Kapitola 20.

11. dubna 2012 v 20:10 | Vicky |  Jiný Svět: Zapřená
Ahojte, po dlouhé době zas jedna delší kapitolka ;)
Musím se teď trochu polepšit, když poslední dobou přibývaly kapitoly
tak pomalu.
Tak doufám, že se bude aspoň líbit ;)

DVACET

Díky své upíří individualitě kličkuji mezi skalami jako vítr. Dean se žene někde za mnou. Ano, říkal sice, že je rychlejší, než obyčejný člověk, ale o dost lepší reflexy tedy soudě mě nemá.
Vyhýbám se šípům, kterými nás Cole s Cedrikem zasypávají a skloňuji se pořád častěji a častěji. Dohánějí nás - aspoň tedy Deana. Ale nemohu ho opustit. Nemohu ho nechat napospas okřídleným psychopatům. Otáčím se a v tu chvíli vidím, jak se Cedrikův šíp zabodává Deanovi do stehna. Kruci!! Bez zaváhání se k němu vracím a jeho paži si dávám kolem svého krku a táhnu ho za sebou jako hadr. Není pro mě obtíž vléct ho takhle za sebou, ale Dean sténá bolestí a z nohy mu krvácí a musím přiznat, že díky vůni jeho krve jsem docela dezorientovaná. Zorničky mám rozšířené a ani si neuvědomuji, že v hlavě se mi vlastně prolínají úplně jiné myšlenky.
Nevím, co mám dělat. Šípům uhýbáme jen tak-tak, ale čím víc utíkáme (v Deanově případě jen plazí), tím rychleji Dean krví a tím větší je pravděpodobnost, že vykrvácí úplně. Jeho rána není žádný škrábanec.
Zahýbám za roh a opírám Deana o skalní stěnu. Vidím, že pár metrů odtud je schovaná jeskyně za křovím. Sotva jsem si jí všimla, ale nenápadně naznačuji Deanovi, aby se tam doplazil.
"Zdržím je."
Vracím se a jen se modlím, aby po mně přestali střílet.
"Hej, okřídlení parchanti, to se jako fakt chcete chlubit tím, že střílíte na holku?!" křičím na ně. Doufám, že je to nerozzuří ještě víc. Chci jen, aby se uklidnili a pochopili, že ode mě jim žádné nebezpečí nehrozí. Aspoň zatím.
"Mohli bychom zařídit, abys také létala, ale asi bys brzy zamířila do pekla, s tou svojí vampýrskou duší, co, Rachel?" otáčí se na mě a sklání luk s dalším připraveným šípem.
Nemám jim co říct. Budu je ale muset nějak zdržet, aby se Dean stačil schovat.
"Proč to děláte?" spustím jako malá holka. Už nevím, co by na ně zabralo, tak se přinutím k pláči. "Milovala jsem tě, Cedriku!! Takhle mi oplácíš svou lásku?!!" Ano, už hysterčím, ale připomínám vám, že je to hrané. K slzám jsem se sice donutila, ale k tomu, abych toho chudáka nade mnou litovala, bych se nepřiměla, ani kdyby mi vážně hrozil ten šíp.
Cedric na mě hledí docela vyjeveně. Tohle zřejmě nečekal. Jeho oči se vpíjí do mých. Škoda, že neumím hypnotizovat.
"Rozmazlenej spratek to je, zastřel jí, nebo to udělám já," vráží do bratra Cole a svalnatým loktem drcne do Cedrikova.
"NE!!!" vřískám. Ještě bych mohla začít prosit, ale na to je moje ego moc vysoko. Už proto, že mi tohle divadlo takhle žerou, zvlášť Cedric. A Cole? Ten mě vůbec nezná, takže mou povahu odhadnout nemůže. A Cedric zatím zná jen mou citlivou stránku, tu lidskou, takže mám velikou výhodu.
Slzy mi stékají po tváři a já na bratry Lockwoodovy upírám "psí oči". Co jsem to jen zahlédla? Nejisté mrknutí cedrikova oka? Nebo skoro nepostřehnutelné zvlnění rtů? Je mu mě snad líto? Ano! Přesně to jsem potřeboval. Ovšem Cedrika bych nikdy nezařadila mezi ty slabší, kteří se hned slitují, k tomuto divadlu mi zbývá ještě kus práce.
Zamrkám též já a dávám volnost dalším slzám.
To už je Cole netrpělivý.
"Panebože, Cede, jsi malá holka nebo kdo?!!" A touto větou všechno kazí. Cedric má na tváři zas svůj kamenný výraz a odhodlaně natahuje šíp do tětivy. Vystřeluje.
Nechám ho myslet si, že šíp zasáhl terč a uhýbám ani ne o milimetr. Šíp zastavuji tím, že si ho skřípnu v podpaží a rychle se skácím na zem. Vypadá to (pro ostatní), že šíp zasáhl
mé srdce. Ale tak to jen vypadá. Vzdychám a zavírám oči. Bylo to dost přesvědčivé? Těžko říct, avšak určitě se to brzy dozvím. Slyším pleskání křídel o sebe a pak i dechy Colea a Cedrika. Přistupují ke mně.
"Pojď, Cede! Musíme najít Dýni. Nebude daleko!" říká Cole bratrovi, ale Cedrika cítím přímo u sebe. Cítím na sobě jeho pohled. Cítím jeho studený dech. Cítím na tváři slzy… ale ne mé. Patří jemu.
A v tu sekundu si vytahávám šíp z podpaží a zabodávám ho Cedrikovi do břicha. Původně to mělo být do srdce, ale jelikož náš okřídlený parchant uhnul, trefila jsem se jinam. Do řiti!! Tohle ho určitě nezabije, ale myslím, že ani rána do srdce by mu příliš neublížila. Vždyť je nesmrtelný! A do břicha? Možná ho to na pár minut, možná na dvě, zastaví, ale musím jednat rychle.
Shazuji ze sebe jeho tělo. Je omráčený. Asi šokem. No jo, kdo by čekal něco takového od ubrečeného spratka?? Cedric očividně ne.
Zato Cole ano.
"Zabiju tě."
Rozbíhám se zpět ke skalám, směrem nahoru a on mi je v patách. Snažím se nezakopávat o každý blbý šutr, a nezpomalovat se každou slepou uličkou - musím se vždycky vrátit tam, kde jsem byla, nebo pokud skalní stěna nade mnou není moc vysoká, mohu na ni vyskočit.
To udělám i tentokrát. Už jsem zase hezkých pár metrů nad zemí. Cole mě ale chytá za patu a strhává mě zpátky. Padám mu přímo do náruče. Skvěle. To jsem tam mohla rovnou připravit ostré hroty, abych se na ně mohla nabodnout. Bylo by to určitě méně bolestivé, než se skácet do náruče padlého anděla.
Náraz zas není až tak tvrdý, padám přímo na jeho pevné, svalnaté paže. Musím říct, že kdyby to byl někdo jiný, než Cole (nebo jeho nyní invalidní bratříček Cedric), možná bych si připadala jako v nějaké romantické komedii. Dívka padá, padá do strže smrti, už se loučí se světem… ale vtom se objevuje její milovaný a zachraňuje ji. Konečně se políbí a vyznají si lásku. Šťastný konec a zároveň začátek něčeho nového.
Vrážím Coleovi pěstí.
Nepodaří se mi vymanit z jeho sevření, to bohužel ne, ale Cole si překvapeně sahá na nos, zda-li je celý. Smůla pro mě, že ano. Moje rána nebyla tak tvrdá, protože jsem byla ještě napůl ve své pitomé romantické scénce.
"Pusť mě, ty hajzle!!" obořím se na něho a už vidím jen jeho škodolibý úsměv.
"S radostí, Rachel. Užij si let."
Význam jeho slov chápu až tehdy, co mě hází možná sto dvacet metrů daleko, směrem, odkud jsme sem přijeli s Deanem. Mé tělo letí vzduchem až do lesa, a nakonec se zastavuje díky nějakému stromu, na který tvrdě narážím. Mé tělo se po kůře plné smoly sesunuje a sesypává na jehličí, listy a kameny a můj bolestný vzdech tentokrát není hraný. Au, cítím krev a pálí mě odřeniny a šrámy, bolí mě celé tělo včetně hlavy, ale všechno se postupně hojí. Naštěstí rychle.
Ani po zahojení se necítím tak skvěle, ale odhodlaně se vracím zpět ke skalám. Kulhám, protože hluboké rány na pravém lýtku se ještě nezacelily, ale žiju. To je hlavní.
Cedrikovo tělo nevidím. Jdu opatrně, jelikož nevidím ani Colea nevěřím tomu, že by si myslel, že jsem mrtvá. A doufám, že na mě odnikud nevyskočí a nezlomí mi vaz. Nevím, jestli bych si ho dokázala dát dohromady.
Všímám si křoví, za kterým je jeskyně. Konečně. Za listy vidím černé kučeravé vlasy a občas se hlava i pohne, takže snad ještě není pro Deana konec. Ještě ho stihnu zachránit. No, ale to musím pohnout, zrychluji krok, nepřestávám však dávat pozor na místo, kam jdu. Okřídlený tu může stále být a brousit si na mě další šíp. Nechtěla bych být střelená
znovu.
Už jsem u křoví a nikdo na mě nezaútočil, takže usuzuji, že bratři Lockwoodovi vzali roha.
Rychle odhrnuji křoví.
"Deana? Jsi v pohodě?" nakukuji do jeskyně.
Vtom se ke mně hlava otáčí obličejem. Zastavuje se mi snad tep.
"Překvápko!"
Cole. Než stačím uskočit, popadává mě za vlasy a trhavě se mnou škubne do tmavé jeskyně. Chci se postavit a zaujmout bojový postoj, přece se nenechám zabít opelichaným vrabčákem, ale pozdě si všímám, že prostoru tu není moc a uhodím se hlavou o nízký strop. Au. Sekám sebou zas na zem a to už mi Cole nedovolí se zvednout. Chytá mě za zápěstí a nutí zůstat ležet.
"Kde je Dean?!" vyštěkávám na něj a vzápětí mu plivnu do obličeje, protože mi jeho hlava dost překáží v rozhledu.
"Malá mrcho!" oslovuje mě Cole a stírá si slinu z tváře jednou rukou. Toho využívám a té druhé na svém zápěstí rychle vysmekávám. Následovně se překulím a když se po mně Cole natahuje, kopnu ho do obličeje. Však ona se mu uzdraví.
Syčí bolestí a upravuje si nos. Když jsem ho udeřila, ozvalo se hnusné křupnutí, takže si kosti vrací zas na místo. Rychle se plazím po jeskyni a hledám Deanovo tělo. Támhle! V rohu se hrbí mužská postava. Když k ní konečně dolezu, vidím Deanův upocený obličej zkroucený bolestí a otevřenou ránu na noze od šípu. Dlouho nemůže přežít.
"Rachel," sykne, ale jeho hlas nahradí skučení.
"Ššš, nemluv. Dostanu tě odsud," uklidňuji ho, ale svým slibem si vůbec nejsem jistá. Pokud ho odtud vytáhnu, kdoví, jestli bude ještě žít.
"Jak dojemná situace, nemyslíš, Deane?" ozývá se za mnou Coleův hlas a najednou slyším, jak se láme kost. Dean křičí bolestí a naříká, ale já si stále neuvědomuji, co se děje.
Chytá se za levé lýtko, ale Cole jeho ruku velice rychle zas odtahuje.
"Zlomil jsi mu nohu?!!" vyjedu na Colea.
"Teď mám jistotu, že odsud sám neuteče," slyším jeho spokojený hlas. "Leda by se chtěl plazit," dodává s úsměvem. V jeskyni je tma, ale já moc dobře vidím ten jeho krutý škleb.
"Ty hnusná, opelichaná nestvůro!! Kde bereš to, že ho tu nechám!? Radši sama zemřu!!" křičím na něj a ještě chvíli vnímám ozvěnu, jenž se odráží od vlhkých skalních stěn.
"Ne, tebe už jsem se pokusil zabít, pamatuješ? Ale tady Dýňátko tě osvobodilo. Škoda, že tentokrát nezachráníš ty jeho."
"Přestaň!" Vidím, jak se Cole natahuje k Deanovo ruce. "Nech ho žít!! Co ti provedl?"
"Je to jen člověk," odpovídá klidně, načež mu v milisekundě láme další kost, tentokrát v té ruce, kterou jsem nestihla zachránit. Z očí se mi hrnou slzy. Proč ho nikdy nestihnu zastavit?? Pláču a pláču a na nic jiného se nezmůžu. Dean umře. Vidím jeho poraženecký výraz a to mi do očí vhání nové a nové slzy. Ještě žije. Na jak dlouho? Nechci tu jen sedět a přihlížet, jak umírá, ale musím si přiznat, že jsem prohrála. My jsme prohráli. A to je svět. Svět, kde nejsou moji rodiče, aby mě vyvarovali od další katastrofy. Svět, do kterého nemohu zasahovat ani já. Svět, který je plný zla.
"Prosím tě, nemůžu vystát, když mi tady děcko řve," povzdychává si Cole naoko. "Nechceš se jít vybrečet ven? Já to tu s tvým kamarádem hezky pomalu ukončím…"
"Nenávidím tě!!" Nejraději bych po něm skočila a zbavila ho jeho hnusného úsměvu! Ale vím, že by se jen více naštval a ukončil by Deanův život ještě bolestivěji.
"Já vím… ale nabízím ti mír," natahuje ke mně ruku. Se zbláznil, ne?! Jsem si jistá, že to jen hraje, třeba mi chce taky zlomit ruku. "No tak, podej mi ruku. Správní přátelé si je
obvykle podávají, aby si vřele odpustili to, co si provedli."
"Jdi někam!!" odtahuji se od něj co nejdál.
"A co kdybych vrátil Dýňátku život?"
"Nejsem tak naivní, vím, že ho chceš zabít!" Z hrdla se mi vydere vzlyk z toho, že jsem to vyslovila.
"To je pravda… A taky umře. Ale ne dnes." Najednou je u mě a pod krkem mi drží šíp. Kde ho sebral?? divím se.
"Nebo tě může zabít stejným šípem, který jsem střelil tvýmu kamarádovi do nohy!" Hlas má plný chladu a naskakuje mi z něj husí kůže. Kdybych se pohnula, hrot by se mi zapíchnul do krku.
"J-Jak ho chceš zachránit?" koktám.
"Chytrá holka," pokyvuje spokojeně hlavou. "Hned teď se vrátíš k ostatním do města. Nevrátíš se, abys Deana hledala! Protože jestli ano, zabiju ho a tentokrát k němu nebudu tak shovívavý! Je to jasné?!" Nemluví ani nahlas, ale jen slova mi nahání takovou hrůzu. Bude ho držet u sebe a s Cedrikem ho budou mučit. Je mi jasné, že ho nepropustí.
"Zabijete-"
"Ano, zabijeme, jestli ihned nevypadneš," sykne a tím přeruší mou otázku. "Chceme si s Deanem udělat pánskou jízdu, takže žádné holčičky, ano? Utíkej za maminkou, než si pro ni také přijdu." Věnuje mi škodolibý úsměv a než se naděju, zase letím vzduchem. Teda, měla bych si už vážně pořídit křídla, pomyslím si navztekaně. Tentokrát je naštěstí náraz jen na louku, protože jsem letěla mnohem dál, než předtím.
Upadla jsem na trávu, takže žádné zranění nemám, ale nemohu říct, že mě nic nebolí. Pomalu si sedám a uvažuji o své situaci. Nemohu ho tam nechat, s Colem a jeho praštěným bratrem, který si jistě po probuzení z omráčení bude vybíjet zlost na Deanovi. Takhle to rozhodně nenechám! Když konečně najdu spojence, který mě nezradil, nechám ho napospas okřídleným psychopatům! To jsem skvělá přítelkyně, zajímalo by mě, jestli Aileen ještě vůbec žije. No, měla by být v pořádku, když už jsem s ní dlouho nebyla v kontaktu.
Přiznejme si to - přináším smůlu a smrt lidem kolem sebe.
Škoda, že to neplatí pro některé jedince.
Zvedám se a rázuji si to k motorce. Přivedu pomoc a jestli se vrátíme včas, možná ještě stihneme Deana zachránit.
Naštěstí jsem tak nějak odkoukala, jak se řídí tato spleť šroubů, plechu, kol a dalšího nářadíčka, takže po chvíli se mi i podaří nastartovat. Sakra, v těchto věcech se vůbec nevyznám. Rachel na motorce, to by rodiče koukali, pomýšlím sarkasticky na své "věznitele". Jinak na ně ani pomýšlet už nemůžu. Udělali mi ze života peklo. A já se snažím dostat z něj ven, takže myšlenky na minulost zaháním.
Když dobíhám k motorce, koutkem oka zaznamenám pohyb. Otáčím se a za stromem si všímám postavy… nedokážu odhadnout, zda je mužská, či ženská. Vidím, jak jde za strom, ale zřejmě nemá v úmyslu se mi ukázat. Chce si tu snad se mnou někdo hrát na schovávanou??!! Už-už se za tou postavou chci vydat, ale včas si vzpomenu na Deana. Na postavu za stromem rychle zapomenu a nasednu na motorku.
Motorka se rozjede moc rychle, což nečekám a letím rychlostí asi dvě stě km za hodinu a sotva se stačím podívat, už jsem ve městě. Ani ne za minutu už "parkuju" před mrakodrapem, na lidi nepomýšlejíc se vrhám ke dveřím a prudce na ně buším.
Po chvíli mi otevře Artur. No, toho jsem zrovna chtěla vidět. Vběhnu dovnitř a rozhlížím se po Selené. Ta si bude vědět rady. Kde jen může být?? Rozrazím dveře do kanceláře vousáče, ale za stolem sedí pouze on a Selené není nikde k nalezení.
Obracím se tedy na vousáče.
"Kde je Selené? Potřebuju s ní naléhavě mluvit!" křičím na něj.
"Klid, holka, je ve své pokoji," uklidňuje mě Archibald, no já moc klidná nejsem. "Pokoj číslo 12 ve třetím patře. Neměla by mít zamčeno," dává mi instrukce a já se vracím zpátky na chodbu, odkud rychle vylétnu po schodech. Ve třetím patře div že nevybourám dveře do Selenina pokoje a volám její jméno. Odpověď ale neslyším, jen mrtvolné ticho linoucí se malým bytečkem.
Pak vcházím do kuchyně. Na stole je její mobil, otevřený přímo na stránce "zprávy". Nemohu si pomoct, musím ji vlézt do soukromí a otevírám zprávu, která jí přišla před patnácti minutami. Je od neznámého čísla.

MAME PROBLEM. PRIJD DO DESETI MINUT. C
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Niala Niala | E-mail | Web | 11. dubna 2012 v 21:11 | Reagovat

Tak to je asi ta nejlepší kapitola! Totálně jsem se rvala smíchy u tohohle: "Původně to mělo být do srdce, ale jelikož náš okřídlený parchant uhnul, trefila jsem se jinam. Do řiti!! Tohle ho určitě nezabije..." Váženě jsem byla pomalu pod stolem. Píšeš skvěle! Honem další kapču! A na mém blogu už je i 11. jestli ses tam dostala ;-)  :-D  :-D  :-D

2 Vicky Vicky | E-mail | Web | 11. dubna 2012 v 21:48 | Reagovat

[1]: Děkuju moc :-D Vím, že nemám zdaleka tak dobrý hlášky, ale jsem ráda, když rozesmějou :-D Další tu bude tak nejpozději o víkendu, protože zítra se slavnostně vracím do školy! :-?

3 Dany Dany | Web | 11. dubna 2012 v 21:49 | Reagovat

to je krava :D (sroy :D) ona buide so cedricom spolupracovat? :/// (cedric moze byt aj dobry... a cedric to nemusel ani poslat ale to rpve ma napadlo.. ona bola ta postava v lese :))

4 Erin Erin | E-mail | Web | 11. dubna 2012 v 21:54 | Reagovat

Ježiši, já bych zlomila něčí vaz. Natřikrát! :-D Asi si vezmu Coela pod scůj probnohled a trochu ho vyzpovídám... Kapitola je beze sporu naprosto úžasná! Ostatní jsem ti už sdělila jinde :-D  :-D

5 Dany Dany | Web | 11. dubna 2012 v 21:58 | Reagovat

[4]: vyzpovidaš? :D ja ho zbijem :D Cole !! si ma nepraj :D Dean taky fajny šrac zlaty mili atd... (kkopu dalsich sladkych rečičiek okolo) a oni mu toto urobia? co ho chce premenit na anjela pedleho ci to sa neda? :DDDDDD  :((

6 Vicky Vicky | E-mail | Web | 11. dubna 2012 v 22:02 | Reagovat

[3]: Nic neprozradím... nech se překvapit :-D  :-D a Selené... abych tu furt tak netajnůstkařila... JE to ona :-D Ano, přímo ona!
[4]: "probnohled" ?? O_O Co to je? Nějaký tvůj vynález?? :D  :D
Opět děkuju, děkuju, děkuju... :-D To sem ráda že jste mě ještě neodepsaly :D

7 Erin Erin | E-mail | Web | 11. dubna 2012 v 22:09 | Reagovat

[6]: Co to je? Rozhovor, oproti kterému byl Wayův procházka po obláčcích.

Zpráva pro Colea: Těš se, zlatko 8-)

8 Liss Liss | Web | 12. dubna 2012 v 17:36 | Reagovat

Skvělá kapitola, těším se na mučeníčko.
Co máte všichni proti Coleovi? ;-)  ;-)  ;-)  :-)

9 Vicky Vicky | E-mail | Web | 12. dubna 2012 v 19:20 | Reagovat

[8]: Haha, podařilo se mi obrátit ho proti tady... skoro všem :-D Tebe koukám neodradil :D  :D Jak dlouho se ho ještě budeš zastávat?? :-D  8-O

10 Liss Liss | Web | 12. dubna 2012 v 19:34 | Reagovat

nevím. až se mi přestane líbit. :D  ;-)
Já byla vždycky jiná, takže bych řekla, že se ti to asi nepodaří. (Proč jsou všichni smajlíci bez nosu nepoužitelní? Nechci podporovat pinokia!)

11 Joelli Joelli | E-mail | Web | 12. dubna 2012 v 20:09 | Reagovat

Cole je správnej záporák, nic proti němu nemám, jenom by mě moc, moc, MOC zajímaly odpovědi na některé otázky! :-D

12 Vicky Vicky | E-mail | Web | 12. dubna 2012 v 21:03 | Reagovat

[11]: Nezaručuji, že odpovím na všechny, ale klidně se ptej :D

13 Joelli Joelli | E-mail | Web | 12. dubna 2012 v 21:30 | Reagovat

[12]: Fakt? :-D :-D Muhehe, tak to jo! A Hele... Liss se Colea bude držet jako klíště psa! :-)

14 Liss Liss | Web | 12. dubna 2012 v 21:53 | Reagovat

[13]: hele, já umím psát i sama!! Ale jo, máš pravdu. Konečně jsem si našla svého hajzlíka a toho budu zbožňovat. :))) Ale Way je samozřejmě taky kousek. Budu si muset sepsat seznam chlapečků, kteří jsou jednoduše k nakousnutí. To bude lejstro :-D

15 Erin Erin | E-mail | Web | 12. dubna 2012 v 22:17 | Reagovat

[14]: Jéje, tak promiň

16 Vicky Vicky | E-mail | Web | 12. dubna 2012 v 22:19 | Reagovat

[13]: No, to se má na co těšit :-D
[14]: To by mě zajímalo, koho bys tam napsala! ;-)  :D A nemyslím jen z mojí povídky :D

17 Liss Liss | Web | 13. dubna 2012 v 18:18 | Reagovat

[16]: tak já to sepíšu :-D  :-D  :-D

18 Niala Niala | E-mail | Web | 13. dubna 2012 v 19:22 | Reagovat

[8]: Stojím pevně při Liss!! Colea se nikdo nesmí ani dotknout, ještě by mu poničili tu pěknou tvářičku... Zvlášť když je jeho představitel i v mojí povídce :-D  :-D  :-D

19 Vicky Vicky | E-mail | Web | 13. dubna 2012 v 20:48 | Reagovat

[18]: Cole je ZÁPORÁK!!! co na něm všechny vidíte???!!!! O_O  O_O  O_O

20 Niala Niala | E-mail | Web | 13. dubna 2012 v 20:50 | Reagovat

[19]: Pěknou tvářičku, a já vždycky byla na ty tajemné, zlé a zkažené. Nějak se to tu bouří... :-D  :-D  :-D

21 Niala Niala | E-mail | Web | 13. dubna 2012 v 20:54 | Reagovat

[19]: Mimochodem, jak Coleovi spadla Rachel do náručí, v tu chvíli bych si to s ní s radostí vyměnila. Ale pokud tě to uklidní, závidím jí i Waye, nicméně... Cole pro mě (a řekla bych že i pro Liss) jasně vede! :-D  :-D

22 Vicky Vicky | E-mail | Web | 13. dubna 2012 v 20:59 | Reagovat

[21]: Way se mi tu pěkně bouří, vadí mu, že už není středem pozornosti ON. A... mimochodem, je sice hezké, že by sis to s Rachel na tu chvilku vyměnila, ale on s ní poté smýkl do lesa a kdyby nebyla upírka, vaz by měla zlomený raz dva :D  :D Takže nevím, jestli bych s ní měnila i já :D

23 Liss Liss | Web | 13. dubna 2012 v 21:32 | Reagovat

Bohužel se ti nějak nedaří dělat ze záporáků záporáky :-D nechci se Waye nijak dotknout, podle mě jsou skvělí oba ;-)

24 Niala Niala | E-mail | Web | 13. dubna 2012 v 21:33 | Reagovat

[22]: Tak to by byl problém... No, jak jsem řekla, jen tu část padání do náruče, jinak víc nic. :D  :D

25 Niala Niala | E-mail | Web | 13. dubna 2012 v 21:34 | Reagovat

[22]: Jinak Wayovi vzkaž, že i k němu vzhlížím jako ke svatému obrázku. :-D  :-D  :-D  :-D

26 Vicky Vicky | E-mail | Web | 13. dubna 2012 v 22:07 | Reagovat

[23]: :D To mám teda smůlu! :D
[25]: Ok ok, bude potěšen 8-)

27 Lauren Lauren | Web | 14. dubna 2012 v 17:48 | Reagovat

Omlouvám se, že jsem se dostala ke čtení až teď. Během týdne nestíhám nic, jak bych chtěla.
Mně se na tvém psaní hrozně líbí ten smysl pro humor. Poslední dobou si dost vážím toho, když můžu číst něco, u čeho se můžu zasmát. Snad Dean vyvázne, držím mu všechny palce. :)

28 Vicky Vicky | E-mail | Web | 14. dubna 2012 v 18:55 | Reagovat

[27]: To znám, taky si řeknu, že udělám tohle a tohle... a nestihnu to. Vždycky mi do toho něco vleze. Takže taky nemůžu slíbit, že do konce víkendu bude další kapitolka :// Zítra se budu muset hrozně učit, protože ve škole budeme psát 4 testy... :( :( No, nějak jsem se rozepsala.
Jsem ráda, že můj smysl pro humor za něco stojí ;) Ale neprozradím Ti, jestli Dean vyvázne nebo ne :-P  :-D

29 Selené Selené | Web | 18. dubna 2012 v 19:04 | Reagovat

no wow to je kapitola:-)

30 NikaRoovy NikaRoovy | Web | 28. června 2012 v 13:31 | Reagovat

No tak to jsem nestihla... ale hned jak jsem přišla ze školy tak jsem se na to vrhla! Fakt úžasný. Obdivuji, že uděláš ty kapitoly taaak dlouhý!  Jdu na další! :-)

31 Domča Domča | Web | 3. března 2013 v 17:18 | Reagovat

asta...toto je parádne :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama