kapitola 6. 1/2

1. března 2012 v 19:52 | Vicky |  Začátek konce by Vicky
Lidi, opět musím dát kapitolu na dvě části >:( To mě pěkně štve, napíšu kapitolu, chci ji zveřejnit - a pak to s 4000 znaky! >:(
Ale i tak doufám, že se Vám bude další kapitolka Začátku konce líbit :)

ŠEST
Nahodinu bojových umění a sebeobrany jsem přišla o 10 minut později, jelikož jsem nemohla najít tělocvičnu (díky Demetrimu, který když mě viděl, jak vlítnu do tělocvičny s trapným výrazem v obličeji, jen líně a povýšeně povytáhl obočí - debil jeden).
Pan profesor Travers se ale vůbec nezlobil - věděl, že jsem nová a že pro mě musí být těžké zorientovat se v novém prostředí. Koutkem oka jsem zahlédla Demetriho nasupený výraz (vsadím se, že čekal, že dostanu nějaký trest) a v tu chvíli mě popadla chuť vztyčit na něj prostředníček. Jenže to by mou pověst určitě nijak nezlepšilo, kdybych si hned vyslechla přednášku od profesora. Stačí, že jsem nová, nemusím ještě vypadat jako totálně neschopná sebeovládání.
Mezitím, co ostatní se cvičili a prali se mezi sebou, pan Travers mě učil základní manévry sebeobrany a boje bez zbraně. Vlastně mě to docela bavilo, nemohla jsem se dočkat, až někomu (např. Demetrimu) nakopu zadek.
Učila jsem se dost rychle, ale za chvíli už mě bolely záda, nohy a ruce.
"Na chvíli si odpočiň," řekl pan Travers.
Sedla jsem si na lavičku a ztěžka oddychovala. Byla jsem naprosto vyčerpaná. Utírala jsem si pot z čela a cítila bolest v zádech. K mému překvapení, pan Travers mě pobídl, abych se zvedla. Vždyť jsem si sotva sedla!
"Do konce hodiny budeš mít trochu oddech. Budeš venku běhat kolečka kolem hřiště," oznámil mi. To si dělá srandu?! Do konce hodiny zbývalo ještě půl hodiny! A v té zimě budu jako blázen běhat?? No, to tedy ne. Zavrtěla jsem hlavou a odmítavě jsem si zase sedla.
"Já se tě neptám, jestli chceš, nebo ne. Já ti to oznamuji," řekl s přísným tónem.
"Ale pane profesore! Jsem tak strašně unavená a vyčerpaná! Nemůžu přece půl hodiny běhat venku na mrazu!" křičela jsem, aniž bych si to uvědomila.
"Neotvírej si tu na mě pusu, Meghan!" vyjel na mě ostře. "Okamžitě jdi ven a koukej běhat, přijdu tě zkontrolovat."
Ještě chvíli jsem protestovala, ale co mi to bylo platné! Za chvíli jsem už klusala venku na mrazu kolečka s neuvěřitelně nenávistným pohledem. Pan Travers za mnou za chvíli přišel a já schválně nasadila lhostejný výraz, jako by mi bylo všechno jedno, stejně jako on. Běžela jsem pořád stejnou rychlostí a i když mě už pálily plíce a byla jsem šíleně unavená, nedovolila jsem si připustit porážku před profesorem. Ať si trhne.
"Rychleji, Meghan!" pokřikoval na mě a já na něj v duchu vypálila celý svůj slovník sprostých nadávek. Zrychlila jsem, jak mi řekl, ale už mi docházel vzduch, sotva jsem dýchala a klopýtala jsem. Přesto jsem pořád běžela, jak mi řekl, jenže jakmile z profesorových úst vyšla věta "Rychleji, Meghan!", bylo to pro mě moc. Celá rudá jsem se zastavila a otočila se k němu. "Co jste říkal?"
"Říkal jsem, ať běžíš ještě rychleji, Meghan. Vidím, že s během nemáš vůbec potíže. Tak zrychli." Neuniklo mi, že se profesor trochu škodolibě usmál.
"Ale já už nemůžu, pane profesore!" hekala jsem. Opřela jsem se rukama o kolena a těžce vzdychala. "Nemohu si alespoň na chvilku odpočinout?"
"Ne, ne, jen běž dál. Budu tě kontrolovat a běda jestli zastavíš! Tak dělej, a pořádně rychle."
No bezva, po hodině jsem byla tak zdrcená, že jsem se sotva dobelhala do pokoje. Když jsem se tam asi po půl hodině dostala (s pořádným hekáním, vzdycháním a nadáváním na pana Traverse), okamžitě jsem vlezla do sprchy, kde jsem zůstala další půlhodinu. Při té příležitosti jsem vyprala Nicol tričko. Když se mě ptala, co se mi stalo, zuřivě jsem jí popsala mou poslední hodinu a přidala pár (tím "pár" myslím dost hodně ) kritických poznámek.
Ještě víc mě dopálilo, když se tomu má spolubydlící začala smát. Copak nemá trochu soucitu?? Já jsem venku na mrazu donucena k šílenému vypětí sil a dočkám se pobaveného smíchu své kamarádky?! Ach jo.
Na nákupy jsem si oblékla oblečení ze včerejška (no, aspoň mí noví vrstevníci z města uvidí, že nejsem žádná nemoderní holka po smrti), vzala si peníze od Rihannon a s Nicol, Nicy a Kate jsme vyrazily vstříc obchodům. Můj jedinečný cíl byl módní obchod Orsay. Zbožňovala jsem to místo, bylo tam tolik moderních kousků oblečení a hlavně, v Crescent City v Orsay pracovala moc milá paní a vždy mi poradila a ukázala, co se ke mně hodí a co je zrovna trendy. Jenže... v Orsay jsem se seznámila s Phoebe, uvědomila jsem si. Čtyři roky zpátky, když mi bylo třináct, jsem si vybírala baret. Nevěděla jsem, který mi sluší víc, jestli ten modrý, který mi ladil k sukni, nebo duhový, jenž se mi zas hodil k tílku. Ptala jsem se prodavačky, jaký si mám vybrat. Ona říkala, že bych si měla koupit ten modrý, duhový prý vypadá bláznivě. Jenže zrovna ten den pracovala v Orsay jiná prodavačka a ta ze mě jen chtěla vytáhnout co nejvíc peněz. A modrý baret byl šíleně drahý. Duhový měl přijatelnější cenu. Jak jsem se tak rozmýšlela, který si koupit, zpoza regálu vyběhla mile vypadající dívka s oříškovými vlasy s blond melírky.
"Oba ti moc sluší. Měla by sis koupit duhový i modrý," řekla s úsměvem.
"Jenže já mám peníze jen na jeden z nich. Když si koupím modrý, vystačí mi zbylé peníze ještě na svačinu. Ale pokud si koupím duhový, nezbude mi nic a ještě budu o hladu," povzdychla jsem si.
"Mohu ti půjčit, jestli chceš. Stejně si asi nic nekoupím," navrhla mi.
"Vážně? Jsi moc milá, ale já nevím, jestli bych ti to někdy mohla vrátit. Nevím, kde bydlíš a..."
"Chodím s tebou do školy, víš? Jen se neznáme. Já jsem Phoebe."
"A já Meg. Mockrát díky, až dostanu kapesné, všechno ti vrátím," slibovala jsem, popadla oba barety a zamířila k pokladně. Zaplatila jsem s pomocí Phoebe a pak si pyšně vykračovala chvíli v modrém baretu, pak zas chvíli v duhovém. Měla jsem z nákupu radost. S Phoebe jsme společně zašly do cukrárny, abychom oslavily naše setkání a mé nové barety. Bavily jsme se spolu i ve škole a postupně se z nás staly nejlepší kamarádky. Bylo to bezva mít dobrou přítelkyni, nikdy předtím jsem to nezažila. Chodila jsem jenom s Rixonem a celý zbytek světa byl pro mě jako nic.
"Haló! Země volá Meg!"
Okamžitě jsem se probrala ze vzpomínek a přemýšlení.
"Co se ti stalo?" vyptávala se Nicol dál.
"Omlouvám se, jen jsem se zamyslela," odpověděla jsem. "Půjdeme?"
Přikývly a my se na dalších několik hodin nadšeně vrhly do obchodů. Já jsem obvykle chodila po krámcích s Kate, protože ta měla lepší vkus, než Nicy s Nicol (hlavně také nakupovaly samé hadříky v levných obchodech, ze kterých bych si já třeba nekoupila ani zástěru, ale neříkala jsem proti nim nic, jen si užívala hezký zbytek dne na nákupech s kamarádkami). Čas jsme nekontrovaly a vrátily se na internát až někdy večer, jen tak-tak, abychom stihly večeři - samozřejmě kromě Kate, která jídlo nepotřebovala.
Potom jsme se vrátily s Nicol do našeho pokoje.
Byla jsem totálně vyčerpaná po tom náročném dni. Vlezla jsem do sprchy a poté si oblékla své nové hedvábné pyžamo, které jsem koupila (a ne levně, ale co) v Espritu. Mělo smetanovou barvu a sem tam se našla i růžová. Hrozně se mi líbilo a bylo mi moc pohodlné.
Vyčistila jsem si zuby (s novým kartáčkem, zapomněla jsem se zmínit, že jsme byly i v drogerii a já si koupila zásobu kartáčků, hřebenů, deodorantů, laků na nehty, ručníků, šamponů atd.) a zalehla do postele. Nicol už klidně pochrupovala.
Zavřela jsem oči a ponořila se do snění. Jenže něco mě rušilo. Jako bych slyšela nějaké škrábání na naše dveře do pokoje. Nepřestávalo to. A mě to čím dál víc vadilo. Mohu vám prozradit, že nejsem moc klidná povaha.
Vyletěla jsem z postele, protože jsem byla vynervovaná a zajímalo mě, co je to za hluk. Copak to Nicol nevzbudí? Kdepak. Ta si něco spokojeně zamručela a otočila se na druhý bok.
Otevřela jsem dveře… a za prahem stál Zack.
"Meg! No konečně, už jsem si myslel, že tam budu muset jít, jenže jsem se bál, že bych třeba přistihl tvou spolubydlící, jak se převléká."
"Ale prosím tě, Zacku. Ta už asi hodinu spí."
"Půjdeme se projít ven?" zeptal se.
"Teď? Už je tma," namítla jsem to, ale noční procházka se Zackem mě lákala.
"No a? Snad se nebojíš? Já tě ochráním, neboj." Suše jsem se zasmála.
"Tak počkej, obléknu se." Zavřela jsem dveře a nechala Zacka na chodbě. V rychlosti jsem si oblékla rifle a tričko z Terranovy a obula si tenisky a šla za Zackem. Usmála jsem se, když si mě zaujatě prohlížel.
"Pozor, ať ti do toho výstřihu nečumí kdejací…" začal Zack.
"…Třeba ty, co?" doplnila jsem, ale Zack jen pobaveně zavrtěl hlavou. Přistoupil ke mně a já věděla, co bude následovat. Políbil mě a já zas jeho.
"No, abychom šli, co?" prohodila jsem.
Procházeli jsme se v měsíčním světle po nádvoří a drželi se za ruce. Ach, jak mi to připomínalo můj poslední večer s Rixonem. Rixon! Musím za ním. Hned. Obrátila jsem se k Zackovi.
"Tak, teď ty bylinky, ano?"
Zack překvapeně zamrkal. "Co?"
"Ty bylinky, jak jsi mi slíbil na přemístění."
"Aha, jasně," vzpomněl si konečně. "No, myslel jsem, že... dnešní noc budeme spolu."
Hm, to je škoda, musím totiž vidět Rixona.
"Zacku, to může počkat. Já musím nutně do světa živých. A tys mi slíbil, že mi pomůžeš."
"Jasně, že ti pomůžu. Jen mi bude bez tebe smutno, když tu nebudeš. Ale… co když se na to přijde? Rihannon tě nechá celý den bez vzduchu."
"Ano, já vím, jenže tohle nepočká."
"A co máš u těch živých tak důležitého?"
"Já…"
Zack pozvedl obočí. "Ty…?"
"Musím si něco vyřídit."
"Ale oni tě neuvidí, ani neuslyší, to přece víš."
"Vím. A jestli mi chceš pomoct, sežeň ty bylinky. Počkám tu. A opovaž se přinést mi něco jiného, než rozdrcenou šalvěj a mateřídoušku, jasné?"
"Fajn. Neboj, přinesu to do půl hodiny."

* * *

"Tak, jsem tu!"
Ohlédla jsem se a uviděla Zacka. No konečně! Trvalo mu to snad hodinu, nebo mi to tak aspoň připadalo. Zack mi podal bylinky a já si uvědomila, že nemám žádnou látku ani stuhu. Do háje!
"Látka," řekla jsem na vysvětlenou a než jsem si stačila něco uvědomit, Zack si utrhl kousek ze své košile.
"Zacku, ne!"
"Už se stalo. A navíc ti přeci chci pomoct." Zabalil bylinky do tmavé látky ze své košile a zavázal to dalším kouskem.
"Stejně bych ji už nemohl nosit," dodal. Podal mi váček a já k němu přičichla.
"Díky," řekla jsem a políbila Zacka na tvář.
"Není zač. Ten náš polibek za to stál."
"To jo. Kde bych se mohla přemístit, abych byla blízko přírody a vody?"
"A co zahrada? Je tam jezírko."
"OK." Z nádvoří vedla kamenitá cesta do nemalé zahrady, po které jsme tam došli. Uprostřed se pyšnilo veliké jezero zasypané lekníny. Jak romantické. Bohužel jsem měla něco jiného na práci.
Postavila jsem se co nejblíže vodě, otevřela váček a polovinu vysypala kolem sebe ve tvaru kruhu. Snažila jsem se ho neporušit. Vysypala jsem zbytek
na sebe a čekala na vítr.
"Meg, vrať se mi brzy," slyšela jsem Zacka a poslala mu vzdušný polibek. Potom zavál vítr a já pomyslela na univerzitu, kam nyní Rixon chodí. Ukazoval mi ji na fotce, takže jsem doufala, že se přemístění podaří. Představovala jsem si ji tak živě, až mi z toho třeštila hlava. Po chvilce jsemucítila známý pocit stísněnosti, prostoru bezvzduchu a lapala jsem po dechu. Nestačila jsem ani křičet, jelikož za necelou vteřinu jsem ucítila, že se nacházím… jinde.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kirara Kirara | E-mail | Web | 3. března 2012 v 17:06 | Reagovat

To od toho učitele sebeobrany byla podpásovka xDD Chudák Meg xD.

2 Vicky Vicky | E-mail | Web | 3. března 2012 v 18:13 | Reagovat

to jo, takovýho učitele jsem měla ve třetí třídě, trochu jsem se od něj inspirovala :D

3 lilliinka lilliinka | E-mail | Web | 14. dubna 2012 v 9:40 | Reagovat

[1]: Chudák ??? vždyť si to za to co provedla Demetrimu pořádně zaslouží!

4 Isenstar Eragon Isenstar Eragon | Web | 20. května 2012 v 10:13 | Reagovat

Už asi po... nevípokolikáté říkám: Meg je mrcha! A co když najde Rixe s jinou? Tady platí naše přísloví: Nemám tě ráda, ale jakmile koukneš na jinou, zhysterčím. Meg by už měla otočit. :-D

5 Vicky Vicky | 20. května 2012 v 13:00 | Reagovat

[4]: To jo, ale Rix o Shelby zájem nemá ;))

6 Domča Domča | Web | 23. září 2012 v 21:38 | Reagovat

kapitola moc pekná :-D
no tak ten učiteľ jej poriadne dal zabrať :-D
teraz mi to úplne pripadalo akoby Zacka len využívala kvôli tým bylinkám lebo do sveta živých ide za Rixonom :-?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama