Kapitola 22. 2/2

15. dubna 2012 v 16:09 | Vicky |  Začátek konce by Vicky
"Richelle, podívej..." Axell mě upozornil příliš pozdě na to, abych si uvědomila, že kdosi stál za mnou a připravoval se k mému probodnutí. V poslední vteřině mě Axell odhodil stranou a nůž se tedy zabodl do něj. S Axellem to ani nehnulo. Lhostejně se otočil k mému útočníkovi a vytáhl si nůž z těla. Jestli to byl jedový nůž, mohl mě zničit, ale přívržence klanu nikoli. Proti vlastní zbrani byli imunní.
"Co to mělo znamenal, Rhaxne?!" obořil se na něj Axell. "Proč jsi na mě zaútočil?"
"Sám dobře víš, na koho jsem útočil. A vůdce bude možná zajímat, že jsi nesplnil svou povinnost zničit zběhlou," Rhaxn dal ruce v bok a zpytavě si Axella měřil.
"Cože? Zběhlou?" odsekl Axell.
Rhaxn ukázal na mě. "Děláš ze mě blbce, nebo co? Nepoznáš, že už k nám nepatří?!"
"Proč by k nám nepatřila?" otázal se Axell.
"Má lidskost."
"To není její chyba. A navíc, chce být zničena."
"Na co tedy čekáš??"
"Až si o to řekne sama."
Rhaxnovi spadla brada. "Odkdy TY se někoho na něco ptáš ?!"
"Měl by ses starat o sebe," převedl Axell řeč jinam. Nebo se o to aspoň pokusil.
Rhaxn po chvíli pochopil situaci a začal se posměvačně smát. "Máš pro ni slabost! Vrátí se ti lidskost, když jde o ni!" Plácl se do čela a řehtal se dál. "Ale to znamená, že už částečně nepatříš mezi nás! Máš city!" Mě to nepřipadalo moc legrační, ale nechtěla jsem kazit Rhaxnovi radost. Kecl si na zadek na mech a nepřestával se smát. U mě už byl za totálního blbce s psychickou poruchou. Tohle nebylo normální. Teprve teď jsem si všimla, jaký byl Rhaxn hromotluk. Měl silné, vypracované tělo, ale rozhodně ne hezké. Co bylo moc, to bylo moc.
"Mohl by ses uklidnit?" optal se Axell.
"Takhle jsem se za posmrtný život ještě nebavil, chlape!"
"Co máš pořád za problém? A proč se chechtáš, jako bych právě řekl nejlepší vtip na světě??"
"Asi proto, žes ho právě řekl!" Rhaxn se konečně uklidnil. "Tak to se ještě nestalo, aby někdo z nás získal zpět lidskost!"
"Jestli mluvíš o mně, nevrátila se mi lidskost," odsekl Axell. "Jen když jde o Richelle. A jestli jsi mluvil o ní, nemáš jí co vyčítat, nebyla to její chyba."
"A čí snad?" opáčil Rhaxn. "Moje?" Začala jsem se díky jeho úšklebku strachovat, že zase spustí ten příšerný smích, jak to asi nazýval, ale naštěstí ne.
"To nevím, ale do konce tohoto století to hodlám zjistit," odpověděl Axell rozhodně. To znělo slibně, ale netušila jsem, jestli se toho dožiji.
"Jo, dokud si to pamatuju," navázal Rhaxn, "před chvílí jsem narazil na nějakou bloncku." Zamrazilo mě. Jakoby mě polila ledová a zároveň horká sprcha a do toho mi někdo vzal možnost dýchání. To snad ne, ten hromotluk zničil Kate! Dřív, než jsem si jí usmířila, a dřív, než zjistila všechny své možnosti. Ne...
"Ne," hlesla jsem a klesla k zemi. Nevydala jsem ze sebe nic jiného, už jsem prolila tolik slz, že nyní ani nepřicházely. Klečela jsem na kolenech, s otevřenou pusou hleděla do prázdna a neustále opakovala "Ne, ne..."
Axell se ke mně sklonil a pohladil po hlavě a šeptal "To bude dobré," pořád dokola. Ale ono to nebude dobré, věděla jsem. Už jsem ztratila tolik lidí, na kterých mi záleželo a tolik jich zemřelo díky mně...
"Připadala mi povědomá, tak jsem ji nezničil, ale uvěznil v kobce," řekl po chvíli Rhaxn, zřejmě potěšený svou prací. Jak se mi ulevilo! Díky Axellovi ji určitě pustí na svobodu, pomyslela jsem si. Všechno bude dobré, jak sám prohlásil.
"Kobce ?" nechápala jsem. Přece tu neměli skutečné kobky!?
"Podzemní chodby, do nichž občas zavíráme mrtvé.Nemohou stěnami prolétnout, takže je tam můžeme nechat tak dlouho, jak chceme," vysvětlil Rhaxn a potutelně se ušklíbl. Chtěl tam snad zavřít ještě někoho??!!
"Aha. Ale Kate tam nepatří," odpověděla jsem."Chci, abyste ji pustil, a to hned."
"Odkdypak JÁ uděluji milost nějaké obyčejné mrtvé??" otázal se Rhaxn. "Nepamatuji si bohužel, kdy jsem si to pravidlo stanovil..."
"Rhaxne, pusť ji," přerušil ho Axell pevným, tvrdým hlasem, až mě zamrazilo na zátylku.
"Proč? Já jí chytil, já jí taky zničím. A navíc, nevypadala na to, že by nechtěla být zničena. Dokonce si vzpomínám, že... prosila mě, abych ji zničil. A já to velice rád udělám."
"Ty neuděláš nic takového," okřikl ho Axell.
"Kdo mi v tom zabrání?" V kratičkém okamžiku byl u mě a tiskl mi
jedový nůž ke krku. Jeho dech, jež se mi omotával kolem hrdla, mi páchnul jako jed. "Snad ne ty a tato bezbranná dívenka? Snažíš se mě rozesmát, jako před chvílí?" pokračoval.
"Dej ten nůž od ní, Rhaxne. O Richelle tu přece vůbec nejde!"
"Já myslím, že ano."
"Poslyš, neubližuj jí. Chtěla, abych její existenci ukončil já. A já to také budu, jestli to bude její poslední přání," řekl Axell. Zadíval se na Rhaxna a pohledem ho snad prosil, aby to nedělal. Přeci mu na mě tolik nezáleželo? přemýšlela jsem.
Rhaxn dal konečně nůž z mého dosahu. Vydechla jsem. Axell to řekl správně, přála jsem si být zničena jím.
A i když mě Rhaxn pustil, nebylo jisté, jestli tutéž milost udělí Kate. Dával jasně najevo, že ne. Jenže já ho nenechám ji zabít! Náhle mě popadl vztek, ale jen kdybych udělala nějaký rychlý pohyb, bylo by kvůli Rhaxnovi jistě po mně. Měla jsem chuť padnout na kolena, plakat, prosit, škemrat o Katinu milost, křičet, řvát, vztekat se, být utěšována, cítit domov, být v Rixonově náruči... Smísily se mi všechny pocity dohromady a mohla jsem z toho zešílet. Ne, že bych už cvok nebyla - protože tím jsem se stala už hodně dávno.
"Prosím," hlesla jsem nakonec. "Nech Kate jít. Jestli to jde o to někoho zničit, do tří dnů budu zpět a ty sám můžeš ukončit můj posmrtný život. Prosím! Kate za nic nemůže, takže jestli chceš někoho zničit... vyvol si mě, místo ní."
"A proč bych jí asi měl pouštět? Už tak to vypadá, že se mi vrací lidskost, když s někým jen mluvím. Já bych měl ničit bez přemýšlení, na každém svém kroku - stejně jako ty, Axe." Zamračil se.
"Já vím, ale zatím to ještě nemohu vysvětlit," odpověděl Axell. "A to, že s někým hovoříš, není projev návratu citů, jen méně morbidní jednání s lidmi."
"Chceš, abych byl víc jako ty?! Já ale nemám potřebu se všemi mluvit a k někomu cítit lásku. Ne, já jsem se sebou víc než spokojený. A tak to taky zůstane," oponoval Rhaxn.
"Nechci tě měnit," opáčil Axell. "Jen tě žádám, abys propustil tu nevinnou dívku."
"Myslíš tu bloncku? Nebo snad tuhle?! Mám takový pocit, že ani jedna z nich není nevinná, je to tak? Richelle byla s námi - a bloncka taky. Takže žádná z nich není svatoušek. Uvědom si to."
"Jo, mimochodem, Rhaxne," navázal Axell jen tak, "viděl jsem špeha. Schyluje se k bitvě, cítím to. Zničil jsem ho s pomocí Yinsh, ale brzy přijdou, tím jsem si jist."
"Tak bys to možná měl jít povědět vůdci, Axe," odsekl Rhaxn. "Jsi přece jeho zodpovědný ochránce, ne? Proč bys neměl klan chránit i tentokrát??"
"Jak to myslíš?" otázal se Axell. "Ty snad už nechceš stát při klanu?"
"Přidal jsem se k němu, protože jsem se domníval, že je nejsilnější. Já se obvykle nepřidávám ke slabším.Je mi jasný,že ti, co sem jdou, mě nepřijmou mezi sebe, jako vy, ale nechci prohrát. Já neprohrávám."
"A myslíš si, že tentokrát bude vše stejné? Myslíš, že minulost se zopakuje a my zase prohrajeme? Tentokrát jsme silnější, trénovanější a máme náskok. Víme, že když už poslali špehy, brzy přijdou všichni. Tentokrát bychom mohli zvítězit, Rhaxne."
"Jaká je šance? Nechci slyšet odpověď, nebo mě to ještě donutí z klanu odejít. Což byste asi nepotřebovali, vzhledem k tomu, že jsem z vás všech nejlepší," odtušil. Zajímalo by mě, jak přišel na to, že ON je nejlepší, pomyslela jsem si trpce. Pokud jsem věděla, Axell byl nejlepší, aspoň podle mého úsudku.
"Ale už mě opravdu nudíte, pro mě za mě si tu bloncku zachraňte, když máte potřebu konat dobro. Já tedy ne, takže vůdce bude muset počkat na tvé varování, já totiž nehodlám oznamovat nic." Rhaxn se otočil a bez dalšího slova odešel hlouběji do lesa. Měla jsem chuť si oddychnout úlevou, ale nechtěla jsem riskovat, že by to Rhaxn mohl slyšet. Kdoví, jestli by ho to ještě nepobouřilo, nevrátil se a nevrazil mi jedový nůž do srdce. Proto jsem si výlev odpustila a jen se usmála.
"Jdeme pro ni?" zeptala jsem se. "Pro Kate?"
Zavrtěl hlavou. "Nemůžu. Musím varovat klan, kdoví, kdy přijdou. Může to být třeba za týden, nebo za pár hodin. Musíme se připravit a nenechat se překvapit. Ale ty jdi, na dalšího špeha bys neměla narazit. A kdyby ano... dám ti dýku a posypu ji zbytkem Yinsh, co tu s sebou mám." Vytáhl z opasku zbraň. Bylo na ní ještě trochu modré smrtící byliny, ale stejně ji obohatil další vrstvou.
"To nemůžeš. A navíc, co kdyby ta stvůra napadla tebe?" starala jsem se. Neměla jsem zapotřebí hledat někoho dalšího, kým bych si nechala do sebe zabodnout věc, která mi ukončí život definitivně. Jasně, tak sobecká jsem nebyla, měla jsem samozřejmě největší strach o Axella."Nejsme tak daleko od tábora. Budu tam za chvíli. Ty jdi dál tímhle směrem a za chvíli narazíš na kamennou jeskyni.Tady máš klíč,mají ho všichni přívrženci,ale já už ho potřebovat nebudu. Odemkni dveře a vezmi Kate odtamtud pryč. Vrať se, až budeš chtít být zničena." Dal mi malý rezavý klíček a stiskl mi zápěstí."Až se dostanete zpět, schovej ho. Zpět se dostanete snadno. Jeskyně je na samém konci lesa, takže z něho vystoupíte a obejdete ho obloukem. Asi to chvíli potrvá, vzhledem k tomu, že už nemůžete létat, ale bude to pro vás bezpečnější."
"Díky," řekla jsem. "Za všechno." Objala jsem ho a nasála příjemnou vůni lesa. Ani jsem si neuvědomila, že jsem tu strávila prakticky celý den a že za několik málo hodin se bude stmívat. Budu si muset pospíšit. I přestože jsem se nechtěla od Axella opět odloučit. Příště už to bude navždy, pomyslela jsem si.
Ale každé rozhodnutí má své důsledky. Já budu muset přijmout ty své.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Četli jste tento článek?

Ano
Ne

Komentáře

1 Selené Selené | Web | 15. dubna 2012 v 16:40 | Reagovat

krásné obě kapitoly...nádhernýýýýýýý :-)

2 Vicky Vicky | E-mail | Web | 15. dubna 2012 v 19:38 | Reagovat

[1]: Děkuju xD

3 Liss Liss | Web | 16. dubna 2012 v 18:40 | Reagovat

Jejda, bitky, rvačky, krveprolití a ošklivé kočky. Zůstávají mrtvým po smrti alergie? Protože to bych před tou číčou asi vzala roha. :DDDDD

4 Vicky Vicky | E-mail | Web | 16. dubna 2012 v 18:45 | Reagovat

[3]: Jejda, touhle otázkou jsi mě zarazila... hm, ne, ale před tou kočkou bych zdrhala, i kdybych byla živá :-P  :D

5 Liss Liss | Web | 16. dubna 2012 v 18:54 | Reagovat

:DDD taky pravda, ale tak to mě napadlo jen tak mimochodem ;-)

6 Domča Domča | Web | 14. prosince 2012 v 20:43 | Reagovat

Krása! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama