Kapitola 16. 2/2

17. března 2012 v 22:42 | Vicky |  Začátek konce by Vicky
Následující týden jsem věnovala výcviku. Trénovala jsem různá bojová umění (běhat jsem naštěstí nemusela tolik, jelikož v tom jsem již byla mistryně), sebeobranu, zacházení se zbraněmi včetně dýk, nožů, luků s šípy a mnoho dalších. Neskutečně mě to bavilo a učila jsem se velmi rychle. Vůdce se na mě občas při- šel podívat a někdy mě i pochválil.Taky mě poučili o používání krve jiných mrtvých na zbraních - jelikož samotné zbraně by nebyly k ničemu. Měla jsem výhodu; na svůj první útok na Death jsem mohla použít létání. Mohla jsem si toho naposledy užít, než o to napořád přijdu.
Celý týden jsem střídala dvoje oblečení - to,v čem jsem se k Lesnímu klanu přidala a v batohu jsem ještě měla další přiléhavé černé rifle, tričko s velikým výstřihem stejné barvy a tmavou bundu. Zjistila jsem, že stoupenci Lesního klanu nepoužívali žádné speciální oděvy jako Spiderman, nýbrž obyčejné oblečení, nejlépe tmavé barvy. Dříve se oblékali do krycích kostýmů, ale ty je nakonec prozradily.Zaútočili v nich na nějaké město, ale jeho obyvatelé o tom útoku věděli už dříve, protože je viděli v jejich kostýmech v lesích a odposlouchali je. Ale toto stoupenci Lesního klanu nevěděli a v kostýmech se chtěli vmísit mezi dav města. Ale obyvatelé je díky nim odhalili a navíc měli připravené zbraně. Crisstence v té nepovedené bitvě zemřela. Proto již kostýmy nepoužívají.
Když nadešel konečně ten očekávaný den, nedočkavostí jsem nemohla dospat a byla jsem děsně nervózní. Ta jediná žena v táboře (zjistila jsem, že se jmenuje Mariett) mě přišla vzbudit a řekla mi,že si mám obléknout tu tmavou soupravu.V mžiku jsem byla oblečená a když jsem vyšla z chatky, už se chystala snídaně. Já si samozřejmě nevzala nic.Obcházela jsem tábor jako hlídka (další věc, kterou jsem se naučila, byla chodit na obhlídky a zůstat při tom ostatními neviděna - na hlídky jsme dostávali speciální pláště v přírodních barvách a když se mrtvý nehýbal, nebyl spatřen ani zvířetem) a kontrolovala okolí.Zaznamenala jsem každý nepatrný pohyb, každé šustnutí listu jsem zaslechla a vycítila, když se na mě někdo díval; kolik mrtvých, jak dlouho, a kdo se na mě díval. Momentálně jsem věděla, že to Axell mi věnuje své neobyčejné pohledy.
"Jsi nervózní?" zeptal se mě tiše. Ani jsem si neuvědomila, že stojí vedle mě, dokud jsem ho neucítila. Voněl čistotou, i když hygiena v tomto táboře nebyla úplně dokonalá.Byla tu chatka s improvizovanou sprchou a záchodem, ale každý na ní mohl večer strávit maximálně tři minuty, aby se všichni stihli vystřídat.
"Ano," odpověděla jsem. "Nebudu ti lhát. Jsem vynervovaná strašně moc."
"Naprosto ti rozumím," nepatrně kývl hlavou. "Znám ten pocit, nebo jsem ho aspoň znával. Teď už se před žádným útokem necítím nervózní. Hlavně taky kvůli ztrátě lidskosti."
Obešli jsme tábor a nezaznamenali jsme nic neobvyklého. Pohybovali jsme se pomalu,abychom splývali s přírodou a tím pádem jsme byli nepatrní a jen někdo
s dokonalým zrakem a zaměřením by si nás všiml. Rozhodně ne nikdo z Death - musel by to být někdo z Lesního klanu.Obyčejný mrtvý by kolem prošel a šustnutí listu by mu nepřišlo nijak divné, ale mrtvý s výcvikem by i křupnutí větvičky nazemi prověřil. A teprve potom, co by se ujistil, že se nic neděje, přesunul by se jinam.
Naše taktika na útok nebyla nijak složitá. Jednoduchá, ale v devadesáti devíti případech ze sta, účinná. Měli jsme se vmísit do Death jako obyčejníobyvatelé, zprvusechovat normálně; prohlížet si výlohy, dát si kafe v kavárně..... prostě se někam zařadit. Až se z lesa ozve zatroubení na roh, útok začne. Já s Axellem a pár dalších stoupenců se vmísíme na internát. U mě to nebude nijak podezřelé - koneckonců jsem tam pořád patřila. Jakmile se ozve signál, vyhledám Shelby a probodnu jí nožem namočeným v krvi. Předtím jí Axell ještě vezme trochu krve a já jí pak dorazím. Potom budu po přeměně - a taktika bude jednoduchá: zničit co nejvíc obyvatel internátu, dokud nezazní další signál: signál k ukončení útoku. V té době už bude jistě hodně zničených mrtvých a my se dáme na ústup.Cílem prostě bylo zničit co nejvíc duchů a zásobit si krev mrtvých. Také samozřejmě zásobit si oblečení a různé potřeby.
Vrátili jsme se s Axellem do tábora, kde se všichni připravovali na boj. Já si za pásek strčila pár ampulek na krev, dva nože a jednu dýku - samozřejmě jedovaté. Platilo, že když někoho probodnu, ze zbraně vyprchá jen část jedu a když jí z oběti vytáhnu, mohu jí používat tak dlouho, dokud se jen nevypotřebuje. Navíc jsem s sebou měla pro případ nouze malou lahvičku s krví, takže jsem zbraně v ní mohla potom namočit.
Do taktiky patřilo vmísit se do Death po částech - bylo by moc podezřelé, kdyby najednou, z ničeho nic do města přišla asi tak stovka nováčků. A stejně se skupinky ve městě rozdělí a pak se k jednotlivcům připojí ostatní. Já budu každopádně pořád s Axellem. Z Lesního klanu jsem ho znala nejlépe a cítila jsem se s ním nejjistěji a věděla jsem, že kdyby mi hrozilo nějaké nebezpečí, bránil by mě.
Zhluboka jsem se nadechla a vstřebávala všechno, co se dnes odehraje, tedy jestli se vše podaří podle plánu. A já věřila, že podaří.Když jsem se dokázala zbavit depky, zvládnu už cokoliv. Vůdce mě informoval o celé přeměně a to, že někoho zničím a pak se trochu napiji krve své oběti. Zakrátko na to se oběť promění v nic (aspoň že zbylí živí mrtví nebudou muset uklízet, až tak budeme čistotní).
První skupinka právě odházela v čele Mariett. Čekali jsme s Axellem a dalšími členy Lesního klanu asi deset minut a pak jsme vyrazili. Dokud jsme byli v lese, byla jsem v pohodě, ale jakmile bylo Death na dohled, srdce mi spadlo až do žaludku. Tep se mi zrychlil a byla jsem fakt děsně nervózní. Jediné, co mě uklidňovalo bylo, že za pár minut už budu mít přeměnu za sebou a nebudu cítit
lidskost. Šli jsme (já letěla pár centimetrů nad zemí) k Death zadem a u mostu přes řeku jsme se rozdělili. Zůstali jsme jen Axell a já. Ale i my jsme se po chvíli rozdělili - ale řekli jsme si, že se sejdeme u internátu, avšak každý z nás se tam musí dostat jinou cestou.Já šla tou, kterou jsem se sem prvně dostala s Rihannon. Internát byl na dohled a já váhala. Toto napořád změní mou budoucnost, uvědomila jsem si. Ale co je lepší? Strávit pět let ve škole, v podstatě opakovat střední a po ukončení mít nejistou budoucnost,nebo se přidat k zabijákům a užívat si aspoň trochu zábavy? Pro mě byla odpověď jasná; možnost druhá. Proto jsem rázně vykročila k internátu podobajícímu se gotickému hradu a v hlavě si ještě jednou přehrála vše, co musím udělat.
Axell na mě už čekal.Všiml si, že jsem se o chvíli zdržela, ale nevynadal mi, nýbrž mi dal najevo, že mě naprosto chápe. Stiskl mi ruku a mě to opět dodalo odvahy, jako před týdnem. Na chvilku mi celá tato akce přišla docela legrační; jako malá jsem mamince každý den říkala, že jako velká budu princezna a budu bojovat proti špatným lidem, jako jsou vrazi. Zradila jsem samu sebe.
Vstoupili jsme branou na nádvoří, kde se poflakovali studenti, kteří šli nejspíš za školu. Rixon mezi ně nepatřil. Buďto se ulejval někde jinde, nebo se poslušně učil, jak mu přikázala Rihannon. Ta na seznam zabitých taky bude patřit, o to se postarám. Vtom jsem si uvědomila, že dnes večer má být vlastně Zimní ples. Škoda, Rixon nemusel utrácet peníze za šaty pro mě. V tu chvíli mi to bylo docela líto, jednak Rixona, který nemá ani páru o tom, kým teď jsem, a taky toho, že se nezúčastním Zimního plesu. No, ale aspoň, že Shelby taky ne. Avšak na seznam toho, co tu udělám jsem si v duchu připsala: Vzít si své oblečení, včetně plesových šatů. Kdo ví, kdy se budou hodit.
"Připravena?" zeptal se Axell.
"Ano," řekla jsem a můj hlas zněl pevně. Otevřeli jsme dveře do hlavní chodby školy a já mezi duchy hledala Shelby. Na její zabití budeme muset počkat do přestávky, tedy pokud ji nechci zabít ve třídě přede všemi, což by se mi asi ani nepodařilo. Nikomu jsme s Axellem nepřipadali podezřelí. Všichni si nejspíš mysleli, že vedu nějakého nového a někteří mě pozdravili. Na oplátku jsme je taky zdravila a jejich podezření vůči mě (teda pokud na mě vůbec nějaké pojali) určitě vyprchalo. Všechno se zdálo normální.Nikdo tady netušil, k čemu se v Death schylovalo.
Šli jsme školou a zazvonilo na patnáctiminutovou přestávku. Měla jsem šanci. Uvědomila jsem si, že Shelby bude teď mít jezdectví, jako já.
"Poslyš, Shelby se teď s největší pravděpodobností chystá na jezdectví. Než tam dojde, můžu si jí někde odchytit," řekla jsem Axellovi.
"Fajn," souhlasil. "Jdeme. Za to století a pár let jsem tady už ztratil orientaci."
"To já za týden naštěstí ne. Počkáme na ní… nejlepší to bude někde, kdenás nikdo neuvidí. Třeba ji můžu vylákat na záchod," navrhla jsem. Souhlasil.
Za chvíli jsme už čekali na chodbě, která vedla ke stájím. Měli jsme ještě tak deset minut, než se sem Shelby dopraví. Čekali jsme, když jsem uviděla Rixona.Chtěla jsem se schovat za Axella,ale Rixon si mě všiml.Nasadila jsem veselý, bezstarostný výraz a šla se s ním pozdravit, jako by se nic nestalo.Rixon mě objal a chrlil na mě otázky ohledně mého zmizení a jestli jsem v pořádku. Za ten týden jsem se naučila i dobře lhát a proto mé historce o depresi a úniku k živým uvěřil. Pořád mě objímal a pak si všiml Axella.
"Kdo to je, Meg?" zeptal se. "Doufám, že ne tvůj nový kluk, chodíš přece se mnou. A jestli je to tak, budu si to s ním muset vyřídit." S Axellem by si asi těžko něco vyřídil, ale pokračovala jsem ve vymyšlené historce.
"Ale kdepak, tohle je John. Umřel, tak jsem ho sem vzala. Johne, toto je můj kluk Rixon," představila jsem je. Naštěstí jsme to divadlo pro tento případ měli nacvičené, takže Axell alias John věděl, co říkat.
"Těší mě. Meg je moc fajn, jsem si jistý, že zvlášť kvůli ní se tu budu cítit dobře." To divadélko jsem sama režírovala a dělala i scénář a rozhodla jsem se Rixona trochu potrápit, aby žárlil - což se povedlo.
"Hm," odfrkl Rixon. "Meg, lásko, mám teď jezdectví. Ty taky, že jo? Půjdeš?" Nasadil sladký výraz, ale Axell se jen tak kvůli něčemu nenaštval. Za prvé neměl proč a za druhé to nebylo ve scénáři. Takže zůstával v klidu.
Když vtom se zpoza rohu vynořila Shelby. Poházela svými vlasy a usmívala se na každého hezkého kluka, kolem kterého prošla. Když uviděla mě, její tvář ztvrdla - ale jakmile si všimla Axella, nasadila opět svůj koketní úsměv a přikráčela k nám.
"Ty jsi nový?" zeptala se ho.
"Jo, jmenuju se John," odpověděl Axell.
"Těší mě, Johne. Doufám, že se ti tu bude líbit," mrkla na něj a pak se teprve zaměřila na mě. "Dnes je ten ples, tak doufám, že neporušíš, cos slíbila." Myslím, že si ani nevšimla, že jsem tu týden nebyla. Jen zas pohodila vlasy a chystala se na jezdectví.
"Hej, Shelby!" zavolala jsem na ní.
"Co je?" odsekla Shelby.
"Chtěla jsem ti to říct už dřív, ale..... přišlo mi to vůči tobě nefér. A navíc - musíš se to dozvědět." Přidala jsem do hlasu špetku tajemnosti, aby mi Shelby naletěla.
"A co se musím dozvědět?" opáčila netrpělivě. "Nemůže to počkat do konce hodiny?"
"Ne. Dál už to tajit nemůžu, prostě ne."
"Tak o co jde?" zeptala se.
"No..... je to tajemství a ráda bych ti to řekla někde v soukromí."
"Fajn, jdeme na záchod, ale ty profesorce pak vysvětlíš, proč jsme se zpozdily, jasný?"
"OK." Mrkla jsem na Axella a ten nepatrně kývnul. "Jo, Rixi, jdi napřed, přijdu tam." Usmál se na mě a nebýt mé zrady, vše by se zdálo normální. Zamlžilo se mi před očima, ale ihned jsem slzy zahnala. Se Shelby jsme vešly na dívčí záchodky, jak bylo plánováno a já na ní v tu ránu vrhla vražedný pohled.
"Víš, vůbec mi nebudeš chybět," sykla jsem.
"Proč bych ti neměla chybět?" nechápala. "Odcházíš? Už bylo na čase."
"Ne, já ne. To ty odcházíš," odpověděla jsem a v tu vteřinu do ní bez váhání vrazila jedovatou dýku, kterou jsem vytáhla z opasku. Shelby na mě zírala mrtvýma očima. Bylo v nich tolik zděšení.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Selené Selené | Web | 17. března 2012 v 23:20 | Reagovat

wow tak tohle je fakt síla tohle bych od tebe nečekala ale Axell se mi libí mám ráda zaporné postavičky hmmmm jak asi vypadá:-)jiank jako vždy skvela kapitolka

2 Liss Liss | Web | 18. března 2012 v 14:41 | Reagovat

ty vole, ona to fakt udělala!!! O_O  O_O
teda, ty dokážeš člověka překvapit, to se ti musí nechat. Hm, Axell neodpovídá přesné charakteristice správné záporné postavy, takže ne, do něj se asi nezabouchnu :-D  :-D

3 Vicky Vicky | Web | 18. března 2012 v 14:51 | Reagovat

[1]: Hm... mám obrázek, jak si ho představuju... ale nevím, jestli ho sem mám dát... Ne, že bych se bála, že by mi ho tu někdo "ukradl", ale myslím, že vlastní představa záporáka na nějaký obrázek nemá ;) ;)
[2]: Jop, udělala :) :)
Nemůže zůstat pořád nafoukaná, naivní, smutná,... UUUUUffff, snažila jsem se ztvárnit pravého zabijáckého záporáka, takže jsem ráda, že se do něj hned všichni nezabouchli :D  :D I když on se nám ještě ukáže i v jiném světle... :D  :D

4 Liss Liss | Web | 18. března 2012 v 15:14 | Reagovat

ale ne, on právě není správnej zabijáckej záporák, chápeš? Prostě jak ji nezabil a tak no. Ale jestli bude ještě zlejší, tak by něco mohlo hrozit :-D  :-D

5 Vicky Vicky | Web | 18. března 2012 v 16:14 | Reagovat

[4]: no, "zlejší" asi nebude :D  :D Pokud nepočítáš vraždění a tak... :D  :D Ale nechte se překvapit ;-)  ;-)

6 Selené Selené | Web | 18. března 2012 v 21:15 | Reagovat

jééé bude dneska nějaká kapitolka??????

7 Vicky Vicky | Web | 18. března 2012 v 22:37 | Reagovat

[6]: dneska už ne, jsem vypsaná dost, ale zítra přibude nejméně jedna kapitolka z jedné povídky... ale ještě nevím, z jaký :D no, nechte se překvapit ;-)

8 ostrimoci ostrimoci | Web | 19. března 2012 v 15:37 | Reagovat

Hurá. Prokousala jsem se až tady a ještě žiju. :D Zaprvé malá poznámka.... panebože kde na to bereš čas? Fakt, ty píšeš a píšeš a píšeš, spíš ty vůbec někdy? :) To jen tak na okraj.. obdivuju, kolik toho napíšeš za jeden den, ale teď k tématu

Máš dost zajímavé charaktery hlavních postav. Neříkám, že hned špatné, jenom jsem asi nikdy neviděla tolik postav, které by se mi charakterově nelíbily. Rozhodně to neber, jako že se mi nelíbí to, jak jsou popsané, to je fajn. Spíš mi jde o to, že jsou tak vystižené se mi prostě příčí, ať už dělají cokoliv. Hlavní hrdinka je tak trochu ztracený případ. Některé její myšlenkové pochody a rozhodnutí mě tak šokujou, že si ještě na konci kapitoly musím říkat, jestli se mi to fakt nezdálo a ona to udělala. :) Takže to nejsou nutně vzorce chování, které preferuju a lidi jsou tam fakt strašní, co se týče charakterové stránky, ale napsané to máš fajně. Dost jsem se těšila na chlapy, no potom, co jsem uviděla, že buď jsou mrtví, sukničkáři, nebo mají jinou vadu, trochu jsem byla zklamaná, že nebudu mít žádného oblíbeného padoucha. Axell je sice v jisté smyslu slova záporák, no do ideálu má pořád daleko.. to mu ale nebrání v tom, aby momentálně okupoval žebříček 'nejlepší postava'. A ještě taková jedna věc, jenom maličkost. Vím, že s tím mám problém asi zase jenom já, ale když už se vykecávám. Kdo ještě říká 'dívka' ? V dnešní době? Neber mě zle, ale když v jednom odstavci použije postava slovo dívka ve spojitosti s přítelkyní a v druhé kecá o tom, jak někomu rozbije hubu, to je podle mě trochu blbě. Nějak mi to nesedí do celkového stylu mluvy v tom textu, víš co. Prostě jedeš jedeš a najednou řekne teenager, že má dívku. To je jenom taková ukázka, prostě já osobně bych psala buď moderní podobou a nebo bych mluvila slovy jako dívka a milá atd. :) No a možná mi jenom někdy přijde, že v některé části moc spěcháš...třeba jak se dozví, že ten Rixon chodil s jinou... je hrozně mimo a další den už jsou zase spolu bez toho, aby si to nějak vyříkali, nebo si to ona alespoň pořádně probrala v hlavě?....
To je asi tak všechno, ať pořád nekritizuju, nemyslím to blbě. :)
Fakt tě obdivuju za to nadšení... jedeš neskutečnou rychlostí, o čemž si já můžu nechat leda tak zdát. Celkově se to dobře čte a je to zajímavé téma, prostě.... máš můj obdiv. Jen tak dál a nezlob se, když nebudu stíhat komentovat. Na tvoje tempo opravdu nemám. :D

9 Vicky Vicky | Web | 19. března 2012 v 18:04 | Reagovat

[8]: woow, když komentář, tak komentář xD než začnu, musím říct, že JÁ zas obdivuju TEBE, kolik toho dokážeš do komentáře napsat xD
Přidávala jsem kapitoly tak rychle, protože jsem měla čas a na ostatní jsem tak nějak kašlala... ale tenhle týden toho asi moc nepřibude :///
Oceňuju, když mě někdo upozorní, zkritizuje (ne že bych to měla zvlášť ráda a dobře se to četlo, ale člověk potřebuje slyšet názor ostatních :-P takže díky i za tu kritiku, špatně ji neberu) a tak. Neměla jsem v plánu udělat všechny postavy vyloženě hrozné, aby tady někoho pobuřovaly, nebo šokovaly (i když musím přiznat, když to po sobě čtu, taky se někdy zhrozím z toho, co jsem napsala O_O ), ale svět není pohádka a lidé nejsou dokonalí (ani ti mrtví), aspoň tak to vidím já a nesnažím se v této povídce udělat někoho absolutně perfektního, ani co se kluků týče. A Axella si nemůžeš brát jako ideálního záporáka, který se všem zalíbí, koneckonců nemá lidskost. A Meghaniny myšlenky jsou zkrátka... jedním slovem zvrácené. nechtěla jsem milou, hodnou holku. To ohledně té "dívky" jsem moc nepochopila, ale to máš fuk, mě to dřív nebo později docvakne. ;-)
díky za komentář a doufam, že se Ti bude pokračování líbit, i když je jasně poznat, že Tobě se líbí jiný styl a taky píšeš úplně jinak a postavy máš... jak to říct téměř perfektní. Aspoň takto je vnímám (moc toho posoudit nemůžu, protože daleko jsem se nedostala). Ale neříkám, že je to špatně, Tvůj styl psaní se mi líbí ;-)  :-)
Ještě jednou dík za komentík, ale neslibuju, že v pokračování se dočkáš někoho/ něčeho méně zvrhlého nebo mírumilovného, ne, to není můj obor :D
Ahoj ;-) nevadí, že nebudeš stíhat komentovat :-)

10 ostrimoci ostrimoci | Web | 19. března 2012 v 19:27 | Reagovat

[9]: :) To víš, musím si nějak vynahradit to, že jsem se k tomu dostala až teď.
Jasně chápu :D Neříkám, že by měli být dokonalí... to by potom taky nebyla žádná sranda, že jo? Chápu, žes chtěla udělat postavy, které se budou vymykat zaběhnutým stereotypům, to chceme asi všichni. Taky se ti to povedlo... věř mi :D
Nijak to neřeš, když to po sobě čtu, taky se nechápu... ale v pohodě :D
Ale no tak! Zas nepřeháněj, jak jsem řekla, je to originální a zajímavé, o tom, že mám dokonalé postavy bych být tebou radši ani nezačínala... paraziti jedni jsou to! :D
Nemáš za co, já si pěkně počkám neboj. :D I nějaká ta zvrácenost je třeba... si myslím, že mírumilovnost taky není moc dobrá.
Ještě jednou.. dobrá práce, tolik toho a ještě propracované... no prostě šikula.

11 Vicky Vicky | Web | 19. března 2012 v 19:33 | Reagovat

[10]: díky :-)  :-)
a ještě něco:
tvoje postavičky nejsou žádní paraziti!!! :-D  :-D  :D

12 Isenstar Eragon Isenstar Eragon | Web | 20. května 2012 v 19:07 | Reagovat

O_O  O_O  O_O  O_O  O_O  O_O  O_O  O_O  O_O  O_O  O_O WOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOW!!! Něco takovýho bych teda nečekala! O_O

13 Vicky Vicky | E-mail | Web | 20. května 2012 v 20:54 | Reagovat

[12]: Huh, aspoň něčím tě člověk může překvapit XD

14 lilliinka lilliinka | E-mail | Web | 23. června 2012 v 10:33 | Reagovat

Ho panebože tak to je fakt pěkný, ne pěkný ne krásný, ale úžasný suprový....já nemám slov. Nabralo to takový spád. Popravdě, když jsem četla tu minulou půlku netušila jsem, že tu může být ještě lepší. Já jsem dokonce měla pocity jako při čtení obyčejné knížky!! Mísala se v tom zvědavost, netrpělivost a nakonec možná i zděšení, že to Meg udělala, že se s ní stala vražedkyně. Opravdu se ti Meg hodně povedla. Za živa obyčejná mrcha, za mrtva nejdřív docela fajn holka a nakonec vražedkyně!!! Miluju, když se postavy v průběhu děje vyvýjejí dodává to příběhu velkou...tajemnost, neočekávanost.
Myslím, že jsem udělala velmi ale velmi dobře, že jsem tě nominovala na blog roku 2012 (doufám, že nijak nevadí). Ty by sis to zasloužia, opravdu zasloužila. Myslím jako vyhrát. Kloubouk dolů před tímto suprovým příběhema, před tebou. Popravdě zprvu jsem myslela, že to bude na motivy Školy nocu jen s mrtvými, ale stašně jsem se sekla a jsem ráda. Proto ještě jednou wooow :-)  :-)  :-)  :-)  :-)  :-D

15 Vicky Vicky | 23. června 2012 v 12:31 | Reagovat

Vazne?? Ty jsi nas prihlasila?? To bych tedy necekala ale udelala jsi mi velkou radost :-D Moc dekuju je to od tebe moc hezke :)) Jinak jsem strasne rada ze ctes dal a libi se ti to :D

16 Domča Domča | Web | 9. listopadu 2012 v 22:37 | Reagovat

Dokonalá kapitola :D ten koniec proste wau ,paráda!! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama