Kapitola 22.

10. května 2012 v 23:03 | Vicky |  Jiný Svět: Zapřená
Promiňte, že tak pozdě, byla jsem unavená z Ameriky a na psaní jsem
nějak neměla čas a na psací náladu jsem musela čekat doteď. Takže tady je
konečně další kapitola, doufám, že se bude líbit, není moc dlouhá.

DVACET DVA
Jak ze sebe dostat všechen ten smutek, šok, vztek a další pocity, jež mi rvou srdce na kousky a nutí mou mysl každou chvíli explodovat? Jak se zbavit pocitů viny, že jsem tak krutě zacházela se Selené? Jak zapomenout na tu chvíli, kdy Cole padal do nicoty a jeho nářek patřil mně? Jak se vypořádat se svým upírstvím, podstatou, tím, kým jsem a co si prožívám? Jak se nevinit z Deanovy nehody, nyní už možná dokonce smrti? Jak… žít?
Přes slzy už ani nevidím, kam mám namířeno. Nemám ani pořádný plán, jak Deana zachránit. Kdoví, kde je Cedric a ten jeho hnusný úsměv, kdoví, kde je jeho konec. Kdoví, jestli právě teď nerve mému jedinému současnému kamarádu srdce z hrudi?
Mám pocit, že každou chvíli se zhroutím na zem. Je toho na mě moc, ano, říkáte si, malej rozmazlenej spratek… no co když já jsem rozmazlenej spratek? Do patnácti let jsem byla zvyklá na "pohodlí" a následně se toho tolik stane. Myslím, že toto je na spratka trochu velký šok.
Nasaji vzduch a hledám v něm Deanův pach. Cítím ho, ale jen slabě. Vydávám se po něm a stoupám ještě pár metrů vzhůru. Jdu svižným krokem, nechci běžet tak rychle, abych potom měla čas na přemýšlení. Nechci přemýšlet vůbec. To je totiž další z věcí, které mě můžou opravdu zabít.
Konečně dorážím ke skalní stěně s výklenkem porostlým jakousi popínavou rostlinou. Dean sedí opřený o zeď a sténá bolestí. Jak by také ne! Ihned k němu přiskakuji a všímám si louže krve pod ním. Cole a Cedric ho pravděpodobně ještě mučili. Jakoby nestačily ty zlámaniny, které mu Cole provedl už v jeskyni.
To poslední, co teď potřebuji, je žízeň po krvi…
A jako obvykle se má "přání" plní.
Zorničky se mi rozšiřují a tesáky prodlužují. Ach můj bože, to ne…!
"Ra-Rachel… Tvoje oči…" vzdychá Dean a sotva se drží při vědomí.
"Sakra," kleju a rychle se k němu obracím zády. Nechci, aby mě takhle viděl. "To je v pořádku, Deane, nemusíš si dělat starosti," snažím se ho uklidnit… nebo spíš sebe. "Zkoušel jsi se postavit? A kde je Cedric?" Stále se však k němu neobracím čelem. Nechci ho vyděsit.
"No, jelikož mám zpřelámaný hnáty, chodit jsem radši ani nezkoušel, ale Cedric odešel… nebo spíš odletěl, před pár minutami. Řekl, abych se nehýbal, prý že se vrátí tak do hodiny." Jasně, nechal ho tu bez ochrany, protože věděl, že o mě se postará Cole a Dean sám neuteče.
"Dobře, já… asi…" Nenapadá mě, jak ho odtud dostat. "Asi tě ponesu." Nic jiného mi na mysl nepřichází.
"Rachel, to nemusíš-"
"Máš lepší nápad?" přerušuji ho. "Mimochodem upozorňuji, že Cedric je velmi nepředvídatelný, takže se klidně může vrátit, když to budeme nejméně čekat. Takže bych ti doporučovala přestat protestovat a radši mi nějak pomoz dát si tě na záda."
Neodpovídá, tudíž to považuji za souhlas. Rychle k němu přistoupím, chytnu ho za jeho zdravou ruku a dám si jí kolem krku. Druhou rukou Deana vezmu kolem zad a pomalu ho stavím. Dean je zticha, ale funí a zatíná zuby, takže je mi jasné, že ho to hodně bolí.
"Promiň… Mám tě posadit?" starám se.
"To je… v pohodě," skučí, ale je statečný. Já v jeho situaci, tak už brečím.
Už mu neodpovídám a když to nejméně čeká, škubnu s námi a naráz padáme ze skály aspoň třicet metrů. Tedy, nepadáme… Já dopadám ladně na nohy a Deana udržuji živého. Ani nestačil vykřiknout překvapením.
"A jsi TEĎ v pohodě?" tážu se.
Přerývaně dýchá a slabě přikyvuje, zřejmě se mu moc nezamlouvá, že ho nesu na zádech, no ale co, já jsem tady upír, já jsem ta silná, on je ten raněný blízko smrti. Tentokrát nemáme zkrátka na vybranou. Ne, že by byl Dean lehký jako pírko, protože to on není ani náhodou. Vždyť je mu tak… 20? Ať tak či onak, nepatří do kategorie anorektičky. Jakmile se dostaneme k motorce, opatrně ho posadím před sebe a sama za něj nastoupím. Šlápnu na plyn, bez ohlédnutí zpět motorku rozjedu a už si to míříme k městu.
* * *
"Deane?"
Můj hlas zní slabě.
"Rachel…" Dean pomalu otevírá oči a rozhlíží se kolem. V této místnosti jsem jen já a právě můj probouzející se kamarád, který před pár hodinami skoro přišel o život. Jsem to ale nepostradatelná kamarádka, že, když nechám přátele na pospas okřídleným (nyní už jen okřídlenému a neokřídlenému) stvůrám? Musím se sama sobě sarkasticky zasmát.
"Jak dopadla operace?" ptá se Dean.
Ach, ano, to jsem zapomněla zmínit.
Hned po návratu do "mrakodrapu" se Dean sesunul na zem a já neměla totální ponětí, co s ním mám dělat. Zpanikařila jsem a vzala ho do nejbližší nemocnice, kde jsem ho představila jako svého bratra Leona Madisona. Moc dlouho se se mnou nezabývali a hned zjistili, že "Leon" má vnitřní krvácení. S mým souhlasem měl hned operaci, jinak by mohl do několika minut zemřít. Já mezitím přecházela po chodbě necelých šest hodin, ukázalo se, že Dean měl víc zdravotních potíží, než jen vnitřní krvácení. Ha, ha, jen… jako kdyby to nestačilo. Ale říkali, že když se probere do dvou hodin, bude to znamenat, že je v pořádku a vyléčí se. Následující hodiny jsem strávila na jeho lůžku bděním, polospaním, přemýšlením…, ani nevím, jestli jsem opravdu usnula, ale každopádně teď jsem vzhůru a zapřísahávám se, že už nikdy nenechám své přátele v nebezpečí, pokud já v něm sama nebudu plavat.
"Dobře," odpovím po chvíli a odhrnu Deanovi černé vlasy z čela. "Budeš v pořádku, jen musíš několik týdnů odpočívat a nenamáhat zlomené a pohmožděné části těla. Nemáš žízeň?" Nečekám na odpověď a za sekundu překonám vzdálenost pokoje, až stojím před umyvadlem s pitnou (doufejme) vodou. Jsem si jistá, že zdejší voda (a navíc v nemocnici) určitě není zdravotně závadná či dokonce smrtící (no to mám zas plnou hlavu blbostí), ale nebudu riskovat, že hned poruším svou přísahu, proto po nalití vody do plastového kelímku průhlednou tekutinu raději sama ochutnám.
Vyplivávám jí zpátky do umyvadla. Rozhodně jsem nečekala, že mi bude na zvracení. Tak to ne, pomyslím si. "Ehm, Deane, půjdu ti koupit ven na chodbu čistou vodu, ano? Tak odpočívej, jenom lež a… moc se nehýbej. Za chvíli by tu měla být sestřička s obědem. Já se hned vrátím," oznamuji Deanovi. Ten se mnou nemůže nic než souhlasit, a tak opouštím pokoj s dvěma dolary v kapse hledat automat s vodou, po které se snad nepozvracím. A tím pádem Dean také ne.
Venku na chodbě se srazím se sestřičkou právě mířící k Deanově pokoji s obědem a ta mě naviguje do přízemí, kde jsou automaty s pitím. Ihned tam zamířím. Jasně, že bych se chtěla rozběhnout a být zpátky ani ne za minutu, protože nemocnice neuvěřitelně páchne po desinfekci a kdovíjakých dalších sračkách, ale to by mě mohli rovnou zavřít na psychiatrii. Upírka v nemocnici. Místní zkolabují a doktoři mohou připravovat další operaci… pokud by sami nedostali infarkt.
Už zase přemýšlím o blbostech. Co to se mnou dneska je? Necítím se ve své kůži. No, a kdo by se mi divil. Skoro mi umřel kamarád v náruči, mám právo necítit se sama sebou. Vždyť takhle jsem se necítila už hodně dlouho. Naposledy… se Cedrikem.
Ne, ten stranou, tím se budu zabývat, teprve až to bude nutné.
Ve vzduchu kromě desinfekce cítím něco divného. Nedělá mi to dobře a poměrně slušně mě to znervózňuje. Nevím, kam se otáčet dřív, připadám si jako ztracená ve snu, škoda, že tohle není sen. Totiž, jsem ráda, že Dean je v pořádku a hlavně naživu, ale velmi často si přeji… vymazat svůj život a narodit se jako někdo jiný. Obyčejný člověk, který prožije šťastné dětství s rodiči, vystuduje školu se spoustou kamarády a poznámek v žákovské knížce za podstrkování pavouků do spolužaččiných tašek, dospěje, zamiluje se, zestárne, umře… Toto přeci já nikdy nemohu prožít. Nejsem normální, můj život není normální, moji rodiče nejsou…
Je mi k pláči. Proč já?? Proč ne někdo jiný, kdo by si trest věčného života zasloužil? Co jsem komu udělala? Proč já musím být krvežíznivá bestie ohrožující nevinné lidi, kterou všichni nenávidí? Proč já…
…musím mít takovou smůlu na kluky, kteří vás sledují až na druhý konec světa?
"Wayi?"
Ten kazisvět stojí u automatu s pitím, ležérně se opírá o stěnu a na tváři má spokojený výraz.
"Ahoj, Rachel."
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Selené Selené | Web | 11. května 2012 v 13:01 | Reagovat

jooooooooooooooooooooooo skvěláááááááááá kapitolaaaa... tak sme se dočkali away našel rachel hihi jak to jen bude pokračovat:D

2 Vicky Vicky | Web | 11. května 2012 v 14:23 | Reagovat

[1]: Děkuju moc :)
No to si musíš počkat, dneska večer budu zase psát, ale nevím jestli jí sem hned dám, podle toho kolik budu mít času ;)

3 Dany Dany | Web | 11. května 2012 v 14:55 | Reagovat

Proč já musím být krvežíznivá bestie ohrožující nevinné lidi, kterou všichni nenávidí? Proč já…
…musím mít takovou smůlu na kluky, kteří vás sledují až na druhý konec světa?

Najlepšia veta :DDDDDDD juu way way way *žiaria jej oči a priblblo sa usmieva* skvelá kapitola ako vždy :))

4 Vája Vája | Web | 11. května 2012 v 15:46 | Reagovat

Wow! Celé to bylo úžasné! promiň že jsem nepsala ke každému dílu koment ale byla jsem do toho tak zažraná že to prostě nešlo! Bylo to fakt super a te´d mě to moc zajímá jak to bude dál! Way se nezdá chlapec jeden :-D

5 Vicky Vicky | E-mail | Web | 11. května 2012 v 20:31 | Reagovat

[3]: Děkuju moc :))
[4]: To vůbec nevadí, jsem ráda, že ses do mé tvorby vůbec pustila ;)) Díky :)

6 Lilly Lilly | Web | 12. května 2012 v 12:36 | Reagovat

Asi bych na Waye hodila první věc, co bych měla po ruce..
Nou, nou.. nyní mě Way pasuje spíš k Paige..

7 Vicky Vicky | E-mail | Web | 12. května 2012 v 16:29 | Reagovat

[6]: No, povahově jo, ale v tom je právě to nejlepší :-D Nikdo vlastně neví, co k tomu druhému cítí... :-D No jo, poslední dobou jsem na slaďáky :D Samozřejmě nejlépe se smrtícím koncem :-D  :-D
Ale co se týče té věci, kterou bys po wayovi hodila... Já bych to teda neudělala :D  :D

8 Seléénaaa Seléénaaa | 12. května 2012 v 17:40 | Reagovat

Vicky to snad neee hod jsem další kapitlu......:D takhle to ukončit v nejlepšííím:D:D OU

9 Joelli Joelli | E-mail | Web | 13. května 2012 v 12:41 | Reagovat

Bezva, bezva, bezva! :-D Jak nový vzhled, tak kapitola! Jsem ráda, že moje Dýně žije. Trochu se mi nelíbí že by se měl Way a on potkat, ale třeba budou ještě kamarádi :-D Řekni mi... jsem moc naivní, nebo se nachají být?

10 Vicky Vicky | E-mail | Web | 13. května 2012 v 14:51 | Reagovat

[8]: Vynasnažím se :)
[9]: Děkuju moc, ten vzhled udělala Sunny, já jsem na takovéhle věci totálně levá :D Popravdě... o setkání Waye a Deana jsem zatím nepřemýšlela, protože mezi Rachel a Dýňátkem vlastně nic není - i když TOHLE Way neví... :-D No uvidíme :-P

11 Liss Liss | Web | 13. května 2012 v 16:14 | Reagovat

Kapitola je super, i když je teď Dean oproti Wayovi poněkud v nevýhodě. Takže doufám, že se Way zachová rozumně (což u něj není úplně normální ;-)

12 Vicky Vicky | E-mail | Web | 13. května 2012 v 16:40 | Reagovat

[11]: Díky :) Dean je v nevýhodě, ale zase má před Wayem náskok... protože ten o něm nic neví ;D

13 Liss Liss | Web | 13. května 2012 v 16:43 | Reagovat

ale to může být jedině na škodu. Navíc Way je poněkud... divný, když jde o Rachel. Mám o Deana fakt strach

14 Erin Erin | E-mail | Web | 13. května 2012 v 20:13 | Reagovat

[10]: Jasně, že mezi nima nic není, ale pokud nemáš v plánu zdrhnout s Wayiem, aniž bys Dýňtkovi řekle: Nazdar, tak nevím, jak chceš udělat, aby se nesetkali :-D

[13]: Ty máš o něj strach? Já spoléhám na to, že Way nebude mrzačit již zmrzačené lidi...

15 Selené Selené | Web | 13. května 2012 v 20:14 | Reagovat

jupíí bude dneska kapitolka??, :D:D :D pěkně koukám jinak u mě je ta slibovaná 1 kapitola VA:-)

16 Vicky Vicky | E-mail | Web | 13. května 2012 v 20:48 | Reagovat

[13]: Neboj! :D Dean je s Rachel v bezpečí... :D (problém je ten, že Rachel není v bezpečí v blízkosti Waye... ouč :D )
[14]: Pročpak máte najednou tady všichni Waye za masového vraha?? O_O Chudinka, ještě si bude někde v koutě plakat :-(
[15]: Teď se dávám do psaní. Už mám asi půlku, ale chci tu kapitolu udělat delší, tak nevím přesně, v kolik hodin bude... :D

17 Liss Liss | Web | 13. května 2012 v 20:53 | Reagovat

Ale já ho nemám za masového vraha. Jen se o Deana bojím, ale věřím, že Erin má pravdu. Navíc nezapomeň, že na masový vrahy letím :D  :D  :D  :D

18 Selené Selené | Web | 13. května 2012 v 21:13 | Reagovat

no tak to ano Píšem píšem Vicky..jinak psala jsem to i na blogu... to blood... jsem nečetla takže nevím o čem to je, moje Va bude proste podle mě :-) jinak se těším na 23 tak strašně moc že mi zachvilku budou skapavat sliny nedočkavosti..asi si pujdu pro brindák:D

19 Vicky Vicky | E-mail | Web | 13. května 2012 v 21:58 | Reagovat

[17]: Dobře, tak ti tedy prozradím, že v ZATÍM se o naše Dýňátko bát nemusíš ;)
[18]: Okay :D Zase mám něco dalšího napsaného, ale to bych vám už znovu neudělala, že bych to usekla v další hrozný části, takže píšu dál... :D

20 Selené Selené | Web | 13. května 2012 v 22:10 | Reagovat

[19]: no to bych ti radila neusekávat... takhle nás potrapit... I když co si budem povádat všichni to děláme:D

21 Vicky Vicky | E-mail | Web | 13. května 2012 v 22:45 | Reagovat

[20]: je.... to jsem asi trochu přepískla :D samozřejmě, že jsem to usekla, ale aspoň ne v té části, kterou jsem prvně plánovala :D Pohoda, to přežijete... :D (a doufám, že já taky! :D )

22 Erin Erin | E-mail | Web | 14. května 2012 v 15:21 | Reagovat

[19]: Hele, já bych to s dovolením shrnula... myslím, že se o Deana bát nemusí nikdo, protože on nejspíš není první na seznamu, kdo bude nutně umírat a smrtelně zraněn, co?? ;-)

23 Vicky Vicky | E-mail | Web | 14. května 2012 v 17:49 | Reagovat

[22]: Moje řeč :D

24 NikaRoovy NikaRoovy | E-mail | Web | 30. července 2012 v 21:21 | Reagovat

Chtěla jsem chtěla, ale čas nebyl a tak jsem se k tomu dokopala až teď Ale že jsem byla zvědavá! Jdu na další! :-)

25 Domča Domča | Web | 7. března 2013 v 19:04 | Reagovat

Tak nikto si nevyberie kým je :D
Ten koniec! 8-O :D :D aj som čakala, že kedy sa už objaví :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama