Kapitola 21. 1/2

7. dubna 2012 v 17:31 | Vicky |  Začátek konce by Vicky
Tady je další část ZK :)
Do večera tu máte pokračování na JS

DVACET JEDNA
Nakonec jsem si oblékla černé tílko a džíny stejné barvy, když jsem si uvědomila, že poslední dobou hrozně letím na černou. Ještě budu vypadat jako smrtka, pomyslela jsem si trpce a raději vyměnila černé tílko za tmavě modré.
U Zacka jsme si s Nicol užily spoustu zábavy. U Zacka - samozřejmě nechyběl alkohol, ale tomu jsme se s Nicol vyhýbaly - byla jako obvykle pohodová atmosféra. Jenže Zack pořád narážel, že nejsme ani trochu uvolněné, a tak jsme ze zdvořilosti vypily pár skleniček... už ani nemám potuchy čeho, ale vím, že jsme je za pár minut přestaly počítat a pak je pily rovnou z lahve. Normálně by mě překvapilo, že Nicol se dokáže takhle odvázat, ale v tu dobu jsem byla jako v transu.
Nejdřív to byla docela nuda, typický Zackův styl (válení se po gauči a posílat si láhev), ale pak se rozhodlo, že se bude tancovat. V tu dobu jsme s Nicol byly už tak zlité a rozchechtané, že už jsme ani nevěděly, co děláme. Zack na své nejmodernější stereo pustil CDčko s čímsi, co jen vzdáleně připomínalo hudbu. Ale každopádně se na to tancovat dalo - říkám tancovat ! To, co jsme dělali my, nejvíce připomínalo oslavu bláznů, co utekli z cvokhausu. Skákali jsme po pokoji, falešně kdákali do rytmu písniček, prostě se bavili jako typičtí teenageři. I když ti snad byli proti nám ještě andílci svých maminek. Moc jsem si z té noci nepamatovala, protože jsem byla zlitá a doslova ožralá, tak moc jsem se nikdy neopila. No, se Zackem je všechno jednou poprvé.
Po pár hodinách už jsme se doslova jen motali, takže jsme toho nechali. Nicol do něčeho narazila a pak si uvědomila, že je to gauč, tak se na něj sesunulaa usnula.My se Zackem jsme pořád bloudili po pokoji, protože Zack omylem rozbil vypínač a my se tedy motali ve tmě. Zapálit svíčku by asi dopadlo katastrofálně, zvlášť když jsme oba viděli rozmazaně, nebo dvojitě. Za pár chvil jsem upadla na něco měkkého a uvědomila si, že je to postel. Zůstala jsem tam a přestala vnímat okolní svět. Za pár vteřin se ozvalo hlasité žuchnutí, to Zack sebou nejspíš sekl na zem vedle postele a začal chrápat. Protentokrát mi to ani nevadilo, byla jsem ráda, že jsem mohla ležet a v klidu usnout. Spánek se dostavil téměř okamžitě, jen co jsem zavřela oči. Nezdálo se mi nic, můj mrtvý mozek byl zřejmě tak otupělý, že ani nedokázal stvořit neexistující fikci.

* * *

Otevřela jsem oči. Byly zalepené a když se mi podařilo je od sebe odtrhnout, zjistila jsem, že už vidím dobře, bez rozdvojování ani rozmazávání. Zack už byl také vzhůru, ale doslova mi vyrazilo dech, když jsem z gauče uslyšela příšerné chrápání. NICOL??!! zhrozila jsem se. Za to určitě mohl ten stupidní alkohol. Já jsem stupidní. Kolik jsem toho vlastně do sebe dostala? přemítala jsem. Jako dostatečná a dech-vyrážející odpověď stačila "strašně moc".Uvědomoval si Zack, jak nás s Nicol otupil? Jistojistě ne.
Sedl si ke mně na postel a řekl: "Je ti dobře?"
Teprve teď mi došlo, jak hrozně moc mi třeští hlava. Kocovina? Pro ducha? Bylo to příšerné, nedalo se to vydržet. Do čeho jsem se to já blbá zase nechala namočit?? zoufala jsem si.
"Ne, absolutně NE," odpověděla jsem. "Cos to do nás včera dostal?"
"Několik lahví. Už ani nevím čeho, jsem si pouze jistý jedním: že si co nejdřív musím doplnit zásobu vína a piv," ušklíbl se. No jo, jediná starost puberťáka, pomyslela jsem si, ale neřekla to nahlas.
"Neříkej, že jsi do mě dostal pivo?!" zavřískla jsem. Ani jsem nevěděla, proč jsem tak vyváděla, ale kdybych v sobě pivo měla, asi bych dostala infarkt. Což je docela legrační pomyšlení.
"Klídek, vím, jak ho nesnášíš," uklidňoval mě.Vtom se na gauči Nicol zavrtěla a pak se ozvalo hlasité zívnutí. Otřela si oči prsty a posadila se.
"Páni, tohle byl nejlepší večer mýho života," zahalekala.
"No konečně," nechal se slyšet Zack. "Vzbudilo mě tvý nemálo hlasitý chrápání, kočko. Příště mě laskavě varuj, než tu začneš chrápat jak medvěd grizzly."
"No dovol!" ohradila se Nicol. "Já nechrápu! Nikdy jsem nechrápala, že ne, Meg?!"
"Hm... ne. Ale dnešní noc byla nejspíš výjimka," ušklíbla jsem se.
"Vy dva děláte, jako byste ze spaní nevydali ani hlásku," vyčítala nám Nicol. Pak se uklidnila a zeptala se: "Tak, co podnikneme dneska?"
"Navrhuju něco zábavnýho," řekl Zack. "Nákupy, jídlo, kluby, herny a tak podobně a nakonec párty jako včera. Tak co vy na to?"
Už-už jsem skoro s nadšením přikývla, ale pak jsem si vzpomněla, co jsem chtěla udělat se svou existencí. Nemohla jsem se bavit, když jsem ještě neměla klid. Ne, že bych si myslela, že po zničení budu moct pařit se Zackem a Nicol každý večer, ale... nechtěla jsem to, co musí přijít, oddalovat. Proto jsem rázně zavrtěla hlavou. Oba to překvapilo.
"Hele, takhle by to mohlo chodit donekonečna, ale mě už to stačilo. Udělala jsem, co jsem chtěla - tedy, z části. Ještě pár toho chci udělat, než odejdu, takže začnu u Demetriho s Kate. Pomůžete mi?" zeptala jsem se.
"Rozhodně si nenechám ujít další hovadinu, kterou zas vymyslíš, Meg," usmál se Zack. Tentokrát upřímně. Ano, zase z úst vypustil blbost, ale aspoň se na mých posledních hodin posmrtného života rozhodl strávit se mnou. Nicol nechtěla být sama u sebe v pokoji, tak šla taky. Tvrdila, že budou na snídani, tak jsme tam šli. Seděli u "našeho stolu". Kate vypadala nervózně, když si nás všimla. Demetri si nás ani za mák nevšímal, zvlášť mě. Zase nasadil ten výraz "je mi všechno jedno, včetně tebe, Meg". Upřímně, víc mu slušel přátelský výraz dobrého kamaráda. Takhle vypadal až moc chladně a odtažitě, uzavřený sám do sebe. Zack si toho všiml a samozřejmě nezapomněla okomentovat situaci.
"Páni, kde vzal tu cool masku 'jsem děsně nebezpečný a nepřátelský'? Tu bych si hned pořídil, možná by si na mě tady sladké roztomilé srdíčko Meg přestalo dovolovat." Drcl do mě loktem, což mě docela vytočilo. A také to, jak mě nazval. Fajn, uměla jsem být roztomilá, ale rozhodně ne, když se jednalo o Zacka.
Přesto jsem ho dokázala ignorovat a kráčela dál k Demetrimu a Kate. Už o mě samozřejmě věděli, ale nedávali to najevo. Když jsme k nim přistoupili, nepodívali se na nás ani nic podobného. Vyměnili se znuděné pohledy a pak se Kate konečně uráčila na mě podívat. Nebylo v tom nic přátelského, to jsem poznala okamžitě. Odtažitě vzhlížela i k Nicol, zřejmě proto, že byla na mé straně a navíc pořád nevypadala při smyslech.
"Ahoj," řekla jsem. Ani jsem nečekala, že by mi odpověděli.
"Čau, Nicol," ozval se Demetri. "Tak ty teď patříš ke školním hvězdám?Gratuluju!" Neznělo to radostně, naopak posměvačně. Jestli mě se Zackem považoval za "školní hvězdy", čemu se smál? Co je na tom špatného?
"Nazdar, lidi," řekla Nicol jakoby nic. "Škoda, že jste se včera tak urazili, nechali jste si ujít senza večírek."
"Večírek? S ochlastou a vražedkyní? Páni, tak moc je mi líto, že jsem se nezúčastnila," povzdychla si Kate a zahrála smutnou.
"Ahoj, Kate," ozval se Zack. Tentokrát na něm nebylo nic legračního. Tvářil se naprosto vážně a docela naštvaně. Kdybych ho neznala, možná by mi nahnal strach. Ale jenom možná, u Zacka člověk nikdy neví. "Mluvíte o mně?" pokračoval.
"Jasně že jo," odsekla. "Jseš ochlasta, nebo ne?" vyjela po něm.
"Označil bych to trochu jinak. Ale to ti může být jedno. Mimochodem... co kdybys aspoň předstírala, že máš dobré vychování a vyslechla svou kamarádku, bez jakéhokoli sarkasmu a postraních úmyslů, když ti chce něco říct?" zeptal se, naprosto v klidu. Alespoň tak působil. Já ho už ale měla prokouknutého, takže jsem věděla, že někde uvnitř zuří. Kvůli mně. Konečně mi dokázal, že mu na mě záleží. Proti své vůli jsem se musela pousmát.
"Jseš natolik tupej, aby sis myslel, že vražedkyně je má kamarádka a že mám v úmyslu jí dokonce vyslechnout ??" vyprskla, jako by to bylo něco sprostého. "Promiň, já na rozdíl od tebe rozum po smrti neztratila, takže s ní už nechci mít nic společného. Vyřiď jí to, jo? Už na začátku jsem byla blbá, že jsem se s ní začala bavit. Dvakrát stejnou chybu neudělám. Tak se měj." Zvedla se z gauče a odkráčela pryč z jídelny. Ale tentokrát jsem to nenechala plavat. Rozběhla jsem se za ní a brzy ji dohonila, protože stála na nádvoří u zdi. Vypadala, jako by nemohla rozdýchat to, co se právě stalo.
Pomalu jsem k ní přistoupila, aby se zbytečně nevylekala. Ale ona o mně věděla. Podívala se mým směrem a pak zase sklopila zrak k zemi. Nakonec se otočila a odešla bránou do Death. Tentokrát jsem si nebyla jistá, jestli ji mám následovat. Jestli se mnou nechtěla mluvit, neměla bych jí nutit. Ale já toho měla tolik na srdci a musela jsem jí to říct před zničením. Potřebovala jsem, aby to věděla.
Šla jsem za ní. Stála u výlohy svého oblíbeného obchodu s oblečením. Tentokrát neodešla, když si mě všimla.
"Kate, já naprosto chápu, proč se ke mně tak chováš. Na tvém místě bych se nezachovala jinak," řekla jsem po chvíli. "Já ani nechápu, jak můžeš být tak klidná."
Vtom se Kate sesunula na zem, sklopila hlavu a ozval se vzlykot. Přece nebrečela kvůli tomu, že jsem se rozhodla svůj posmrtný život ukončit?! Ne, to určitě ne, jsem jen moc zahleděná do sebe. Myslím si, že se všechno točí jenomkolem mě a přitom... jsem jen blbá. Kate by nikdy nebrečela kvůli mně, obyčejné mrtvé nule, která už svou šanci na odpuštění dávno ztratila.
"Kdybys věděla, co jsem udělala, nemohla by ses na mě ani podívat!" zavřískla najednou. Postavila se a já uviděla její zarudlé oči. Popadla mě za loket a táhla mě za sebou. Přemítala jsem, proč jednoduše neletí. Já už nemohla, ale ona snad ano... nebo ne?? Nakonec mě dotáhla až na kraj lesa, tam už se konečně zastavila.
"Tak, co se děje?" zeptala jsem se. To byla zřejmě ta nejstupidnější otázka, jakou jsem mohla Kate položit.
Kate chodila sem a tam a přitom říkala: "Něco z toho už víš. Jsem si tím jistá. Vím, cos viděla, když tě přišel vysvobodit." Nejdřív mi nedocházelo, o čem to mluvila, ale pak jsem pochopila. Věděla, že jsem viděla Axellovu minulost, když ji tenkrát nemohl zabít. No a co? To se toho stalo, aspoň už jsem věděla, proč Kate nemá chuť. Stalo se jí úplně to samé, co mě.
"No a co má být? Minulost nezměníš, a navíc přece není tvoje vina, že tě napadl a nakonec jen sebral trochu krve," poznamenala jsem.
"Nevíš všechno," opáčila.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Selené Selené | Web | 7. dubna 2012 v 17:42 | Reagovat

kurna to je kapitola :D

2 VickeyRoyal VickeyRoyal | Web | 7. dubna 2012 v 17:46 | Reagovat

úžasný príbeh :3 nechceš spriateliť?

3 Vicky Vicky | E-mail | Web | 7. dubna 2012 v 17:54 | Reagovat

[1]: :D  :D
[2]: Děkuju :-) Ráda se spřátelím ;-)  :-)

4 VickeyRoyal VickeyRoyal | Web | 8. dubna 2012 v 20:14 | Reagovat

a ozaj čo chceš na diplom za spriatelenie? :)

5 C.V.O.K. C.V.O.K. | Web | 9. dubna 2012 v 14:49 | Reagovat

Selené, čo kapitola... to je KURŇA poviedka! Sedím ako na ihlách, zlhtla som ju na dva razy (obed je holt obed :P) a doteraz som to toho paf. Týýýý vole! Ako... Ako ťa to vôbec napadlo? Kde na tie nápady chodíš? No ták! To je nefér! Aj ja chcem také vedieť... Je to proste úžasné! Štýl písania, dej... No ták, mi chceme pokračovanie!!! :) Posielam ti na pomoc všetky moje biele krvinky, uzdrav sa čo najskôr a povedz, čo sa vtedy stalo!

6 Vicky Vicky | E-mail | Web | 9. dubna 2012 v 14:52 | Reagovat

[5]: Ty fakt umíš člověku dodat síly! =D Tvůj komentář mě velmi potěšil!! :-D  :-D Jsem ráda, že se Ti příběh líbí, kde jsem na to přišla, sama nevím :D Pokračování bude, jen co sem vlezu znova :D

7 Liss Liss | Web | 9. dubna 2012 v 15:45 | Reagovat

Juuj, Kate skrývá temné děsivé tajemství. Bububu! Pokračování!!! :-D

8 Domča Domča | Web | 26. listopadu 2012 v 9:59 | Reagovat

Uf, skvelé! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama