Kapitola 20. 2/2

4. dubna 2012 v 22:16 | Vicky |  Začátek konce by Vicky
Lidé v Death nejspíš nezpozorovali, že se mezi nimi pohybuje bývalá vražedkyně Lesního klanu. Nevšímali si mě, pravděpodobně mě měli za obyčejnou mrtvou. Když jsem se dostala k internátu, spadla mi brada. Stavení vůbec nevypadalo jako škola. Na hradbách byly obří plakáty s nápisy AŤ ŽIJE SVOBODA a celkem působila divně. Tohle by učitelé nedovolili, pomyslela jsem si. Jak ale řekl Zack, od útoku se nevyučovalo, takže rozjařené puberťáky asi nechali dělat, co chtěli.
Vešla jsem otevřenou branou a na nádvoří zpozorovala studenty. Nejspíš měli mejdan (proč mě nikdo nepozval?), protože falešně zpívali do hudby a trapně tancovali. Nikdo si mě nevšímal. Vyhovovalo mi to. Překvapilo mě, že Zack na nádvoří nebyl. Mí kamarádi také nebyli přítomni.
Zavítala jsem dovnitř, do budovy. Batoh s mými věcmi mě tížil, tak jsem se rozhodla odložit si ho do pokoje. Ani mě nepřekvapilo, když jsem tam spatřila Nicol spící na posteli. Nechtěla jsem ji budit, tak jsem si vzala ze skříně župan a zavřela se do koupelny.
Za ty týdny jsem úplně zapomněla, jaké to je nechat po sobě téct horkou vodu. Celkově mi bylo skvěle, jako kdybych se probudila ze zlého snu. Tedy, pokud jsem nepočítala stesk po Rixonovi a mrtvých kamarádech.
Zabalila jsem se do županu a přitiskla se k topení. Byla jsem ráda, že jsem se vrátila. Zadoufala jsem, že mi ta radost vydrží... alespoň do mé další smrti.
Z pokoje jsem uslyšela kroky a usoudila jsem, že Nicol se probrala. Zvládne můj návrat bez šoku? Bude mě stále nenávidět? Bude mít radost? Když to nezjistím, nebudu schopna na své otázky odpovědět.
Nicol vzala za kliku a začala jí lomcovat, když zjistila, že je zamčeno.
"Hej, spratkové!" vztekala se a bouchala do dveří. "Koukejte ty dveře okamžitě otevřít! Není to vtipný!" křičela. Dalo mi zabrat, abych se nerozesmála. Ale abych Nicol ještě víc nerozzuřila, pomalu jsem odemkla a otevřela dveře. Spatřila jsem Nicol, jak už má polootevřenou pusu, jak na mě chce spustit salvu nadávek, ale když si uvědomila, že jsem to já, nebyla schopna slova. Doslova oněměla.
"Ahoj, Nicol," hlesla jsem chabě. To, co jsem nečekala, byl pronikavý vřískot, jež spustila. Nenapadlo mě, že by se mě bála. Když mě viděla naposled, Rihannon po ní chtěla, aby mě má kamarádka navždy zničila. A kdyby to tenkrát udělala, možná by mi teď bylo líp. Když jsem viděla to zděšení, strach, podlomily se mi kolena a upadla jsem na tvrdou zem.
Konečně zmlkla. Sesunula se za mnou na podlahu a se slzami v očích si mě prohlížela, jako bych byla kdejaké zjevení. "T-ty už n-nejsi... zlá?" zeptala se a mě její otázka přišla hrozně legrační. Kdyby se zeptala v mé staré škole, ve Světě živých holek na mě žárlících, jestli jsem BYLA zlá, odpověď by určitě zněla "ano". Pravda, dělávala jsem jim naschvály, občas se jim i posmívala, flirtovala s jejich kluky a opisovala od nich úkoly - takže by měly důvod tvrdit, že jsem byla zlá. Nedivila bych se jim, ani trochu. Ale jsem si na 87% jistá, že teď bych něco takového už neudělala. Možná. Ani před přeměnou jsem nebyla žádný andílek. Teď snad ano?? Jak jsem si o sobě vůbec mohla myslet, že jsem se změnila k lepšímu? Už kvůli mé minulosti nebudu nikdy svatá. Štěstí, že moc dlouho už všechno tohle trvat nebude.
"Ne, doufám, že ne," řekla jsem po chvíli a stále se pokoušela nenechat se přemoct smíchem. Čemu jsem se vlastně tak hihňala? Dost často se sama nechápu. Nicol to zřejmě taky nedošlo.
Nasucho polkla a pak taky propukla ve smích. Ze slz zděšení se staly slzy radosti. Objala mě a smála se spolu se mnou. V tu úžasnou chvilku jsem snad na vteřinku zapochybovala o tom, jestli stále chci být zničena. Ale samozřejmě že chci. A navíc, tady nešlo o mě, ale o mou zkaženou duši, která si nezasluhovala dál přetrvávat a ubližovat.
Třešnička na vrchu byla to, že díky Nicolina křiku do pokoje přiběhl Zack s Demetrim a... překvapivě se nehádali a nepopichovali. Zírali na mě s Nicol a nemohli se pohnout z místa. "M-Meg? Kotě, jsi to TY?" zeptal se po chvíli Zack. Pro jednou jsem si nevšímala jeho poznámky a snad poprvé v posmrtném životě jsem byla hrozně ráda, že ho vidím. Vstala jsem a vrhla se mu kolem krku. Má reakce ho očividně dost překvapila a nejspíš usoudil, že tohle nejsem. Kde se ve mně vzal ten soucit?
Když jsem se odtáhla, výhružně jsem sykla: "Tohle jsem nikdy neudělala, jasné?!" Pak jsem ale nasadila veselý tón a znovu ho objala. "Ráda tě vidím."
"Jé, a já si zrovna přál tu drzou krásnou Meg a ty... seš tu neučesaná a v županu. Ty nejsi ona. Zaručeně." Ale pak těch protivných poznámek konečně nechá a zašeptá: "Miluju tě." Věděla jsem, že to řekl jen z legrace, ale to tedy zašeptal tak potichu? ..... Že by se bál, že ho ostatní uslyší? No, jeho tajemství je u mě v naprostém bezpečí.
Když jsme byli ještě z doslechu, z legrace jsem také špitla "miluju tě" a Zack byl v sedmém nebi. Dokázal nám to vytáhnutím lahve s alkoholem z kapsy a napil se. Samozřejmě, že nejdříve nabídnul mě, ale jakmile jsem zjistila, že je to pálenka, okamžitě jsem odmítla. Když jsem ji zkoušela na oslavě mých rodičů, nevěděla jsem, jak chutná a divoce jsem si přihnula, protože jsem chtěla vypadat drsně a děsně cool. Znovu by mi dělat ze sebe šaška kvůli takovému alkoholu za to nestálo. Pamatuji si, že jsem zrudla a o pár vteřin později začala ječet. Krk jsem měla v jednom ohni a pobíhala jsem po domě, až jsem udělala návštěvě ostudu. Naházela jsem do sebe všechny kostky ledu z mrazáku, ale nepomohlo to. Vypila jsem dva litry ledové vody, ale opět to nepomohlo. Vlastně nepomohlo nic. A ke všemu jsem v noci zvracela. V té chvíli jsem si na smrt přísahala, že k pálence si nikdy už ani nepřičichnu. I když se Zackem to nic neudělalo a v klidu nechal kolovat láhev po našem malém kroužku. Demetri se zřejmě chtěl přede mnou a Kate vytáhnout, ale bohužel si nevedl ani z poloviny tak dobře, jako můj bývalý.Kašlal, plival a kdovíco ještě - a rozhodně jsme o něm teď neměli s Kate a Zackem příliš valné mínění. Vypadal dost nezkušeně. Pil on vlastně někdy něco horšího, než dětský punč? pomyslela jsem vysmívavě. Pak jsem svou myšlenku zahnala, Demetri je přece můj kamarád, i když jsem se s ním ještě ani nepřivítala. Vlastně ani s Kate. Nikdo z nich se ke mně nijak nehrnul s nadšením.
Rozhodla jsem se to napravit. A vlastně, jak dlouho už jsem tu stála v Zackově náruči? zlobila jsem se naoko. Pro jistotu jsem se od něj odtáhla, docela z něj páchla pálenka. Pomalu jsem šla za Kate, která pořád vypadala chladně a odtažitě, v podstatě jako obvykle. Chtěla jsem ji obejmout, ale nenechala se. Otočila se a bez náznaku rozhořčení odešla.
"Co je jí?" zeptala jsem se hloupě. Jako bych nevěděla, co jí je!
"Zabila jsi její nejlepší kamarádku a kluka Nicol. Jaks čekala, že se k tobě zachová?" odsekl Demetri. Myslela jsem, že taky uraženě odejde, ale nestalo se. Hm, kdyby odešel, asi bychom se Zackem oslavili můj návrat ve dvou. Nejspíš bychom šli do jeho pokoje a zlili se do němoty. Ne, to bych neudělala. Možná Zack, ale já neměla zájem o to znovu pod vlivem alkoholu udělat nějakou hloupost.
"Ty víš, že..." ...to nebyla moje chyba? domyslela jsem si. Tak to sotva. Zničila jsem půlku internátů včetně své party, ze které moc nezbylo. Pravděpodobně už ani žádná parta neexistovala. Kate s Demetrim očividně nemluvila a nesnášenlivý Zack se mezi ně vmísit nemohl. Jako kdyby snad chtěl, pomyslela jsem si trpce.
"Nepotřebuji nic vědět, Meg. Stačilo mi to, co jsem viděl. Jestli jsi chtěla říct, že to nebyla tvá chyba, tak čí asi? Moje?" zeptal se docela podrážděně. Pátrala jsem v minulosti a zkoušela si vzpomenout, proč jsem vlastně odešla k lesnímu klanu. Ano, bylo to kvůli mé partě, která mě odkopla jen kvůli mé lásce k Rixonovi.
"Ano," odpověděla jsem vzdorovitě. "Nenáviděl jsi Rixona a ke mně ses choval hnusně jen proto, že jsem ho měla tak ráda. Vlastně ho pořád ráda mám, i když je pryč. Je mi momentálně všechno jedno, co si o mě teď myslíte, jen jsem vás chtěla vidět, než odejdu za ním."
Nastalo hrobové ticho. Demetri nevěřícně zíral a Zack... jeho pocity jsem neodhadla. Vypadal, jako kdybych o sobě právě tvrdila, že jsem víla Zvoněnka. Takže mě měl za magora.
"Co sis to zase vymyslela za ptákovinu?" zeptal se mě. "Jako by už těch tvých bláznivých manévrů nebylo dost! Nemůžeš prostě minutu nic nedělat, že ne. Už od začátku tady děláš rozruch. Přemístění do Světa živých, připojení k zabijácké bandě cvoků a teď tohle?!? Nepřeháníš to už trochu? Proč prostě nemůžeš žít normální posmrtný život,jako každý jiný? Proč všechno musíš dělat podle sebe a nikdy nikoho neposlechnout? Proč TY musíš být výjimečná mrtvá, která se nemůže smířit s tím, co je skutečný?" Už prakticky křičel. To bych od něj nečekala.
Chvíli mi trvalo, než jsem odpověděla. "Asi proto, že tenhle život já nezvládnu! A jestli po definitivním zničení nastane klid, proč to riziko nepodstoupit? Já osobně udělám cokoliv, jen abych tady nemusela trčet, zaseknutá mezi životem a smrtí, protože ... tohle je utrpení! Zajímá tě vůbec, jak se cítím?!" vypálila jsem na něj. "Ne, tvůj zájem je jen pití, pití a pití. A holky." Sama jsem nikam odkráčet nemohla, protože jsem byla přece ve svém pokoji. Teprve teď jsem si všimla Nicol, která na mě také zírala. Hleděla na mě vyčítavě a zpytavě. Nevypadala, že by mě obviňovala z všech těch vražd. Přesto vypadala hrozně smutně. Ale... snad ne kvůli mému rozhodnutí? Kdo by mě litoval? Jenom cvok. Demetri to nejspíš pochopil, protože odešel a práskl za sebou dveřmi.
Nejen Nicol na mě zírala. I Zack byl zaražený. Takhle jsem si to tedy nepředstavovala. Shledání kamarádů jako další hádku? O to už jsem VŮBEC nestála. Ale oni měli ke zlosti na mě důvod. I přesto, že Zackovi jsem nijak snadneublížila. Nevypadal na to, že by zde měl kamarády a že by ho nedávná bitva kdovíjak hrozně rozesmutnila.
No, jak to bude pokračovat dál? přemítala jsem. Už jsme tu stáli dobrých pět minut a stále nic neříkali. Napětí opět ukončil Zack tím, že hodil prázdnou láhev na zem. Nerozbila se, ale udělala dostatečně hlasitý zvuk, aby se všichni vzpamatovali.
"Ty víš, že mi nejde jen o to, cos řekla," ozval se po nekonečně dlouhé chvíli. Podívala jsem se na něj a zamyslela se, jestli když jsem tu nebyla, uvažoval o tom, proč jsem odešla.
"A o co dalšího?" odsekla jsem. Pokud mu záleželo ještě na něčem jiném, než na chuligánství, chtěla jsem vědět co. Nejspíš nějakou další sprosťárnu, kterou jsem mu ještě nevmetla do tváře, pomyslela jsem si.
"Tak třeba... ty," řekl.
"Děláš si legraci?! Moc dobře jsem tě slyšela, když jsi byl u Shelby a pomlouvali jste mě. Když jsem byl s ní, myslel jsem na tebe," citovala jsem.
"Jo, chápu, ale od té doby se toho tolik stalo a já... změnil jsem se."
"Myslíš, že ti to uvěřím?" opáčila jsem. "Ne. Tak se prosím snaž vymyslet jinou věc, na které ti záleží - kromě , protože sám moc dobře víš, jak to ve skutečnosti je."
"A proč bych to asi říkal, kdyby to tak nebylo? Lhal jsem ti někdy?" ptal se hloupě.
"Samozřejmě. Tvrdil jsi, jak mě miluješ, i když to bylo adresováno Shelby," odpověděla jsem chladně. "Vím, jak to je a nesnaž se ze sebe udělat ještě většího cvoka, než jsi teď."
"Řekla jsi, že mě miluješ," ušklíbl se. "To se nepovažuje za příznak debility?"
"Zapomínáš, že jsi to řekl taky," opáčila jsem. "Jestli jsem debil já, co jsi potom ty?"
"KDY jsi řekla, že ho miluješ? Slyším dobře?" zapojila se Nicol, což byla chyba, protože to Zacka ještě povzbudilo.
"No jasně, my jsme přece legendární pár, který spojuje věčná láska. Jak by mohl náš vztah tak skvěle fungovat, kdyby naše city nebyly vzájemné??"
"Jo, to, jak jsem ti vrazila, až jsi druhou ránu dostal o zeď, ti přijde vzájemná láska?" podivila jsem se a snažila zahnat rozpaky. Ne, že by se mi Zack pořád líbil (ani náhodou! Maximálně bych tak klesla k "nesnášenlivému kamarádství", ale hlouběji ANI NÁHODOU!), ale nechtěla jsem, aby mě zbytečně ztrapnil před Nicol, která měla za to, že Zacka nenávidím. Už tak jí muselo být dost divné, že jsem ho jen objala. Teď dokonce věděla, co jsem mu špitla do vlasů a doufala, že to zůstane tajemstvím.
"Přesně, první týdny jsou nejhorší, nemám pravdu, kočko?" Obrátil se na Nicol. Ta zrudla jako rajče.Byla zvyklá na lichotky od Richarda, ale od hezouna školy? Zack nevypadal, že by se kdovíjak styděl za to, co řekl.Přišlo mu to zřejmě stejně tak normální, jako někoho pozdravit (podezírám Zacka, že s tímhle se neobtěžuje).
"Vždyť to říkám," odpověděl si Zack sám na svou otázku. "Vždy jsem si byl jistý, že jsem hvězda nejen ve vzhledu, ale i v inteligenci a IQ, které mi přesahuje něco přes tisícovku."
"Leda pod nulou," řekla jsem si pro sebe trpce. Nicol to zaslechla a zachichotala se.
"Vidíš, krásko?" To očividně patřilo mě. "Když dovedu tvou kámošku k rozpakům, proč neroztaješ i ty?" Přehnal to tím, že mi vlepil pusu na tvář. Nicol nemohla sklapnout bradu, jež jí spadla až k zemi. Já zase vlepila Zackovi šťavnatou facku. Zack se zapotácel a dalo mu hodně úsilí, aby sebou nesekl na zem.
"Tohle je starý Zack," odtušila jsem. Dělá ze sebe totálního cvoka jen pro můj úsměv?? domyslela jsem si. Ne, že by se o to nepokoušel už dřív, ale znovu jsem v něm poznala toho domýšlivého puberťáka, kterému jsem jako ostatní uvěřila, že mě má rád. Ne, znovu už to nebudu ani zkoušet.
"Chovat se můžeš pořád jinak, ale uvnitř jsi stále stejný cáklý trouba," dodala Nicol. Byla jsem ráda, že nepodlehla Zackovo šarmu a stála místo toho při mně.
"A to bych se hádal!" usmál se pobaveně Zack. "A vlastně, o čem to tu debatujeme? Pojďme ke mně do pokoje a oslavme návrat naší hvězdy!" Nicol nejspíš trochu pobouřilo, že jí nazval "kočkou" a teď jsem zase hvězda JÁ, ale to je prostě Zack. Přesto byla pro, stejně jako já. Kde se ve mně vzala ta milost, díky ní jsem se na Zacka už nezlobila??
"Tak, jde se!" zavelel Zack.
"Moment! Asi půjdu v tom županu, ne?" ozvala jsem se, než mě stačil popadnout za ruku.
"Ups, no jo, vlastně," uvědomil si Zack. "Máš pod tím něco?" Ukázal na můj župan.
"Na co tím narážíš?" zarazila jsem se.
"No, kdybychom hráli flašku, víš," zkřivil rty do úsměvu.
"Ani náhodou," vmísila se mezi nás Nicol. "Tu si hrajte sami, ale já nechci plnit nějaký tupý Zackův úkol."
"Kdo říká, že jí chci hrát?" otočila jsem se k ní.
"Já bych si zahrál."
"Ne!" zakřičely jsme na něj s Nicol jednohlasně.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Selené Selené | Web | 4. dubna 2012 v 23:59 | Reagovat

krásná kapitolka._)

2 Vicky Vicky | E-mail | Web | 5. dubna 2012 v 10:35 | Reagovat

[1]: děkuju moc :-) :-D

3 Liss Liss | Web | 5. dubna 2012 v 11:12 | Reagovat

Hezká kapitola, hlavně ta první část. Jenom mě překvapuje, jak na ni zareagovala Nicol. Přece jen, zabila jí kluka...

4 Vicky Vicky | E-mail | Web | 5. dubna 2012 v 11:18 | Reagovat

[3]: Děkuju :-)
On už technicky vzato mrtvý byl... ale Nicol je taková... bezelstná, jak bych to řekla... :D Já bych to asi neodpustila, ale zase jsem nechtěla aby Meg zbyl jen Zack :D  :D

5 Liss Liss | Web | 5. dubna 2012 v 12:25 | Reagovat

[4]: taky bych nechtěla, aby na mě zbyl jen Zack. Ale já bych asi nedopustila, aby k tomu došlo. Nemyslím si, že bych se přidala k bandě krvežíznivých magorů :-D  :-D  :-D

6 Domča Domča | 24. listopadu 2012 v 8:32 | Reagovat

Parádna kapitola :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama