Kapitola 8. 1/2

3. března 2012 v 18:26 | Vicky |  Začátek konce by Vicky
8. kapitola dopsaná!
Tady je první část! :D
Pište do komentářů!
Budu ráda i za kritiku ;)
pěkné počtení přeju

OSM

Po hodině jsem zvedla hlavu a uviděla u své lavice Shelby a vedle ní nějaké děsně nevkusně nalíčené holky. Culily se na Zacka, kromě Shelby, ta upírala zlostný pohled na mě.
"No jo, tobě se zkrátka člověk nezavděčí," řekla docela naštvaným hlasem. Nechápala jsem, co to blekotá.
"Shel, měla jsi spíš říct: Mrtví se jí nezavděčí," opravila ji jedna bruneta s fialovými proužky ve vlasech. Vypadala jako praštěná maškara. Nic nového, když je to Shelbyina kamarádka.
"Cože? Já vůbec nechápu, co to tady melete," ozvala jsem se nechápavě a dost podrážděně, jelikož mi vadilo, že se tu baví u lavice.
"Shel, ona," ušklíbla Maškara (jak budu tu brunetu nazývat), "se tě na něco ptá. Asi si myslí, že se s ní budeš bavit. Ale ty už kamarádky máš."
"Já se s ní bavit nebudu. Je mi proti srsti vůbec hledět na někoho, jako je ona," odpověděla Shelby panovačně.
"Tak co tu stojíš jako blázen, kterého omylem pustili z cvokárny?" obořila jsem se na ni.
"Chci jen říct, že s někým jako jsi TY, nechci mít nic společného," odpověděla.
"Skvěle, já s tebou taky ne," skoro jsem se usmála, ale zadržela mě její následující slova…
"Ale bohužel mám tu smůlu, že mě asi budeš otravovat, abych náhodou nevyzradila tvé jistě nemalé tajemství o výletě k živým."
"CO?!!" vyjekla jsem a otočila se k Zackovi. Copak mě ani nepodpoří?? Ale Zack byl ten tam. Nejspíš už odešel na další hodinu. Ale jak se Shelby dozvěděla o mém přemístění k živým?? Sledovala nás se Zackem? Každopádně se aspoň pokusím to popřít. "Jak tě něco takového napadlo? Jsi magor?! Proč bych se zrovna já přemisťovala do Světa živých?"
"To mi řekni ty, Meghan. Každopádně to na tebe řeknu,ať chceš, nebo ne," odsekla Shelby a se svými kamarádkami-maškarami odešla z učebny. Tak počkat! Mít další průšvih?? Děkuji, nechci. Rychle jsem běžela za Shelby a když jsem ji dohonila, chytla jsem ji za rameno. Vítězoslavně se ke mně otočila.
"Dobře, tak co chceš?" otázala jsem se a nehty jí zaryla do kůže. Znechuceně odstrčila mou ruku.
"Myslím, že to moc dobře víš," odpověděla. "Rozejdeš se s Zackem, pro začátek." Ale ne, moje tušení se potvrdilo.
Povzdychla jsem si. "Fajn, ale chci vědět, jak ses o tom dozvěděla."
"Tady určuji podmínky já, Meghan, ale jak chceš. I když... možná by ses na to měla zeptat svého kluka."
"Proč?" zeptala jsem se nechápavě. "Snad ti to neřekl...?"
"Víš, včera v noci... za mnou přišel a svěřil se mi, že má o tebe starost. Vůbec nechápu, proč to řekl zrovna mě, protože mu muselo být jasné, že mě absolutně nezajímáš. Ale ze zdvořilosti jsem se ho zeptala, proč. A on mi neochotně všechno vyklopil. Slíbila jsem mu, že nikomu nic neřeknu. A už vůbec ne tobě. Když ses probudila, jistě sis všimla, že tam Zack není, že? Do rána zůstal u mě." Ta věta mi úplně vyrazila dech. Vlastně celé její vyprávění. Poklesla mi bradaa do očí se mi draly slzy. Ale ovládla jsem se, řekla jsem si, že před Shelby se nerozbrečím. Ani náhodou.
"Aha," řekla jsem jen. "Co dalšího?"
"Nepůjdeš na Zimní ples."
"Cože? Ale já musím!"
"A proč? Stejně bys nešla se Zackem," odpověděla.
"No tak jo. Ještě něco?"
"To tedy ano. Chci peníze."
"Ale já je skoro všechny utratila! Zbylo mi asi jen sedm dolarů."
"Nevadí, dáš mi aspoň to." Měla jsem je zrovna v kapse, tak jsem jí je dala. K Shelbyině smůle jsem měla mnohem víc, než 7 dolarů. Dohromady jsem měla asi 15, ale tolik jsem jí nehodlala dávat. Zbylo mi sice už jen osm, ale aspoň něco. Shelby si to přepočítala a pak se škodolibě usmála: "Tak, do zítřka se rozejdeš se Zackem. Jestli zjistím, že jste pořád spolu, máš se na co těšit, Meghan."
Povzdychla jsem si. "A jestli zjistím, že se Rihannon něco dozvěděla, Zack je zas můj, platí? A vrátíš mi peníze a já vyvrátím ten slib, že nepůjdu na ples."
"Fajn, já nic nepovím, ani mé kamarádky. Nikdo jiný o tom neví, takže o nic nejde. Navíc, můžeš mít jiného kluka a Zimní ples je každý rok," řekla Shelby, otočila se a odešla. Její kamarádky ji samozřejmě následovaly. Věděla jsem, že Shelby má teď Dramatický kroužek, a já taky. Ale nechtělo se mi tam jít. Rozhodla jsem se, že nikam nepůjdu a raději se budu flákat. K čemu mi je vlastně dramatická výchova? Došla jsem do pokoje a hodila batoh na zem. Vyměnila jsem si mini-sukni za dříny do zvonu, protože jsem neměla chuť zrovna teď na sebe přivolávat pozornost.
Rozvalila jsem se na posteli a snažila se odpočinout si. Ale v hlavě mi pořád ubíhaly události dnešního rána. Ještě před dvěma hodinami jsem si myslela, že jsem šťastná, zamilovaná holka s tajemstvím, které mi nepřišlo důležité, protože se o něm nikdo nedozví. Jenže teď se mi ten obraz rozplynul, zmizel, a místo něj se objevil výjev opuštěné, beznadějné puberťačky, co se fláká místo Dramatického kroužku. Připadala jsem si tak opuštěně. Se Zackem to stejně už muselo skončit, zvlášť když do rána byl u Shelby. Nechtěla jsem na to myslet. Jak jen mě mohl takhle zradit? Myslela jsem, že ji nesnáší?! Tvrdit si může, co chce, ale pravda je jiná.
Zvedla jsem se z postele a rozhodla se jít ven. Nebude mi o nic lépe, když tu budu zavřená. Venku si aspoň pročistím mysl. Vzlykla jsem a hned na to se pokárala. Nebudu přece truchlit kvůli Zackovi !! Můžu mít tisíc dalších kluků, mnohem lepších, než je ten PODRAZÁK. Podívala jsem se do zrcadla, jestli nemám rozmazanou řasenku, ale naštěstí ne. Donutila jsem se na sebe usmát a s falešnou radostí jsem vyšla z pokoje.
Cestou ven si mě nikdo nevšiml. Na nádvoří bylo krásně, padal sníh, ale nebyla taková zima. Šla jsem se podívat k jezírku na zahradě. Podivila jsem se, protože jezero bylo zamrzlé. Opatrně jsem na něj vstoupila a zkusila, jestli se nepropadnu. Led byl pevný.
Udělala jsem pár nejistých kroků a pak se začala klouzat. Po chvilce mi došlo, že jsem nebruslila už hrozně dlouho. Naposled asi ve čtrnácti letech a když jsem spadla a zlomila si nohu, nechala jsem toho. Škoda, asi jsem zapomněla, jaká je bruslení legrace. Ještě kdybych měla brusle, napadlo mě. Musím si je koupit. Jenže… za osm dolarů? No, uvažovala jsem. Možná by mi kamarádi půjčili nějaké peníze, jelikož brusle od dobré značky, kvalitní, nejsou zrovna laciná záležitost.
Klouzala jsem se po ledě tak dlouho, dokud ze mě neopadal všechen smutek. Dokonce jsem se sama od sebe usmívala a nebyla to žádná falešná radost. Roztáhla jsem ruce a zatočila se tak prudce, až mi podjela noha a spadla jsem nazadek. Zasmála jsem se sama sobě. Jsem to ale trdlo! pomyslela jsem si. No nic, zvedla jsem se a kráčela k zasněženému trávníku, jelikož mi začala být zima.
"Meg?" zvedla jsem zrak ze země a uviděla Demetriho. Co ten tady dělal? Snad nešel taky za školu? Fakt tu chyběl, potřebovala jsem si asi zkazit náladu.
"Demetri? Co tu děláš?" otázala jsem se.
"Odpadla nám historie," odpověděl. "Bruslila jsi?"
"No, spíš jsem se jenom tak klouzala. Ty jsi mě viděl?"
"Jo, šlo ti to. Nemáš brusle? Byla by škoda zahodit takové nadání. A vypadala jsi, že tě to i baví."
"Hm, to asi jo," přitakala jsem a sama sobě se divila, že na Demetriho nekřičím. Přece jsem si s ním chtěla promluvit ohledně Kate. Ale nějak jsem vytušila, že tohle téma bych asi teď začínat neměla. "Ale brusle nemám a zbylo mi jen osm dolarů. Asi budu muset počkat na kapesné od Rihannon příští měsíc."
"To už bude led dávno pryč."
"Tak to mám bohužel smůlu." Zatřásla jsem se zimou.
"Pojď ke mně, zahřeju tě," řekl Demetri něžným hlasem.
"Demetri, ne-" Ale než jsem stačila něco říct, už mě objímal paží a
jeho teplý kabát mě hřál. Ani nevím proč, ale nebránila jsem se. Bylo mi teplo a příjemně a nechtěla od Demetriho pryč. Proč ho vlastně tak nenávidím? Řekl to sám - za své city ke mně nemůže. Já k němu žádnou žhavou lásku necítila, ale přála bych si, abychom byli aspoň dobří kamarádi. Bohužel jsem neměla odvahu mu právě teď mu zlomit znovu srdce. Už tak pro něj bylo dost, že jsem chodila se Zackem. Ale až se s ním rozejdu, budu mít zlomené srdce . Proč to vlastně dělám? Den bez vzduchu bych určitě nějak zvládla a pověst "zlobivá školačka" by mi tak moc nevadila. V minulém životě to byl můj denní chleba.
"No, a co ty? Nemáš být na hodině?" zeptal se Demetri po chvíli. Přišlo mi, jako by mezitím uběhlo několik hodin, ne sekund, co jsme se spolu bavili.
"Hm... jo. Jenže já dnes nemám nejlepší den a na dramatický kroužek se mi nijak nechce," odpověděla jsem.
"Aha. Jsi pěkně tvrdý oříšek - když něco chceš, máš to a naopak když něco nechceš, prostě to neuděláš. Máš drzou povahu," zhodnotil mě. Popravdě mi jeho definice docela lichotila. Aspoň jsem měla jistotu, že něco z minulého života ve mně určitě zůstalo.
"No jo, to jsem celá já." Kráčeli jsme spolu po zamrzlé zahradě a když jsme ji obešli, uslyšeli jsme zazvonění na přestávku.
"Na další hodinu taky nepůjdeš?" zeptal se s provokativním tónem. Překvapivě se mi líbilo, jak se mnou mluvil. Skoro jako kamarád.
"Ale jo, jezdectví mě hrozně baví. Možná mě to trochu uklidní," podotkla jsem a vymanila se z Demetriho objetí.
"Tohle bylo fajn," nadhodila jsem. "To povídání a tak."
"Jo," souhlasil.
"Proč vlastně nejsme kamarádi?" pokračovala jsem.
"Protože já… chtěl jsem, myslel… no nic. Kamarádi." Natáhl ke mně ruku a já ji přijala. "Kamarádi," zopakovala jsem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Erin Erin | E-mail | Web | 3. března 2012 v 18:44 | Reagovat

Bože, ty jedeš strašně rychle!! Já... nestíhám už ani jeden příběh, natož dva :-D Tím jako neříkám, že je to špatně, to ne, ale... omluv prosím mé zpoždění

2 Vicky Vicky | Web | 3. března 2012 v 19:54 | Reagovat

jasně, tvá nepřítomnost omluvena :-D
až skončí víkend, moje tempo se pravděpodobně zase hezky rychle zpomalí :-( kvůli škole, samozřejmě :-?  [:tired:]

3 lilliinka lilliinka | E-mail | Web | 21. dubna 2012 v 9:06 | Reagovat

Normálně já v tom mám zmatek. Nevím, kdo je větší mrcha jestli Meg nebo Shelby:)

4 Isenstar Eragon Isenstar Eragon | Web | 20. května 2012 v 11:39 | Reagovat

Zack je hnusnej, arogantní, idiotskej, zkurvenej (omluvte ten výraz, ale je to tak), debilní a vyblitej děvkař! Kdybych já měla takovího kluka, dala bych mu okamžitě kopačky! ( i když já jsem ještě žádnýho kluka neměla, uznejte je mi jedenáct!)

5 Sunny Sunny | Web | 20. května 2012 v 11:54 | Reagovat

taky je to poznat že je ti jedenáct, když se ti nelíbí nemusíš to tu všude rozkecávat, laskavě si to nech pro sebe

6 Domča Domča | Web | 1. října 2012 v 19:33 | Reagovat

Skvelá kapitola :-)
Tá Shelby je ozaj mrcha a som zvedavá odkiaľ sa dozvedela to o Meghaninom presune do sveta živích

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama