Kapitola 23.

13. května 2012 v 22:41 | Vicky |  Jiný Svět: Zapřená
Na tuhle kapitolu jsem pyšná! Zvlášť na ten konec, na tom jsem si nechala
hodně záležet... Takže si ji užijte a doufám, že se bude líbit :)

DVACET TŘI
Je mi, jako bych dostala facku. Prudce mrkám, chci se ujistit, že se mi celé toto jenom zdá.
Jenže Way tam pořád stojí. Vlastně ne, je pár centimetrů přede mnou, možná milimetrů, jeho obličej nevypadá už tak spokojeně jako předtím. Ne, spokojeně… to není ten správný výraz. Vypadá, jako bych mu právě ublížila. Vypadá, jako by byl mou zradou zasažen hodně hluboko. Ale já to přeci udělala pro nás pro oba! Utekla jsem, abych mohla být svobodná nejen já, ale aby i on měl před sebou budoucnost, kterou si sám zvolí, budoucnost, ve které ho nebudu obtěžovat já! Tak co na mě dělá ty štěněčí kukadla, jako bych mu kůl prorazila srdcem?
"Tys mě hledal?" vypadne ze mě po chvíli, v krku mám nějak sucho.
"Ne, praktikoval jsem výlet po celé USA, abych se ještě před svatbou porozhlédl po krajině, zapařil si v Las Vegas, zakousl pár nevinných děvčat s nevinnou krví a našel svou uprchlou nevěstu, které se pravděpodobně nikdo nezavděčí ničím!!" Pravděpodobně si ani neuvědomuje, jak moc mi tímto ubližuje… a že na něj všichni kolemjdoucí civí. Tedy, spíš na nás. Skvěle.
"Wayi, mě-"
"Neříkej, že tě to mrzí, to už bys byla sakra zpátky!"
"Podívej, můžeš na mě řvát, jak dlouho chceš, ale pojď se hádat aspoň ven!" okřiknu ho.
Mlčí. Vypadá, že už mi nemá co říct. Porozhlédne se po lidech, kterým se brada stále ještě válí po podlaze a nic už mi neřekne. Najednou se ke mně otočí zády a míří ke vchodovým dveřím. Mě nechá napospas těm divným lidem a puchu dezinfekce.
Připadám si, jako bych ho opravdu zradila. Proč to na mě doléhá až teď, proč ne před těmi hodinami, kdy jsem čekala na konec Deanovy operace?
Vzpomenu si, proč jsem sem vlastně šla a rychle přistoupím k automatu. Lidé se začínají rozcházet, ale jedna stařenka ke mně ještě přistoupí. Nechci se k ní otočit čelem, nechci, aby viděla mé slzy.
"Je všechno v pořádku?" ptá se. Samozřejmě, že jinou otázku jsem nečekala. "Máte před svatbou? To už se lidé mohou brát takhle mladí?"
"Omluvte mě," popadnu vodu a rozběhnu se zpátky po schodech do Deanova pokoje. Ten právě dojídá rybí polévku. Očividně mu moc nechutná, protože se odporně šklebí. U jeho postele stojí sestřička s rukama v bok a přísně si ho měří.
"Ach, slečna Rachel Madisonová, že ano? Mohla byste prosím přinutit svého bratra, aby dojedl svůj oběd? Mám ještě spoustu práce, než nutit Leona do jídla," otáčí se ke mně,
nečeká na odpověď a odchází z pokoje.
"Bože, to je hnus!" odfrkne si Dean, jakmile se za sestřičkou zabouchnou dveře, div že nevyletí z pantů.
"Nemusíš to jíst, jestli nechceš. Pro rybí polívku mám pochopení, taky se z ní můžu vždycky pozvracet," šklebím se, když se "vůně" polévky dostane do blízkosti mého nosu. Vezmu mu misku z ruky a obsah vyliju do záchodu, který se nachází v "soukromém prostoru" za zeleným závěsem v rohu místnosti… ovšemže to tam páchne desinfekcí.
Nyní prázdná miska mi vyletí z ruky, když mi v kapse zapípá SMSka. Nádoba (naštěstí jen plastová), která byla ještě před chvílí plná sračky zvaná rybí polévka, sebou pleskla o zem, no nechám ji tam a radši vytáhnu mobil z kapsy.
V SMSce je napsáno.
HOTEL DE LUXE, POKOJ 133, 21:00
W.
Way… Vzpomínka na něj bolí, i když jsem na něj přestala myslet sotva na minutu. No, a to je právě to. Nedokážu se smířit s tím, že na něj neustále myslím…, a že to bolí. Proto si to s ním musím vyjasnit. Musím konečně zjistit, co mezi námi je, když jsem si to nedokázala uspořádat za ten necelý týden bez něj. Samotnou mě překvapuje, jak krátce jsme se neviděli… a mně, když jsem se zahleděla do těch jeho očí, to připadalo jako roky.
Ano, jsem rozhodnutá. Na dnešní večer stejně nic nemám… a trávit ho ve společnosti "strýčka Archieho" mě vážně neláká.
Zastrčím mobil zpátky do kapsy, zvednu misku s "dojedenou, vynikající" polévkou a vrátím se k Deanovi. Ten se zrovna převléká. Ups. Naštěstí jen horní část těla, ale i tak mě zasáhne šok jako blesk. Dean ani zdaleka nevypadá tak špatně. Jeho tělo by se mohlo rovnat tělu nejlepšího sportovce, vypracovaná hruď, opálená… Příliš dlouho na něj civím.
"Uh, promiň," zablekotám a rychle se otočím.
"Ne, ty promiň. Nechtěl jsem tě uvést do rozpaků," omlouvá se mi Dean.
Musím se usmát. Přistoupím k oknu a pozdě mi dochází, že se v něm odráží Dean, jak se převléká…
A dost! Jsem tu snad na prázdninách?
Neohrabaně se otočím, ruku si dám přes oči a kráčím z pokoje. "Víš co? Nejlepší bude, když ti dám trochu soukromí," oznámím mu a už za sebou zavírám dveře.
Uf! Co to bylo?? Proč tak rudnu při pomyšlení na Deanovo tělo? Už jsem blázen, správný odhad.

* * *

K Wayovi jdu rovnou z nemocnice, protože tam jsem se dost zdržela. Dean tam samozřejmě musí zůstat přes noc, i když mě prosil, abych vyvraždila všechny doktory a dostala toho ubožáčka pryč… Nicméně to byl špatný nápad. Navrhla jsem, abychom si něco zahráli a následující hodiny jsme se věnovali hře Monopoly. Já jsem na hry všeho druhu totálně nemožná, takže je jasné, že Deanovi netrvalo dlouho porazit mě.
Je za deset minut devět a já nemám nejmenší tušení, kde se hotel De Luxe nachází. V trafice si kupuji nějakou divnou mapu, která vypadá jako politá kávou a zuřivě se v ní orientuji. V 20:58 ten hotel konečně najdu a na vteřinu přesně stojím před pokojem 133. A najednou… si nejsem jistá, jestli chci vstoupit. Určit svou budoucnost s Wayem či bez něj mi přijde jako dobrá věc a už ji chci mít z krku, ale cítím se z toho… nervózní. Celé dlouhé následující století, tisíciletí… záleží na tom, jestli teď vstoupím do toho pokoje, nebo ne.
Bohužel, na rozmýšlení není čas, jelikož se otevírají dveře a za nimi stojí Way. Na chvíli jsem i uvažovala, jestli toto celé není jen léčka třeba od Cedrika, aby mě sem nalákal a pak zabil, ale asi těžko by si sháněl masku Waye, protože ten, který přede mnou nyní stojí, je stoprocentně Way. Way a ten jeho úsměv plný sarkasmu, ale i naděje.
"Půjdeš dál?" Teprve teď si všímám, jak je oděný. To, co má na sobě, se vůbec nepodobá jeho černým tričkům, riflím a obvyklé motorkářské bundě, vypadá… elegantně. Elegantně, ale pořád je to on. Bílá košile s nezapnutými všemi knoflíčky, černé kalhoty… mohl by vypadat víc elegantně, za tento styl by ho má matka pravděpodobně zastřelila, ale pro mě je to hodně nezvyklé.
Potom si teprve uvědomím, co mám na sobě já. Otrhané džíny ještě z bitvy s psychopaty Lockwoodovými, špinavé tričko a ušmudlanou bundu. Navíc vlasy mám rozcuchané, jako bych právě vylezla z roští a mé ruce nosí malé jizvy z "letu", jak mě Cole přehodil přes půl planety. Jizvy za pár dní zmizí, ale tato fáze hojení už není pravděpodobně tak rychlá.
"Vypadáš… jinak," zhodnotím ho po chvíli trapného ticha.
"To ty ne, Rachel," usměje se. "Ty budeš navěky stejná. Pořád tak drsná, sexy a zároveň něžná, jako když jsi zjistila od tvého papínka, že budeš moje družka." Na tváři mám ruměnec, no snažím se ho zakrýt tím, že si svléknu bundu a pověsím ji na věšák. Teprve teď se rozhlédnu po pokoji… spíš apartmánu. Nyní se nacházíme pravděpodobně v předsíni, ale z ní ještě vedou někam dvoje dveře.
"Chceš tu provést?" strčí do mě jemně Way. Jak jsem stála jako solný sloup, se teď po jeho dotyku málem kácím na zem. Naštěstí mě včas zachycuje a tak zabrání tomu, že mu ušpiním bělostný koberec.
Napůl stojím, napůl jsem ve vzduchu, celá však ve Wayově náruči. Nevím přesně, jak dlouho tato chvilka trvá, ale chci ji co nejdřív ukončit. Vlastně ani netuším proč, možná mu nechci být tak blízko, dokud si to spolu neujasníme.
Jemně se jeho náruče zbavuji a stavím se na nohy.
"Díky, žes mě nenechal ušpinit ti koberec," šklebím se a snažím se celou situaci obrátit ve vtip.
"Chceš koupel? Totiž, plánoval jsem večeři, ale klidně ti připravím lázeň," mrkne na mě.
"Uf… ne díky." To je příliš riskantní, ale pro jistotu se na Waye usměju, aby si nemyslel, že ho beru jako nějakého úchyla. "Ale milá nabídka."
"No dobře, tak… pojď," nenuceně mě chytne za ruku, jakoby to byla všední věc a odvede mě do jedné z místností, do které vedou jedny z dveří v předsíni. Totálně mi to vyrazí dech. Čekala jsem přepychovou postel, noční stolek, stůl s počítačem… kdepak. Zdá se, že dodnes jsem nepoznala Wayovu druhou stránku. Tu romantickou. Tu, kterou by určitě mnoha lidem nepředvedl.
"Posaď se," vyzve mě Way a posune jednu židli u stolku pro dva, abych se mohla usadit.
"Takže, dneska budeš gentleman?" obrátím se na něj. Též se posadí, ale ještě předtím nám oběma nalije do skleničky nějaké víno… smíchané s krví. Jakmile ji ucítím, zamračím se.
"Ochutnej," pobídne mě klidně.
Nechci kazit atmosféru, tak se překonám a ucucnu si možná tak mililitr. Nechutná to špatně. Skoro… sladce.
"Kombinace krve a portského, jak jsi sama teď zjistila, není špatná, že?" Nečeká, až odpovím, odpoví si sám. "Ano, dnešní večer budu nejen tvým společníkem, ale i zkušeným barmanem." Mrkne na mě.
Napiju se trochu víc a poté Way servíruje hlavní chod. Lidskou krev.

* * *
Večeře dopadla lépe, než jsem čekala. Myslela jsem, že na sebe každou chvíli budeme
házet laškovné či vyzývavé pohledy, každou minutou se začneme hádat, ale nic z toho se nestalo. Hlavní chod i desert (čokoládová zmrzlina) i portské s krví bylo vynikající. Chápu, že to zní dost odporně, kdyby mi Way ještě před večeří předložil menu s tímto "jídlem", přísahám, že bych do jeho pokoje nevstoupila.
"Tak co, jak jsem ti vyhovoval jako společník u večeře?" ptá se Way, když po jídle sedíme v další místnosti, v ložnici, na černém gauči.
"Byl jsi… milý," odpovím a vzpomenu, jak mi několikrát doléval portské a'la krev.
"Tak to jsem rád." Na chvíli se odmlčí. "Poslyš, Rachel, hlavní důvod, proč jsem tě sem pozval…"
"O tom jsem s tebou chtěla mluvit," přeruším ho rázně a stoupnu si, jako bych si myslela, že ve větší vzdálenosti budu mít vyšší sebevědomí a méně trapně to ze sebe dostanu.
"Totiž, problém je, že mi neustále lezeš do hlavy, a já ani nevím, co si o tom mám myslet," začnu.
"Stejný problém mám i já," odpoví Way a také si stoupne. Pomalu ke mně přichází a já se rychle odtahuju směr zeď. "Nesnažím se tě ze své hlavy vyhodit, snažím se přijít na to, proč na tebe pořád myslím."
Ani nevím, jestli jsem to řekla já, nebo on, protože oba máme zřejmě stejné myšlenky. Stejný problém. Stejnou touhu. Pevně stisknu oči a nutím se myslet na něco jiného než na to, jak mi momentálně je.
"Rachel." Jeho hlas slyším velmi blízko. Nechci otevírat oči. Chci naslouchat tlukotu svého a jeho srdce, chci se propadnout do černoty, kde bude jen on a já, chci zastavit čas, chci… polibek. Jen jediný… problém je, že nevím, od koho vlastně co žádám. Ale v jednom měl Way pravdu. Našel mě. Našel mě a je teď jen na nás, zda chceme zpečetit náš předurčený osud.
"Wayi." Ztěžka dýchám, plíce se mi stahují, nemám nejmenší ponětí, co dělat. Cítím ho tak blízko, jeho dech mě pohlazuje po lících, jeho ruce bloudí po mých tvářích, jeho rty vyslovují mé jméno. Jeho oči mě nutí ty mé otevřít a čelit situaci. Vidím jeho. Jeho a jen jeho. Je všude. Vůně, oči, ruce, slova… obklopují mě celou a přivádí mé tělo k mírnému třasu.
A teď si nejsem jistá, jestli chci svůj skutečný první polibek od něj. Celá tato situace je neuvěřitelně romantická, ale až moc… neuvěřitelná.
Jenže… dělo se vůbec někdy něco podle toho, na co jsem byla připravená a na co ne? Podle toho, co jsem si přála a co jsem od sebe odháněla? Podle toho, co se hodilo a co ne?
Nikdy.
Políbí mě.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Selené Selené | Web | 13. května 2012 v 23:05 | Reagovat

oooooooooooo anoooooooooooooooooooooooooooooooo joooooooooooooooooo...je toooooooo taqdy... Tý jo doufám, že se v příští kapitole dočtu.. jestli Rachel odvypraví proč utekla aco se stalo s   jak ji unesli atd..:D Jaj nádherná kapitola tak překrásná Vicky opravdu smekám klobouk dolu před tvoji kapitolou..jě prostě dokonalá..a mě vyraží dech.. četla jsem ji uplně ze zatajeným dechem... nedokažu to popsat..ach...:-)

2 Vicky Vicky | E-mail | Web | 13. května 2012 v 23:11 | Reagovat

[1]: Tak to sem nečekala... je mi k slzám, je to jenom pár slov na několika papírech.. :D Si mi udělala velkou radost, Sel :D Díky, že píšeš takový podporový komentáře, vždycky mi ohromně zvednou náladu :-) Jsem ráda, že někdo píše do komentářů, co si opravdu myslí a jak na něj kapitolka půsoí :-) :D Budu se hodně snažit, aby byla další část brzo :)

3 Selené Selené | Web | 13. května 2012 v 23:16 | Reagovat

[2]: To jsem moc ráda, to to by pak byly klamný komentáře, kdybych nenapsala co a jak na mě pusobí ... A já mám radši pravdu... a hlavně ji strašně ráda napíšu..at dobrou nebo špatnou...a jsem moc ráda..že ti ty komentáře zvednou naladu.. Jo ato si piš že se budeš snažit ji napsat brzo čéče:D protože po posledních dvou slovech... to nevydržímmmmmmmm :D :D takový konec boha jeho.... ty mě tímhle uplně zničíš ajá pak pujdu mlatit hlavou do zdi... :D :D A neděkuj mi tohle je samozřejmost....:-*

4 Erin Erin | E-mail | Web | 14. května 2012 v 15:19 | Reagovat

*S 3D brýlemi a prázdnou miskou od popcornu se konečně po pěti minutách odlepuje od obrazovky a nějak neví, proč tehle úžasný film skončil tak rychle...*
Upřímně? Za ten konec bych tě nejraději zabila! :-D Fakt si to nemohla ukončit 'hůř'. Ale jak se to vezme... buď budeš pokračovat, nebo ne v tom, cos tak usekla. Jestli ano, tak je to fakt na zabití. Jestli ne, v pohodě.
Samozřejmě se nemůžu dočkat dalších událostí, které určitě všechny překvapí, dojmou, rozveselí, rozesmutní... však to znáš :-) ;-)

5 Liss Liss | Web | 14. května 2012 v 15:55 | Reagovat

Nechci ten konec useknout... Nebylas to náhodou ty, kdo to psal? A tohle je jako neuseknuté?? Asi by ti měl někdo řádně vysvětlit význam toho slova. protože ten konec je useknutý.
Ale jinak bezvadná kapitola. Way je rozhodně charakter a doufám, že až se dozví o Deanovi, nebude se chovat... nevhodně ;-)  ;-)  ;-)  ;-)

6 Vicky Vicky | E-mail | Web | 14. května 2012 v 18:09 | Reagovat

[3]: Nechci, aby sis ublížila, ale užij si to mlácení o hlavu... :D Promiň, to nejde, prostě se musím smát tvým činnostem k zabití času :D  :D  :D
[4]: první věta tvýho komentáře... naprosto dokonalá! :D Ale asi bych si měla pořídit štít, že?? :-D Lidi... neoběste mě, dneska určitě něco zase napíšu, poslední dobou mám nějakou psací náladu... a samozřejmě mě taky baví víc psát, když je tam Way! :D  :-D
[5]: No jo, jsem hrozná, MOC se omlouvám! :-D Jak už jsem jednou psala... PROSÍM NEUBLIŽUJTE MÉMU ZDRAVÍ!!!! :-D Radši už nebudu nic slibovat, protože pak se mi tam zase hodí něco jiného... :D Věřte, já polibek Rachel s Wayem tak brzo neplánovala... :D  :D

7 Liss Liss | Web | 14. května 2012 v 18:15 | Reagovat

[6]: proto nic neslibuju. vím, že to v zásadě nejsem schopná splnit. mě se bát nemusíš, já přes celou republiku nepojedu, ale někdo by třeba mohl. A co se týče toho líbání... stejně už měli drobnou sexy epizodku, ne?
ale vím, jak to myslíš. Něco jsi nějak zamýšlela a ono je to nakonec jinak

8 Vicky Vicky | E-mail | Web | 14. května 2012 v 18:19 | Reagovat

[7]: Přesně :-D Odteď už nebudu nikdy nic slibovat, dokud to nebudu vědět najisto. To slibuji :D

9 Dany Dany | Web | 14. května 2012 v 19:14 | Reagovat

-"Wayi." Ztěžka dýchám, plíce se mi stahují, nemám nejmenší ponětí, co dělat. Cítím ho tak blízko, jeho dech mě pohlazuje po lících, jeho ruce bloudí po mých tvářích, jeho rty vyslovují mé jméno. Jeho oči mě nutí ty mé otevřít a čelit situaci. Vidím jeho. Jeho a jen jeho. Je všude. Vůně, oči, ruce, slova… obklopují mě celou a přivádí mé tělo k mírnému třasu.-   tak toto je tá uplne naj pasáž :)) krásne napísane :DDD (mimochodom ERIN - zobžňujem tvoje komentáre :DDD) proste uzasne :DDD tak pis pis pis nech viem co sa stane dalej :D

10 Vicky Vicky | E-mail | Web | 14. května 2012 v 20:43 | Reagovat

[9]: Díky moc, Dany, nad touhle pasáží jsem přemýšlela hodně dlouho, než se mi začala líbit! Když historická pusa, tak historická pusa :D  :D Když o tom tak přemýšlím, celé pokračování dnes asi nestihnu, protože táta se naštval za moje víkendový ponocování a dal mi počítač jenom do deseti večer :(( Fakt nespravedlivý :(( A to určitě nestihnu, protože ještě dopisuju tu parodii

11 Liss Liss | Web | 14. května 2012 v 21:27 | Reagovat

[10]: jakou parodii? 8-O  8-O  8-O

12 Vicky Vicky | E-mail | Web | 14. května 2012 v 21:38 | Reagovat

[11]: Ehm, blog Dany bude mít 16.5. narozeniny, tak přispívám malým dárkem :D Parodií na její povídku :D  :D

13 Dany Dany | Web | 14. května 2012 v 21:58 | Reagovat

[10]: :D moje vikendove ponocovanie znamena: do kolkej chcem :DDD a som stastna ze ma mama spon nevyhadzuje a neberie ntb :DD aspon stiham na tom nete urobit vsetko co potrebujem :D  nj uz idem tú parodiu citat :)) a ta paaž proste nemá chybu :D aj ked je mi to trochu divne ze proste ho predtym tak neznasala a zrazu hned sa objavi a laska :DDD ale je to strasne zlate :))

14 Vicky Vicky | E-mail | Web | 14. května 2012 v 22:04 | Reagovat

[13]: Doufám, že se ti bude líbit, musím přiznat, že je docela hloupá a hlavnímu ději se moc nepodobá :D
O víkendu jsem šla spát v kolik jsem chtěla... protože otec si byl v Norsku jako každý rok a máma ta mýmu ponocování moc zabránit nemůže XD No jsem ráda aspoň za ten víkend :D Tak já jdu, see you tomorrow! :-D

15 Dany Dany | Web | 14. května 2012 v 23:06 | Reagovat

[14]: see ya :D uplne ze odveci je ale na niektorych viecach som sa zasmiala :DDD Metan Dealer :DDDDD

16 Vicky Vicky | E-mail | Web | 15. května 2012 v 16:27 | Reagovat

[15]: Jsem ráda, že alespoň při něčem :D

17 Alea Alea | Web | 15. května 2012 v 18:39 | Reagovat

Jaj, úžasné! Nemám slov, vyrazilo mi to úplně dech... Píšeš fakt nádherně. Nebudeš mít nějaké výhrady proti tomu, že si tě šoupnu do oblíbených?

18 Vicky Vicky | E-mail | Web | 15. května 2012 v 18:45 | Reagovat

[17]: Naopak, budu moc ráda! :D Jen mi prosím napiš sem, abych věděla, co o tobě napsat :) http://death-vampire.blog.cz/1202/jak-se-stat-sb

19 Vicky Vicky | E-mail | Web | 15. května 2012 v 18:46 | Reagovat

Jo a děkuju moc za pochvalu, mám velkou radost, že se můj seznam čtenářů rozšiřuje :-)  :-)

20 Seléna Seléna | 15. května 2012 v 19:22 | Reagovat

tak Vicky kdypak bude 24 se tě nebužeme nabažit když si byla mimo čr amy sme měli pust..tak si to ted musime vynahradit tak šup sup at je tady další kapitolka:D

21 Vicky Vicky | E-mail | Web | 15. května 2012 v 19:39 | Reagovat

[20]: píšu, píšu, píšu, musím uznat, že při tom nádherném počasí (a to NENÍ vtip!!) se mi píše krásně, mimochodem je u vás taky tak deštivo? Tedy, teď už přestalo, což mě dost mrzí, ale asi před půl hodinou bylo nádherně... hned jsem šla ven zmoknout!! :D  :D

22 Selené Selené | Web | 15. května 2012 v 20:09 | Reagovat

ne tady celý den krásně svítilo sluníčko hihi ..juhu a jeslipak se mužu zeptat v kolik tady tak přibližne bude.. jestli mam čekat nebo jíst spat??

23 Vicky Vicky | E-mail | Web | 15. května 2012 v 20:12 | Reagovat

[22]: No nevím, v kolik hodin... :// Jestli dneska bude, tak do deseti večer, protože pořád platí "Po desáté hodině mi počítač odevzdáš..." (strašidelný tátův hlas :-! ) Ale jak už jsem napsala, nechci nic slibovat, nejpozději by byla zítra ;-) Ale doufám, že ji stihnu ;-)

24 Selené Selené | Web | 15. května 2012 v 21:56 | Reagovat

[23]: v pořádkuu nic se nedějej:-)

25 vampyrska-akademie-naruby vampyrska-akademie-naruby | 16. května 2012 v 17:20 | Reagovat

Hele Vicky na Blogu Seléna jsem ti napsala jak to je :-) s blogem Va naruby tak si to skoč přečíst abych ti vic nepopletla hlavu:-)

26 vampyrska-akademie-naruby vampyrska-akademie-naruby | E-mail | Web | 16. května 2012 v 21:02 | Reagovat

Tak Vikoušku bude dneska kapitolka mám čekat nebo jít rovnou spinkat?? radši se ptám:-)

27 Vicky Vicky | E-mail | Web | 16. května 2012 v 21:04 | Reagovat

[26]: Doufám že jo!! :-D No, bude URČITĚ, ale nevím, jak dlouhá ;-)

28 Domča Domča | Web | 7. března 2013 v 19:24 | Reagovat

oh Bože, ďakujem! :D konečne sa medzi nimi niečo stalo :D :D nádhera!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama