kapitola 8.

9. března 2012 v 18:21 | Vicky |  Jiný Svět: Zapřená

Omlouvám se, lidičky, za dlouhou nepřítomnost JS
Snad to tato kapitolka napraví ;)

OSM

Ráno vstanu časně, dřív než banda a rodiče a ujistím se, že dveře do pokoje jsou zamčené. Jsou, takže zavítám do šatny. Jestli mám být před Cedrikem aspoň hezká (včera jsem se rozhodla, že působit na něj jako praštěná nevýrazná blbka nedopustím. Když na něj má taková střelená slepice jako Olivie, já taky. A navíc, když začnu chodit s člověkem, mé rodiče to pobouří a možná si rozmyslí tu věc s "družkou našich přátel".), obléknu se hezky. Ale doufám, že když se ustrojím stylově a sexy, moji rodiče to nepochopí tak, že se chci líbit vampýrům. A stejně tak oni. Naproti tomu mi to může být jedno.
Schválně si obléknu tu rudou podprsenku, přes ní černé triko s dlouhými rukávy a výstřihem až někam (na ten, který měla Olivie můj asi nemá, ale rozhodně už nebudu vypadat tak způsobně a zároveň potrhle) a ty samé džíny, které jsem měla včera. K nim kozačky a bílé bolerko, jenž objevím hned vedle nových triček.
Vlasy si nechám volně spadnout přes ramena a splývat přes skoro celý holý hrudník. V zrcadle se sama před sebou docela stydím, ale pro krásu něco vydržet musím. Uvědomím si, jak se můj vzhled změnil od mého příjezdu. Klidně bych se dál spokojovala se svými crazy tričky z New Yorkeru a svým celkově bláznivým stylem, ale některá opatření jsou zkrátka nezbytná. A oblékat se takto mi neuškodí.
Když skončím s prohlížením v zrcadle, po schodech sejdu do přízemí a zamířím do kuchyně, překvapí mě, že vampýři jsou již vzhůru a ležérně se rozvalují kolem stolu. Z plastových kelímků usrkují rudou tekutinu - krev. Když ucítím její vůni, seběhnou se mi sliny. Máma naštěstí má krev i pro mě, aspoň nemusím jít lovit.
Sednu si co nejdál od vampýrů, ze dvou důvodů. Za prvé, docela se před vůdcem stydím za to, co jsem v noci udělala a za druhé, netoužím zrovna po tom, aby mi čuměli do výstřihu - a jsem si jistá, že přesně tohle by udělali. Snídaně však naštěstí proběhne v klidu, moc slov neprohodíme, což mi vyhovuje. Vypadá to, že dnešní ráno by se mohlo
obejít bez zbytečných hádek a komplikací… dokud všichni nedosrkáme krev z kelímků. Teprve potom si všimnu, že vůdce v druhé ruce drží klíčky od auta. Až na to, že to nejsou klíčky od našeho auta. Takže jsou dvě vysvětlení: buď ten bourák ukradli (a to mi na ně sedí víc), nebo tatíček znovu sáhl do peněženky. Jenže tohle není všechno. Od mámy se dozvím, že táta dnes půjde dokoupit potřebné potraviny a i nějakou neutrální krev, takže nemá čas mě odvézt do školy. Vím, že by klidně mohl nakoupit hned po tom, co by mě odvezl do školy a on to také ví. Je mu jasné, že nákupní centrum je hned poblíž mé školy, ale on samozřejmě nemá čas mě tam hodit.
Vůbec mě nepřekvapuje, když mi s matkou oznámí, že mě do školy odvezou přátelé.
Už-už chci začít zuřit a křičet a nadávat, ale ovládnu se. Chci si zachovat chladnou důstojnost a podruhé už si reputaci nezhatím. Proto nic neřeknu, ale skoro nasupeně odkráčím z kuchyně. Zastavím se až venku, kde na příjezdové cestě spatřím černý kabriolet. No ne. Šoféruje samozřejmě vůdce a jeho banda mi drží místo vedle něj. Asi se shodli na tom, že budu jeho družka. Elegantně se posadím, nasadím tmavé brýle (já věděla, že mi k něčemu budou!), vyrovnaně pozvednu bradu a ani se neobtěžuju s tím, abych se podívala na nenápadné rodiče stojící na verandě pokukující po nás. Přála bych si na ně vypláznout jazyk, ale neudělám to.
Šofér-vampýr nastartuje a také si nasadí brýle, stejné, jako mám já. Kde je proboha vzal? Ale pak mi svitne: rodiče. No, tak má stejné brýle, to neznamená, že k němu patřím. Nezblázním se z toho. Řidič pustí v rádiu nějakou písničku, ale sotva ji vnímám. Nechám si čechrat vlasy větrem a se zakloněnou hlavou pozoruji modrou oblohu a paprsky svítajícího slunce. Nehodlám se s nikým z mých spolujezdců bavit, vlastně ani nechápu, proč s námi jedou všichni. Nejspíš to patří mezi speciální opatření mých rodičů, aby mě mohli zadržet, kdybych se rozhodla zdrhnout při jízdě.
Projíždíme městem a já si v tak moderním autě a svými spolujezdci připadám jako celebrita. Skoro jako ve filmu, až na to, že celé toto divadlo se ostatním jistě jeví mnohem lépe, než skutečnost. A ta je taková, že jedu v autě s vraždícími maniaky a nejraději bych se jich všech do jednoho zbavila.
Slunce vychází stále výše a za chvíli je jím celé město ozářeno. Do toho hraje v rádiu hezká píseň a větřík mi stále pročesává vlasy. A sedím pravděpodobně vedle jednoho z nejvíce přitažlivých mužů planety a jeho kámoši. Jo, jako ve filmu. Škoda, že to není tak jednoduché. Dojedeme na parkoviště u školy a já si "vychutnávám" prozíravé pohledy čumilů kolem. Fakt super, to jsem vyžadovala,aby na mě čučeli všichni mí spolužáci a ještě s mými současnými spolujezdci. Zaparkujeme kousek od docela moderního červeného Porsche. U něho postává Cedric s Olivií. To jsme sakra museli zaparkovat zrovna tady?
Ona se chichotá něčemu, co jí Cedric šeptá do ucha. Bodne mě u srdce, ale bolest se za okamžik transformuje v žárlivost. Jsou mi volní, zvlášť Olivie. Přemlouvám se, že to tak je, ale pak si vzpomenu na to, co jsem dnes ráno naplánovala. Hrdě vztyčím hlavu, otevřu si dveře, když se k tomu nikdo z bandy nevychovaných idiotů nedopracoval a vystoupím. To udělá i můj šofér (o kterém stále nevím, jak se jmenuje) a zabouchne dveře. Zbytek jeho bandy se také dopotácí ven a oznámí vůdci, že se porozhlédnou po městě a pak se vrátí k nám domů. Vůdce prý půjde se mnou do školy. Fakt super. Ale na druhou stranu, aspoň nepůjdu dovnitř sama a snad budu působit dost sebevědomě. Vampýr vedle mě mi k tomu svou osobností jistě dopomůže. Vůbec mi neuškodí, když ho využiji pro svůj prospěch. A jemu taky ne. Počítám s tím, že za několik sekund se vrhne mezi hezké dívky a mě si přestane všímat. Překvapuje mě, když to neudělá.
Jdeme vedle sebe až trochu moc blízko, že se občas dotkneme pažemi, přičemž se vždy zachvěju.Pořád z hlavy nemohu dostat jeho včerejší doteky na mé kůži a jeho okouzlující
přístup k mému tělu. Jak na něj reagoval, bylo překvapující. Čekala bych, že nade mnou se ušklíbne a odtáhne mě od sebe jako posmrkaný kapesník, ale udělal pravý opak. A toužil se mě dotýkat víc a nepřestávat… A asi pořád touží. Panebože… co bych asi tak měla čekat od úchyla? Sama jsem debilní a se svou inteligencí se svému spoluchodci začínám podobat.
Přesto si vysluhujeme obdivné pohledy ostatních. Dokonce i Cedric s Olivií na nás chvíli hledí jako na neuvěřitelné zjevení. Ale pak nám cestu zastoupí Aileen. To jsem potřebovala, vysvětlovat své jediné kamarádce, kdo je tento vampýr a jaký máme spolu vztah. No, ode mě by to znělo velmi stručně: Nenávidím ho, zabiju ho.
"Čau, Rachel!" zvolá radostně. "Včera jsem myslela, že už nikdy nepřijdeš. Doufám, že tvůj nepříchod neměl nic společného s Madelaine, tvrdila, že ji své chování mrzí." Pokrčí rameny, ale pak se usměje. "Tohle je tvůj kluk?"
"N-" Nestačím záporně odpovědět, protože upír mě přeruší svým okouzlujícím "Jasně." Za to bych mu dala pěstí. Místo toho si sundám tmavé brýle a strčím je do kapsy.
"Páni, kolik ti je? Jak se jmenuješ? Budeš studovat na naší škole?" Aileen na něj zaujatě chrlí otázky.
"Jsem Wayne, ale můžeš mi říkat Way. Je mi devatenáct,ale dnes jsem tu jen jako Rachelin doprovod. Musím svou kočku střežit." Vykouzlí pokřivený úsměv a mrkne na mě. Usoudím, že historka, že spolu chodíme, se dá nejlépe použít a tak se přinutím k úsměvu. Nic z toho se mi nelíbí, ale když nás spolužáci budou považovat za pár, divné otázky nebudou tak divné, jako kdybychom jim vyslepičili, že se nemáme moc v lásce, ale budeme si tu spolu pochodovat, protože to řekl můj tatíček. Takže historka o tom, že spolu chodíme, je pravděpodobně nejlepší řešení.
"Teda, nebudou učitelé proti tomu, že tu dnes budeš, aniž bys studoval?" prohodí Aileen. Trefa do černého.
"Já ale budu studovat," oznámí jako by nic. Nenuceně po mě hodí pohledem, pak po Aileen. "Nebo to budu aspoň předstírat."
"To ti neprojde," prohlásím rázně, ale pak toho zalituji. Nepotřebuju, aby si Aileen myslela, že mezi sebou máme nějaké problémy. Provalím oči a pak se donutím k úšklebku. To snad zabralo, protože na Aileen je jasně poznat, že mou poznámku považuje jen za žertovnou narážku. Snad.
"Jseš si jistá?" obrátí se ke mně Wayne a pohodí vlasy. "Myslíš, že mé kouzlo osobnosti nikoho dost nepřesvědčí?"
"No jo, ty vychloubači," opáčím a ze všech sil se snažím neříct to sarkasticky se špetkou nakvašenosti. Drcnu do Waye a on se opět ušklíbne. Ty jeho uštěpačné pohledy už mi začínají lézt na nervy, nic na sobě však nedávám znát. Nezapomínám na svou důstojnost.
"Jo, Rachel, předevčírem jsi tu zapomněla tašku," oznámí mi Aileen.
"Já vím. Kde je?" zeptám se.
"Hlídá ti ji školník, buď bez obav," ujistí mě Aileen. "Můžeme pro ni zajít hned."
"Fajn," souhlasím.
"No, já se k vám za chvíli připojím… Jen si na chvíli odskočím," prohlásí Way. Je na něm poznat, že krev od mé matky ke snídani mu nestačila. Mě asi mé dávky zanedlouho také nebudou postačovat. Naštěstí Wayne se svou bandou slíbili, že se budou snažit živit se výhradně krví zvířat. Jsem teda zvědavá, jak dlouho to vydrží. Doufám, že v následujících minutách nezakousne žádného mého spolužáka.
Než se od nás odpojí, vtiskne mi pusu na tvář. Udělá to, jako by to mezi námi nebylo nic neobvyklého a já se snažím o to, aby to tak vypadalo i z mé strany, ale stejně se začervenám. I letmá pusa od svůdného přitažlivého vampýra způsobí, že zevnitř roztávám. Ale Wayne už je naštěstí pryč, takže si mého náhlého zrudnutí nevšiml.
Nemohu si pomoct a usměju se. Snažím se uvěřit tomu, že jsem to udělala jen kvůli Aileen, ale tak to není. Jeho dotek rtů jako by svým žárem rozpaloval mou tvář.
"Rachel, děje se něco? Nějak si zrudla," poznamená Aileen a vytrhne mě z přemýšlení.
"Aha… To nic."
"Vážně, co je? Jak dlouho jste s Wayem spolu?"
"Moc dlouho ne," odpovím. "Ještě jsem si na něj moc nezvykla. Stále mě přivádí do rozpaků."
"To chápu," souhlasí má kámoška. "Kdo by se nečervenal při pohledu na takovýho šviháka? Nutno dodat, že je fakt fešnej. Kdes ho vyfasovala? Ještě k tomu, když je mu devatenáct?"
"No…" Sakra, měla jsem vědět, že na tohle se Aileen zeptá, tak proč jsme s Waynem nevymysleli nějakou historku? Nakonec ze mě vypadne pěkný nesmysl. "V létě jsme se potkali na koupališti. Já jsem se uhodila do hlavy, ztratila vědomí a spadla do vody. Way si toho všiml a skočil pro mě. Když jsem otevřela oči, on byl první, koho jsem uviděla. Myslím, že to byla láska na první pohled."
"To je tak romantický! Taky chci, aby mě zachránil před smrtí!" povzdychne si Aileen. "A víš, že ani ti jeho kámoši nevypadají špatně?" Potutelně se na mě usměje. Ne… snad si na někoho z nich nebrousí zuby?! Jestli se zamiluje do jednoho z těch idiotů, může se jít rovnou zastřelit a bylo by to pro ni nejlepší řešení.
"Ne, Aileen, ti jsou pro tebe moc staří," prohlásím rázně. Vlastně nelžu. Upíři už musí být nejméně několik desítek let staří, ale to jí nehodlám vykládat. Musí se smířit s tím, když jí
řeknu, že jsou asi o sedm let starší, než Wayne. S pochmurným výrazem si povzdychne.
"Navíc jsou to hrozní hulváti," dodám. "Hulí, chlastají a drogujou. Měli by na tebe špatný vliv. Už tak mi vadí, že se poflakují s Wayem." Rychle vymýšlím kdejaké hlouposti, abych Aileen co nejvíc odradila od bandy nebezpečných upírů.
"To je škoda… Á, hele, kdo k nám jde." Aileen se najednou rozzáří a jsem si jistá, že na Waynovu bandu vampýrů okamžitě zapomněla. Tím, že si k nám Cedric razí cestu davem, ji naprosto vykolejí. Tedy, mě taky. Ten okouzlující úsměv pohrávající na jeho dokonalých rtech mu dosud nezmizel. Proti své vůli se skoro neznatelně usměji a překvapí mě, že snad působím koketně. Ale co, Aileen se o to každopádně také snaží.
Dojde k nám a udiví mě už tím, že nás pozdraví. Pozdrav mu obě oplatíme a mně dá práci držet si od něj odstup a chovat se chladně. Což je dost těžké, pomyslím-li na to, jak se v můj první den v nové škole zachoval, když mě zavezl k doktorovi. Přesvědčuji se ale, že by to určitě udělal i ostatním dívkám.
"Potřebuješ něco?" zeptám se nepřátelsky.
"Možná by ses měl co nejdřív zdekovat z Rachelina dosahu, protože za chvíli tu bude její kluk. Je mu devatenáct a asi by ho moc nepotěšilo, že si tu jeho kočka, jak ji nazval, povídá s tebou," doporučí mu koketně Aileen. "Ale můžeš to říct mě a já to pak Rachel vyřídím."
"A já myslím, že tvému klukovi to nijak vadit nebude, že s tebou mluvím." Mluví na mě a Aileen nevěnuje moc pozornosti. "Nebo je takovej žárlivec?"
"Jasně že ne," odpovím. Podívám se na Aileen a ta pochopí, že by nás teda měla nechat si promluvit. Vzdálí se do učebny biologie a já pozoruji Cedrika a vyčkávám, až něco řekne. "No, jestli jsi přišel jen proto, abys na mě čučel…" začnu.
"Ne, chtěl jsem si s tebou promluvit," přeruší mě.
"O čem?" zeptám se, i když je mi naprosto jasné, o čem chce mluvit.
"Kam jsi předevčírem zmizela z tý restaurace?" vybalí to na rovinu. "Hledal jsem tě tam, ale pak jsem usoudil, že jsi prostě odešla."
"Jo… Bylo mi blbě a tak jsem zavolala tátovi, aby pro mě přijel."
"Mohl jsem tě odvézt já," namítne. "A mohlas mi to aspoň říct, nemusel bych se tam jako debil hodinu vyptávat lidí, jestli tě neviděli." A jeho popuzující a sarkastický tón je tu zas. Opět o sobě prozrazuje, že mu záleží jen na sobě. Nezajímalo ho, co mi je, jen ho trápilo, že se na mě musel vyptávat.
"Zvracela jsem a… nechtěla jsem, abys mě v takovým stavu viděl," zalžu rychle.
"Takže se ti ze mě udělalo špatně?" prohodí a nasadí svůj obvyklý ironický úsměv.
"Pravděpodobně," vtipkuji. "Ale ne, myslím, že to byl jen vedlejší účinek toho, jak jsi po mně hodil ten míč. Proto jsem taky včera zůstala doma, rodiče se chtěli ujistit, že jsem v pořádku." To zní celkem věrohodně a smysluplně, ne? Jestli mi to Cedric uvěří, skočí mi na tuto historku všichni.
A uvěřil mi.
"Ještě něco?" zeptám se.
"Jo. Jak je to s tím tvým klukem?"
"Není to snad moje osobní věc?" odseknu podrážděně.
"Nevypadalas na to, že máš boyfrienda, předevčírem," usoudí.
"To si myslíš, že si ani nedokážu opatřit kluka?"
"Jasně že ne…" Zasměje se. Líbí se mi jeho smích, ale ten na skutečnosti, jaký Cedric skutečně je, nic nemění. Vypadá, že už se se mnou nechce bavit, ale ještě před odchodem nezapomene dodat kousavou poznámku: "Jo, mimochodem, ten tvůj kluk se spíš chová jako tvůj bodyguard, kdyby něco." A pak si bezstarostně odkráčí a mě zanechá uprostřed chodby. Hledím za ním a nemohu si zbavit pocitu, že i na mě Wayne působí jako osobní strážce.


Ten má samozřejmě několik otázek ohledně Cedrika.
"Budeš to snad hlásit mým rodičům? A kde máš vysílačku?" vypálím na něj rozčíleně, že se stará o můj osobní život.
"Řekli mi, že mám na tebe dohlídnout, abys neudělala nějakou pubertální hloupost," oznámí mi… a mě to ani nepřekvapí. Mí rodiče mají vždy nějaké postranní úmysly, takže když mě pošlou do školy s vampýrem coby mým přítelem, abychom si na sebe zvykli, pochopitelně chtějí vědět o všem, co dělám, kam se hnu a s kým promluvím. Je od Waye velmi milosrdné, že mi dovolil bavit se aspoň s Aileen, ale pro Cedrika totéž jistě neplatí. Mí rodiče jsou jako paparazzi. Až na to, že mnohem otravnější.
"To určitě, abych na sebe upoutala pozornost. Copak mi vůbec nevěří a nevěří v mou zodpovědnost??" ptám se spíš sama sebe, ale Wayne mi stejně odpoví - a to tak, že mě to velice "povzbudí".
"Sdělili mi, cos udělala v Minnesotě. Myslím, že od té doby chtějí mít přehled o každé minutě a jak ji strávíš." Zvláštní, že jim uniklo, jak jsem jela s Cedrikem na oběd do restaurace, aniž by se o tom sami a včas dozvěděli. To tady nehodlám Wayovi vykládat, ale je mi jasné, že od té doby, co máme za spojence tyto upíry, už jim nic neunikne. A Cedric má pravdu, opravdu si připadám střežená a Way působí jako bodyguard. Co s tím? Nemám ponětí. Jak to přežiju? Nemám ponětí. Budu se chovat podle pravidel mých rodičů a nechat se střežit jako královská koruna? Ne.
Bohužel tady na škole nemám moc spojenců, kteří by mě v tom podpořili. Jedině Aileen a ta je spíš typ "poslušná školačka a miláček svých rodičů". Od té pomoc nemohu požadovat. A Cedric? Ten by nejspíš jen povytáhl obočí. A zkusit to na Waye? To mi přijde moc riskantní, vezmu-li v úvahu, že teď mým věznitelům hlásí úplně všechno. I když se mi sám zdá dost jako zvrhlík s jízlivým smyslem pro humor. Ale přeci jen se o to mohu pokusit, má pověst za to stojí.
"Hej, Wayi, nemáš chuť něco podniknout?" navrhnu najednou. Celé mi to zpočátku připadalo jako pěkně ulítlý nesmysl a recept na další průšvih, ale když už jsem to vyhrkla, nenechám toho.
"Hříšná vampýrko," na rtech mu pohrává laškovný úsměv. Docela se mi líbí, jak mě oslovuje, koneckonců se mu nejevím jako slušňačka, což bych velice nerada. Kvůli tomu jsem po celé Minnesotě neměla příliš přátel. "Už zase mě svádíš?" nasadí vychytralý výraz.
"Svým spolužákům se jevíme, jako že spolu chodíme," nadhodím. "Ale moc přesvědčivě zřejmě nevypadáme, protože můj - ehm - kamarád, poukázal na to, že vypadáš spíš jako můj bodyguard, než kluk."
"Tak bysme se měli víc snažit? Pro mě za mě se můžeme klidně líbat uprostřed hřiště." Řekne to úplně v pohodě, ani u toho nemrkne a tohle na něm obdivuji. Ať řekne cokoliv, rozhodně při tom nijak nevyjadřuje své emoce, tedy pokud nechce.
"Ehm, to jsem zrovna v úmyslu neměla…" Zardím se. "Ale třeba, že bys mě pořád neměl u sebe -"
"Ale milenci u sebe obvykle jsou, když se mají rádi, zlatíčko."
"My nejsme milenci."
"A jak si mám vykládat včerejší noc?"
"Na tu co nejrychleji zapomeň," poradím mu. "Už jsem ti to vysvětlila."
"Páni, nikdy bych neřekla, že Rachel bude ve čtrnácti letech s někým spát, teda kromě plyšáků."
S Wayem ohlédneme a nevidíme nikoho jiného, než Olivii. Šklebí se nám a jízlivý úsměv na její tváři nevěstí nic dobrého.
"Tak zaprvé," snažím se vzít situaci do svých rukou, "není mi čtrnáct, ale skoro šestnáct a co se týče těch plyšáků, žádné nemám."
"Místo nich má mě," ušklíbne se Wayne vedle mě a okamžitě zaujme Oliviinu pozornost. Vím, že mé neexistující plyšáci ihned pustila z hlavy a teď se zaměřuje na mého "kluka". Nasadí svůdný koketný úsměv a čeká, že Wayne jí ho okamžitě oplatí.
"Co by na tohle flirtování řekl ten tvůj Cedric?" prohodí lehkým konverzačním tónem, jako bychom se vůbec nebavili o tomto.
"Jsem teda zvědavá, jak dlouho s tebou ještě vydrží," dodám, protože v této chvíli nejsem sama. S Wayem jsme teď zajedno.
"Čekáš snad, že zkusí tebe?" odsekne trpce.
"A proč by měla čekat na takového ubožáka, jako je on?" opáčí Way místo mě.
Schválně se k němu přitulím a pak se obrátím na Olivii,přičemž nasadím skeptický výraz. "Ještě něco? Nezapomeň rozhlásit po škole celý tento rozhovor, drbno."
Olivie je zticha déle, než jsem ji kdy předtím viděla. Nejspíš pochopila, že když mám při sobě Waye, jsem tu vítězka já. Vsadím se, že zítra mi to oplatí. Teď nasupeně odkráčí na vysokých podpatkách a ani nevrhne na Waye další koketný úsměv.
Hned, jak se vzdálí, udělám totéž - odsunu se od Waye. Myslím, že mu nevadí, že jsem ho tak využila. "Tak co teď? Právě jsme se zbavili školní coury alias mé nejlepší kamarádky." "Je protivná, ale sexy," prohodí.
To mě popudí. "Proč jsi ji teda tak odpálkoval, když se ti tolik líbí?"
"Protože ty jsi víc sexy než ona."
Jinou odpověď jsem od tohoto vampýra ani nemohla čekat, ale přesto cítím, jak se opět červenám. Strčím do něj v naději, že toho provokování nechá.
"Hm… to mě přivádí k tvojí původní otázce," řekne. "Můžeme nechat tý nudný školy - pochybuju, že ti v upířím světě někdy k něčemu budou rovnice nebo vzorečky - a někam si zajet."
Ten nápad se mi zamlouvá. Ne, že by se mi Wayne začínal líbit (což asi začíná), ale představa, že vynechám jedno nezáživné poledne strávené posloucháním učitelů a čtením učebnic, se mi líbí. Mrknu na Waye, jako že souhlasím a už se pakujeme k parkovišti. Však rodiče budou jen rádi, když budu z dosahu spolužáků plných neodolatelné krve a naopak strávím den s vůdcem našich přátel. Ani nevím, kdy se má nenávist vůči němu tak uboze snížila.
Nasedneme do kabrioletu a vyjedeme z parkoviště. Opět si nasadím své tmavé brýle (stejně jako Way), nechám si čechrat vlasy větrem a poslouchám písničku, kterou zrovna hrají v rádiu. Žádní rodiče, jen já, Way a svobodný den.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Dany Dany | Web | 9. března 2012 v 21:20 | Reagovat

trochu chaotické mi to príde :D ale dobrá kapitola :DD začína sa mi Wayne páčiŤ :D

2 Vicky Vicky | E-mail | Web | 9. března 2012 v 22:20 | Reagovat

[1]: jo, to mně taky :D  :D ale pořád je tu Cedric...... :-D ten se mi asi líbí víc :D  :D ani nevím proč :D

3 Selené Selené | Web | 13. března 2012 v 10:08 | Reagovat

tak co vite třeba Way bude hodny hihihi:-) jinak povídka je opět krásná pěkně se čte...ajedině ¨těším se na další pokračovaní:-)
P.S.honemmmmmmmmm dalšííííííííí

4 Vicky Vicky | Web | 13. března 2012 v 18:19 | Reagovat

[3]: díky moc, vážím si toho, že to čteš :D  :-D  :-) jo, Way... ;-) uvidíš, co se z něj vyklube, to teď nemůžu prozradit!! :-D

5 Selené Selené | Web | 13. března 2012 v 19:02 | Reagovat

děkuji za komentářík... no stihám jelikož jsem ted doma nemocná:-) takze kdyz nemám co dělat tak čtu ahlavně když začnu číst tak nemužu přestat  prostě mě to tak pohltí...

6 Selené Selené | Web | 13. března 2012 v 19:05 | Reagovat

jinak jooooooo dneska se dožiju dalších kapitol..hehehhe :-)

7 Vicky Vicky | Web | 13. března 2012 v 19:45 | Reagovat

[6]: já jsem taky teď byla nemocná... :-( už jsem v pohodě, ale přeju Ti, aby ses rychle uzdravila ;-)

8 Selené Selené | Web | 13. března 2012 v 20:38 | Reagovat

[7]: děkuji jsi zlatá..tak šup šup další kapitolku:D tady tahle je moje oblíbená upířííííííííííííí mucheche..tak hlavní je jestliu jsi už zdravá:-) a děkuji za přání:-)

9 Vicky Vicky | Web | 13. března 2012 v 20:49 | Reagovat

[8]: není zač :-)
devítky se dočkáš... za pár minut, už je hotová :D  :D

10 Selené Selené | Web | 13. března 2012 v 20:54 | Reagovat

[9]: joooooooooo to je lepší než čokoladá:D po tomhle aspon nestlousnu:D tohle mi aspon spříjemní chvilki doma:-)

11 Vicky Vicky | Web | 13. března 2012 v 21:08 | Reagovat

[10]: to jsem moc ráda :-)

12 Liss Liss | Web | 16. března 2012 v 7:30 | Reagovat

Hej, to není fér! Proč je VŽDYCKY ten záporák lepší jako klaďasové?? Way je BOŽÍ! :-D

13 Vicky Vicky | 16. března 2012 v 14:24 | Reagovat

[12]: hm, já se snažila dělat Cedrika, aby byl lepší... ale zdá se, že Way vede :D

14 Erin Erin | E-mail | Web | 22. března 2012 v 14:52 | Reagovat

Ať jde Cedrik k čertu, Way je... Jak řekla Liss! Boží! :-D Muhehe, naše postavy by se měly někdy seznámit, kruci písek. Všechny najednou! :-D

15 Vicky Vicky | E-mail | Web | 22. března 2012 v 20:26 | Reagovat

[14]: to by mě zajímalo, jak by na sebe reagovali!
Steve: Mě tolik holek zbožňuje!
Way: Mě víc. Nejseš čtenářkám tak sympatickej
Steve: Abys věděl, já jsem nejoblíbenější postava povídky Ochránce života a ty na mě nemáš co žárlit!
Way: žárlit? a na tebe? to bych už vážně musel klesnout hluboko...
atd atd... :-D  :-D

16 Salmia Salmia | 24. března 2012 v 19:40 | Reagovat

Jo, Cedric si může klidně trhnout nohou. Místo toho, aby mi připadal boží, mi připadá... podprůměrnej. Oproti Wayovi. Achjo. Nemůžu si pomoct, tmavovlasý kluky zbožňuju. A to že jsou to upíři, to je bonus!!!!!! Doufám, že Anwen/Rachel skončí s Wayem. Cedrica nemůžu vystát! :-D  :-D  :-D

17 Vicky Vicky | E-mail | Web | 24. března 2012 v 19:58 | Reagovat

[16]: každej má svou stinnou stránku :-D ale Cedric by, za to, co udělal v tý kapitole, kterou momentálně píšu, by zasloužil!! :D  :D

18 Selené Selené | Web | 25. března 2012 v 16:13 | Reagovat

co bych asi tak měla čekat od úchyla? z tyhle věty prostě nemužu musím znova přečíst tu povidku to jinak nejde..

19 Lilly Lilly | Web | 18. dubna 2012 v 18:44 | Reagovat

Taky chci, aby mě zachránil před smrtí

Tak to mě rozsekalo:D
Holka, nechtěj:D

20 Lilly Lilly | Web | 18. dubna 2012 v 18:50 | Reagovat

pěkný, pěkný:D přemítám o svém názoru k wayovi..
jelikož já mám ráda slušňáky a nebo POLEPŠENÉ hříšníky:D

21 NikaRoovy NikaRoovy | Web | 22. dubna 2012 v 10:57 | Reagovat

Takový den si asi dnes udělám taky... Nevím proč ale Waye jsem si nějak oblíbila... :-D Jdu na další kapitolu!

22 Isenstar Eragon Isenstar Eragon | Web | 16. června 2012 v 23:15 | Reagovat

Hlášení: Way je docela dobrej a Cedric ja spratek pitomá.
Moc hezky se to čte! :-D

23 Domča Domča | Web | 4. února 2013 v 18:50 | Reagovat

Skvelá kapitola :D ten Way sa mi páči :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama