Kapitola 8. 2/2

3. března 2012 v 18:31 | Vicky |  Začátek konce by Vicky

Na jezdectví jsem přišla překvapivě včas. Shelby už tam byla, ale nijak zle se na mě nedívala. Přišla ke mně a zeptala se: "Tak co? Už je Zack volný?"
"Zatím ne, řeknu mu to ještě dnes, nedělej si starosti," odbyla jsem ji a odkráčela ke skupině Profesionálů. Všichni mě mile pozdravili a Zack mi chtěl vlepit pusu. Ale já ho rezolutně odstrčila. Přitom jsem mu nevěnovala jediný pohled. Nechápavě na mě civěl, ale pak toho nechal a začal se bavit s Nathanem. Nevšímala jsem si jich a raději poslouchala, co nám učitelé jezdectví vykládali. Pan profesor říkal, že dnes si uděláme vyjížďku do lesa s Pokročilými a Začátečníci zůstanou ve školním areálu a budou cvičit cval. Ha, ha, Shelby má smůlu, pomyslela jsem si.
Ve výběhu už netrpělivě poskakoval Hélios, jako by tušil, že se něco bude dít - třeba vyjížďka do lesa! Musela jsem se na svého koníka usmát. Připadal mi ještě věrnější, než pes.
Paní profesorka k nám přišla a podala všem podrobnou mapu lesa a jak se tam dostat, kdybychom se náhodou ztratili. Taky jsme se oblékli do jezdeckého oblečení, včetně helem a všichni z Profesionálů a Pokročilých si šli osedlat koně.
"Vrátíte se do konce hodiny, ano? A chci, abyste tu všechno Meg ukázali," naléhala paní profesorka.
"Já se toho ujmu, Dabrio," řekla Stacey, která právě nasedla na svou nevelkou klisničku.
"Ehm, Dabrio?" zeptala jsem se nechápavě. Copak paní profesorce tykají?? divila jsem se.
"Ano, tak mi tu říkají všichni. Ty samozřejmě taky můžeš, Meg. A Thomasovi je ti taky dovoleno tykat." Paráda. Přikývla jsem a nasedla na Hélia. Vedle Stacey a její klisny jsem klusala za ostatními, kteří už vyrazili. Ale Zack na mě čekal. Rychle jsem se začala bavit se Stacey o kdejakých blbostech a dělala jsem, že jsem si Zacka nevšimla. Pokrčil rameny a předjel nás se svým velikým hnědákem.
Když byl z doslechu, oddychla jsem si. "Co ti je?" zeptala se Stacey. "Copak už spolu nechodíte? Ještě včera jste byli jako nejšťastnější zamilovaní na planetě a dneska..."
"Hm, náš vztah se asi trochu zhroutil, protože byl dnes v noci se Shelby. A ani se neobtěžoval mi to říct, zbabělec jeden!"
"Takový on prostě je. Když ho jedna omrzí, nemá to srdce se s ní rozejít, ale už má v záloze deset dalších holek," odpověděla Stacey lítostivě.
"Tak já ho omrzela? Nevypadal na to, a už vůbec se mi nezdálo, že by měl něco se Shelby! Naopak - říkal, jak strašně jí nesnáší."
"Zack je prostě Zack a to nezměníš."
"To asi ne," přitakala jsem a posmutněla. "ale myslela jsem si, že mě… no, miluje."
"Tak to připadá každé, vím to z vlastní zkušenosti." Její slova mě zaskočila. "Ale - nerada o tom mluvím."
"Stacey, jestli tě to trápí, je nejlepší si o tom s někým promluvit," řekla jsem, ale ne proto, že bych to chtěla slyšet. Vím, jak je hrozné, když mě něco tíží a nemůžu se nikomu svěřit. Když jsem ještě byla živá, vždy jsem si o svých problémech povídala s Phoebe a bylo mi hned lépe. Pomáhala mi je řešit a já se zas snažila pomáhat jí.
"Já vím, ale nevím s kým. Všechny kamarádky se mi vždy vysmějí a řeknou mi, že se jen trápím a že bych si měla trochu užívat života - tedy smrti. Ale jak si mám užívat, když se kvůli něčemu trápím?" Podívala se na mě a snad čekala, že se jí taky budu smát.
"Jestli se ti smějí kvůli problémům, nejsou to kamarádky," řekla jsem. "Když jsem ještě žila, měla jsem skvělou kamarádku a navzájem jsme si pomáhaly. Pak problémy samy ustupovaly, protože jsme je vždycky společně vyřešily."
"Já vlastně ani nemám opravdovou kamarádku," odvětila sklesle Stacey. "Eleonora, Sofie Karla a Natálie jsou nejlepší kamarádky a já se k nim obvykle jen tak… připojím - bavíme se spolu, sedím s nimi na obědě a občas k nim i chodím na pokoj, ale nikdy si otevřeně nepovídáme, tedy, ony možná jo, ale ne přede mnou. Vlastně spolu vůbec nemluvíme, pokud zrovna ode mě něco nechtějí."
"Měla by sis najít jiné kamarádky, nebo třeba jen jednu. Hlavně abyste si důvěřovaly, mluvily spolu a měly se rády. To, že s někým sedíš na obědě neznamená, že si tě váží. Ale nechci tě od nich nějak oddělovat, pokud jsi s nimi spokojená."
"Ne, máš pravdu. Jenže - s kým bych se tady mohla kamarádit? Všichni už tu někoho mají."
"A nechceš se kamarádit s námi?" navrhla jsem.
"Koho myslíš?" zeptala se.
"No, já, Nicol, Nicy, Kate, Richard a Demetri. Jsme taková parta, určitě nebudou proti tobě nic mít."
"Ale já nechci… aby mě - litovali."
"Proč by tě měli litovat?" nechápala jsem. Třeba provedla něco strašného a teď ji všichni nenávidí? napadlo mě. Třeba… no… utekla do Světa živých?! A to je důvod k litování? přemýšlela jsem.
"Každý tu zná můj příběh, možná kromě tebe."
Jely jsme po zasněžené louce, daleko za ostatními. Ani jsme je neviděly, ale měly jsme mapu, kdybychom se ztratily. Což, myslím, nehrozí. Pobídla jsem Hélia k cvalu a Stacey udělala to samé.
"Jak se vlastně jmenuje tvá klisna?" otázala jsem se.
"Angel. Je fakt úplný zlato, je klidná, přítulná a někdy, když je mi smutno, mě dokáže utěšit. Ani nevím jak, ale prostě to umí. Chápeš mě?"
"Jo, naprosto," přikývla jsem. "No, a co se stalo mezi tebou… a Zackem?"
"Ani nemusím říkat, ať to nikomu nepovíš, protože tady to všichni ví," pousmála se. "No, taky jsem chodila se Zackem." Podivila jsem se. Ona?! Nic proti, ale nevypadala zrovna na jednu z hvězd, které se Zackovi líbí.
"Vím, co si teď myslíš, ale dřív jsem vypadala jinak." Když si všimla mého nechápavého výrazu, dodala: "Měla jsem krásný, blond vlasy až na zadek, malovala jsem se a oblíkala stylově."
"Aha," kývla jsem hlavou. Jako nějakou Star jsem si Stacey vážně nedovedla představit. Její vlasy měly mrkvovou barvu a byly sestříhané k ramenům tak hrozným způsobem, jako by si je oškubala s pomocí pouhých tupých nůžek. Ale co, v minulosti byla možná hezčí.
"Byla jsem hrozně šťastná, když jsem začala chodit s nejhezčím klukem školy. Myslela jsem, že bude jiný, než ostatní hezouni, jací bývají. Mluvil se mnou otevřeně, smál se se mnou a byli jsme prostě… zamilovaní. Jak jsem si přála, aby nám to vydrželo napořád. Jenže po dvou týdnech jsem k němu šla do pokoje a když jsem otevřela dveře a uviděla ho… muckal se s Shelby. Ani když mě uviděl, nepřestal, dokonce se na mě ušklíbl. Tím náš vztah skončil. Byla jsem z toho zdrcená, měla jsem deprese, nesoustředila jsem se na školu... nakonec jsem ze zoufalství ze sebe udělala tohle. Se Zackem jsem už nikdy nepromluvila - a jemu to bylo očividně úplně putna. Pořád se rozcházel s Shelby a začínal si s jinými - vždycky je podvedl se SHELBY. Včera, na jezdectví, když jsem vás dva viděla… hrozně jste mi připomínaly mě a Zacka. Přemýšlela jsem, jestli tě taky zradí."
Její vyprávění jsem nějak nemohla vstřebat. Bylo mi mizerně… vždycky každou podvede s Shelby!? A nikdy ji nepodvede?? No, sice se s ní rozejde, ale pak se zas dají dohromady. Napadlo mě, že ti dva by se nikdy rozcházet neměli, když se k sobě tak hodí.
"Pro Shelby platí to samé. Každého využije, ale pak se stejně vrátí k Zackovi," dodala Stacey.
"No teda - hrůza," zhodnotila jsem. Už mi ani nebylo líto, že se s ním rozejdu. Vlastně jsem byla Shelby docela vděčná, že po mě chtěla zrovna tohle. Nevím, jak bych to strávila, kdybych je pak někdy přistihla spolu. Nevím, jestli bych zvládla unést podruhé zradu.
"To jo. A hele, díky, žes mi nabídla místo u vás v partě. Jsi moc fajn," usmála se Stacey. Usmála jsem se taky. Bohužel to byl falešný úsměv, nebyla v něm špetka radosti. V hlavě se mi pořád přehrávaly její slova a znovu mě pokoušela deprese. Udělal by tohle Rixon, kdybych byla naživu? napadlo mě. Možná by s Danielou chodil tak jako tak, stejně bychom byli od sebe. Avšak donutila jsem se na to nemyslet.
"Není zač," odvětila jsem. "Závod?" navrhla jsem.
"Jasně!" souhlasila Stacey a pobídla Angel. Ale my s Héliem jsme neměli problém ji dohonit. Za pár vteřin jsme byli před nimi. Stacey zrychlila do trysku, ale stejně nám nestačila. Hélios byl hrozně vytrvalý kůň a proběhl celou louku za pár vteřin. U lesu jsem ho zastavila a čekala na Angel a Stacey. Ty dvě nás s funěním dohonily a Stacey zvedla ruku na znamení porážky.
"Výborně, Hélie!" pochválila jsem svého koně a zasmála se. I Hélios vypadal, že má z vítězství radost. Vytáhla jsem z kapsy mrkev, kterou nám Dabria dala před odjezdem jako "svačinku" pro koně, a strčila ji Héliovi do pusy. Ten ji začal chroupat jako králík a chvíli jsme si dovolili odpočinek. Stacey byla z té jízdy zpocená a uřícená.
"A to jsem si myslela, že jezdím rychle," povzdychla si.
Pousmála jsem se. Vždycky mě hrozně potěšilo, když jsem třeba předjela Phoebe, protože jsem mi to dodávalo pocit, že aspoň v něčem jsem lepší, než ona. Předjet Stacey, Profesionálku, to bylo něco jiného.
"Pojedeš za ostatními?" zeptala se Stacey.
"Hm, asi jo. Chci to tu poznat. Nepojedeš?"
"Ne. Jsem tak unavená a asi se vrátím do Death. Kdyby ses ztratila, ostatní tě určitě najdou a snad se vyznáš v mapách, ne?"
"Jasně," odpověděla jsem, ale pravda byla pravý opak. Mapy byly moje slabá stránka. Když jsem ještě žila, bez problémů jsem se dostala k sousedům - ale kdyby mi někdo dal mapu a řekl, ať se tam dostanu s její pomocí, asi bych tam netrefila. Ale nechtěla jsem před Stacey vypadat jako úplně nemožná. Zamávala jsem jí a vjela do lesa. Ještě jsem viděla, jak Stacey odjela pryč a pak jsem se vydala vstříc přírodě Světa mrtvých.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Isenstar Eragon Isenstar Eragon | Web | 20. května 2012 v 11:49 | Reagovat

Já bych Zacka nejradši uškrtila holíma rukama. Co si to vůbec dovoluje? Je to rozmazlenej spratek. Je mi z něj na :-!.

2 Domča Domča | Web | 3. října 2012 v 17:49 | Reagovat

Pekná kapitola :-)
Ach ten Zack :-x z toho ako si ho v tejto kapitole opísala, sa naozaj dokonale hodí k Stacey

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama