Kapitola 26.

29. května 2012 v 20:06 | Vicky |  Jiný Svět: Zapřená
Dlouho jsem se neozvala s novou kapitolou, že? sorry, poslední dobou jsem neměla náladu na psaní a taky jsem nevěděla, jak napsat pokračování. Ale dneska mě nakopla múza a dopsala jsem kapitolu :) Tak se na mě nezlobte, já vím, že měla být včera... XD

DVACET ŠEST
Řítím se napříč tmou a nevím, kde je jí konec. Občas se přede mnou zableskne mihotavé světlo, ale ani ne ze vteřinu vždycky zmizí. Běžím a běžím a mám pocit, že když chytnu aspoň jedno z těch světel, vrátím se k Deanovi a Selené. Několik minut, možná hodin, se mi to nedaří. Nevnímám tu čas, pokud zde vůbec nějaký existuje.
Snažím se vzpomenout, jak jsem se sem vůbec dostala.Vzpomínky jsou matné a já urputně usiluji o to vzpomenout si. Ale má minulost se pomalu ztrácí v té tmě kolem mě. Dokážu si vybavit pár tváří, které mi ale nejsou známé. Za pár chvil už si nepamatuji nic. Je to pech. Snad se mi vzpomínky vrátí, až chytnu to světlo, protože jinou možnost ani nemám.
Chňapnu po jednom zářícím chumlu, který vzápětí zmizí a proklouzne mi skrz prsty. Ale něco jsem rozhodně pocítila, když jsem se světla dotkla. Slova se mi dostala do hlavy a naskočila všelijaká jména. Way, Cole, Dean, Selené… Už nevím, co jsou tito lidé zač, ale jsem si naprosto jistá, že jsem to věděla, když jsem se dotýkala chumlu. Příště musím být rychlejší.
Konečně!
Asi dva centimetry od mého obličeje se objeví další, větší klubko záře a já ho bez váhání čapnu. Podařilo se!
Mou hlavu přeplňují vzpomínky, myšlenky a lidé, které jsem znala a mé oči oslepuje obrovský svit. Musím je zavřít, abych neoslepla z toho jasu. Je to nepředstavitelné. Najednou mě však něco napadne: Kde se tu bere to světlo? Je to snad cesta do jiného světa? Umírám? Nebo se vracím k Deanovi a Sel?
Já ještě nechci umřít! I když… možná by to bylo osvobození, opustit Zemi a dojít pokoje, kterého se mi nedostalo patnáct let. Možná. Kdybych nechtěla ještě pár věcí udělat.
Myslela jsem, že upíři jsou nesmrtelní a kdejaké jedy je nezlomí.
Poprvé jsem se nemýlila.

* * *
"Rachel! Jsi vzhůru? Není ti nic?!" Pomalu ke mně doléhají hlasy ustrašené Selené a vzápětí i hlas Deana. Když otevřu oči, vidím rozmazaně, ale obrazy se rychle zase zaostřují.
"Mysleli jsme, že po tý Coleovo sračce fakt umřeš! Pěkně jsi nás vyděsila!" Dean vypadá, že si výrazně oddychl, když jsem se probrala.
"Deane…" Pak si vzpomenu na to, co jsem mu udělala. "Já… měla jsem umřít," prohlásím.
"Jsi upírka, Rachel, od těch se neočekává, že budou jíst přesnídávku a pít jablečný nektar. S tím, co se stalo, si nedělej starosti… Už jsem v pohodě," uklidňuje mě, ale není moc přesvědčivý.
"Díky Selené," dopovím za něj. "Nebýt jí, jsi mrtvý." Vděčně se podívám na Sel a náhle už k ní necítím takovou nenávist a odpor z toho, že se zamilovala do padlého anděla. Já také udělala chybu, když jsem si myslela, že Way by mohl být jiný a nakonec se ukázalo, že není ani z poloviny tak dobrý, jak jsem doufala. Dala jsem mu šanci a on to jedním slovem posral.
"Rachel, udělala jsem chybu," připustí Selené po chvilce. Už nemluví o Deanově zdraví, ví, že myslím na její vztah s Colem.
"Já taky. A ne jen jednu," odpovím tiše.
"JÁ chybu neudělal," pyšní se Dean a za tuto mám chuť mu vlepit pusu. Ne, že bych chvástání až do nebe schvalovala, ale aspoň přerušil tu napjatou chvíli mezi mnou a Sel. My dvě se na sebe podíváme a vypadá to, že mezi námi je to zas v pořádku. Jsem za to ráda. Chci Selené důvěřovat, ale po tom, co se stalo s Wayem, si myslím, že už nikdy
nebudu schopna věřit nikomu.

* * *
Ten večer nevím, kam mám vlastně jít. Zůstat v nemocnici s Deanem? Nebo jít se Selené zpátky do Mrakodrapu, přičemž se zase vidět se "strýčkem Archiem"? Nakonec se rozhodnu zůstat se Selené a jít s ní do Mrakodrapu. Rozloučíme se s Deanem a slíbíme mu, že zítra ho zas přijdeme navštívit a přineseme mu nějaké pojidatelné jídlo (Dean si stěžoval, že další "zdravou" rybí polévku mu akorát zabrání v tom, aby se uzdravil a konečně vypadl z tohohle místa.). Souhlasil a já řekla Sel, aby na mě počkala venku, ještě chci Deanovi něco říct.
Když za námi Sel zavře dveře, otočím se k Deanovi, pokoušíc se sníst aspoň trochu z krupicové polévky se zeleninou, "čerstvé" housky se sýrem a špenát s knedlíkem. Upřímně mi poví, že ani jedno z toho mu nechutná a že ze všeho je mu akorát tak na zvracení. Nedivím se mu. Když já měla v sedmi letech nehodu (spadla jsem ze stromu na zahradě a zlomila si nohu) a musela jsem být týden v nemocnici, zdejší jídlo se mi hnusilo a bylo odporné. Máma mi občas nosila balené, domácí polívky a nudle s kuřecím masem a zeleninou, ale pravda je, že mě ani moc nenavštěvovali a já trávila dlouhé hodiny sama v opuštěném, sterilním pokoji, kde to páchlo desinfekcí. Nelíbilo se mi tam ani trochu, nemluvě o jídle, díky kterému jsem málem dostala anorexii, protože jsem nejedla absolutně nic. "Diplomatická" matka a otec samozřejmě chtěli doktory zažalovat, že prý nemocnice je k tomu, aby člověka uzdravila, a ne aby mu způsobila další nemoci, ale nakonec se oba uklidnili, protože jsem (z donucení) začala jíst špenátové polívky (děsně zdravé, tam je přece hrozně železa!), rybí polévky (tam je hodně vitaminů!) a rozšťouchané zeleninové omáčky (no comment). Stačí snad jen říct, že nemocniční jídlo Deanovi vůbec nezávidím.
Povzdychnu si a přejdu k jeho posteli. Významně na mě hledí, ale jinak jeho výraz vypadá naprosto normálně, jako by se dneska nic nestalo, jako bych ho vůbec nepřizabila.
"Rachel," řekne, "máš něco na srdci. Trápí tě to."
"Nevěděla jsem, že k tvé funkci patří i čtení myšlenek," pokusím se o smích, ale je mi ještě hůř. Teď, když se situace tak nějak "uklidnila", na mě zas doléhají události dnešního rána. Way, Paige a Elisa, já, žíznivá po Deanovo krvi, Dean blízko smrti, návrat Selené, moje smrt… Dneska se toho stalo hodně. Cítím se totálně vyčerpaná. A ještě jsem se ani nezeptala, jak je možné, že jsem přežila tu Coleovu lest.
Sednu si k němu na postel a vezmu jeho ruku do své. Není mi to nijak trapné, Dean je (doufám) přeci můj kamarád…, proto nechápu, proč lehce zrůžoví, ale děsně mu to takhle sluší a už nevypadá tak uzavřeně jako vždycky.
"Pověz mi, co tě trápí," vyzve mě něžně. Mám nyní chuť mu vyklopit všechno. Kousnu se do rtu, až mi vystříkne krev. Nechci ho zatěžovat svými problémy. Nechci, aby si o dělal starosti, jenom mu je přináším.
"No tak," naléhá. Jeho oči zkoumají ty moje, já váhavě uhýbám. Dean mě lehce vezme za bradu a natočí můj obličej tak, abych se jeho pohlede nemusela vyhýbat. Ruku spustí z mého obličeje dolů a pousměje se. "Mně to můžeš říct." To je právě to, čím si nejsem jistá. Mohu mu věřit? Co když je uvnitř stejný jako Sel? Co když má také nějaké hrozné tajemství? Co když už jen tím, že mě drží za ruku, lže a zrazuje mě? Co když není upřímný?
Zatnu zuby a přinutím se neuhnout pohledem. Ne, Dean není ten špatný. On není Way, ani nikdo jiný. Je sám sebou a myslím, že po tolika zkušenostech s lidmi bych poznala, kdyby mi lhal. Nechci se přeceňovat, když jsem to udělala naposledy, skoro jsem umřela.
"Deane, jde o to… Hlavní věc, která mě trápí je, že už si vůbec nejsem jistá, komu věřit,"
špitnu, protože můj hlas selhává. Cítím, jak se zevnitř, pomalu hroutím celá. Na mou mysl útočí útržky vzpomínek na nehezké situace, na tělo spalující bolest. Ani nevím, proč mě všechno bolí, ale má to hodně co do činění s Wayem.
"Rachel, Selené… to zvorala. A uvědomuje si to. Byla jen slepě zamilovaná, tím to končí. S ní už si nemusíš dělat starosti, znovu už nás nezradí," konejší mě.
"Já ale… nemluvím o Selené…" vyhrknu dřív, než se stačím zarazit.
"Ne?" Zmateně na mě hledí. "Co se stalo? Kde jsi vlastně byla včera večer?"
Sklopím hlavu jako pes, který dostal vynadáno. Je mi hanba. Nechala jsem se svést hezkou tvářičkou, přesně jako Sel. Připouštím svou chybu, ale lépe mi není.
"Nejdřív… nejdřív mi prosím řekni, jak je možné, že jsem Coleův jed přežila," povzdychnu si. Nejdřív vyřídím to, co je pro mě životně důležité. Way může počkat.
"Asi to bylo příliš slabé… pro upírku. Člověka by to do pěti, možná deseti minut zabilo. Jinak vážně nevím, jak je to možné. Je jasné, že Cole po své ohavnosti nechal ohavné stopy. Nic nového." Pokrčí rameny. "Ale… možná bys měla počítat s vedlejšími účinky. Jed byl možná slabý, ale pořád je v tvém těle. A byl vytvořen pro to, abys vypila mou krev, ve které jed nyní pořád je. Nevím, kdy zmizí úplně, ale pro jistotu..."
"…Nebudu už pít tvou krev," dořeknu za něj. "Chápu. A ještě jednou se moc omlouvám."
"Nedělej si starosti, prosím." Přeruší mou přichystanou omluvnou řeč, za což jsem i možná trochu ráda. "Dopovím to. Možná ty vedlejší účinky budou… no, možná budeš teď víc potřebovat krev. Tedy, potřebovat ji nebudeš, ale budeš si myslet, že ano. Tvé tělo." Zděšeně na něj zírám. Jak ho to napadlo?? přemítám.
"To myslíš vážně?" Jako bych neměla dost problémů.
"Je to jen má teorie… Neber to vážně, jen jsem tě na to chtěl připravit," uklidňuje mě. "Možná to, že jsi tak silná, bude výhodou a jed už neprojeví žádné vedlejší efekty. Nechtěl jsem tě vystrašit."
"Ne, ne, já jsem vděčná, žes mi to řekl… No, aspoň vím, co v následné době čekat," oddychnu si. Vyprostím svou ruku z Deanovo, no on ji zas vezme do své a takhle to pokračuje následující dvě minuty, nejméně. Nakonec se mu na tváři rozlije široký úsměv a už mou ruku vyprostit nenechá. Usměji se také. Je mi s Deanem tak dobře. S Wayem šlo o to, jaký má potenciál, působení, a hlavně zábavu, jemu šlo o vyloženě o to, aby mě získal na svou stranu. Kdoví, jak je to s tím naším "předurčeným osudem". Co se mě týče, nejraději bych svou minulost vymazala a začala od znovu.
S Deanem… je to úplně jiné. Mám pocit, že jemu jde o to, jaká jsem uvnitř, jak se cítím v jakýchkoliv situacích, jak mi pomoct… je jedním slovem dobrý. Navenek, uvnitř, skrz naskrz věrný, spolehlivý (doufám), upřímný. Nechce lidi kolem sebe zranit a i když možná působí odtažitě a chladně, uvnitř, po bližším poznání, je to dobrý a přátelský člověk. A vlastně i docela romantický. Je vlastně mnohem víc, které ho vystihují. Paličatý, vtipný, starostlivý… Jedinečný. Originální, existuje jen jeden takový Dean, jakého znám já. Pitomá věta. Už jsem jako nějaká zamilovaná postavička ze slaďáku Rosamundy Pilcherové.
"A teď mi řekni, co ze sebe potřebuješ dostat," ozve se po chvilce vzájemného usmívání jeden na druhého.
Najednou si připadám jako ve zpomaleném filmu. Má hlava překypuje hloupými puberťáckými (ale správnými) nápady a cítím se… opilá? Možná je to normální připadat si tak po složitém dni, při kterém málem umřete. Nemám s umíráním moc zkušeností, ale myslím, že ty, které jsem zažila, mi pro toto století stačí. Za týden a pár dní jsem lépe poznala svět, i možnosti, jak se přiblížit smrti… Říkám si, že bych si od těch praštěných situací měla dát prázdniny… a možná začít s většímu praštěnými věcmi.
Třeba s líbáním Deana.
Neuvědomím si to, až poté, co se k sobě lepíme a vracíme si polibky. Cítím se jako holka, která jde s každým klukem? Jako ta, která se nemůže rozhodnout? Jako ta, co je ztracená, nerozhodná, opuštěná? Ne. Řeknu vám, jak mi je.
Jedním slovem skvěle.
Obejmu ho kolem krku a on mě kolem pasu. Jeho ruce jsou silné a na mě působí ochranitelsky. Najednou mě napadne myšlenka: Je toto špatné? Nespadla jsem jen do další propasti, díky které budu následující večer bulet do polštáře?
Asi na to ani nebudu mít čas.
"Ale ale, k čemupak se nám to tu schyluje?" Ozve se samolibý, známý hlas, který přesekne celou místnost, včetně krásné atmosféry, jenž zde ještě před pár sekundami panovala.
Odtáhnu se od Deane a podívám se směrem k oknu. Samozřejmě, že tam nestojí nikdo jiný, než Way.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Gwinney- ADMIN ♥ Gwinney- ADMIN ♥ | E-mail | Web | 29. května 2012 v 20:29 | Reagovat
2 Erin Erin | E-mail | Web | 29. května 2012 v 20:55 | Reagovat

"K čemu asi? Návod najdeš u sexuologa, je hned za rohem..."

Padon

*Nasazuje tako děsivý poker face, že i samotný ďábel by jí přenechal trůn a dělal jí královského šaška* Co-je-to?! Copak se kapitoly takhle usekávají? Boha jeho... doufám, že Dean nedostane moc přes hubu :-D A nebo... je mi to jedno, ale fakt jsem citlivá, když někod někomu ubližuje na obličeji. Takže ho klidně pošli na vozík, ale ať má celý ksicht, prosím pěkně. Oni dva už asi kamarádi nebudou, ale třeba... nechystáš se Deana vyhodit z okna, že ne???? To by bylo HODNĚ špatné, nechci svojí Dýni na placku...
Takže... ani nevíš, jak se těším na rvačku :-D Jestli nějaká bude, snad je Rachel nechá porvat se.
BTW: Nech ho umřít důstojně :-( :-D
Z Dýničky už je velký kluk!!

3 Vicky Vicky | E-mail | Web | 29. května 2012 v 21:16 | Reagovat

[2]: Ach jo, Erin, z tý první věty se válím smíchy po stole!! :D :D Nevadilo by ti, kdybych jí použila do další kapitoly?? :-D
Dýně na placku... to jsem neplánovala :-D ale je vidět, že takhle by se ti to nelíbilo... ani jemu. Ještě uvidím, jak to s nimi dopadne, ale rvačka bude, to ti můžu slíbit (i když jsem si slíbila, že slibovat nebudu, tohle vím NAJISTO!!)
A z okna?? To není přímo Wayův styl XD A ani můj..., jestli ho nechám umřít (a to asi ne), vymyslím kreativnější smrt :-P ale s tím moc nepočítej :D

4 romantica-dream romantica-dream | Web | 29. května 2012 v 21:24 | Reagovat

Way to opět zabil:D
Honem, honem:D Kolik ještě plánuješ dílů, než se zbavím závislosti na tvé storce?

5 Vicky Vicky | E-mail | Web | 29. května 2012 v 21:58 | Reagovat

[4]: Možná tak... 3 nebo 2 kapitoly? :D Hele, fakt nevím, nakolik částí to ještě bude :D

6 Liss Liss | Web | 30. května 2012 v 13:21 | Reagovat

Heeeh :))))))))
Ta se do toho slušně zamotala. tady jasně vidíš, že umírání škodí zdraví :-D  :-D  :-D Každopádně na rvačku jsem zvědavá. Ale souhlasím s Erin, ať si neničí tvářičky - byla by jich škoda ;-)

7 Seléna Seléna | 30. května 2012 v 15:59 | Reagovat

Bože asi jsem umřela na srdeční kolaps.. vidiš to co děláš:D jaj jak to dopadne Way dvě ženy..a rachel dva můži..,ale stejnak pořád fandím Wayovi.. hele a nepřemýšlela jsi nad pokračováním:D :D jinak nádherná kapitolka jako vždycky jsem unešená:D

8 Erin Erin | E-mail | Web | 30. května 2012 v 16:34 | Reagovat

[3]: Nevadí, kdyř jí řekne Dýně :-D Ne, dělej si s ní, co chceš :-)

9 Dany Dany | Web | 30. května 2012 v 16:38 | Reagovat

[3]: nj ty vies vymysliete kreativne sposoby smrti :DDDDDD diskogula a podobne :DDDD nech sa chlapci pobiju !! :D a potom je mi to totalne jedno kto vyhraje :D Dean je zlaty mily a blablabla, Way je sexy mily a blablabla :D cize je to jedno :D Skvelá kapitola :))

10 VickeyRoyal VickeyRoyal | Web | 30. května 2012 v 17:08 | Reagovat
11 Alea Alea | Web | 31. května 2012 v 16:25 | Reagovat

OMG... Je vidět, že tvoji povídku čtou kvalitní čtenáři... Z některých komentářů chytám nezastavitelný záchvaty smíchu :D

12 Vicky Vicky | Web | 1. června 2012 v 14:33 | Reagovat

Děkuju moc všem za komenty :D Moc mě potěšily :D
Sel... nad pokračováním přemýšlím... no ještě uvidím, jak dokončím 1. díl :)

13 Domča Domča | Web | 7. března 2013 v 23:15 | Reagovat

Prečo? Prečo sa bozkáva s Deanom? Ja som verila, že je šanca, že sa vráti k Wayovi, ale aj tá sa rozplynula...no čo už :D nijak to nezmením :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama