixon, objímajíc mě zezadu, klidně spal a já ho nechtěla budit. Jeho prsty na rukou mě šimraly na břichu a zavrtěla jsem se. On nespal, jen to předstíral a mučil mě. Moc dobře věděl, že lechtání a podobné blbiny mi hrozně vadí. Hlavně proto, že jsem byla děsně lechtivá.
Znenadání jsem se k němu otočila (což ho překvapilo) a bránila se. Oplácela jsem mu lechtání, ale jemu to vůbec nevadilo. Sevřel mě v pevném objetí a já se nemohla hýbat. Smála jsem se, protože mě šimral na břichu a to mě děsně lechtalo!
"Rixone! Dost! Vzdávám se!" křičela jsem a prosila, ať mě pustí.
"Vzdáváš, jo? Tak dobře... ale za to dnes vybírám, co budeme dělat!" oznámil mi.
"Hm... doufám, že mě nevezmeš na heřmánkový čaj a sušenky do čajovny, jako jsi to dělal, když jsme byli malí," opáčila jsem.
"Ale jdi, přišlo ti to roztomilý..." rozplýval se.
"Když si vzpomenu, co všechno jsme spolu prožili... to už je let."
"To jo, ale má láska k tobě se nezměnila. Maximálně tak každým dnem zvyšovala."
"Rixone... fakt mě miluješ?" zeptala jsem se.
"Proč se ptáš?" otázal se.
"No, víš, většina kluků ve mně vidí jen hezkou holku, nic víc. Doufala jsem, že u tebe tomu nebude tak."
"Meg, blázníš?? Na světě neexistuje nic, co bych miloval víc, než tebe!"
Musela jsem se usmát. Tohle mi říkal vždycky, když jsem se ho na to zeptala - a vždycky mi to ohromně zvedlo náladu!
"Tak, co budeme teda dělat?" zeptala jsem se a protáhla se. "Ležet celý den v posteli se mi nijak nepříčí, ale... docela mám náladu dělat něco zábavného."
"Já taky.Takže půjdeme na nákupy a já ti něco hezkého koupím.Rihannon mi dala kapesný, takže si budeš moct vybrat cokoliv se ti bude líbit," oznámil a mě srdce poskočilo. Byl takový pořád. Neustále se snažil se mi zavděčit, udělat mi radost... a vždycky se mu to podařilo!
"Ale... jsou to tvoje peníze, nemůžeš je utratit za malichernosti pro mě," protestovala jsem naoko, protože jsem věděla, že Rixon, když si něco zamane, taky toho dosáhne.
"Meg, to, že svý neobyčejný holce chci udělat neobyčejný den, není nic malichernýho. A to, že ti chci udělat radost, už vůbec ne." Tvářil se smutně, ale já věděla, že to jen hraje.
"Nechtěla jsem tě zesmutnit," vysvětlovala jsem. "Jen, aby ti to pak nebylo líto, až to utratíš za dárky pro mě. Tedy, ne že by mi dárky vadily."
"No vidíš. Z tý starý Meg toho v tobě zůstalo hodně. A to mě jen těší!"
Políbili jsme se.
"Krása. Víš, nikdo taky tě miluju," odvážila jsem se říct.
"U mě platí to samé."
Pak jsme se políbili ještě několikrát (ani jsem to nepočítala, stačilo mi vědět, že nám to zabralo asi dalších deset minut). Cítila jsem, že mě má skutečně rád jako nikdo jiný.
"Hele, jdu se do pokoje převlíknout, v tomhle nepůjdu, když jsem v tom
spala," upozornila jsem.
"Jasně," přikývl Rixon. "Jen... já být tebou, vyhýbal bych se tomu opilci Zackovi. Nelíbí se mi, jak na tebe furt dělá oči." Názorně předvedl Zackovo oblbující výraz a ty jeho "oči".
Naoko jsem se naštvala. "No vidíš, a já se zrovna chtěla zastavit v jeho třídě a udělat na něj své oči," provokovala jsem ho a Rixon na chvíli použil psí smutný výraz, který mě pokaždé dostal.
"Taková ty jsi zlá?" ušklíbl se.
"To si piš!" Oblékla jsem si tedy ten top, sukni a leginy a vrátila se k sobě do pokoje. K mé smůle byla zrovna přestávka a Nicol byla na pokoji. Seděla na své posteli a hned jak mě uviděla, přestala si něco číst z učebnice.
"Nech mě hádat: Rixon?" řekla popuzeně. "To kvůli němu chodíš za školu, nebavíš se s námi a chováš se jako blbka?"
"Nechovám se jako blbka, Nicol. Jen bys měla pochopit, že takový já mám prostě život a jako živá jsem tohle dělala pořád? Rixon mě k ničemu nenutí, jasné? Co jsem si zvolila, to mám a nikdo mi do toho nebude zasahovat," odsekla jsem. Ze skříně jsem vytáhla jednoduché červené tričko s krátkými rukávy, bílé přiléhavé kalhoty a džínovou bundu a oblékla si to místo dosavadního oblečení.
"Kam se poděla moje kamarádka? Než sem nacupital ten puberťák, chovala ses normálně. Když je tu teď on, jsi úplně jiná!"
"Měla bys vědět, že takhle se chovám normálně. A nehodlám chodit do školy, když jsem jí právě ukončila, takže mě nech na pokoji, budeš tak laskavá?" zeptala jsem se podrážděně.
"Možná, že kdybych tě nejdříve poznala takovou, jaká jsi teď, ani bych nezkoušela stát se tvojí kamarádkou," odpověděla Nicol a měla v plánu vyjít z pokoje. Ale pak se ohlédla a zeptala se: "Nejdeš na další hodinu?"
"Proč bych měla? Jdu s Rixonem na nákupy," odvětila jsem.
"Jsi jím úplně posedlá, víš to?" opáčila a odešla dřív, než jsem vůbec stačila něco říct. No a co, když má blbou náladu, tak ať se s ní vypořádá. Já si hodlám užívat života, - i posmrtného - dokud to jde.


S Rixonem jsme vyrazili do Death. Nevěděla jsem, do kterého obchodu půjdeme nejdřív, ale nakonec jsem si samozřejmě zvolila svůj oblíbený: Orsay.
"Tak, vyber si, co chceš," řekl Rixon.
Prohlížela jsem si novou kolekci šatů ve stylu "zimy". Děsně jsem se zakoukala do jedněch bílých bez rukávů a ramínek se stříbrným lemováním na sukni a živůtku. Patřily k něm i jemné bělostné rukavičky. Zírala jsem na tu nádheru asi deset minut, pak už si toho všiml Rixon.
"Ty šaty by ti jistě moc slušely. Vyzkoušej si je," vybídl mě. A já si je šla vyzkoušet. No co, za zkoušku nic nedám. V převlékací kabince jsem se v nich prohlížela ze všech stran a nemohla se nabažit toho, jak mi slušely. Rixon strčil hlavu do kabinky a zeširoka se usmál.
"Páni, Meg, nikdy jsi mi nepřipadala nádhernější a úchvatnější, než právě teď. Musím ti je koupit!" Úplně zářil a mě to udělalo ohromnou radost.
"A na co by mi asi tak byli, hm? Budu v nich chodit na vyučování?" opáčila jsem.
"Uspořádáme ples, nebo něco takového. Pamatuješ na maturitní ples? Byla jsi nejkrásnější holka a všichni kluci mi tě záviděli. Teď tomu bude zrovna tak."
"Asi těžko, když mě Shelby tak nenávidí, ale..... brzy bude Zimní ples. Ale já na něj nemůžu," odpověděla jsem.
"Proč ne? Určitě to nemá důvod jako Nikdo mě nepozval, že? Na to bych ti totiž neskočil ani náhodou," ušklíbl se.
"Ne...... víš, já...... byla jsemve Světě živých, abych tě viděla, ale Shelby se to dozvěděla a řekne to na mě, jestli půjdu na Zimní ples." Posmutněla jsem.
"Tys byla u živých??" divil se Rixon. "Viděla jsi mě?"
"Jo. Fakt nechutně jsi se lepil na Danielu Dickovou," odsekla jsem provokativně. Rixon ztuhnul.
"Jo...... to sice jo, ale to nebylo nic. Nebyl jsem do ní zamilovaný. Prostě..."
"Jsi na čas potřeboval náhradu, aby ses s mou smrtí vypořádal," doplnila jsem.
"Meg, takhle to nebylo. Nechápeš vůbec nic! S Danielou je konec - a ty to víš! Proč mi vháníš do tváře minulost? Chci na ni zapomenout, pokud se mám vypořádat s tím, že už nikoho z rodiny, kamarádů nikdy neuvidím....."
"Vlastně uvidíš," opravila jsem ho. "Až umřou."
"Fakt jsi mi pomohla díky. To už nebudou jako teď."
"Pojďme se bavit o něčem jiném, ok?"
"Ok," usmál se. "Říkala jsi, že to na tebe Shelby řekne, když půjdeš na ten ples. Ale...... s kým tam půjdu ??"
"Zůstaneš se mnou na pokoji, jako správný gentleman, samozřejmě," opáčila jsem a majetnicky mrkla.
"Ach jo...... to bude hrozná nuda!" povzdychl si. "Copak se musíš podřizovat nějaký trapný tupce? A tím pádem já se musím podřizovat tobě?"
"Jo, musíš, protože nechci být ten večer sama, nebo tam naopak jít a mít průser u ředitelky," odsekla jsem. "Tedy, pokud nechceš pozvat někoho jiného."
"Samozřejmě, že ne! Jen...... plesy nejsou každý den a takovou zábavu si nemůžeme nechat ujít!"
"To je mi jasný, ale...... co Shelby?"
"Shelby ať se zblázní. Prostě ti ty šaty koupím, půjdeme na Zimní ples, pořádně si to tam užijeme a ty ukážeš Shelby, že sebou nenecháš manipulovat a že ti může políbit....."
"To by stačilo," rychle jsem ho přerušila, než tu spustí svůj ne příliš tenký slovních sprostých slov. Pamatuji si, že když jsme spolu chodili a byli ještě živí, moje máma mě věčně hubovala za to, že jsem mluvila sprostě jako Rixon a že na mě měl špatný vliv.
"Neřeš to, život je o problémech a problémy zas o životě. Kašli na Shelby i všechno ostatní, prostě na ten ples půjdeme a jí vyřešíme později," přemlouval mě. Nakonec jsem souhlasila. Rixon mi koupil ty krásné šaty a pak spolu vyrazili ještě do spousty obchodů s oblečením. Měla jsem fakt skvělou náladu, jelikož mě děsně bavilo dostávat dárky a to, že jsem zase mohla být s Rixonem,bylo prostě... neuvěřitelné. Dělala jsem si seznam všeho, co mi koupil, abych mu snad někdy mohla oplatit jeho štědrost (ne, že bych si myslela, že bych mu všechno mohla splatit - tolik peněz mi nikdy nevydrží) - možná. Zapsala jsem si to:
nová džínová mini-sukni
moderní kozačky s fakt vysokým podpatkem
laky na nehty: stříbrný, fialový, rudý a zlatý se třpytkami
náušnice zdobené stříbrnými kamínky
tmavě modrá podprda
bílé lodičky
ozdoby do vlasů
černý baret, který mi fakt sluší
a "zásnubní prsten" - stříbrný prsten s nádherným modrým drahokamem
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Isenstar Eragon Isenstar Eragon | Web | 20. května 2012 v 18:32 | Reagovat

Meg se kvůli němu chová jako kráva. Ale až je najde ředitelka, tak je pořádně vyplísní! :-D  :-D  :-D

2 lilliinka lilliinka | E-mail | Web | 8. června 2012 v 13:51 | Reagovat

Jak ty to jen děláš, že i když tam napíš cokoliv, já to zhltnu raz dva, snad ani nemrknu?

3 Domča Domča | Web | 4. listopadu 2012 v 7:45 | Reagovat

Skvelá kapitola :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama