Kapitola 15. 3/3

17. března 2012 v 11:56 | Vicky |  Začátek konce by Vicky
A konečně třetí část :D

"Tak co? Líbí de ti dárky?" zeptal se Rixon, když jsme po tom dlouhém nakupování seděli v kavárně u prosklené stěny a pozorovali padající sníh, jak se snáší nad Death.
"Jsou boží! Nevím, kolikrát ti mám ještě děkovat, abys mi uvěřil, že jsem ti za ně fakt moc vděčná a mám z nich radost," odpověděla jsem.
Rixon se ke mně naklonil přes stůl a řekl: "Není zač." A chtěl mě políbit, ale vtom se ozvalo "Ehm, ehm" a my se od sebe odtáhli a podívali se na netrpělivě vypadající číšnici.
"Přejete si něco?" zeptala jsem se.
"To se ptáte vy mě?" zeptala se a její hlas říkal, že jsem asi blázen. "Já jsem šíšnice a ptám se váš uš asi potřetí: Co si dáte?!"
"A my potřetí odpovídáme, že nic," odsekla jsem.
"Měli byste pochopit, že toto není odpošívárna, ale kafárna. Sem se chodí něso jíst nebo pít, ne jen sedět, víte? To si jděte někam jinam," řekla servírka.
"Závidíš mi kluka, co, šišlavá servírko?!" vypálila jsem najednou a poslední slovo řekla se znechuceným podtónem. Upírala na mě své tmavě šedé oči a měla na krajíčku. Nebylo divu, musela mi Rixona závidět, byl to nejhezčí kluk na světě.
"Proš bych měla sávidět?? V prási se nesávidí!"
"Odcházíme, Rixone. Sbohem, žárlivá, šišlavá servírko!" řekla jsem rozhodně a zvedla se ze židle. Rixon mě napodobil a servírka tam nasupeně stála a ještě dlouho se za námi dívala. Než jsme zabouchli dveře od "kafárny", slyšela jsem, jak zamumlala: "Blásnivá mládeš."
"Páni, ta byla ale divná!" poznamenala jsem, když jsme se dostali na již zasněženou ulici.
"Meg, já vím, že jsi ze mě paf, stejně jako všechny ostatní holky na světě a že ses fakt pyšná, že mě máš zrovna ty, ale nemusíš se za to nad ostatními holkami povyšovat," odpověděl.
"Snad ti jí není líto?!" odsekla jsem pobouřeně. "Tahle šišlavka z nás vyloženě chtěla dostat prachy, nebo nás přinejmenším odposlouchávat! A nemám se povyšovat??"
"No jo, jasně, Meg, já to myslel tak, že nemusíš vždycky tak vybuchnout," řekl mírně Rixon. "Já jsem taky děsně pyšnej, že tě mám zrovna já," přiznal a mě se zas vrátila dobrá nálada. Usmála jsem se a pak se podívala na hodinky. Už byl čas večeře.
"Máš hlad?" zeptala jsem se.
"Jo, trochu," odpověděl. "Vrátíme se?"
"Budeme muset," odvětila jsem. "Půjdu na večeři, ale nebudu nic jíst."
"Ale...... neměla bys aspoň něco jíst? Víš, abys třeba..... netrpěla anorexií?" napadlo ho.
"To asi těžko, jsme mrtví a správně bychom neměli nikdo jíst. Nebo si myslíš, že normální duchové jí, nakupují a ještě k tomu chodí do školy??"
"To asi ne," přiznal Rixon. "Já si tedy duchy představuju úplně jinak."
"Já taky. Myslíš, že takoví fakt existují?" napadlo mě.
"Určitě jo, když existujeme my......"
Přemýšlela jsem nad tím do té doby, než jsme prošli bránou do školy. Tam stála Rihannon a hněvivě si nás měřila. Měla ruce v bok a nespokojeně vrtěla hlavou. "Lloyd, Starlitová...... povedená dvojka."
"Vážně si myslíte, že se k sobě hodíme?" rozzářila jsem se.
"To by poznal každý. A teď bych chtěla vědět, proč jste nebyli na vyučování." Vyčkávala a já přemýšlela, co říct, aby se moc nenaštvala, ale aby to znělo věrohodně.
Rihannon, když jsme s Rixonem nic neříkali, popadla mou přecpanou tašku dárky a vytáhla to první, na co narazila: modrou podprsenku. Zrudla jsem se hanbou, tolik jsem chtěla, abych se propadla, zmizela, cokoli!
"Na nákupech?" zeptala se a zkoumavě si podprsenku měřila. "Vidím, že máte vkus na spodní prádlo, slečno Starlitová," poznamenala sarkasticky. Nikdy by mě nenapadlo, že by ona mohla někdy říct něco takového. Ale co, lidé se někdy těžko odhadují - a duchové taky.
"Ehm...... jo...... nějak se mi zalíbila......" mumlala jsem.
"Lloyd za vás platil?" zeptala se Rihannon.
"Jo."
"Mě to nevadí!" vložil se mezi nás Rixon. Rihannon se na něj podívala a měřila si ho od hlavy k patě.
"Chci, abyste zítra byli na vyučování. Oba. Říkám to dost jasně?"
"Jistě," odpověděla jsem.
"Jo..." přidal se Rixon, ale bylo na něm poznat, jak je zklamaný. Čekal, že se bude ulejvat každý den?? Tak to je ve špatné dimenzi, ve špatné škole, se špatnou ředitelkou.
"Myslím to vážně!" Rihannon se na nás zpytavě podívala a pak dodala: "Jestli zítra budete chybět při jediné hodině, ponesete následky. A ty se vám líbit nebudou, to vás ujišťuji!" A s těmito slovy odkráčela. Mrkli jsme na sebe s Rixonem a vydali se do školy.
Vybalila jsem si věci v Rixonově pokoji, jelikož jsem u něj hodlala přespat. Tentokrát mě snad nebude budit Zackovo chrápání, protože prohlásil, že bude spát u kámoše. Takže budeme mít s Rixonem klid, tedy, aspoň jsem v to doufala.
V koupelně, před velikým zrcadlem jsem si zkoušela všechny své nové věci, když jsem uslyšela zaklepání.
"Co je?" zeptala jsem se přes dveře.
"Budeš v koupelně ještě dlouho?"
"Proč?"
"Mám hlad."
"Tak jdi napřed, nebo... já už jdu." Oblékla jsem si tedy věci, které jsem na sobě měla předtím a vyšla jsem z koupelny.
"Super, tak jdeme."
V jídelně jsem si sedla k partě - Rixon si přisedl k nějakým klukům. Jakmile jsem pozdravila partu, debatování a přátelská konverzace utichly. Všichni se podívali na mě. Nicy se smutně usmála a pokynula mi rukou, že si můžu sednout vedle ní,což jsem taky udělala, jelikož nikdo další mě vedle sebe očividně nechtěl. Demetri se hned odvrátil a věnoval zas pozornost jen a pouze olivové pizze se sýrem, kterou měl na talíři. Richard a Nicol mi nevěnovali nejmenší pozornost a tiše si spolu něco povídali. A Kate něco šeptala Stacey do ucha, nejspíš o mě.
"Nevadí vám, že tu jsem?" zeptala jsem se.
"Jasně že ne," zavrčela Nicol. "Jen jsem přemýšlela, že by sis možná raději sedla k Rixonovi." Jeho jméno vyslovila s tak znechuceným podtónem, jako by to bylo to nejsprostší slovo na světě.
"Chtěla jsem si sednout k vám," zdůraznila jsem. "Ale odejdu, jestli mě tu nechcete, je mi to jedno." Sice jsem mluvila, jako by mi bylo úplně putna, jestli mě tu chtěli, nebo ne, ale ve skutečnosti mi bylo hrozně líto, že mě už do své party nepočítají. Nebo jestli ano, brzy se to jistě změní.
Nicol pokrčila rameny. "Stejně už odcházím, tak tu klidně zůstaň. Teda, pokud tě tu kámoši chtějí."
Zvedla se a chtěla odejít, ale já jí zadržela. "Co máte všichni za problém?! Snad vám nevadí, že jsem s Rixonem tak šťastná??"
"Ty nevíš, co je to štěstí, Meghan, ale věř, že ty máš smůlu," odsekla Nicol a odkráčela, s Richardem v patách. Super, tihle dva už mě mezi sebou roz- hodně nechtěli. Chovali se ke mně hůř, než k Shelby.
"Jo, to asi mám, protože vy mi to štěstí kazíte. To je ta smůla." Zvedla jsem se z gauče a odešla pryč z jídelny. Na Rixona jsem nečekala a rovnou zamířila do jeho pokoje. Našla jsem Zacka na své posteli s knížkou v ruce.
"Ahoj," pozdravila jsem ho. "Co čteš?"
"Hamleta. Děsná nuda," odpověděl, ale nepodíval se na mě.
"Tak proč nečteš něco, co by tě bavilo?" otázala jsem se.
"Potřebuju se nějak zaměstnat, něco dělat… pomáhá mi to zapomenout na…"
"Na Shelby," dopověděla jsem a pomyslela jsem si, že ji Zack asi hodně miloval, i když ji asi už stokrát opustil, protože se k ní vrátil. Taková mrcha si nezasloužila někoho, jako je Zack, někoho, kdo má srdce.
"Jo," řekl. "Dneska tu spíš?" zeptal se.
"Hm," odpověděla jsem. "Se svou spolubydlící tam nemůžu vydržet - a ona to nemůže vydržet se mnou," ušklíbla jsem se.
"To se nedivím," zavtipkoval. "A další důvod, proč tu spíš je asi ten, že s Rixonem je větší zábava, než s ní, co?"
"Někdy." Vybalila jsem si věci na volný stolek u postele. "A co ty? Našel sis nějakou holku?" zeptala jsem se.
"No... Carly Highová má podezřele zájem, ale... mě připadá moc kudrnatá."
"Co je špatného na kudrnatých lidech?" optala jsem se a jen tak mimochodem zlehka zatahala za pramen svých vlnitých kaštanových vlasů.
"Nic, ale... ona je blondýna. Řekl jsem si, že aspoň tento týden se jim budu vyhýbat," odpověděl.
Na důvod jsem se neptala, stačilo mi vědět, že Zack je prostě Zack a nikdy ho nezměním. Když se mu nelíbily kudrnaté blondýny,tak to tak prostě bylo.
"Nezajímá tě důvod?" zeptal se.
"Ne," odsekla jsem. "Jdu si do pokoje pro pár věcí, kdyby se sem Rixon vrátil dřív, než já, řekni mu, že jsem u sebe v pokoji, jo?"
"Jasně," souhlasil. "A věř, že mi vůbec nevadí, že se sem stěhuješ."
Neodpověděla jsem. Popadla jsem tašku z nákupů a vrátila se do pokoje. Nicol si u stolku dělala úkoly a když jsem vešla dovnitř, ani nevzhlédla od sešitu. Otevřela jsem skříň a vzala si pár věcí na zítřek včetně pyžama, pak školní batoh, hygienické potřeby a ručník.
"Stěhuješ se?" zeptala se Nicol, aniž by se na mě podívala.
"Jo," odpověděla jsem. Beze slov jsem odešla a práskla za sebou dveřmi. Cestou zpátky jsem potkala Demetriho. Smutně se na mě usmál, ale pokračoval v cestě. Nechtěla jsem se s ním bavit, ale na poslední chvíli jsem si to rozmyslela.
"Demetri, počkej!" zavolala jsem na něj. Ohlédl se. "Proč mi tohle děláš?" ptala jsem se. "Proč mi tohle děláte všichni?"
"Otázkou je, Meg, co děláš ty nám?" opáčil.
"Proč se mi vyhýbáte, máte jedovaté poznámky, jen proto, že jsem s vámi ráno neseděla u stolu? Nebo vám prostě vadí Rixon?" ptala jsem se a ignorovala jeho otázku.
"Od té doby, co se sem dostal, ses hrozně změnila, Meg. Všechno je ti jedno, kámoši tě nezajímají, dokonce ani škola. A pak se ptáš, proč se tak chováme? Chceme zpátky naší kamarádku Meg. Tu starou, upřímnou a starostlivou, ne tu novou, panovačnou a povrchní."
"Ale Demetri... já jsem pořád stejná," přesvědčovala jsem ho, ale jen zavrtěl hlavou. "Ne, Meg, nejsi. A když jsi v přítomnosti Rixona, jsi ještě horší. Nechováš se jako kamarádka."
"Proč ti to tolik vadí?" zeptala jsem se najednou. "Když jsem ve vaší partě, znamená to, že nemůžu s nikým chodit, musím být pořád s vámi a nehnout se od vás na krok? Měli byste pochopit, že tohle je můj normální život a to, jak jsem se chovala před příchodem Rixona, bylo ze zoufalství a nebyla jsem to já."
"Aha. Takže jestli tomu dobře rozumím, nikdy jsi nebyla naše kámoška a nikdy jsi nebyla v naší partě? Jen jsi nás využívala?"
"Ne, tak jsem to nemyslela..." Pak mi něco došlo. "Počkej - chceš říct, že kdybych se na začátku chovala jako teď, nikdy byste mě mezi sebe nevzali??"
"Asi tak, Meghan. A takhle je to lepší. Už se s námi nemusíš zabývat a obtěžovat se s návštěvami k našemu stolu. Nepatříš do naší party a nikdy jsi tam ani neměla vstoupit." Odešel, než jsem ho stačila zadržet a nechal mě tam. Přerývaně jsem dýchala a nemohla to všechno pochopit. Bylo to prostě tak moc… neuvěřitelné. Ve špatném slova smyslu. Nechtěla jsem je opustit, vzdát se členství v jejich partě ani se s nimi přestat kamarádit.
Sedla jsem si na okenní parapet a snažila se všechno vstřebat. Když mi došlo, kolik jsem udělala chyb, čeho jsem se dopustila a pochopila, proč se ke mně chovali tak, jak se ke mně chovali, rozbrečela jsem se. Hodila jsem s taškou na zem a prsty si utírala slzy, které ne a ne přestat proudit z mých očí.
S naším přátelstvím byl KONEC !?!? Ne, ne, to nebylo možné! Přece jsem nezašla tak daleko, že by se mě zřekli? Nebo ano??
Zoufalstvím jsem vyskočila z okna, ale samozřejmě mi to ani trochu neublížilo. Tak moc jsem se nenáviděla. Chtěla jsem okamžitě umřít, abych už nikdy nikomu nezpůsobila bolest. Rozlétla jsem se ze školního pozemku, aniž bych věděla, kam mířím. Prostě jsem letěla, jak nejdál to šlo. A pak mě to napadlo. Změnila jsem směr a za pár vteřin uviděla známý les na vyjížďky na koních. Usmála jsem se a zadoufala, že toho dotyčného z Lesního klanu zastihnu. Snad bude mít čas mě zabít. Tentokrát už napořád, definitivně.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Selené Selené | Web | 17. března 2012 v 12:59 | Reagovat

wow co říct prostě dokonalé apřímo nečekané:-) na jednu stránku je mi líto a na druhou si to zasloužila:-) těším se na další kapitolky:-)

2 Liss Liss | Web | 17. března 2012 v 14:12 | Reagovat

Mě jí teda tozhodně líto, je to namyšlená husa. (sorry, jestli to nebyl záměr, ale já ji fakt nemůžu vystát) teda ne že by mě to odradilo od čtení, ta poslední kapitola, jak se na ni všichni vykašlali, je skvělá. Opět se ukazuje, že jsem narušená. A Rixon je mi taky nesmírně protivnej, ještě víc než Zack (i když teda kluk čtoucí Větrnou hůrku je fakt pošuk)
Nonic, neber si to zle, to v žádném případě, je skvělý, jak velkou averzi vůči Meghan a Rixonovi ve mně dokážeš probudit. Palec nahoru! :-)

3 Vicky Vicky | 17. března 2012 v 16:16 | Reagovat

[2]: jop, její hrozná povaha byla napsána schválně ;) Ne všechny hrdinky knížek musí být milé, hodné, ty já nesnáším!!! :-? :-?
Ale jsem ráda, že se Ti kapitolka líbila
[1]: nečekané - to rozhodně chápu :D celou dobu se nic neděje... a teď tohle, co?? :D

4 Selené Selené | Web | 17. března 2012 v 19:38 | Reagovat

[3]: no prostě jsi přebornice co ktomu říct...

5 Vicky Vicky | Web | 17. března 2012 v 19:46 | Reagovat

[4]: co říct? Já ani nevím, jak tady všem poděkovat, že to čtou - a hlavně Tobě, od začátku mě tu podporuješ a moc si toho vážím :-)  :-)

6 Isenstar Eragon Isenstar Eragon | Web | 20. května 2012 v 18:44 | Reagovat

No konečně jí někdo vysvětlil o co tu jde! A to jim ředitelka nemohla aspoň dát trest? Podle mě by si ho zasloužili.

7 lilliinka lilliinka | E-mail | Web | 11. června 2012 v 13:23 | Reagovat

Fakt ty tak krásně píšeš!! Vždycky když se dostaneš k tématu Lesné klan, tak zpozorním. Ale musím říct, že si Meg tu ztrátu kámarádů zasloužila, fakt se chovala hnusně, asi bych jí jednu vlepila být tou Nicol:)

8 Vicky Vicky | Web | 12. června 2012 v 8:09 | Reagovat

[7]: No jo, to nejsi sama :D Ale děkuju moc :-)

9 Domča Domča | Web | 6. listopadu 2012 v 19:07 | Reagovat

Wow, ťažko sa mi aj hľadajú slová :D
Nepáčilo sa mi ako sa správali tí Meghanini piratelia. Áno Meg je mrcha, ale mohli jej dať šancu
Inak veľmi podarená kapitola :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama