Kapitola 7.

2. března 2012 v 21:01 | Vicky |  Jiný Svět: Zapřená

Sorry, že tak pozdě, neměla jsem moc času psát obě
své povídky a ještě kreslit postavy :)
Ale sedmá kapitolka je tady a zase Vás poprosím,
abyste mi psali do komentářů ;)

SEDM

Tak to tedy nechápu. Jak někdo může nabídnout kvůli míru MĚ?? To snad jde? Nebo si tu moji rodiče zavádí rok 1800 a nabízejí za přátelství "mou ruku"? Tak to obvykle bývalo. Každopádně mám vykulené oči a pusu dokořán. Nejsem schopna slova.
"Řekni,že je to jenom vtip," vypadne ze mě nakonec."Přece se nebudu v patnácti vdávat?! Snad nejste tak staromódní?!"
"Vdávat ne, to by způsobilo moc rozruchu mezi lidmi," opraví mě matka. Její hlas už nezní tak vesele, ale překvapuje mě, že na něco takového vůbec naletěla a přistoupila na to. Jak mohla rozhodnout místo mě a vzít mi svobodu?! Jak se mohla s otcem spolčit s vampýry takového druhu a SLÍBIT JIM MĚ?!!
"Staneš se družkou jednoho z našich nových přátel a oni na oplátku nebudou dělat potíže a zbytečně působit nepokoj mezi lidmi. A samozřejmě budou svou osobnost držet v tajnosti," dodá otec.
"A proč by se jinak prozrazovali, co?!" odseknu. "To jste opravdu nabídli MĚ jim?? To vám nestačí, že s námi budou sdílet dům a pravděpodobně z něj zbude pár cihel?"
"Slíbili, že se budou chovat kultivovaně," ujistí mě matka. "Že ano?" Obrátí se k našim "novým přátelům". Ušklíbnu se na ně, ale dál se na ně dívat nehodlám. Upíři cosi zabručí na souhlas a matka si spokojeně oddychne.
"Ale pořád jste mi neprozradili tu úžasnou věc se mnou coby družkou pro jednoho z nich a já bych se to moc ráda dozvěděla!" křičím dál a nějak se nemohu uklidnit. Včera mi ti neurvalci naháněli strach… a teď bych s jedním z nich měla strávit zbytek upířího nekonečného života a… snad ne se s ním rozmnožit?! Má domněnka se potvrdí zanedlouho. Bohužel nic dobrého pro mě neznamená.
"Říkali jsme ti, že naše rodina se musí rozrůst," odvětí matka. "A tví noví spolubydlící proti tomu nic nemají. Naopak, už se na tebe těšili." Její hlas zní opět tak bezstarostně a vesele… Maminko, to asi neznáš dnešní úchyly a jejich myšlenky, pomyslím si hořce.
Vampýři se svůdně šklebí a za úsměvy bych to těžko mohla považovat. Připomínají mi motorkářskou bandu debilů, což také jsou, ještě si pořídit motorky. Ale s penězi mého otce by si jich jistě mohli koupit hned deset - nejméně.
"Tak ty jsi Rachel?" obrátí se ke mně jeden upír s pískově blond vlasy rozcuchané a padající do čela. Dělá na mě nechutné škleby a v tu chvíli si neumím představit, že bych s ním měla spát. A taky že nebudu!! Přece se nebudu podřizovat - už jsem to dělala moc dlouho a toto už je na praštěné nápady mých rodičů stejně moc. Přehnali to.
Místo odpovědi na něj vztyčím prostředníček a pak nasupeně odkráčím do domu. Ještě potom slyším otce, jak přátelům říká: "Jistě si budete dobře rozumět. Je ještě mladá, ale brzy jí bude šestnáct a na náš svět si bez problémů zvykne."
No jasně, oni si zařídí mír prakticky jakýmkoliv způsobem - ale já si zvyknu! To, co si myslím a co bych nejraději udělala, je už vedlejší. Já budu v pohodě, hlavně když se zavděčím rodičům. Nasrat! Jinak to zhodnotit nemůžu. Dodupu do druhého patra, dosupím do pokoje a zamknu se tam. Do konce věčnosti nevyjdu ven. Zblázním se z toho, že nebudu přijímat žádnou krev a nakonec doufejme chcípnu! Vše se mi jeví lépe, než být v blízkosti těch úchylných psychopatů.
Plesknu sebou na postel a zuřím. Mlátím do matrace, prokousávám polštáře (přičemž se po pokoji rozlétnou tisíce peříček) a křičím. Nejsem blázen, ne větší než moji rodiče. Pak se zvednu a začnu dupat a skákat po pokoji, aby se podlaha co nejvíce třásla. S mou silou se mi to docela daří. Vydávám u toho rozzuřené zvuky a mám chuť vymlátit všechny dveře a pak proskočit okny. Nebo spáchat sebevraždu. Nebo mít jednoduše normální lidské rodiče s aspoň trochu větší inteligencí a úctou vůči mně a mému životu.
Dál zuřím, přičemž si pomyslím, že takový vztek mě ještě nikdy nepopadl. Vše je jednou poprvé - ale když se to týká "našich nových přátel", to bych nejradši vše rozmlátila a zničila. Obvykle, když jsem naštvaná, se potom rozzlobenost přemění v lítost, ale tentokrát slzy nepřicházejí. Ani bych nechtěla. Nechci se ztrapnit, i když mi to může být jedno. Přece mi na nich nezáleží, no ne? Snad mi nezáleží na tom, jak se jim budu jevit? Vlastně, čím hůř na ně budu působit, tím lépe. Nebudou mě chtít a na smluvený sex rovnou zapomenou.
A je tu ještě něco.
"JÁ SAKRA NECHCI BÝT TĚHOTNÁ!!!!"
Zařvala jsem tak hlasitě, až se otřásl celý dům. U toho jsem vyskočila pěkně vysoko a dopadla hodně tvrdě, takže je zázrak, že se pode mnou nezbortila podlaha. Kéž by ano! Kéž by z tohoto domu zbyla jen hromada cihel a pod ní by byli uvězněni mí rodiče s vampýry. Ohrnula bych nad nimi nos a ještě se jim temně vysmála. Utekla bych z jejich praštěného světa a vytvořila si vlastní. Zamilovala bych se do nějakého člověka, který by miloval mě a já bych se přeměnila zpátky v člověka. Vedli bychom šťastný a smrtelný život a já bych nebyla stvůra.
Někdo zaklepá na mé dveře, které zázrakem neutrpěly žádnou škodu.
"Jděte do prdele!!!" zařvu směrem k nim.
"Rachel, je nejvyšší čas uklidnit se a ubytovat přátele," slyším otcův hlas. Přátele?!! To slovo mě tak dopaluje, zvlášť když se jedná o vampýry. My NEMÁME žádné přátele a nebudeme za ně považovat nepřátele. A ještě je ubytovat?!! To si dělá srandu? Já se odtud nehnu na krok. Pro mě za mě ať se na noc klidně zahrabou do země.
"Nikoho ubytovávat nebudu ani za nic!! Nebudou s námi bydlet! Nejsou to přátelé a vy jste neměli právo mě jim slibovat! Nebudu družka nikoho, to radši budu celou věčnost sama!" Ještě nikdy jsem na rodiče neřvala, jako teď. Nikdy jsem si na ně nedovolovala, ale to, co udělali dnes, přesahuje všechny jejich šílenosti. Ale teď toho nenechám, když už jsem v takové náladě. "A ještě něco! Jestli čekáte, že v šestnácti se hodlám rozmnožovat, tak jste na omylu! Rozšiřte si rodinu s mámou a našimi přáteli SAMI!"
"Rachel, v upířím světě na věku nezáleží, protože od určitého roku stejně nebudeš stárnout," táta klepe na dveře, ale na ty rozzuřeně hodím knihu a zařvu: "Je mi to jedno! Z tohoto pokoje už nikdy nevyjdu, jedině tak, kdyby se mi chtělo utéct a vyspat se s nějakým člověkem! Nikdy nebudu ta vaše upírka, ta která svůj předurčený osud nebude měnit! Chci být sama sebou!!" A na dveře hodím další knihu a pak další, dokud nevyprázdním knihovničku. Pak chci ničit dál, ale už skoro není co. A postel si nehodlám zničit, ještě bych neměla kde spát. Slyším tátovy kroky, jak odchází, nejspíš ubytovat naše přátele.
Kecnu sebou na postel a už se vztekám jen v duchu. V hlavě se mi míhá jediná otázka: JAK MI TO MOHLI UDĚLAT??!!
Svou jedinou dceru se nejspíš rozhodli mít jen pro své potřeby a využívat ji, jak se jim zrovna zachce.
Je mi z toho skoro do pláče. Ale ne, nedovolím si uronit ani jedinou slzu. Oni mi za to nestojí, a už vůbec ne ti vampýři. A z pokoje vskutku nevycházím celé odpoledne a večer, přestože mě trýzní žízeň po krvi a navíc i normální hlad. Ale já to vydržím. Nakonec se odhodlám jít aspoň umýt, snad nepotkám žádného z přátel. Jistě bychom si přátelsky popovídali… z čehož bych asi zbourala rezidenci.
Když jdu chodbou, slyším z pokoje pro hosty v mém patře nějaké hlasy, takže někdo je ubytovaný v MÉM BYTU. Ale naštěstí nikoho nepotkám a na dva západy se zamknu v koupelně. Tam se rychle osprchuji, abych se už mohla vrátit do pokoje (nemám tam sice co dělat a příšerně se tam nudím, ale aspoň se nemusím s nikým bavit) a osuším. Omotám si ručník kolem těla a modlím se ještě víc, abych nikoho nepotkala. Ha, nikdo na chodbě není, takže ji bleskurychle přeběhnu, aniž by si mě nikdo všiml. Ale bohužel zapomenu zamknout pokoj a vběhnu rovnou do šatny. Dveře do pokoje jsem sice zavřela, ale nezamkla. Jsem už tak automaticky ze dneška zvyklá se zamykat, že jsem si to ani neuvědomila. A protože počítám s tím, že dveře jsou zamčené, ty od šatny ani nezavřu.
Stále ještě v ručníku si vybírám oblečení. Dnes v noci uteču. Tady nezůstanu. Obléknu si stylové přiléhavé tmavé džíny, abych splynula se tmou a zas tu černou podprsenku, protože je má oblíbená. Připadám si v ní starší.
Zatímco si vybírám tričko, ani si nevšimnu, že jeden z upírů vešel neslyšně do mého pokoje a teď stojí ve dveřích do šatny. Když to zjistím, nejradši bych si dala facku a pak se začala červenat. Ale neudělám ani jedno. Působit chladně a sebevědomě mohu jen tehdy, když si zachovám důstojnost a nebudu dělat zbytečné trapné manévry. Přestanu se přehrabovat ve skříni a měřím si upíra nenávistným pohledem. Ale zírá na mě trochu moc dlouho.
"Budeš na mě takhle blbě čumět ještě dlouho?" vypálím na něj. Za chvíli určitě začnu rudnout a třást se rozpaky, ale ještě nic z toho se naštěstí neděje. Což je docela zázrak, vezmu-li v úvahu, že tu stojím v sexy podprdě a džínech s lhostejným výrazem před velmi krásným upírem. Samozřejmě jen zvnějšku, do takového tyrana bych se nikdy nezamilovala. Uvědomím si, že on je právě ten, kterého jsem včera viděla sát z muže jako prvního. Vůdce té jejich zlotřilé bandy psychopatů.
"Moc dlouho ne," ušklíbne se a rty zkřiví do pobaveného úsměvu. Svalnaté paže překříží na prsou, přičemž si všimnu, jak se jeho černé tričko upíná na vypracované tělo. Už DOST. Proč o něm takhle přemýšlet? Pro mě je nepřítel, i když rodiče si myslí něco jiného.
Dám ruce v bok, měřím si ho a ze všech sil se snažím vidět jen to špatné, což je dost obtížné, protože na něm toho moc ošklivého není. Hezké tmavě hnědé vlasy roztřepené na všechny strany, zelené oči v několika odstínech… a samozřejmě ty rty, které přímo vybízejí k polibku. Dobrá, přiznávám, že je zatraceně krásný a mě se líbí - ale to je všechno. Pořád ho nenávidím ještě víc, než stoupence z jeho bandy.
Odvrátím se zas ke skříni, vytáhnu černé tričko, obléknu si ho a pak si uvědomím, jaký má výstřih. Ale… tohle tričko jsem si nekupovala! uvědomím si. Pak jich objevím ještě několik, většinou s výstřihem až kdoví kam a v tmavých barvách. Jsou hezká a stylová, ale kde se tu vzala? Nejen trička přibyla. Je tu i několik upínavých kalhot a sukní a bot na podpatku. Od kdy ze mě máma chce mít svůdnou maškaru? Pravděpodobně tohle všechno koupila dnes, protože ještě včera tu nic z toho nebylo. A pak málem vyjeknu, poněvadž držím velice vyzývavou (slušně řečeno) rudou podprsenku, podobnou té černé. Tak tohle mi matka musí vysvětlit!
Mimoděk vykulím oči a rychle podprdu zahrabu pod trička, kdyby vampýra stále stojícího ve dveřích napadlo prohlédnout můj šatník. Když zavírám skříň, bezděky do ní zaryji nehty a zatnu zuby. Potřebuji krev, cítím to. Moc dlouho už bez ní nevydržím a pak… co se stane, když ji včas nedostanu? Povraždím lidi v dosahu? Zblázním se?
Skřípu zuby a silou si zarývám nehty do kůže.
A pak v sekundě překonám vzdálenost mezi mnou a vampýrem a aniž bych si to uvědomila, zakousnu se mu do krku a vysávám jeho krev. Je naprosto dokonalá, sladká, omamující a utěšující mou žízeň. Saji dál a nepřestávám, ale když poznám, že vampýr se mi nijak nebrání, strhnu ho do pokoje na postel a piji dál. Žízeň je pryč, ale jak říkala máma, krev v upírovi vzbuzuje rozkoš a touhu. I kdybych jeho krev vysála všechnu, nezemřel by. Vampýr má zřejmě stejné pocity jako já a strhne ze mě tričko. Jeho pohyby jsou rychlé a skoro neurvalé, ale vášnivé a plné dychtivosti. Já jsem ale asi ještě rozpálenější než on. Ani si neuvědomím, že jsem mu sejmula jeho tričko a propracovávám se k džínám. Už se skoro neovládám a zápal a touha nade mnou mají moc. Ale když mě vampýr zatahá za mé džíny, aby mi je mohl svléknout, zarazím se. Odtáhnu rty od jeho krku a zeptám se sama sebe, jestli tohle doopravdy chci, protože je docela možné, že po dnešní noci otěhotním. A to nechci. A je tu další věc, kterou nechci.
Vampýr ale mé odtáhnutí tesáků nejspíš pochopí tak, že teď je na řadě se sáním on. Jenže jestli mu to dovolím, budeme si navzájem číst myšlenky. Tohle teda nechci, zvlášť když si matně vzpomenu na svůj plán na útěk. A v tu chvíli se rozhodnu.
"Dost," prohlásím rázně.
Upír se odtáhne, ale v jeho očích rozpoznám nechápavost a tužby. Myslí na to samé, co já. Kdybych dala volnost svým pocitům a rozum zahnala někam do kouta, zcela jistě bych pokračovala v sání. Při tom by mé a vampýrovo oblečení skončilo na zemi a určitě bych mu i dala svou krev. Bylo by mi jedno, kdo ve skutečnosti je a jak se chová, záleželo by mi jen na mé touze a rozkoši mezi námi a… samozřejmě ne na tom, jak by situace skončila a jak pokračovala. V duchu si pomyslím, jak moc nenávidím neovladatelnost nad svým tělem, když saji krev jinému upírovi. Kdybych se nezkrotila a nezačala o celé věci přemýšlet, za několik vteřin bych přišla o nevinnost s vampýrem, kterého ze srdce nesnáším a který je tak bezcitný a krutý - a navíc ani neznám jeho jméno. Takže jen děkuji za svou inteligenci a rozum.
Svalím ho z postele a zapnu si džíny. Když se natahuji pro tričko, upír si povzdychne: "Nesnáším holky, co se umějí takhle ovládat." Hodí na sebe své černé triko, ale ze země se nezvedá.
"Tohle jsem nechtěla - nikdy bych to neudělala!" vysvětluji rychle. "Nikdy bych na tebe takhle nevyjela… to jen moje žízeň po krvi… a tys byl nejblíž. Chci, abys věděl, že k ničemu nedošlo a mezi námi nic není, jasné?"
"Hříšná vampýrko," řekne sarkasticky upír. "Takhle mě trýznit. Nejdřív mě svedeš - což obvykle dělám dívkám - a pak mi oznámíš, že se nic nestalo. Jsi zlomyslná." Z hrdla se mu vydere neotesané zavrčení, ale já to jako hrozbu nepovažuji. Asi ani on ne. Patrně ho svým odmítnutím mučím hodně. Tak ať, zaslouží si trpět.
"Já nebudu další tvá holka, kterou využiješ a pak odkopneš. Pravděpodobně bych z toho otěhotněla a na to se cítím moc mladá," odseknu trpce. "Ty jsi možná zvyklý na to, že tě žádná neodmítne a všechny ti podlehnou, ale já mezi ně nepatřím."
"Moc jsem jich bohužel svést nemohl, protože na světě je jen jediná mladá upírka - ty. A stát se člověkem kvůli chtíči se mi nechce. Dobře, těhotenství je rozumný důvod, proč se se mnou nechceš vyspat, ale kdyby nebylo toto riziko, přestala bys?"
"Samozřejmě že ano!" odpovím okamžitě. "Co si o mně myslíš? Že se vyspím se všema, když mi chutná jejich krev?!"
"Ne, ale se mnou bys mohla," ušklíbne se.
"Poslyš, už jsem ti řekla, že s tebou nechci nic mít, rozumíš? Už kvůli tomu, co se svýma kámošema z party děláte lidem, jak je mučíte, tě nesnáším."
"Hele, ty sis nikdy aspoň trochu neužívala pozitiv, které upíří osobnost obnáší?"
"Zatím jsem neměla příležitost - a ani čas. Upírkou jsem se stala teprve včera. A teď už sakra vypadni!"
A jelikož mě jeho krev posílila, bez potíží ho čapnu a doslova ho vyhodím z pokoje. Zavřu (a zamknu) za ním dveře a vrátím se do šatny. Dnes v noci už neuteču (ale v blízké době určitě ano!), protože by se mohlo stát, že mě rodiče půjdou zkontrolovat, jestli mě vztek už přešel… a já bych byla pryč. Netrvalo by jim dlouho, než by mě našli. Ne, já uprchnu, až to budou nejméně čekat.
Svléknu si džíny a upnuté triko a místo toho si natáhnu jedno z "normálních" trik. Lehnu si do postele a ještě než usnu, o spoustě věcí přemýšlím. To, co jsem dnes udělala, mě samotnou ponížilo a dokázalo, jak zranitelná a dosažitelná ve skutečnosti jsem. Tohle jsem si teda neplánovala. Nepřekonatelnou zeď jsem si kolem sebe udržela jen pár hodin a pak… jsem to tak pokazila. A přitom… bych tohle v žádném případě NIKDY, vážně nikdy neudělala! No, budu přemýšlet o něčem jiném, nebo mě ještě popadne vztek.
Docela se těším na zítřejší den strávený ve škole. Nikdy bych neřekla, že si dnes v noci budu přát, abych se mohla nudit u učebnic s postaršími ještě nudnějšími učiteli a že budu za povinnou docházku tak vděčná. Ale když školu porovnám s nebezpečným životem s ještě nebezpečnějšími spolubydlícími, je mi naprosto jasné, co si zvolím.
Převalím se na bok a pak si vzpomenu na Cedrika. Nejspíš se na mě zítra ani nepodívá, ale to je můj problém. Zvládnu to bez něj. A i když mě poblouznil asi tak jako všechny ostatní, nemohu s tím nic dělat. Nemohu za ním jít s vymyšleným vysvětlením, proč jsem z té restaurace zmizela a nemohu se znovu ztrapňovat. Už jsem toho udělala dost a jediné, co si ve škole dovolím učinit, je najít si nějaké kamarádky a nebýt nejhorší ze třídy.
Někdy mezi uvažováním nad navázáním přátelství a Cedrikem, usnu. Zdají se mi různé nesmysly jako třeba, že všichni obyvatelé planety zmizeli a já s vůdcem vampýrů máme v rukou celý svět. Musíme ho zachránit a znovu naplnit, což je pěkná blbost. Nikdy bychom společně nestvořili lidi, maximálně upíry - a k tomu by nedošlo, ani kdyby se můj sen vyplnil. Raději bych vyhynula, než zachraňovala svět s někým, kdo ho ničí.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Dany Dany | Web | 3. března 2012 v 23:57 | Reagovat

Mám taký silný pocit že vetu "Vidíš něco, co se ti líbí?" som čítala vo VA. Dobre nie je to len pocit, lebo VA som čítala asi milion krát a tá veta tam naozaj bola :DDDD ale super kapitola :)) konečne to dievča nie je slušnacka :D

2 Vicky Vicky | Web | 4. března 2012 v 13:44 | Reagovat

máš pravdu, ta věta BYLA ve VA, ale já jí tam prostě MUSELA dát, když jsem jí četla ve Va, tak jsem z ní fakt nemohla :-D  :-D
Rachel se musela jevit aspon chvíli jako "slušňačka", aby se moc nepodobala hlavní postavě v tý mojí druhý povídce.
Jsem ráda, že se Ti to líbí :D

3 Erin Erin | E-mail | Web | 22. března 2012 v 14:29 | Reagovat

O.o Ty vole, tohle mi rodiče udělat, vypadnu hned, upíři ne-upíři. Fakt, vzala bych roha hned, jak by to šlo :-D
Ale jinak se mi líbí, že si je nacpala do domu. To bude o šest fešáků navíc... :-D

4 Vicky Vicky | E-mail | Web | 22. března 2012 v 20:18 | Reagovat

[3]: zdálo se mi, že je u nich nějak moc prázdno, tak jsem jim přidala spolubydlící ;D ;D Možná Rachel trochu závidím xD

5 Katniss Katniss | 24. března 2012 v 19:17 | Reagovat

Kapitola je dokonalá, píšeš jako pravá spisovatelka, jen myslím, že bys neměla kopírovat věty z VA. Fanoušci si to můžou vyložit jako plagiátorství (já sice fanoušek jsem, ale za plagiátorství to nepovažuju) a zrušit ti web. Jen varování, mě se to stalo, a nebylo to nic příjemného, protože svůj blog jsem měla dva roky, a měla jsem tam spoustu povídek. A zrušit blog kvůli jedný větě je dost na houby. :-D

6 Vicky Vicky | E-mail | Web | 24. března 2012 v 19:22 | Reagovat

[5]: no teda!!!! O_O  O_O děkuju za upozornění!!! no to je hrůza, tohle nemůžou přece udělat!! Do háje, no tak teda tu větu jdu změnit... a ona se mi tam tak hodila!! :-(
jinak děkuju za pochvalu, jsem moc ráda, že se Ti to líbí :-)  :-D doufám, že budeš číst dál ;-) :D

7 Lilly Lilly | Web | 16. dubna 2012 v 19:39 | Reagovat

děvka:D
při dnešním díle mě chytl záchvat smíchu, jak po něm vyjela:D
Cedrica, tohohle má a koho ještě?:D
jelikož jsem si tvojí četbou vzala svou pravidelnou dávku emocí, loučím se a brzo okouknu další dílek:)

8 Vicky Vicky | E-mail | Web | 16. dubna 2012 v 19:45 | Reagovat

[7]: Děvka?? 8-O No, mně se nezdá :D Cedric jí přeci nesnáší a na Waye se vrhla jen kvůli krvi :-P Takže když se to tak vezme, "má" jenom jednoho ;-)

9 NikaRoovy NikaRoovy | Web | 21. dubna 2012 v 20:26 | Reagovat

Tak to byla dost dobrá kapitola! Hlavně ta poslední věta... Zachraňovat svět s někým, kdo ho ničí... To je dost dobrý! To je jedna z nejlepších upířích povídek, co jsem kdy četla... Až to dopíšeš, klidně bych to zkusila někam zaslat, protože to je fakt jak od spisovatele!

10 Vicky Vicky | 22. dubna 2012 v 1:28 | Reagovat

To je od tebe mc mily :-) Moc me tesi, ze se Ti Jiny Svet libi :-)  :-)

11 Isenstar Eragon Isenstar Eragon | Web | 16. června 2012 v 23:01 | Reagovat

Tak teď jste mě zahnali do kouta. Vůbec nevím, co si mám myslet! Moc hezká kapča!

12 Vicky Vicky | E-mail | Web | 17. června 2012 v 16:05 | Reagovat

[11]: děkuju:)

13 Domča Domča | Web | 3. února 2013 v 16:48 | Reagovat

Skvelá kapitola :D na dnes si už asi dám s čítaním pauzu :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama