Kapitola 21.

18. dubna 2012 v 18:07 | Vicky |  Jiný Svět: Zapřená
Zas po dlouhé době přibývá nová kapitolka :)

DVACET JEDNA
Zarazím se a skoro ztuhnu na místě. Co znamená sakra to C? Napadá mě hned několik věcí: Cole, Cedric, Cibule, Cvok-haus. Cibule, protože jí tu Selené má nakrájenou na prkýnku na kuchyňském pultu. Proboha, proč se zabývám cibulí?? Jde o Deanův život, a já si tu přemýšlím o jídle?!! Tady je zcela názorně dosvědčeno, že mé IQ není příliš vysoké.
Pisatel SMSky pro Selené bude pravděpodobně Cole… nebo Cedric. O tom není pochyb. Jsem si tím jistá. Ale toto zjištění mi k ničemu nebude, když okamžitě něco neudělám.
Vypálím zpět z pokoje a letím ze schodů, div že se neskutálím dolů. Od "strýčka Archieho" pomoc čekat nemohu a Artura se raději ani ptát nebudu. U dveří se zarazím. Neznám ten zatracený kód, do řiti! Nakonec se tím příliš nezaobírám a dveře vyrážím z pantů. Snad mají pojištění na poškození majetku.
Vracím se k motorce, ale uvědomuji si, že ta dělá moc hluku. Rozbíhám se a vlastně ani nevím, kam mám namířeno. Najít Selené? Colea? Deana? Nebo kam to vlastně ženu?? Nakonec se zastavuji před lesem. Tam někde jsem asi před patnácti minutami viděla onu záhadnou postavu…, o které jsem si nyní skoro jistá, že náležela Selené. Ta zrádkyně! Znám ji sotva den a už se dozvídám, že kope za jinou ligu! Já jí to vytmavím… No, ale to bych jí nejdřív musela najít.
Její pach ještě úplně nemám vštípený v paměti, ale po důkladném prozkoumání okolního vzduchu narážím… Ano, přímo na její vůni skořice a vanilky. Tak ostré a nápadné aroma by se ve vzduchu jen tak neztratilo. Podle pachu určuji, že tu byla tak před půl hodinou. Nakrčuji nos a vydávám se po pachu. Připadám si jako stopovací pes.
Dál už je aroma tak silné, že letím spolu větrem vzduchem po pachu, který končí někde mezi skalami. Opatrně se mezi ně znovu vydávám, kdoví, jestli není sama. Ne, že bych si Coleovy rady příliš brala k srdci, ale nechtěla bych na něj znovu narazit. Nechci, aby Deanovi ublížil.
A v tu chvíli ke mně vítr donáší úseky rozhovoru. Jsem blízko.
"Nemůžeš ho zabít!" To je Selené. Ten autoritativní hlas bych poznala všude.
"A proč ne? Je nám k ničemu." Rozpustilost? Nafoukanost? Samolibost? Nemám pochyby, tento hlas může patřit jen jednomu člověku na světě. Coleovi. I když za člověka bych ho zrovna neoznačila… A ne kvůli tomu, že je padlý anděl. Jeho skutky z něj dělají padlého.
"Ne!!" Selenin tón se rozléhá skalami a ozvěnu slyším ještě dlouho. Nemohu ale pochopit, že si na něj Selené - člověk s upíří krví - dovoluje! Mohl by ji zabít okamžitě, nebo jí pomalu působit bolest jako Deanovi a ještě by se u toho arogantně usmíval. Ví Selené o jeho moci? Ví, co je on za zrůdu? Ví, v jakém nebezpečí se nachází??
"Rozmyslím si to," odpovídá po chvíli kajícně Cole. Že by jeho hlas slábl? Že by nám měkl? Tak tedy mám šanci. V této chvíli nebude zrovna lehké ho zabít, zvlášť když budu mít ještě na obtíž Selené, ale nejde jen o její život…
Právě když vyskakuji z úkrytu a dopadám ke dvojici anděla a člověka, zasahuje mě další šok. Jsem zvědavá, kolikrát budu ještě dnes na infarkt!
Selené s Colem se líbají!
Ne, nedělám si legraci. Smysl pro humor jsem už nějak ztratila, takže ano, líbají se, přímo přede mnou a já tam stojím jako zahradní trpaslík s vykulenýma očima.
"S-Selené?" pípnu a okamžitě upoutávám jejich pozornost. Když si mě všímají, rychle se od sebe odtrhávají. To, co jsem udělala, bylo asi to nejhorší, co jsem udělat mohla. Ale to jsem prostě já. Nejdřív dělám blbosti, potom přemýšlím.
"Rachel!" Selené zděšením nadskakuje o pár centimetrů do výšky.
"Nemusíš si na nic hrát, Selené, protože já vás slyšela," odpovím chladně. "To bude Dean zírat, až zjistí, že jeho holka ho podvádí s…" Nechci Colea ani pojmenovávat, protože on není člověk. Je to zvrácená zrůda plná zvrhlosti.
"Není to tak, jak si myslíš!" obhajuje se Selené.
"Vážně? Protože to, co jsem právě viděla, nasvědčuje všemu, co si myslím!" odseknu.
"Já s Deanem nechodím," odpoví. Jako by to snad byla první věc, která by mě napadla!
"Co na tom záleží, když jeho… nás všechny zrazuješ?! Proč to sakra děláš?!!" vyjíždím na ni najednou.
"Ehm, my," ujímá se slova zrůda vedle Selené, "my…" No, to mi toho vážně řekl hodně!
"… my se milujeme," dokončuje Selené.
"Prosím tě, ušetři mě!" Věnuji ji znechucený škleb. "Zrůda a člověk? Copak si neuvědomuješ, že on tě dřív nebo později zabije? Až ho omrzíš, odhodí tě jako starou hračku!"
"Máš snad zkušenosti?" oboří se na mě Selené.
"Ty nepotřebuju k tomu, abych o něm něco věděla. Pokusil se mě zabít! Mě a nevinného člověka - Olivii." Ne, že bych si myslela, že by si Olivia smrt nezasloužila…
"Vůbec ho neznáš! A neznáš mě! Jsi s námi první den a hned chceš určovat, co je správné, a co ne?!" křičí na mě a je celá rudá vzteky.
"Ne," odpovím. "Ale nejsem tak zabedněná, abych nerozeznala dobro a zlo. A Cole je hnusný padlý anděl-"
"Všímám si, že máš docela proříznutou pusu, maličká," přerušuje mě zrůda s křídly. "Překvapuje mě, že zrovna TY mluvíš o tom, kdo je zrůda a kdo ne, krvelačná upírko. Kdo určuje, kdo je zrůda a kdo nevinný člověk? Pokud ty, začni přemýšlet nejdřív o sobě."
"Já-"
"Ještě jsem neskončil!" Teď už rudne i on. "Když jsme u toho, neříkal jsem ti, aby ses nevracela? Protože tímto jsi právě porušila naši dohodu. Deana můžeš považovat za mrtvého." Říká to tak klidně, jakoby mi tu přednášel o sudokopytnících. Smrt jednoho obyčejného člověka pro něj jistě nic neznamená. Zabije ho.
"Tak ti přeju hezký den, Rachel," najednou má na tváři roztomilý úsměv a rukou mi mává na rozloučenou, jako bych byla malé děcko. A možná jsem. Aspoň si tak někdy připadám. "Papa," dodává. To už se vrhám do akce. Nenechám tu Deana, ani kdybych měla sama umřít!
Vymrštím se do vzduchu a dopadám Coleovi na záda. Ten je překvapen, ale rychlým vzlétnutím mě obratně shazuje a já tvrdě dopadám na studenou zem. Mám chuť začít kvílet bolestí a zároveň se vztekat, ale na to není čas. Scénu mohu ztropit později.
Znovu na okřídlenou zrůdu útočím. Tentokrát je Cole připraven a divoce mává křídly, čímž mě odhazuje asi deset metrů ze skal. Když narážím na tvrdý špičatý kámen, slyším křupnutí. Zlomená kost v páteři se rychle hojí, ale Cole je rychlejší a už nade mnou stojí, jeho stín na mě vrhá chlad.
"Ještě nemáš dost, maličká?" ptá se sladce. "Možná ti nestačil ten předchozí let, že?"
Bere mě do náruče a chystá se mnou praštit o další balvany ostré jako nože, ale to už se prudce vymršťuji z jeho sevření a zasazuji mu ránu do nosu. Když zakolísá, neváhám a vrážím mu další ránu pěstí. Au. Ruka mě bude jistě ještě nějakou tu chvíli bolet. Nyní se na to však neohlížím a bojuji dál. Kopance a nárazy mé pěsti sice zabírají a Cole je jistě raněn, ale netuším, jak dlouho mi tato taktika vydrží.
Ale vtom mě něco napadá.
Předstírám, že se stahuji zpět, směrem k Selené, která stojí jako solný sloup na místě a zírá na nás. Vtom do ní loktem vrážím a vidím její překvapený výraz na tváři. Mrcha! Padá na zem a když už je rozpláclá na kamenech, nohou jí rychle lámu kost v lýtku, aby nemohla chodit. Oko za oko. Její druh způsobil bolest mému, takže já mám teď právo na sladkou odplatu.
Selené kvílí a skučí bolestí, ale snaží se postavit. Dalším kopancem ji na zem zas přirážím a to už si všímám, že Cole je rudý vzteky a nebezpečně rychle se ke mně blíží. Natahuje pěst, jenže já jsem rychlejší a mám promyšlený plán. Klekám si ke své oběti na zem a z opasku jí vytahávám nůž dlouhý možná 25 centimetrů. Coleovu nataženou ruku zasahávám nožem a řežu ho do žíly na zápěstí.
Zařve bolestí. Ten hluk se rozléhá po celém okolí. Z Coleovy rány se řine černá tekutina a vytváří na zemi slušné louže. To už k němu zezadu přiskakuji a opět se oháním nožem. Cole zraněním skoro nevnímá, co se děje kolem, leč se snaží bránit, otáčí se moc pozdě. Moc pozdě na to, aby mi zabránil v té nejzvrácenější věci, kterou jsem kdy za život udělala.
Černé peří se snáší na zem a Coleův křik nyní není jen díky bolesti.
Jeho křídla.
Jsou pryč. Uťala jsem mu je. Překvapuje mě, že se neobjevuje žádná další krev, ale Coleův nářek mi ty kaluže vynahrazuje. Spalují ho muka ze ztráty jeho osobnosti. Jeho podstaty. Nevím, co z něj bude dál, ale pochybuji, že mu křídla narostou zpět. A pokud ano, určitě to nebude hned.
A to mi dává náskok. Stojíme vlastně na široké skalní římse a není ani moc těžké z ní Colea - nyní neokřídlenou zrůdu - skopnout dolů. Padá a padá a nemá nic, co by mohl roztáhnout, díky čemu by se mohl vznést do oblak. Všímám si, že nejen jeho nářek se rozléhá krajinou. Selené vříská jako z nějakého hororu a nevypadá na to, že by chtěla zmlknout.
Ale tento problém momentálně neřeším. Zbavila jsem anděla jeho křídel a nevím proč, ale rve mi to srdce z hrudi. Z očí mi mimoděk tečou slzy a já nechápu proč. Udělala jsem, co jsem musela. Chtěl mě zabít.
Zabít, nebo být zabit.
Coleův křik pomalu zaniká a mě už deptá jen Selenin.
"Nemůžeš toho nechat?" obořím se na ni, přičemž nevědomky cením tesáky. Okamžitě mlčí. Upírá na mě oči plné slz, jako by nemohla uvěřit tomu, že jsem právě přemohla jejího anděla. Že jsem zpřetrhala její iluze o jejich společné lásce, která určitě nebyla ani trochu skutečná. Já mám tedy co mluvit, pomýšlím si. Zkušeností s láskou mám fakt hodně, domýšlím sarkasticky.
No co, udělala jsem to hlavně pro její dobro. Ano, už jsem nesnesitelná, ale já nenechám Deana umřít, a pokud už po smrti je, ani omylem si neřeknu, že zničit Colea byla chyba. Protože to chyba nebyla. Nevím najisto, jestli je mrtvý, ale pokud ten pád přežil, zřejmě se teď topí v mukách a vlastním smutku.
Teď je načase najít Deana.
Vydávám se do skal a doprovází mě jen kvílivé naříkání zrádkyně, o které jsem si myslela, že by mohla být má kamarádka…
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Selené Selené | Web | 18. dubna 2012 v 19:15 | Reagovat

ouuuuuuuuuuuuuuu tak ted se za sebe hanbím :-(( tohle jsem nečekala že budu tak zlá já myslela že budu na strane dobra anakonec jaj a ještě s takovým parchantem jaj jdu si zalest do postele a trochu si pobrečet..tak hrozně se stydím za sebe:D :D hm ale představa je to vzrušujici chlap s křidli:D uýplně mi to připomina Kalonu ze školy noci:D :D jaj ale stejnak jdu brečet......:D :D

2 Joelli Joelli | E-mail | Web | 18. dubna 2012 v 19:29 | Reagovat

Muhehe, skvělá kapitola! :-D Hlavně, jak to natřela Coleovi, ale hádám, že jeho fanynku nebudou nadšené... :-D No co, budou to muset překousnout. Doufám, že Deana ještě najde živého, ne ve stavu pokročilého rozladu! Sranda, můj názor na jeho postavu znáš :-) Takže, jen mi ho směle zachraň! :-D

3 Vicky Vicky | E-mail | Web | 18. dubna 2012 v 20:22 | Reagovat

[1]: Já ti říkala, že svůj názor na sebe ještě přehodnotíš :D Ale když jsem tak psala, docela jsem se bála Tvojí reakce... :D Jestli se na mě nebudeš zlobit :-(  :D Ale na druhou stranu, Cole tě miluje, tebe a právě proto, že jsi tím, kým jsi :D Za to by tu někdo vraždil :-P
[2]: "nadšené" asi nebudou... :-P Ale co já s tím? To si musí vyřídit s Colem :D A Deana umřít nenechám, to už jsem Ti psala jednou, takže můžeš být v klidu :D

4 Selené Selené | Web | 18. dubna 2012 v 20:50 | Reagovat

jaj to je hezké když si mu těd odstřihla křidelka:D ne bát se mé reakce nemusíš:-) já jsem mile překvapená a moc se mi to libi... i když no ted mi ted ptáček uletěl ze skaly:D :D ale opravdu krásná kapitola těším se na další a další:D

5 Dany Dany | Web | 18. dubna 2012 v 20:51 | Reagovat

proste skvele:)) paci sa mi ako si opísala ten boj atd :D nmechapem sice prečo nešla za arturom abo ttoym.. archiem ci jak sa vola :D ale to je jedno :D proste skvelo napísane a teším sa na dalsiu kapitolu :))

6 Vicky Vicky | E-mail | Web | 18. dubna 2012 v 21:12 | Reagovat

[4]: Ptáček bez křídel... :D To sem ráda, že se Tě to nijak nedotklo, asi moc nesplňuju Tvoje podmínky, co? :-( Neboj, však já z tebe ještě udělám hodnou postavičku :-)
[5]: Děkuju, jsem za to ráda, zvlášť když mně se boje moc nejdou psát... jsem na ně často levá, takže děkuju a jsem ráda, že se Ti kapitolka líbila :-)  ;-)

7 Selené Selené | Web | 18. dubna 2012 v 21:57 | Reagovat

Nee řiď se podle sebe..můžu být klidně i zlááááá mě to nevadí....jojo aještě si mu ustřihla křidelka...:D já jsem taky ráda...

8 Vicky Vicky | E-mail | Web | 18. dubna 2012 v 22:13 | Reagovat

[7]: No, moc vysoko nám už nevyletí :D Tvojí postavu ještě promyslím... ;-)

9 Selené Selené | Web | 18. dubna 2012 v 23:07 | Reagovat

prosím jestli mám zemřít tak jedině v boji...hlavně dustohně...nechci žadnou samovraždu:D :D :D ne sranda:D fakt nad očekavaní skvělá kapitiolka

10 Erin Erin | E-mail | Web | 19. dubna 2012 v 14:38 | Reagovat

[9]: Co nabodnutí se na svůj vlastní meč? :-D

11 Vicky Vicky | 19. dubna 2012 v 15:26 | Reagovat

[9]: děkuju :) Neboj nenechám tě zemřít jen tak!!
[10]: kdepák :-D Nech to na mně, ale nemyslím, že nechám Selené umřít :D No uvidím ;-)  :-D

12 Liss Liss | Web | 23. dubna 2012 v 7:35 | Reagovat

Okok, asi jste si domyslely, jaký mám názor na to, cos udělala Coleovi, ale jinak musím říct, že kapitola je parádní. :D  :D  :D

13 Lilly Lilly | Web | 27. dubna 2012 v 19:43 | Reagovat

hezky, hezky:D
Ať je Dean ještě živý:D a šup sem s další kapitolkou:D :)

14 Erin Erin | E-mail | Web | 27. dubna 2012 v 20:48 | Reagovat

[13]: Jsi můj člověk, taky jsem PRO Deanův život :-D

15 Vicky Vicky | 28. dubna 2012 v 4:33 | Reagovat

[13]: No nevim nevim jak mam psat kdyz nemam pristup k pocitaci :D

16 Lilly Lilly | Web | 28. dubna 2012 v 12:29 | Reagovat

tak já vydržím:D ale jak budeš mít možnost  tak prosím piš:D

[14]: Dean je prostě sympaťák:D Nenajde se někde jeho fotka? Ráda bych si ho prohlédla:D
Way už mě dávno nezajímá :P

17 Selené Selené | Web | 6. května 2012 v 18:20 | Reagovat

tak Vicky ated šup honem, rychle uspokojit naše choutkyy na kapitolku protože my sme tak abstinovali.....:D jinak vitej zpatky :D a ted rychle čapni klavesnici avymyšlej... at zahladíme abstinenční přiznaky hihi:D

18 Rainie Rainie | Web | 7. května 2012 v 0:59 | Reagovat

OMG! xD Ty už seš u 21 kapitoly, a ja sem sekla teprv u 7 xD. stydim se, jak to tady všichni rychle čtou a ja ne - přičemž mě tahle povídka nadchla ^^. Ale práce na Karmínu dokáže bejt někdy těžká, Vždyt to znáš ne? :3

19 Vicky Vicky | E-mail | Web | 7. května 2012 v 8:06 | Reagovat

[17]: Děkuju za přivítání :D Jasně, už se do toho pouštím ;-)  :-D
[18]: Znám... vždyť to nevadí ;-)

20 NikaRoovy NikaRoovy | Web | 28. června 2012 v 13:43 | Reagovat

No ty jo! Tak to jsem nečekala! Dobře ona... :D další už asi nedám, jdu si odpočinout... ale snad navečer jo! :-) :-)

21 Domča Domča | Web | 7. března 2013 v 8:54 | Reagovat

ohoho :D :D :D toto bolo neskutočné :D tá mu teda dala :D a stými krídlami...to mi ho až bolo ľúto, lebo zbožňujem anjelov... a on chudák bez krídel

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama