kapitola 6. 2/2

1. března 2012 v 20:01 | Vicky |  Začátek konce by Vicky

Otevřela jsem oči a rozhlížela se. stála jsem na silnici před obrovskou budovou. Přemístění se podařilo. Jenže… nacházela jsem se opravdu před Rixonovou univerzitou?
Najednou mnou projelo auto. Nic jsem sice necítila, ale přesto jsem automaticky otevřela pusu a začala nadávat.
"Hej, ty! Laskavě se všímej, kam jedeš!" řvala jsem z plných plic, jako by mě mohl slyšet. Směšné. Auto dál pokračovalo v jízdě. Raději jsem proto přešla silnici na chodník, abych se zas něčím nerozčílila. Což se mi nepodařilo. Cestou k budově do mě strkalo asi dalších deset lidí a na každého z nich jsem křičela nadávky a snažila se do nich taky strkat. Ale to se mi samozřejmě nedařilo. Vztekle jsem přešla silnici, přičemž mnou projely další auta, ale už jsem si toho nevšímala.
Prohlédla jsem si budovu pořádně. Ano, byla to univerzita. Ale chodil sem Rixon? přemýšlela jsem. Vlétla jsem do budovy a rozhlížela se. Chodilo tu hrozně moc studentů. Jak mezi nimi najdu Rixona? Rozhodla jsem se jít do ředitelny a podívat se do kartotéky.
Ředitelnu jsem našla hned a tam jsem hledala kartotéku. Když jsem ji konečně objevila, hledala jsem u písmene R.. Přelétala jsem očima všechny jména a... Rixon Lloyd! Sláva! Přemístila jsem se úspěšně! radovala jsem se. Takže ho najdu, určitě.
Vylétla jsem z ředitelny a naopak vlétla hned do první učebny, kterou jsem viděla. Byla prázdná. Takže jsem takhle zkoušela všechny učebny v přízemí, prvním patře, druhém a třetím. Nikde nebyl. Povzdychla jsem si a zamířila do poslední učebny, která zbývala. Nikdo tu nebyl. Až na... v koutě byli dva lidé. Líbali se. Podívala jsem se pořádně a poznala známou barvu vlasů. Rixon a... jeho holka? napadlo mě. Z toho šoku jsem se musela posadit, abych sebou nesekla sama. Zhluboka jsem dýchala a snažila se uklidnit.
Po chvíli se od sebe odtrhli. Konečně, že jim to ale trvalo. Rixon se na dívku usmál, vzal si na záda batoh a ještě pomohl jí s jejím batohem.
"Díky, Rixi," zašvitořila, když jí nesl batoh. Sledovala jsem je na chodbu, stále zmatená. Ať řekne její jméno!
"Rixi?" otázal se Rixon.
"Copak ti tak nemůžu říkat? Je to roztomilé!" usmála se sladce ta potvora.
"No, takhle mi říkala Meg."
"Meg? Kdo to je? Tvoje bejvalka?"
"Jo, tak nějak, Dani. Byl bych rád, kdybys mi říkala Rixone, jestli ti to nevadí."
"Tak Dani, jo?! A já jsem co?!!" vyprskla jsem rozzuřeně.
Jakoby Rixon dostal elektrický šok. Do háje, snad mě neslyšel…?! To není možné. Dívka si toho taky všimla.
"Děje se něco, lásko?" zeptala se starostlivě.
"Ne, nic, v pohodě. Jen… mám pocit, jakoby Meg… zní to šíleně, ale jakoby tu byla," vymumlal ze sebe.
Daniela se začala přehrabovat ve své kabelce, až nakonec vyndala krabičku s prášky. Vyndala jednu a dala ji Rixonovi.
"Co to je?" ptal se Rixon.
"Není ti dobře, zlato." A chtěla mu prášek strčit do úst. Jenže Rixon odstrčil její ruku.
"Je mi dobře," odsekl.
"Rixone," zavolala jsem na něj. Pochopitelně mě neslyšel. Zkusila jsem zavolat znovu. Opět smůla. Ani se na mě neotočil. Tomu se říká nesouzená láska.Bylo mi do breku. Odvrátila jsem se od nich a snažila se zahnat slzy. Myslím, že už jsem viděla dost. Rixon, jak vidím, je šťastný i beze mě. Fajn, je mi úplně lhostejný.
Vyletěla jsem z univerzity a už jsem měla oči plné slz. Ale co, stejně mě nikdo nevidí a neslyší. Posadila jsem se na schody vedoucí do budovy a spustila zoufalý nářek. Bylo mi hrozně smutno a ještě ke všemu mě můj drahý Rix takhle zradil. Jak jen mohl?? Otírala jsem si oči, ale ten vodopád slz jsem nezastavila.
"Propadla jsi?"
Prosím? To někdo mluvil na mě?! Ale to je nesmysl, už ze zoufalství blázním… Přesto jsem se otočila. Pár schodů nade mnou stál přátelsky vypadající kluk a koukal se… na mě! Do háje! Viděl mě?
"To mluvíš na mě?" otázala jsem se.
"Jasně," odpověděl jakoby nic. "Já jen, proč pláčeš. Propadla jsi u zkoušek?"
Chtělo se mi smát. To není možné! On mě vidí a slyší!
"Ne," zamumlala jsem pořád zmatená.
"A co se ti stalo?" zajímalo ho. Aha, nejspíš si myslel, že chodím do této univerzity. To těžko, pomyslela jsem si trpce. Jak bych mohla. Avšak tento kluk se mi zdál docela sympatický.
"Přítel mě zradil," odpověděla jsem prostě. Přece mi nic neudělá, když se to dozví.
"Aha, to se stává často, zvlášť tady. Je tu plno atraktivních holek," oznámil mi. No bezva, to mi vážně pomohl.
"A co ty? Taky jsi už nějakou zradil?" zeptala jsem se.
"Já? Kdepak, mám tu slušnou pověst a nechci si ji kazit. Navíc… moje holka mě předevčírem nechala kvůli nějakýmu Rixonovi," zamumlal pobouřeně.
Zalapala jsem po dechu. "Říkáš Rixonovi?! A jak se jmenovala tvoje holka?" To snad ne, to snad ne…
"Daniela Dicková."
Aha. Moc milé, tak Rixon si chodí s nějakou Danielou!
"A kdo zradil tebe? Koneckonců, ty nevypadáš jako holka, kterou by nějaký rozumný kluk zahodil."
Neodpověděla jsem. Jak by asi reagoval, kdyby se dozvěděl o Rixonovi a mě? Běžel by okamžitě za mým bývalým a začal mu nadávat, co si to dovoluje nechat mě samotnou atd.? Samozřejmě by mu o mě řekl a Rixon by si o něm myslel, že je cvok. Ale nebylo by mu divné, že o mě tenhle kluk ví? Jak by se o mě jinak dozvěděl?
"Jsi v pohodě? Asi tě ten rozchod rozhodil, viď? Dobrá, nebudeme o tom mluvit." Byla jsem mu vděčná, že toho rozhovoru nechal.
"Fajn, já jsem Meg," řekla jsem po chvíli.
"Hezký jméno. Jsem Riley." Usmál se na mě. Co dalšího bylo v tom úsměvu kromě přátelství? Flirtování? Úsměv jsem mu oplatila, ale pouze jen z kamarádství. Koneckonců, byl milý, že se staral, co se mi stalo.
"Těší mě." To bylo to jediné, na co jsem se zmohla. No uznejte, klapalo by to spolu duchovi a živému člověku? Podle mě moc ne. Ale to nesouviselo s tím, že by Riley byl ošklivý. Naopak, byl moc hezký. Bohužel nebyl můj typ. "Chodíš sem?"
"Jo, ty ne?" otázal se.
"Ne, jen jsem přijela navštívit svého bývalého a on mi hned dal kopačky. Milé, že?" Vlastně jsem nelhala. Technicky vzato jsem mluvila pravdu. Tím polibkem s Danielou jsme se oficiálně rozešli a odteď je mezi námi konec.
"To jo. A hele, nespravila by ti náladu nějaká pochoutka v místní kavárně? Mohl bych tě pozvat," nabídl mi. Jak bych mohla jít do kavárny, když jsem duch? Jak bych mohla pít kávu, když se nemohu ničeho dotýkat, maximálnětak země? Asi těžko.Málemjsem se zase rozbrečela. Měla bych říct Rileymu pravdu? Myslel by si, že jsem cvok? Určitě.
"Riley, já… nemůžu," řekla jsem po chvilce.
Pobaveně se zasmál. "Platím já."
"O to nejde."
"Tak o co?" ptal se.
"Víš, já, no… nejsem živá…" vykoktala jsem ze sebe. Sklopila jsem hlavu a čekala na Rileyho reakci.
"To vidím," odvětil.
"Riley! Jsem mrtvá! Nevím, jak je možné, že mě vidíš a slyšíš, ale já zemřela a jsem duch!" křičela jsem. No a co? Stejně mě nikdo neviděl a neslyšel. "Dokážu ti to." Zvedla jsem se ze schodů a šla doprostřed silnice.
"Meg! Jdi odtamtud! Jsi blázen??" Rozběhl se ke mně, ale já se ani nehnula. Čekala jsem, až mnou projede nějaké auto. Když se tak stalo a já dál stála na silnici, Riley nemohl popadnout dech. Opatrně ke mně prokličkoval mezi auty a popadl mou ruku. Tedy, aspoň se o to pokusil. Jeho ruka tou mou prolétla, jako by tam vůbec nebyla.
"Už mi věříš? A teď jdi z té silnice, než tě někdo přejede," doporučila jsem Rileymu, který na mě nevěřícně zíral.
"Meg, já… tomu nemohu uvěřit! Ty jsi… duch?!"
"Hej, ty na dvou nohách! Okamžitě uhni, nebo z tebe udělám placku!!" ozval se rozzuřený hlas za námi. Otočili jsme se a uviděli naštvaného jezdce v tmavé dodávce a křičí na nás. Tedy, spíš na Rileyho. Ten rychle vyběhl ze silnice a já šla pomalu za ním.
"Ta dnešní mládež…" povzdychl si muž v dodávce a projel mnou. Já samozřejmě nic necítila. Došla jsem za Rileym, který zděšeně seděl na schodech a zíral do prázdna. Sedla jsem si vedle něj a čekala, co bude říkat.
"Co se ti stalo??" vypadlo z něj.
"Měla jsem autonehodu," odpověděla jsem pomalu.
"To je mi moc líto, i s tvým bývalým…"
"Jo, mě taky."
Uvědomila jsem si, že bych se měla vrátit. Tady stejně nemám co pohledávat. S Rixonem jsem skončila, tak není co řešit, vrátím se do světa mrtvých a budu si žít po svém. Z toho pomyšlení mi nebylo o nic lépe. Potlačila jsem slzy a snažila se nedívat do Rileyho očí.
Postavila jsem se.
"Někam jdeš?" otázal se Riley.
"Musím zpátky," odpověděla jsem.
"Ale kam? Do hrobu…?"
"Ne, do světa mrtvých."
"Aha. Přijdeš sem ještě někdy?"
"Možná, ale máme to zakázaný, navštěvovat živé, sem jsem šla tajně."
Riley si povzdychl. "Nechce se mi tomu věřit," hlesl.
"Je to divný a zní to šíleně, ale víš, no, existuje svět mrtvých." Proč mu to říkám? Jen tak, z nudy?
"Vážně? A jsou tam lidi?"
"Jsou tam všichni, kdo umřeli," odtušila jsem. Vtom mi došlo, že mrtvých lidí jsou miliony, tolik lidí by se do světa mrtvých přece nevešlo! Musím se na to zeptat Rihannon, řekla jsem si v duchu. Pak mě napadlo, že bych tam mohlapotkat svoji babičku! Jenže… jak ji tam najdu? Není přece vůbec jisté, že žije v Death.

"No, doufám, že tě ještě někdy uvidím," pousmál se Riley a vytrhl mě tím z přemýšlení.
"Taky doufám." Pokusila jsem se mu úsměv oplatit, ale moje příliš veliké zklamání z Rixona mi to nedovolilo. Výsledkem bylo, že jsem udělala trapný škleb a akorát ze sebe udělala maškaru. No nic.
"Tak se měj, Meg," řekl Riley a zamával mi.
"Ty taky." Tentokrát se mi povedlo usmát. Otočila jsem se k němu zády a čekala na vítr. V mysli jsem pomyslela na místo, odkud jsem se přemístila a když zavál jemný vítr, dostavil se známý pocit. Ve vteřině jsem byla zpátky ve světě mrtvých. Zde stále vládla noc. Naštěstí jsem u živých nebyla tak dlouho, pomyslela jsem si. A teprve v tu chvíli mi došlo, že tam byl den! No co, časové posuny.
Stála jsem přesně na tom místě, odkud jsem se předtím přemístila k živým.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lauren Lauren | Web | 1. března 2012 v 21:27 | Reagovat

Omlouvám se, že jsem nenapsala dřív, musela jsem toho hodně dohánět, tak jsem se ke čtení dostala až teď. Mně se to líbí, povídku na téma duchové jsem už hodně dlouho neviděla. Píšeš moc dobře, pěkně se to čte. Jen tak pokračuj! :)
Stejně jako Erin obdivuju i Tebe, jak během chvíle dokážete napsat další kapitolu. Mně to trvá skoro týden, než ze sebe něco kloudného vymáčknu. :)

2 Vicky Vicky | E-mail | Web | 1. března 2012 v 21:39 | Reagovat

i já mám svoje meze, když se třeba dostanu do bodu, kdy nevím, jak pokračovat, také mi třeba trvá pár dní, než ze sebe něco smysluplného dostanu. Dřív se mi to stávalo hodně často
jsem ráda, že to čteš, ani já nemám moc času, ale tohle píšu ráda :-)

3 Kirara Kirara | E-mail | Web | 3. března 2012 v 17:17 | Reagovat

Tahle kapitola se mi hrozně líbila, možá nejvíc z těch, co jsem četla, nevím, čím to je :). Jen tak dál :).

4 Vicky Vicky | E-mail | Web | 3. března 2012 v 18:17 | Reagovat

[3]: nenapsala jsem, jak je možné, že ji Riley viděl, co? ;-) časem vysvětlím :-D  už to mám promyšlené :-)

5 Liss Liss | Web | 16. března 2012 v 21:48 | Reagovat

Tak prozatím končím, zbytek dočtu (snad) zítra. Jinak zatím to vypadá dost dobře, uvidím co z toho vyleze.
A pořád mi není jasnej ten Demetri...Něco mi na tom, že je debil, nesedí... :-)

6 Vicky Vicky | Web | 16. března 2012 v 22:04 | Reagovat

[5]: debil? slabé slovo :D mně se líbí jeho povaha, i když být někým z jeho přátel, umlátím ho k smrti :-D
tak ať se Ti to líbí! :-D jsem ráda, že to čteš :-)  :-)

7 lilliinka lilliinka | E-mail | Web | 15. dubna 2012 v 9:56 | Reagovat

Teda fakt nechápu, proč je na svýho kluka naštvaná, že si našel jinou holku. No vždyť umřela to je normální. Je tedy pravda, že to zvládnul dost rychle, ale ona má taky přeci kluka, takže si nemaj co vyčítat. :-)

8 Vicky Vicky | E-mail | Web | 15. dubna 2012 v 14:46 | Reagovat

[7]: Nemaj, ale vyčítají si, protože jsou to oba nafoukaní machři xD

9 Isenstar Eragon Isenstar Eragon | Web | 20. května 2012 v 10:28 | Reagovat

A teď bude jako dělat oči na Rileyho? Pff... To je ale úroveň. :-?

10 Vicky Vicky | 20. května 2012 v 13:02 | Reagovat

[9]: Kdepák!!! Ona na něj oči nedělá!!! Chápu, že to tak vypadá, ale mezi těma dvěma nakonec nic není!!

11 Domča Domča | Web | 27. září 2012 v 19:11 | Reagovat

Rixon si nejako rýchlo našiel náhradu :-? Chápem, že teraz neostane bez dievčaťa, ale po tak krátkom čase je to dosť... (neviem nájsť ten správny výraz :D) možno necitlivé
A Meg, tak stretne sa s neznámym chalanom a hneď mu všetko vytára :-D
Ale inak pekná kapitola :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama