Kapitola 26. 1/2

24. května 2012 v 17:03 | Vicky |  Začátek konce by Vicky
Uf, toto je OFICIÁLNĚ poslední kapitola Začátku konce!! Dneska se nedočkáte JS, možná zítra nebo v sobotu, NEJPOZDĚJI v pondělí, ale tipla bych to tak na tu sobotu.
No, zpět k ZK :) Je konec a teď budu mít víc času na JS, ale... kdyby byl zájem (aspoň 3/4 lidi), MOHLA bych se pustit do dvojky... ale až tak za týden dva, musím si od ZK na chvíli odpočinout. Ale psala bych jen v případě, že by byl zájem ;) Mám tak trochu promyšlený, o čem by byla dvojka, no je to na vás! :D

DVACET ŠEST
A v ten okamžik jsem otevřela oči a snažila se přizpůsobit tmě. Byla noc, musela jsem tedy spát mnohem déle, než jsem si myslela. Někde poblíž chrápala Nicol. Od té noci, co jsme oslavovaly se Zackem, každou noc chrápala jako medvěd. Neměla jsem u toho zrovna klidné spaní, možná kvůli tomu jsem se probudila. Vzpomněla jsem si, co se mi zdálo a byla si jistá, že můj dnešní sen měl něco společného se skutečností. Ale hlavní bylo mé rozhodnutí mezi Rixonem a Phoebe.
Ano, hned teď se nechám zničit. Už nic mě nemohlo donutit k jinému rozhodnutí. Byla jsem si jistá jako nikdy jindy. Věřila jsem, že Rixon na mě opravdu čekal a jestli tomu tak bylo, nemělo smysl se vyhýbat nevyhnutelné budoucnosti a nechat svou lásku déle čekat.
Ale ještě jednu věc jsem chtěla zařídit. Nezabere mi tolik času.
Potichu jsem se začala přehrabovat v nočním stolku a nakonec objevila okousanou tužku a papír, nicméně jsem na něj začala škrábat dopis na rozloučenou. Přesněji řečeno Demetrimu, protože toho jsem s sebou do lesa brát nechtěla.
Nazdar, Demetri
jo, tohle je trapný dopis na rozloučenou jako z nějakého slaďáku., takže se ani nebudu divit, když přestaneš číst. Nicméně toto není dopis o mne, takže se nebudu zdržovat větami jako "Je mi líto, že jsem tě víc nepoznala" nebo "Bude se mi po tobě stýskat" anebo ještě hůř "Nadělala jsem spoustu chyb, které bych ráda napravila" protože vím, že bys ty řádky přeskočil a začal číst až někde, kde bych se nelitovala. Ale já se nelituji, i když bych ti toho chtěla ještě tolik povědět. Jako například ty 3 věty, s kterými se tedy neobtěžuju.
Takže, teď k tomu, proč ti píšu. Je to kvůli Kate. Je tvá chyba, že si necháš ujít tak supr holku, jako je ona. Jsi tupec, abych to tak mohla zhodnotit, ale to je též tvůj problém. Kate sice tvrdí, že po tom, cos jí provedl, už o tebe zájem nemá (a já bych se ani trochu nedivila, kdyby o tebe OPRAVDU zájem neměla), jenže ona tě miluje. Ted si připadám jako nějaká podvodnice zrazující svou kamarádku a až to Kate zjistí, bude na mne mít zlost, ale já to stejně musela napsat. Nechci tě do ničeho nutit a už vůbec ne do lásky ke Kate, zvlášť jestli tu její opravdu neopětuješ, ale říkala mi, že dřív jste byli kamarádi. Proč tomu tak už není se nedozvím, ale chtěla bych, abys to řekl aspoň Kate. Má nárok na pravdu.
Hm, to je asi tak všechno. Ani snad nemusím vysvětlovat, proč jsem tě dnes v noci nevzbudila, abys se mnou šel do lesa s ostatními, než se nechám zničit. Vím, že u tebe jsem svou šanci už ztratila, ale dej jí aspoň Kate.
Bude se mi stýskat (pokud po zničení existuje nějaké trápení)
Ahoj, Meg
Přečetla jsem si po sobě dopis Demetrimu, pak jsem ho přeložila napůl a na jednu půlku jsem napsala jeho jméno. Ještě než vzbudím Nicol, Kate a Zacka, jsem šla do chlapecké věže. Našla jsem Demetriho pokoj a vsunula mu papír do pokoje škvírou pod dveřmi.
Pak jsem se vrátila do pokoje a vzala si na sebe nejlepší oblečení, které jsem měla a sice černé leginy, krátkou sukni a tílko s jedním ramínkem. K tomu páskové boty na podpatku. Netuším, proč jsem se tak strojila, ale možná jsem na poslední chvíli svého posmrtného života chtěla prostě vypadat hezky.
Poté jsem se ještě učesala a natočila si vlasy. I když jsem měla zpět lidskost, můj vzhled přívrženkyně Lesného klanu mi však zůstal. Teď jsem ale chtěla vypadat jako dřív a tak jsem s pomocí Nicoliny kulmy pomalu natáčela prameny svých kaštanových vlasů.
Ustlala jsem si postel a srovnala všechno oblečení ve skříni. Kdyby měla Nicol novou spolubydlící, mohla by mé věci využít. Byla by totiž moc velká škoda je vyhodit. Nebo si je může nechat Kate.
Tak, déle jsem to už protahovat nemohla, takže jsem přešla k Nicolině posteli a jemně s chrápající osobou v ní zatřásla.
"Meg...? Co je? ...Máš noční můru?" ptala se rozespale a mnula si oči.
"Nicol, já nevím proč zrovna teď, ale musím jít," řekla jsem.
"A kam??" zeptala se nechápavě, pak však pochopila. "Ne, počkej ještě... jenom do rána..."
"Dobře, tak jdu sama," pokrčila jsem rameny, otočila se k ní zády a zamířila si to ke dveřím. Nicol byla mžiku z postele a oblékla si župan.
"Jdu s tebou," prohlásila.
"Fajn," usmála jsem se. "Jdeme pro Kate a Zacka."
"Zacka? To bude zase řečí..." protáhla obličej do otrávené grimasy.
"S tebou a Kate je tak poslední, kdo mě na této škole snáší. Ono ho neubude, když si s námi vyjde na půlnoční procházku," opáčila jsem.
Podívala se na hodinky. "Vlastně je teprve půl jedenáctý."
"To máš jedno. S ním a jeho tempem se tam dostaneme stejně až tak za hodinu."
Souhlasila se mnou. "Jo, ale vlastně, proč s sebou nevezmeme Demetriho?" optala se.
"Jeho a své uštěpačné řeči nechám tady. Navíc jsem mu napsala dopis."
"Jak romantické. Až ho bude číst, vsadím se, že se rozeřve jako malé mimino," odtušila Nicol.
"On? A brečet?"
"No jasně, pod tou maskou 'Jsem cool, odtažitý a parádně nebezpečný' se skrývá malé uplakané děcko, co ještě neodhodilo chrastítko, prosím tě. Ale to neznamená, že je mi ho líto, to ani trochu. Za své chování ponese následky."
"Jeho problém, ne můj," ušklíbla jsem se.
"Přesně tak." Mezitím jsme došly ke Katinu pokoji a bez zaklepání vrazily dovnitř. Kdybychom totiž klepaly, trvalo by hodiny, než by nám Kate otevřela. Jistě by se ještě nalíčila, učesala, vysprchovala a oblékla, takže čekající za dveřmi bychom zemřely věkem.
Nedbale jsme vytáhly Kate z postele, i když měla asi tisíc řečí o "nočním nepříjemném buzení", kterými nás zasypala. Hrubě nás odstrčila a zavřela se do koupelny. O půl hodiny později se vrátila, my s Nicol jsme si zatím zkoušely její oblečení, což Kate nesmírně vytočilo. Když však zjistila, že jsme přišly na "zničující misi" (tak to nazvala Nicol), sklopila zrak k zemi a všechno oblečení, které nám sebrala, odhodila na zem. Kecla sebou na podlahu a němě zírala do zdi.
Chtěla jsem říct, že bych byla ráda zničena do konce noci, ale neměla jsem to srdce rozbrečet jí. Tak jsem jen řekla: "Věděla jsi, že to přijde."
"Máš pravdu," souhlasila. "Jen jsem doufala, že si to rozmyslíš."
"To my všichni," podpořila ji Nicol. "Ale nemůžeme ovlivnit tvé rozhodnutí, Meg."
"No," řekla jsem, abych trochu odlehčila atmosféru. "Teď nás čeká
něco mnohem těžšího, než přemluvit mě k nenechání se zničit."
"Co to je?" otázala se Nicol.
"Dostat Zacka z postele," prohlásila jsem.
"To je hodně nebezpečný úkol," poznamenala Kate. "Doufám, že nás neumlátí flaškou od piva."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Domča Domča | Web | 13. ledna 2013 v 8:52 | Reagovat

Paráda :-) vrhám sa na poslednú časť

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama