Kapitola 16. 1/2

23. března 2012 v 22:35 | Vicky |  Jiný Svět: Zapřená
Takže, dnes je tu další kapitolka, i když zase na dvě části. Doufám, že mě neoběsíte za to, že není moc dlouhá a nic moc se v ní neděje, ale to hlavní si připravuji do
druhé části, tak aspoň se budete mít na co těšit.
A jinak ta bude až zítra ;D
A protože tato část je taková spíš oddechová, Erin, Dean nastoupí až v části 2. ;)
Příjemné čtení! :)

ŠESTNÁCT

RACHEL

Doteky ranního slunce mě šimrají po lících. Nechci otevřít oči, protože vím, že budu zase muset čelit současnosti - skutečnosti, která se nedá překrýt mými hloupými sny. A jelikož mé hloupé sny nejsou skutečné (jako že bych třeba mohla jen tak lenošit další dvě hodiny), musím otevřít oči a čelit tomu, co mě čeká.
Jako třeba Cedrikovu podivnému chování.
Ještě dnes mi vrtí hlavou, co tím vlastně včera večer myslel.
Popravdě, znělo mi to tak nějak moudře, ale pro mě to znamená jen další nepochopitelná věta, kterou pravděpodobně nebudu nikdy schopna rozluštit.
Ucítím čerství vejce, toasty a… slaninu. Křupavou, dozlatova prosmaženou… Už doslova cítím, jak křupe, když ji rozkousnu, jak voní… Z té vůně musím vstát z postele.
Obléknu si župan a sejdu do kuchyně. Cedric stojí u sporáku (samozřejmě starověkého - divím se, že vůbec ještě se na něm dá vařit) a když mě spatří, po tváři se mu rozlije široký úsměv.
"Děláš snídani?" ptám se, jako bych tomu nemohla uvěřit.
"Hm, aroma tě vzbudilo, viď?" Pravděpodobně je se svou prací spokojen. Podává mi sklenici pomerančového džusu a na tácek mi položí všechny ty úžasně vonící mňamky, které udělal. Sbíhají se mi sliny, ale nechci být neuctivá a nezdvořilá, takže čekám, až Cedric si také připraví tácek s jídlem, usedne ke stolu naproti mně a začne se mnou snídat. Takové ráno jsem si vždycky představovala. Já, sedíc u stolu plného dobrot, kterých jsem se za celý život moc nenabažila, slunce hřející má záda a někdo, kdo mi jídlo připravil a někdo, kdo ho se mnou rád posnídá. Dokonalé. Na tuhle chvíli jsem musela čekat celý život a přesto… nejsem spokojená. Cítím výčitky svědomí kvůli mému útěku, ač vím, že utéct bylo pro mě nejlepší řešení. Ač vím, že jakékoli jiné řešení by pro mě byl konec.
"Děkuju za snídani," usměji se na Cedrika, když dojídám zbytky výtečné snídaně.
"Rádo se stalo, ale zítra vaříš ty," mrkne na mě a odnese můj tác s talíři a skleničkou ke dřezu. Chápu, tohle už je moje práce. Smířlivě přistoupím ke dřezu a pustím na nádobí vodu. Nejdříve teče ledová, ale hezky mi chladí ruce a je to příjemné. Slunce, které slibuje krásný den, se už vyhouplo na obzor.
"Jen, přijde mi divná jedna věc," poznamená zamyšleně Cedric.
"Hm?" zeptám se.
"Říkala jsi, že tento dům jste měli jen zamluvený…, ale tady je všechno - oblečení tvýho táty, jídlo, elektrika je v provozu…"
"Poslyš, teď se o tom nebudu bavit, jasný? Vysvětlím ti to později, teď musíme spěchat," odbiji ho rychle a doufám, že na to co nejdřív zapomene.
"Spěchat? Kam zase? Vždyť jsme sotva přijeli?" nechápavě kroutí hlavou, ve které se nejspíš sám sebe ptá, jestli jsem normální. Ale já nejsem normální. Jsem uprchlá vampýrka, kterou když chytí její zvrhlí rodiče, stane se družkou ještě zvrhlejšího vampýra, jenž je mnohem nebezpečnější, než se zdá.
"Víš, v tom je ten problém," improvizuji. "Ten dům není náš a už není rezervovaný. Aspoň ne mnou a mými rodiči. Dostali jsme se sem, protože jsem věděla, kde je náhradní klíč, ale dneska musíme vypadnout, než nás tu někdo objeví. Protože jestli nás někdo objeví, můžeme jít rovnou na policejní stanici dobrovolně. A já, promiň, s policií nechci mít žádný potíže."
"Tak proč jsme sem vůbec jezdili? Proč jsme se rovnou neubytovali v nějakým hotelu?" ptá se dál.
"Tenhle dům mi přišel jako nejlepší řešení, protože to tady znám a byla jsem unavená, než abych zařizovala pokoje… Navíc by nás měli zapsaný a moji rodiče by mě podle záznamů mohli najít."
"To si myslíš, že tě budou hledat prvně tady? A tak rychle by se sem nedostali, letadla po sobě do Minnesoty nejezdí tak často."
"Věř, že oni se dostanou kdy chtějí, kam chtějí, za jakýchkoli podmínek…" mumlám si pro sebe, ale on mě slyší.
"Co jsi říkala?"
"Proč se v tom musíš šťourat?! Prostě odjíždíme odtud a konec diskuze. Pojedu s tebou, nebo bez tebe!" Vztek ve mně vře a potřebovala bych se uklidnit krví. Nejlépe lidskou. Kousnu se do rtu. Už jsem zde zabila veverku a to stačí k tomu, aby mě rodiče vystopovali na centimetr. Nejlepší by bylo nalovit si tady a vzít si krev s sebou, abych nemusela lovit na dalším "stanovišti". Avšak takhle to nemůže jít věčně. Oni mě najdou, já to vím, každou vteřinou cítím, že na mě myslí a jakoby ke mně promlouvali: "Rachel, to nebylo správné. Vrať se, nebo tě najdeme sami a odvedeme tě zpět, ať chceš, nebo ne." Ano, toto nezní vůbec děsivě, ale mně to nahání hrůzu, jen co na rodiče pomyslím. Nechci zpátky svůj starý život. Chci žít nový, klidně i sama, jen abych byla volná… a nemusela se nikomu podřizovat… nikoho neposlouchat.
"Jsi v pohodě? Jseš celá rozpálená," poznamená Cedric a položí mi ruku na rameno. Jako by mě polila ledová sprcha. Musím na vzduch. Musím si sehnat krev. Mazaně, abych nemusela lovit delší dobu, pro rodiče to bude těžší mě najít. Teď jen vymyslet vhodné místo, kde by je nenapadlo mě hledat.
"Sbal si věci, jestli chceš jít se mnou. Já jdu… na procházku, chci se s tímto místem rozloučit - měla jsem to tu ráda," vysvětluji a než mi stačí odpovědět, už vycházím ze dveří.

Když jsem zpátky, pašuji s sebou pod županem několik sáčků krve, které jsem ukradla v nemocnici, aniž by si toho někdo všiml. Těch sáčků je možná třicet. Ano, opět se projevila má geniální schopnost vymýšlet strategie… které většinou nevyjdou.
Cedric stojí na schodech a vidí, jak se "belhám" směrem k němu.
"Kde jsi byla? To chodíš každý ráno na procházku? Panebože… jsi jak moje babička," poznamená pobaveně, ale zkoumavě si mě měří. "Proč se tak hrbíš?"
"Běhala jsem a teď mě píchá v boku. Jen, co si na chvíli sednu, to bude v pohodě," kývám na něj, abych ho tím přesvědčila. On jen nezaujatě zavrtí hlavou a jde ze schodů, po kterých se zas JÁ vydávám nahoru - což rozhodně není snadné. Stačil by jeden špatný pohyb… a krev by se vyvalila zpod mého županu a tajemství by bylo v háji.
Naštěstí se nahoru dostávám, ačkoli celá zapocená, ani ne námahou, jako strachem, že mě Cedric pozoruje a ví, co nesu. Ale naštěstí si ničeho nevšiml. Dávám si sprchu. Po sprše se vracím do pokoje a pouštím se do balení. Batoh vyměňuji za kufr, který vytahuji zpod postele. Když si balím, většinu kufru zabírá krev. Zasunuji ji do všech kapsiček a když už se do nich sáčky nevejdou, strkám krev mezi halenky. Doufám, že se mi Cedric nebude hrabat v kufru. Poloviny oblečení se musím zbavit, aby se moje "potrava" do kufru vešla. Ale nakonec mám zabalené to nejdůležitější a zdá se, že už mi nic nechybí.

O pár minut později vyjíždíme a já se asi navždycky loučím s tímto místem. Znamená pro mě mnohem víc, než Prudhoe Bay. Bohužel všechno jednou končí.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Selené Selené | Web | 23. března 2012 v 22:44 | Reagovat

jako obvykle krásná kapitolka a čekání bylo pro mě tímhle uspokojivé, jinak promin nějak sem se přehmatla chtela jsem dát plnou hvězdičku audělala se mi ta  pata napul:-) jinak bezva skvěle ódy jenom na tebe jako vždycky krása a chudak rachel takových pytliku to se pronese:D

2 Vicky Vicky | Web | 23. března 2012 v 22:46 | Reagovat

[1]: s hvězdičkama si hlavu nedělej, já si jich skoro ani nevšimla :D  :D
díky, to sem rada, že nemaš absťák :D
jako Rachel si připadám, když musím něco pašovat před bráchou. Okamžitě by mě zažaloval, spratek malej :D

3 Selené Selené | Web | 23. března 2012 v 22:48 | Reagovat

[2]: prosím tě kolik je tvému bráchovi tomu mojemu 7 a je to taky spratek.. ten žaluje i když nic nemám:D :D

4 Vicky Vicky | Web | 23. března 2012 v 22:55 | Reagovat

[3]: mýmu bráchovi bude sedm v létě... ale chová se, jakoby mu byly 2!! >=(

5 Selené Selené | Web | 24. března 2012 v 9:54 | Reagovat

[4]: no tak jsme asi na tom uplně stejně.. jinak boží kapitola musela jsem si ji přečíst znova už se těším na pokračování:D

6 Vicky Vicky | Web | 24. března 2012 v 10:50 | Reagovat

[5]: díky moc, pokráčko bude určitě ještě dnes a možná i další kapitolka, když budu mít náladu a čas... doufám, že mi náladu nezkazí táta, co se dneska vrací se Španělska... a ještě neví o té pětce z matiky... :OOO To si zase vyslechnu přednášku "když já byl v tvém věku..."
tak mi drž palce!!! ^^

7 Dany Dany | Web | 24. března 2012 v 13:09 | Reagovat

tak už sa teším na druhú časŤ :) chcem dajaku akciu :D

8 Seléna Seléna | 24. března 2012 v 14:16 | Reagovat

[6]: jasně, že budu držet palečky:-) a budu myslet aby to tatínek ustal..jo tak to mám doma taky : Když já byl v tvém věku, a vy to máte ted tak jednoduché avubec si toho nevažite atd atd..jo to znám:D

9 Vicky Vicky | Web | 24. března 2012 v 15:46 | Reagovat

[7]: jasneeee, akce bude! :D
[8]: díky, naštěstí to dopadlo dobře, jelikož měl výjimečně nějakou dobrou náladu, ani mi moc nevynadal :-) no, pro jednou 8-) příště už to bude i s přednáškou :-P  :-P

10 Liss Liss | Web | 24. března 2012 v 17:22 | Reagovat

Hezká, milá kapitola, předpokládám, že ta druhá bude trochu komplikovanější
btw, nejpozději běhm zítřka očekávej můj příspěvek ohledně Waye :-)

11 Vicky Vicky | Web | 24. března 2012 v 18:02 | Reagovat

[10]: ok :) sem zvědavá, co mi napíšeš ;)
druhá část... nech se překvapit, ale už proto, že tam bude Erinina postava Dean (kluk), to komplikovaný udělám... xD

12 Erin Erin | E-mail | Web | 24. března 2012 v 20:31 | Reagovat

Ah, celá se třesu nadečokavostí, jak sis s Deanem poradila! A kam ho dáš... a za jaké situace... a ááá! :-D Moc otázek, moc otázek. Snad se dneska dočkám odpovědí... :-)

13 Dany Dany | Web | 24. března 2012 v 21:34 | Reagovat

[6]: teraz čítam komentáre a prepáč sa nedá nezasmiať :D 5 z matiky :DDD pocuvaj ja prepadávama z fyziky a chemie a mama to vobec nevie :DDD mam tam same pätky :DDDD srať na školu :D sme mudre a netreba sa stresovat nad nejakými primitívnymi vecami, ktoré v živote nevyužijeme :d

14 Vicky Vicky | E-mail | Web | 24. března 2012 v 22:51 | Reagovat

[12]: Jasně, ukončuji 16. kapitolku a za chvíli ji už zveřejním :D
* OMG to je jak čekání na premiéru HP :D
[13]: Dany, ty budeš můj človek. když sem četla tvuj komentář, musela sem uznat, že si to myslím taky, i když se ve škole snažím nedostávat pětky. každý den si říkám: k čemu mi bude v budoucnosti matika? nebo chemie? nebo fyzika? takhle bych tu mohla dal vyjmenovávat předmět za předmětem... :D

15 Dany Dany | Web | 24. března 2012 v 23:22 | Reagovat

[14]: som zato, aby sa matika učila len na zakladke a dalej na gympli nie, pretože nam sama profka povedala ze veci co preberame nemaju v normalnom zivotep rakticke vyuzitie :/ a fyzika a chemia.. to by sa malo ucit iba podla toho co chces v buducnosti robit, lebo ako fakt, ked clovek chce byt co ja wem pravnikom tak prepadne len kvoli tomu ze nevie fyziku ? ://

16 Vicky Vicky | E-mail | Web | 25. března 2012 v 11:50 | Reagovat

[15]: no asi tak. třeba naše chemikářka není tak blbá a věci, co opravdu v budoucnosti (ne že bychom ty ostatní nějak využili :/// ) nevyužijeme, nás neučí. Ale v matice ---> to nesmíme vynechat ani jednu látku!!! A když se naší učitelky zeptáme, k čemu nám daná látka bude, řekne "budete to umět a znát a k tomu to bude" ... fakt chytrá :///

17 Domča Domča | Web | 15. února 2013 v 21:44 | Reagovat

Pekná kapitola :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama