Kapitola 17.

25. března 2012 v 18:10 | Vicky |  Jiný Svět: Zapřená
Tady je pokračování!
Přeji příjemné čtení :)

SEDMNÁCT

I ti totiž vypadají, že jsou přítomností muže překvapeni.
Nakonec se Cole ujme slova. "Co tady chceš, Dýně?" zeptá se posměšně.
Černovlasý muž po něm hodí nenávistným pohledem. Patrně tuto přezdívku nemá moc v oblibě. Modro-zelenýma očima ho propaluje a než něco řekne, prohlédnu si ho. Je vysoký, má vypracovanou postavu a hezky vykrojené rty. Nepodívá se na mě, ani na Olivii, dál hledí na bratry Lockwoodovy.
"Myslím, že otázka spíš zní: co tady dělají tyto dívky?" Konečně se na nás podívá. Při pohledu na mě mu pohled trochu ztvrdne. "Ona je vampýrka."
"Všiml sis brzo," konstatuje Cedric a sevře mě pevněji. "Ale není tak silná, jak se o upírech povídá. Tady je důkaz - nedokáže se ani dostat z těch provazů. Pravděpodobně je vampýrkou jen krátký čas."
Ani nevím jak, ale najednou se zbavuji roubíku a automaticky začnu křičet.
"Tady tě nikdo neuslyší, prcku," řekne Cole nevzrušeně a ani se nesnaží mi zaspat pusu znovu. "Civilizace je desítky kilometrů daleko a ty by ses tam včas nedostala, ne, když nemáš krev, viď?"
Cedric najednou prudce kopne do Olivie, načež ta se zhroutí na zem a začne plakat. Je mi jí skoro líto, i když se ke mně chovala tak hnusně. Proti těmto nemá absolutně žádnou šanci, na rozdíl ode mě. I když ani já si v tuto chvíli nepřipadám jako Superman. Vlastně se spíš chovám jako děcko. Cedric se vrací ke kufru auta a vytahuje mé zavazadlo. Z toho pak vyndává několik sáčků krve. Rozšíří se mi zorničky a vycením tesáky. Z úst se mi vydere zavrčení. Dokonce i Cole má co dělat, aby mě udržel. Škubu sebou snažím se jakkoli dostat ke krvi. A to není nic proti tomu, jak zareaguji, když Cedric obsah jednoho sáčku rozlije po zemi.
Zuřím a už se opravdu nemohu udržet. Ztrácím sebekontrolu a všelijak se zbavuji provazů. Netrvá to ani pět vteřin. Colea odstrkuji na zem a dostávám se k Cedrikovi. Ten najednou vytahuje ze zadní kapsy džínsů ostrou dýku a vráží mi jí do břicha. Zamlží se mi před očima a pak už jen padám do temnoty.


Poslední dobou padám do nevědomí dost často, uvědomuji si.
Ta dýka pro mě ani náhodou neznamená smrtelné zranění, jen mě omráčila. Jestli ale použili stejnou metodu na Olivii, už je zřejmě po ní.
Otevírám oči a zjišťuji, že ležím na tvrdé posteli a ruce i nohy mám opět svázané. V puse mě naštěstí netrápí žádný roubík.
"Ááá, naše upíří princeznička se nám vzbudila," ze dveří vychází Cedric a na tváři se mu rozlévá škodolibý úsměv. Nezmohu se na slovo. Jak mě mohl tak dlouho klamat?? Věřila jsem mu v posledních dnech více, než komukoli jinému a on mi takhle vrazí dýku do zad… i když v případě skutečnosti mi jí bodl Cole a do břicha. Místo, kam mě bodl, už ale naštěstí nebolí, takže se pravděpodobně zahojilo v době mé nevědomosti.
"Nemám ti co říct," odpovím a snažím se o netečný tón.
"Myslím, že máš. Tak spusť. Vyčti mi všechnu tu zradu, nenáviď mě za to, co jsem ti provedl."
"Už se stalo," odseknu. "Víš, ono to zas nebylo tak těžký."
Chvíli mlčí. "Nechceš ani vědět, proč jsem to udělal?"
"Ty už jsi můj zájem ztratil," odpovídám lhostejně. A opravdu - kdyby mi teď někdo nabídl, že mohu zabít Cedrika, udělala bych to bez zaváhání. Nenávidím ho za to, co mi
provedl, to vážně uhodl.
"No," prohlašuje a ukončuje tak mé přemýšlení, "abys tu nebyla tak sama, Cole ti přivede společnost. Můžete si spolu popovídat, přátelská konverzace před smrtí vám nebude odepřena."
Vtom Cole vtrhne do pokoje a táhne za sebou ubrečenou Olivii. Fňuká a prosí o milost, ale Cole jí ani nebere na vědomí. Mrskne s ní na podlahu vedle mé postele a dočká se tak zoufalého vzlyknutí.
"Počkejte, jak jste to sakra mysleli?! To nás jenom tak chytíte a zabijete, pro nic za nic?!" křičím na ně. "A proč chcete zabít i Olivii, je jenom člověk!" Ale oni už zavírají dveře a za chvíli už neslyším jejich hlasy. Obrátím se k Olivii.
"Proč tě chtějí zabít?"
"J-já nevím, zatraceně! Chci pryč!" fňuká a brečí a vzlyká a já nevím, jak se k ní mám chovat.
"Dobře, tak mi aspoň pověz, kde a kdy tě chytili?"
Ještě chvíli popotahuje a pak koktavě vypráví: "C-Cole přišel k nám do š-školy a řekl mi, ž-že mi chce ně-něco ukázat a-a já sem z-za ním šla a-a on mě unesl sem… Proč-proč, to já ne-nevím…"
"Olivie, uklidni se," říkám autoritativním hlasem. "Pravděpodobně nás mají v plánu zabít, takže jestli se odtud chceme dostat, nepotřebujeme se zdržovat naříkáním."
"Za-zabít?!!" panikaří. Jejda, to jsem asi neměla říkat.
"Ano, zabít, takže jestli se ihned nesebereš a nezačneš se chovat trochu dospěle, zabijí nás dřív, než se stačíš uklidnit!" říkám najednou. Ale najednou sama začínám panikařit. Cítím totiž kouř. Line se z chodby a plameny olizují zavřené dveře. Do prdele! Takže tu uhoříme?! Super, jak jsem řekla, zemřeme dřív, než se Olivie stačí uklidnit. A teď už se bojím i já. Snažím se jakkoli zbavit pout, ale jsou ještě pevnější, než ta předchozí. Sakra! Jak jsem se jen dokázala zbavit pout předtím??
… Když jsem ucítila krev.
"Olivie! Okamžitě se řízni o ty třísky ze židle do ruky! Dělej!"
"Cože? To si dělíš srandu, ne? Chceš, abych vykrvácela??"
"Jestli to neuděláš do pěti sekund, uhoříme tu - včetně tebe!!" Vkládám do hlasu co nejvíc odvahy a autoritativnosti a Olivie tedy poslechne. Klekne si vedle židle a chvíli váhá. Nakonec si za nechybějícího fňukání odře paži o ostré třísky trčící z židle a z rány se jí řine krev. To už jsem jak smyslů zbavená. Krev mě tak láká, že pouta jsou najednou pryč a já se jen tak-tak udržím, abych se Oliviině ráně nepřisála jako pijavice.
"Upír!!!" vřeští Olivie a snaží se ode mě dostat co nejdál.
"Snažím se ti pomoct, ty krůto!!" obořím se na ni a mžiku zbavuji pout i ji. Konečně chápe, že zrovna já nemám v úmyslu zabít. Pomáhám jí vstát a dostávám se k oknu. To je sice zamřížované, ale snažím se mříže vytrhnout. Není to lehké. Lomcuji s nimi a konečně se trochu pohnou. To už slyším Oliviin vřískot. Oheň se dostal přes dveře a neuvěřitelnou rychlostí se šíří po pokoji. Plameny se plazí po dřevěné podlaze a Olivie řve a řve a já už z ní nemůžu.
"ZMLKNI!!!" křičím. Olivie se začíná dusit a kašle. Já zatím dýchat mohu, ale je jen otázka času, kdy se začnu dusit i já. Dál soupeřím s mřížemi, ale ty jsou pevné a jen tak se jich nezbavím. To už jsou plameny u mě a já vyskakuji na postel, což zřejmě není moc chytré, protože jsem se tak oddálila od okna.
"Rachel - pomoc - Rachel…" Olivie kašle a kašle a už i já ztrácím dech. Přiskočím k ní, ale už je v bezvědomí.
"Olivi-" Ale najednou vidím, jak skrz plameny kdosi prochází a razí si mezi nimi cestu k nám.
V tu chvíli už nemám vzduch v plicích a ty se mi zaplňují kouřem.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Selené Selené | Web | 25. března 2012 v 18:16 | Reagovat

wow to je kapitola rychle dalšííííííííííííí

2 Selené Selené | Web | 25. března 2012 v 18:20 | Reagovat

téda to je neslušné odemně tak krátký komentář to není u mě zvykem takže, kapitola je uplně nejlepší, hrozně mi vrtá hlavou co je Olivia zač? a zapaluji mozek a na nic nepřichazím:-) ale určitě se to brzo dozvíme:-) A ta Dýně...jako masakr:D jsem se musela smát jak blbec:D :D ještě že jsem doma sama a mužu tu křičet jak chcu:D :D [:tired:] prostě nejlepší budu se opakovat,ale tahle povídka mě tak nadchla... že jsem ráda, že ji čtu,a hlavně že ji píšeš:-)

3 Dany Dany | Web | 25. března 2012 v 18:42 | Reagovat

zeby ich Dean zachranil ? :D potrebujem dalsiu kapitolu!! :D nemozes to takto skončit jooj !! :D

4 Liss Liss | Web | 25. března 2012 v 19:05 | Reagovat

jejda, že bude z Cedrika až takový hajzl, to jsem nečekala. :-D Ale dobrý, vypadá to dost krutě. Sakra, jsem zvědavá, jak to dopadne!

5 Erin Erin | E-mail | Web | 25. března 2012 v 19:23 | Reagovat

Dýně... :'DDDDDDD Za to máš bod! :-D
Těším se na další kapitolu, a Dany to řekla dost přesně. Potřebuju jí! Takže se těším a budu vyhlížet, kdy se tu objeví další! :-)

6 Vicky Vicky | E-mail | Web | 25. března 2012 v 19:55 | Reagovat

[2]: děkuju děkuju!! :-D Jo, ani nevím, jak mě ta Dýně napadla :-D Hrozně mě těší, že se Ti ta povídka tak líbí!! :-D  :-)
[3]: jop, byl to Dean ;-) nechci vás zas až tak moc napínat, takže ať aspoň víte, kdo tam přišel :-)
[4]: díky :-D nikdy nevíš, co se z lidí vyklube :D
[5]: snad bude brzo. ještě jsem jí tedy nezačala psát a nemám ještě ani jeden úkol do školy takže... dnes už asi nebude :-( :-( Ale když toho zítra nebudu mít moc, tak napíšu pokračování :-)

7 Erin Erin | E-mail | Web | 26. března 2012 v 18:31 | Reagovat

Hlavně v klídku, nic neuspěchat! :-)

8 Vicky Vicky | E-mail | Web | 26. března 2012 v 20:17 | Reagovat

[7]: Ráda bych psala, ale po dnešním totálně vyčerpávajícím dni ve škole a odpoledne stráveným nad matikou... To už asi nezvládnu [:tired:]  [:tired:]
Momentálně s Liss pracujeme na překvapení :-D  :-D

9 Dany Dany | Web | 26. března 2012 v 22:45 | Reagovat

[8]:  prekvapení ??????? :))

10 Vicky Vicky | Web | 27. března 2012 v 11:12 | Reagovat

jasně :-D
Nech se překvapit :-D  :-D

11 NikaRoovy NikaRoovy | E-mail | Web | 20. května 2012 v 17:29 | Reagovat

Olivia, Olivia... nevím proč, ale nějak mě děsí... :-D Kapitola naprosto úžasná (jak jinak :-D ) Nechápu, ale furt bych ti chtěla psát jak nádherně píšeš, takže ti budu psát že nádherně píšeš. Nádherně píšeš! A tahle povídka je vážně dokonalá...
K anketě v menu... Way!!!! :-D Kdo jiný by to asi mohl vyhrát??? :-D

12 Vicky Vicky | E-mail | Web | 20. května 2012 v 20:49 | Reagovat

[11]: Sem se musela zasmát :-D Moc děkuju, že to čteš a komentuješ, piš si to, kolikrát chceš, já jsem jen nadšenější a nadšenější :-D  :-D
Olivia by tě děsit neměla... vždyť je to jenom obyčejná nafoukaná lidská bytost :D :D
Dobře, děkuju ještě jednou, nemůžu si pomoct :-D

13 Marille Marille | Web | 11. června 2012 v 14:53 | Reagovat

Kapitola Nádherná, Úžasná, Dokonalá atd. (víš, jak by ten komentář byl dlouhej, kdybych tam napsala všechny chálitebný výrazy?)
Ještě, promiň, že ti jinak moc kapitoly nekomentuju, ale nemám vůbec čas

14 Vicky Vicky | Web | 12. června 2012 v 8:11 | Reagovat

[13]: Jasně, v pohodě, jsem moc ráda, že to čteš, za každou novou čtenářku jsem moc vděčná :-) Děkuju :-)

15 NikaRoovy NikaRoovy | Web | 14. června 2012 v 7:05 | Reagovat

[12]: No vždyť jo, ty mě děsí nejvíc! :-D

16 Domča Domča | Web | 19. února 2013 v 15:38 | Reagovat

Toto je...paráda!! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama