Kapitola 5.

1. března 2012 v 17:50 | Vicky |  Začátek konce by Vicky
5. kapitolka ZDE! :D
Snad se bude líbit! :D

PĚT
Na jezdectví na koních jsem se hrozně těšila. Odmala jsem milovala koně. Moje babička bydlela na venkově a já za ní jako malá jezdívala každý víkend. Měla velkou farmu s koňmi, králíky, krávami, slepicemi, psy, kočkami a ovcemi. Nejraději jsem měla ale koně. Měla jsem dokonce svou vlastní klisnu! Jmenovala se Lady Beautiful a měla jsem ji hrozně moc ráda. Byla poslušná, krásná a akorát tak velká na mě.
Jenže když babička umřela, její farma i se zvířaty připadla mým
rodičům a ti ji prodali, i když jsem je prosila, aby mi nechali aspoň Lady Beautiful. Ale akorát se mě výsměšně ptali: "A kam bychom ji asi dali, co? K nám do garáže?"
Prodali ji i se vším ostatním a já od té doby nejezdila na koních, ani se nestarala o žádná zvířata. Chybělo mi to. Proto jsem byla bez sebe radostí, když jsem mohla zase chodit jezdit na koně.
Na chodbě jsem potkala Kate s Nicy a přiběhla k nim.
"Ahoj! Nicy, ty máš teď taky hodinu jezdectví?" otázala jsem se.
Nicy přikývla. Všechny tři jsme vyšly ze školy a šli ke stájím. Byly obrovské, asi tak jako celá babiččina farma. Páni, tady musí být koní! pomyslela jsem si.
Přivítala nás milá dvojice profesora a profesorky, kteří se na nás usmívali. Mě hned zařadili do skupiny Začátečníci, i když já měla za sebou víc jak sedm let jezdectví. Když se to profesorka dozvěděla, vybídla mě, abych jí předvedla, co umím, a prý teprve potom mě zařadí.
Souhlasila jsem. Vzala jsem si helmu, pan profesor mi přivedl ne moc vysokého koně a řekl, že se jmenuje Hélios. Sladké jméno pro koně. Nicméně mi bylo jedno, jak se jmenuje, vysedla jsem na něj bez sebemenších problémů a pobídla Hélia do mírného cvalu. Pan profesor mi povzbudivě zatleskal. Pak jsem zrychlila do klusu a objela jsem ohradu, přičemž jsem s Héliem přeskočila 2 klády. Nakonec jsem tempo změnila na trysk a to už mi tleskala celá třída. Kromě Shelby. Propána, ta snad nechybí nikde! pomyslela jsem si.
Zase jsem zpomalila do klusu, potom do cvalu a nakonec do kroku. Hélios byl poslušný a udělal všechno, k čemu jsem ho pobídla. Zastavila jsem se u skupinky studentů s profesory a ti na mě nevěřícně zírali. Sesedla jsem z Hélia a pohladila ho po jemné tmavé hřívě. Pomyslela jsem si, jak je krásný a odvážný, když se mnou přeskočil ty dvě klády.
"Páni, Meghan, ty jsi byla úplně skvělá! Vážně, takhle neumím jezdit ani já!" zářila paní profesorka a usmála se na mě. "A báječně to s Héliem umíš. Nikoho kromě tebe nikdy neposlouchal! Asi jsi zázrak."
"Meg, nechtěla bys někdy po škole přijít a projet se na některém z koní? Uvolňuje to mysl a s koňmi, nevím, jestli to pochopíš, ale s koňmi se člověk prostě cítí... svobodný, že?" přidal se pan profesor.
"Naprosto souhlasím," přitakala jsem. "A přijdu moc ráda, díky."
"A rozhodně nebudeš v kategorii Začátečníci," dodal a já se usmála. Bezva. Ušklíbla jsem se na Shelby, která v Začátečnících určitě byla. Odvrátila ode mě pohled a začala flirtovat s nějakým klukem. Byla mi ukradená, husa praštěná.
"A kde tedy budu?" obrátila jsem se zase k profesorovi.
"Myslím, že bychom tě měli přiřadit k Profesionálům, to jsou ti, kteří už mají celý výcvik za sebou, jezdí na vyjížďky do lesů, pomáhají Začátečníkům a Pokročilým a starají se o koně. Prakticky mají volnou zábavu, pokud nedělají vylomeniny," vysvětloval.
"Super!" zaradovala jsem se a už se těšila na nějakou vyjížďku do lesa. "A mohla bych se zeptat, kdo do této skupiny také patří?"
"Moc studentů tedy ne.Můžeš si přečíst seznam," paní profesorka mi podala papír
a já si začala pro sebe číst.

Zack Graham, Troy Martin, Natálie Carterová, Sofie Karla Hogwartsová, Eleonora Hawkesová, Nathan Gilbert, Stacey Sylerová.

To tedy rozhodně nebylo mnoho, ale aspoň se mnou bude Zack, pomyslela jsem si. Ale možná ostatní budou taky fajn.
"Můžeš se jít seznámit se svými novými spolužáky z kategorie," navrhl pan profesor. "Jsou tu všichni. To je výhoda, že můžete všichni jezdit spolu."
Rozhlédla jsem se a spatřila nevelkou skupinku kousek od nás. Zack se bavil s nějakým klukem, ale jakmile si mě všiml, přiběhl ke mně.
"Meg! Bezva, že jsi tu. V jaký kategorii jsi?" ptal se hned.
"V Profesionálech!" odpověděla jsem radostně, že budeme spolu. Shelby k nám přihopsala a nasadila svůdný výraz na Zacka. Ten jí ale nevěnoval ani špetku pozornosti.
"Potřebuješ něco, Shelby?" zeptala jsem se otráveně. "Musíš nás pořád otravovat? To jsi na Zackovi tolik závislá?"
"Drž klapačku. Za tebou nikdo nepřišel, tak zmlkni!" vyjela na mě. "Ahoj, Zacky! Jak je? Smůla, že je tahle husa v tvý kategorii, co?" ukázala na mě a snažila se k Zackovi přitulit. Zchladil ji odtažitým pohledem.
"Jdi se bodnout," doporučil jí.
"To bych spíš doporučovala tomuto odpadu,co se tě snaží ovlivnit," řekla.
"VYPADNI!!" zařvala jsem najednou. Ani jsem si neuvědomila, že křičím, dokud se na mě neotočila celá kategorie plus všichni z jezdectví. Včetně pana profesora.
"Něco není v pořádku?" staral se.
"Ano," žalovala jsem, abych naštvala Shelby. "Shelby Cassiová není v naší kategorii, pravda? Proto bych prosila, aby mě neotravovala."
"Ale s tebou se nikdo nebavil! Já mluvila k Zackovi!" ječela Shelby a byla celá rudá až po kořínky vlasů, které byly vzteky celé rozcuchané.
"Mě taky štveš, Shelby. Odejdi," řekl Zack odměřeně.
"Shelby," ozval se profesor. "Pokud tu nejsi vítaná a vadíš tu, buď prosím tak hodná a vrať se ke své skupině Začátečníků." Cha, cha, cha, Shelby je v Začátečnících, jestli jsem si to nemyslela.
Shelby ke mně přistoupila, s rádoby přátelským úsměvem, ale jakmile byla z dohledu profesora, její úsměv se změnil v nenávistný úšklebek.
"Není konec," sykla a pak zase nasadila ten svůj oblbující výraz a jako nějaká manekýna odkráčela.
To tedy ne, domyslela jsem si. S jsem rozhodně neskončila. Obrátila jsem se k mým novým spolužákům a představila se. Všichni se mi zdáli moc milí. Stacey, tmavovlasá dívka se na mě usmála a dokonce mi nabídla, že se někdy můžu projet na jejím hnědákovi jménem Zeus.
"Ty máš vlastního koně?" divila jsem se.
"Ano," odpověděla Stacey, jako by to byla ta nejsamozřejmější věc na světě. "Každý tu má svého koně. I ty budeš mít."
"Vážně?" žasla jsem, ale to už se zapojil pan profesor.
"Myslíš, že by Hélios mohl být tvůj kůň? Když to s ním tak umíš?" nabídl mi a já okamžitě souhlasila.
"Ano! Mám ho moc ráda! Mockrát děkuji!" byla jsem radostí bez sebe. Hned jsem běžela k Héliovi a objala jeho krk s nádhernou hřívou. Hladila jsem ho a připadala si, jako bych teď objímala svou Lady Beautiful.
Po hodině jezdectví jsem měla španělštinu (při které jsem se třásla strachy a krčila se v lavici, aby na mě bylo vidět co nejméně. Pan profesor byl však tolik zabraný do své mluvy, že si mě ani nevšiml) a pak oběd. Jedla jsem boloňské špagety a pila colu, a zrovna, když jsem si "pokecala" tričko Nicol od omáčky (no jo, je vidět, jak jsem nešikovná), přišel k našemu místu Zack se svým úžasným úsměvem.
"Ahoj, krásko," oslovil mě a já zčervenala. Usmála jsem se na něj a snažila se skrýt červenou skvrnu na tričku. Musím být pořád tak nemožná? Ještě se ztrapním před nejhezčím klukem školy. Ach jo, to jsem celá já. "Nechceš jít k mému stolu?" nabídl mi. Natáhl ke mně svou ruku, ale mě by to přišlo nefér vůči mým přátelům. A taky jsem zrovna nepotřebovala, aby si Zack a jeho kamarádi všimli mé skvrny na tričku.
Rozhlédla jsem se po přátelích. Nicol na mě povzbudivě mrkla asi nejspíš proto, abych šla se Zackem a všem ukázala ten flek a byla všem akorát pro smích. Richarda zřejmě přítomnost Zacka vůbec neovlivnila (jako třeba Nicy, která vypadala, jako by právě potkala rockovou hvězdu a chtěla od ní autogram) a pokračoval v konzumování hranolek s řízkem a salátem. Demetri na Zacka zlostně civěl, jako by ho svým pohledem chtěl zničit.
"Jen si jdi," zavrčel a odvrátil se od nás. "Je vidět, jak Zacka nesnášíš."
"Co ti je, Demetri?" ptala se nechápavě Nicy.
"Mě? Nic," odfrkl Demetri a byl žárlivostí celý rudý. Mě připadalo vtipné, že může někdo tak žárlit, ale Demetri se zřejmě cítil jinak. Ale na co by žárlil? Na Zacka ?? To se mu snad líbím? No, nic nového, pomyslela jsem si namyšleně.
Do háje! Copak se už chovám jako Shelby?!
"No, Zacku, já..." začala jsem.
"Meg určitě ráda půjde. Tak si to užij, Meg," usmála se Nicol a postrčila mě, abych se postavila. Poslechla jsem ji, ale moje skvrna na tričku vyplavala na povrch. Sakra, pomyslela jsem si, protože Demetri se posměvačně ušklíbl a očividně měl co dělat, aby se nerozesmál na celé kolo. Popadla mě chuť praštit ho.
"Jé, Nicol, moc se omlouvám za to poskvrněné tričko. Já ti ho vyperu," slibovala jsem, ale dělala jsem si zbytečné starosti. Nicol se chápavě usmála a mávla rukou.
"To nic, Meg, každý se jednou pobryndá, viď, Demetri?" otočila se k Demetrimu. Ten pokrčil rameny a zakousl se do svého kuřecího stehýnka. Debil. Nechápala jsem, co má za problém. No, tak se líbím klukovi, to je toho. Nemůžu za to, že on je tak odpudivý tím svým nemožným chováním. Nerozuměla jsem, proč se Kate líbí.
Nicol si svlékla mikinu a podala mi jí.
"Určitě ten flek chceš zamaskovat, že jo? Jestli chceš , půjčím ti tohle," nabídla mi a já mikinu s úlevou přijala.
"Mockrát díky, Nicol. Jsi bezva." Oblékla jsem si mikinu, chytla Zacka za ruku (což Demetriho neuvěřitelně rozzuřilo a nasupeně zaprskal) a odešla s ním k jeho stolu i se svými špagetami s colou.
U stolu seděli ještě dva kluci a jedna dívka tak v mém věku.
"Tak, Meg tohle jsou moji nejlepší kamarádi," řekl Zack. "Lidi, Meg Starlitová, moje dívka." Stiskl mi ruku. Ukázal na kluka s tmavou pletí a vlasy naježka a představil nás. "Tohle je Eddie a tohle," ukázal na jeho spolusedícího, "je Nathan." Světlovlasý kluk se na mě usmál.
"Já jsem Kristin," představila se dívka. Prohlédla jsem si ji. Byla módně oblečená, hnědé vlasy s blond proužky měla spletené do copu a bylo na ní vidět, že je přátelská.
"Těší mě," odpověděla jsem. Sedla jsem si vedle ní a Zack zas vedle mě. Pořád držel mou ruku. Položila jsem si talíř se špagetami na stolek a napila se coly.
Kristin mi sklenici sebrala a poučně mě upozornila: "Víš, kolik je v tom kalorií? Za
chvíli by z tebe byla bečka a nelíbila by ses tady našemu Zackovi. Na, vezmi si pomerančový džus," a strčila mi do ruky sklenici s oranžovou tekutinou. Povzdychla jsem si.
"Kristin, zlato, odpusť si prosím blížící se přednášku o kaloriích. My víme, že jsi děsně chytrá, ale nemusíš nám to dokazovat, drahoušku." Eddie, sedící vedle Kristin, ji jemně zacpal pusu. Kristin se rázně ruky zbavila poprskáním a Eddie po této reakci okamžitě odtáhl ruku. Pozdě.
"Nech toho! A přestaň mi říkat drahoušku a zlato!" napomenula ho, ale
nemyslela to vážně.
"Mě to připadá roztomilé," podotkla jsem.
Zack se ke mně otočil. "Chtěla bys, abych ti taky tak říkal, miláčku?" zeptal se mě škádlivě.
Zasmála jsem se a musela ho obejmout. Připadal mi hrozně milý. "Co budeš dělat po škole?"zeptal se.
Odtáhla jsem se. "Jdu s Nicol, Kate a Nicy nakupovat," odpověděla jsem.
"Tak si to užij," usmál se.
"Díky," odpověděla jsem.
"Hej! Co si to tam vy dva špitáte?" rozčílil se na oko Eddie.
"Nic," odpověděli jsme se Zackem současně.
"Mě to jako nic nepřipadalo," pokračoval Eddie.
"Prosím tě nech je," napomenul ho Nathan. "Vzpomeň si, jak ty jsi byl zamilovaný do Kristin, když jste se konečně našli."
"No jo, no jo, jen jsem se zeptal," opáčil Eddie a políbil Kristin na tvář. Kristin zčervenala a jemně se od Eddieho odtáhla.
"Nech si to laskavě na potom, jo?" řekla tiše, ale přesto je všichni slyšeli.
"Hej! Co si to tam vy dva špitáte?" provokoval Zack.
"Nic!" řekli rychle unisono Eddie a Kristin.


Po obědě mě čekalo ještě vaření a výcvik bojových umění a sebeobrana. Na vaření byla celá moje parta včetně Demetriho a Zack tam byl též. Shelby bohužel taky. Neustále koketně mrkala na Zacka a když ten jí nevěnoval pozornost, flirtovala s ostatními kluky (děsně hlasitě, nejspíš aby všichni věděli, že si dokáže získat každého kluka) a s každým si domlouvala rande. Ne, že by mi to vadilo, byla jsem ráda, že se tak nechovám já a nenechám sebou manipulovat jen pro byznys.
Se Zackem jsme upekli křupavý, výborný ovocný čokoládový dort a pak jsme ho se všemi ostatními z hodiny snědli. Shelby dostala taky kousek (ale jen ze slušnosti, jediné, co bych jí z milosti věnovala, by byla pořádná rána pěstí).
Paní profesorka mě a Zacka jen chválila a měla radost.
"Příští hodinu bude připravovat hlavní chod slečna Cassiová a o zákusek se postará Richard a Demetri. Ostatní budou péct mini-koláčky s tvarohem. Víc vám k tomu povím příště," oznámila nám.
Rozešli jsme se z hodiny. Zack měl teď hodinu historie, takže jsme se museli rozloučit. Se mnou zůstal jen Demetri. Takové štěstí! pomyslela jsem si trpce.
Šli jsme na hodinu sice spolu, ale vládlo mezi námi napětí. Měla jsem chuť zeptat se ho, co má za problém, a taky jsem to udělala.
"Hele, Demetri, já nevím, proč mě tak nesnášíš, ale..." Netušila jsem, jak pokračovat.

Demetri se pokřiveně usmál. Takhle vypadal docela cool. Odvrátila jsem pohled.
"Tak to není," řekl po chvilce můj společník.
"Co ti tedy vadí?" ptala jsem se.
"Zack," odpověděl prostě.
"Co je s ním?"
"Nevěřím mu. Necítím z něj nic dobrého."
"Ale to je snad moje věc, ne? Myslím si, že je moc milý a chová se ke mně hrozně hezky."
"Hrozně hezky myslíš to, jak tě vydíral? Nadával ti?"
"On mě nevydíral !" vztekala jsem se. "A za jeho nadávky jsem si mohla sama. Vypadalo to, jako bych ho prostě využila."
"Ale to jsi neudělala, že? A stejně nemá co nadávat dívkám."
"Prosím tě! Tys nikdy nenadával holkám?"
"Ne."
"To je jedno. Já mám Zacka ráda a nehodlám se s ním rozejít jen kvůli tomu, že se ti nezdá."
"To po tobě nikdo nechce," odsekl Demetri.
Vytočil mě. Rozhodla jsem se ho taky rozčílit, protože zrovna v tuto chvíli jsem měla chuť se s někým pohádat (pochopte mě, už dva dny jsem bez mámy a tudíž se nemám s kým hádat. No jo, asi jsem ještě nenapravitelný puberťák).
"Ale vypadá to tak! Snad sis nemyslel... že bych chodila s tebou?!" předstírala jsem znechucené zděšení. "Myslel? To je tak milý. Promiň, ale nemám zájem."
Demetri vypadal hodně vytočený. A tím hodně myslím fakt hodně. Rozhořčeně na mě zíral, ale v jeho očích bylo víc, než vztek. Nelezla jsem v nich i zděšení, zklamání a smutek. Proboha, co jsem to řekla?!! pomyslela jsem si vyděšeně.
Prosebně jsem k Demetrimu natáhla ruku a chtěla se okamžitě omluvit. Tohle jsem přeci nechtěla říct! Co si to o sobě zase myslím?? Že jsem nějaká hvězda tak sebevědomá, že hned musím urážet svého kamaráda jen proto, že se mu líbím?
"Demetri..."
Uhnul pohledem a odtáhl se co nejdál. Otočil se a rychlým krokem se vydal pryč. I kdybych chtěla, nedohnala bych ho. V očích mě pálily slzy, ale zahnala jsem je pryč. Teď ne.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kirara Kirara | E-mail | Web | 1. března 2012 v 19:12 | Reagovat

Myslím, že kůň nejrychleji cválá, pak jde do klusu a nakonec do chodu :). Jinak se mi takhle kapitola hodně líbila, hlavně konec :).

2 Vicky Vicky | E-mail | Web | 1. března 2012 v 19:35 | Reagovat

to víš, já se v koních moc nevyznám, plácnu co se mi zrovna hodí, ale přitom jsem moc ráda, když poznám klisnu od koně ;-)
drama konce... těch nebude málo :-D

3 lilliinka lilliinka | E-mail | Web | 13. dubna 2012 v 15:01 | Reagovat

Řekla bych, že se začíná dost podobat Shelby. Myslím na tom konci, to bylo podlí a hnusný! Ale jinak super:)

4 Vicky Vicky | E-mail | Web | 13. dubna 2012 v 15:35 | Reagovat

[3]: Díky :-) Je to mrcha, to moc dobře vím 8-O Ale ona je takhle záměrně, jo? :-P Nechtěla jsem typickou hodnou a milou povahu :-!  :-!

5 Isenstar Eragon Isenstar Eragon | Web | 19. května 2012 v 23:46 | Reagovat

Já říkala že  se chová jako káča pitomá. Teď bych ráda vědě co za koninu udělá příště. Moc krásně napsané. Jen mě tak zajímá, ty koníci jsou taky mrtví?

6 Vicky Vicky | 20. května 2012 v 12:57 | Reagovat

[5]: všechno je tam mrtvé, včetně koní, stromů, lidí... jinak děkuju :)

7 Domča Domča | Web | 19. září 2012 v 20:44 | Reagovat

Ach bože, tá jej hlúpa povaha :-? teraz je mi Demetriho ľúto :-(
ale pekná kapitola :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama