Kapitola 26. 2/2

24. května 2012 v 17:05 | Vicky |  Začátek konce by Vicky
Poslední část! :D
...
Zack nic takového naštěstí nezkusil, ale dostalo se nám hlučného nadávání ohledně "nápadů praštěných holek". Nakonec toho nechal, protože jsem mu udělala kafe a ironicky mu ji nalila do chřtánu.
Hodil na sebe košili, kalhoty a botu každou jinou a vydali jsme se do lesa. Usoudili jsme, že velice hezké bude letět. Připomněla jsem jim, že já ani Kate létat nemůžeme, ale Zack s mávnutím ruky navrhl, že on poletí se mnou a Kate s Nicol. Souhlasily jsme a společně jsme si řekli, že do hodiny se sejdeme na západním okraji lesa. To navrhla Nicol, nechápala jsem však, proč do hodiny. Čekala snad, že se se Zackem budeme prolétávat při měsíčku a vylévat si srdce?
Nicméně jsem mu vyskočila na záda, objala ho kolem krku a vzlétli jsme. Připadala jsem si úžasně. Bylo to mnohem lepší, než kdybych letěla sama. Nemusela jsem dávat pozor na to, kam letím, teď jsem se mohla rozhlížet po krajině Světa mrtvých a Death, kterému jsme se vzdalovali čím dál víc. V té tmě jsem toho moc nerozeznala, ale rozhodně jsme neletěli k lesu. Zamířili jsme k pláni kousek od lesa, kde jsme přistáli. Nebyla to pláň, jak jsem si myslela. Rozkládalo se zde veliké jezero, nyní už nepokryté ledem a kolem něj rostla vysoká tráva. Zack se překonal a našel romantické místo, pomyslela jsem si trpce.
Pustila jsem se ho a protože jsem seskočila moc rychle, podařilo se mi upadnout na zadek do trávy. Už jsem chtěla zasupět a říct něco sprostého, ale ovládla jsem se. Nebudu přece kazit naši romantickou chvíli s rozespalým Zackem.
Podal mi ruku na pomoc a já ji přijala. Zvedl mě, ale mou ruku už nepustil. Nevěděla jsem vlastně, kdy jsem mu odpustila ten románek se Shelby, ale něco se mezi námi zase zvrtlo a já se zachovala jako milostivý anděl. Ale Zackovi nebylo možné něco buď dlouho vyčítat, nebo ho dlouho milovat, natož po něm chtít omluvu. Tu jsem ani nežádala. Co jsme vlastně teď? Kamarádi? Náš vztah by se asi těžko dal nazvat "kamarádstvím", zvlášť když jsem každou chvíli měla chuť ho praštit. Ale ani jsem ho nemilovala. Byli jsme prostě a jednoduše... kámoši-ex-přátelé? Asi tak. Lépe jsem to nazvat neuměla.
"Hele," spustil, "já nejsem žádnej romantik, takže slz a litování a milých slov se ode mě nedočkáš, když se někomu chce chcípnou, tak prostě chcípne, jinak to říct nemůžu. To, co řeknu teď, mě bude později asi mrzet, protože mi to naruší mou pověst ve škole, ale nikdo mě nepráskne. Byl bych rád, kdybys zůstala tady a nešla za tím debilem. Nestojí za nic."
"To říkáš ty, někdo má jiný názor," opáčila jsem. "Má i pozitivní stránky. Třeba je mnohem lepší romantik, než ty."
"To je věc reputace. Když chce být na zamilovanýho cvoka do hvězdy naší školy, tak ať. Není divu, že si hned stoupl u holek, když se kolem něj tak plazily. U mě mají mnohem větší respekt. To je dle mého názoru mnohem lepší vlastnost."
"Každý má svůj názor," pokrčila jsem rameny.
"To jo. Třeba můj názor na Rixona-"
"...Si nech pro sebe," přerušila jsem ho. "Mluvme o něčem jiném, jo?"
"No jo, furt..." povzdychl si. "Když zrovna téma na Rixona mi jde nejlépe."
"Tak se nemusíme bavit o ničem," navrhla jsem.
"A co tedy chceš dělat?" otázal se.
"Můžeme se jen tak procházet... nebo létat."
"Tobě se to řekne, ty nemusíš nikoho nosit," ušklíbl se, ale nastavil svou náruč. Tentokrát jsem mu nevlezla na záda, vzal mě do náruče a když jsme letěli, nedíval se nikam jinam, než na mě. Nedával pozor na to, kam jsme letěli, takže byl zázrak, že jsme nenabourali nebo nesletěli na zem. Ale ta hodina uběhla rychle a vrátili jsme se k lesu, kde na nás čekaly Kate s Nicol.
"Tak co, hrdličky?" optala se Kate a pokusila se o veselý tón. "Měli jste si o čem povídat?"
"Hlavní téma: Rixon," ušklíbl se Zack.
"Ani moc ne," odpověděla jsem a ignorovala Zackovu odpověď. "Spíš jsme se jen procházeli nebo létali."
"Aha. No, půjdeme?" zeptala se Nicol a ukázala směrem do lesa.
"Jasně, pokud se teda nebojíš," odpověděl jí Zack. Připomínal mi upovídanou Jill, která nikdy nezapomněla okomentovat situaci, ať byla jakákoli. Ona a Zack měli mnoho společného.
"Doufám, že sis nezapomněl pleny, kdyby ses z té temnoty lesa chtěl počůral," odpálkovala ho Nicol. "Nebo i něco horšího."
"Jo, jakou značku používáš? Pampers?" přidala se Kate.
"Ha ha,moc vtipný," opáčil Zack,pro jednou neměl na jazyku jedovatou odpověď. Otočil se k lesu. "Tam čeká ta banda psychopatů, co je připravena tě rozpárat?"
"Vlastně jen jeden z nich," odpověděla jsem. "A nerozpárá mě, jen mi zabodne do těla jedovatou dýku."
"Jasně, to je méně morbidní," poznamenal. "Dámy první?"
Kate si odfrkla. "Vždyť jsem to říkala, že máš ve spoďárech dávno naděláno." Pobaveně jsem se zasmála a následovala ji do temného lesa. Nicol šla za mnou a Zack uzavíral skupinku. Vážně hrdina, pomyslela jsem si.
"Je tu tma, nemyslíte?" prohlásil.
"To je divný, když je noc, co?" odsekla jsem.
"Tenhle vtip se mi nepovedl, škoda..." zamumlal, ale my to stejně slyšely a zasmály se mu.
V čele Kate jsme se prodírali lesem a mě překvapilo, jak se tu Kate dobře vyznala, vzhledem k tomu, že Lesní klan opustila před několika lety. To já bych si cestičky lesem po tolika letech nepomatovala. Ale já byla jiný případ, než Kate. Přemýšlela jsem o své druhé smrti. Vlastně to nebude smrt, jen... přechod do jiného světa. Světa, kde bude Rixon. Při vzpomínce na něj jsem přidala do kroku a předešla Kate. Sice jsem neměla tak dokonalou paměť jako ona, ale ještě jsem na tom nebyla tak špatně, abych netrefila do svého bývalého domova.
Se Zackem nebylo vůbec možné pohybovat se tiše. Počítala jsem s tím, že každou chvíli na nás odněkud mohli vyskočit Strážci a ukončit existenci všem. A to jsem zrovna nepotřebovala.
Vlastně jsem nevěděla, kde bude Axell čekat, jen jsem doufala, že nás nevezme do tábora a nezničí mě přede všemi. Nebo ještě lépe, nezničí nás všechny. Lidskost měl jen když šlo o mě, takže mé přátele mohl klidně zničit také a ani u toho nemrknout. Věřila jsem, že to neudělá.
Šli jsme do mírného kopečka a každou chvíli tiše okřikovaly Zacka, protože sebou každou chvíli plácl na zem a dělal u toho hrozný hluk. Strážci o nás museli vědět, to by jinak byli snad hluší. Navíc, Zack se nadal nikdy přeslechnout.
U velkého stromu poskytující dostatečný stín pro člověka se krčil v tmavém plášti Axell. Poznala jsem ho už pro jeho postoj. Shrbená hlava, ležérně opřené tělo o strom a ostražité oči, jež ná probodávaly pohledem, i když člověk by si ho vůbec nevšiml, protože Axell vypadal na to, že se dívá do země.
Nakonec si sundal kápi a přiskočil k nám.
"Richelle."
"Kdo to je? Tak se jmenuješ, skautíku?" otázal se Zack. Axell na něj zaměřil svůj tvrdý pohled plný krvelačnosti a ve vteřině chytil pod krkem. Zack zasýpal a ani si nevšiml, že opět leží na zemi, hlavou opřený o strom.
"Au," nechal se slyšet. "Co to je za sport? Kung-fu? To chci taky umět. Jestli to umíš taky, Meg, tak mě to musíš naučit."
"Zacku, prosím, už buď zticha," dala jsem oči v sloup.
Překvapilo mě, že zmlkl. Axell se usmál a už byl zas normální. Tedy, normální pro mě, neobvyklý pro udivené Kate s Nicol, které za celou dobu ani nehlesly.
"Axelle, to jsou moje kamarádky Kate a Nicol. Nicol, Kate, to je Axell," představila jsem je. Pozdě jsem si uvědomila, že jsem jeho jméno neměla nikdy říkat. "Promiň... ony nic nevyzradí. A vlastně už ani není komu."
"A tamhleten chytrolín?" ukázal na Zacka.
"Budu zticha jako pěna, skautíku."
"Fajn," odpověděl Axell. "Mám s sebou Yinsh."
"A to je co?" odvážila se zeptat Kate.
"Jed," odpověděl stručně. "Posypal jsem jím nůž, kterým tě pak zničím." Mluvil na mě, ale Kate se stejně otřásla, jako by měl na mysli jí.
"To bude tak rychlé? Žádný rituál ani nic podobného?" divila se Nicol.
"Jak asi myslíš, že jsme zničily všechny ty mrtvé na vaší škola?" odsekl. "Vidělas nějaké rituály?"
Zavrtěla hlavou.
"No, já taky ne. Zničení je naprosto jednoduché," řekl Axell.
"Jo, hele, proč mě nezničím normální krví mrtvého?" otázala jsem se.
"Tebe nechci zničit obyčejně, jako ty ostatní. Yinsh je stejně výjimečný jako ty."
"Aha, to je romantické," poznamenal Zack. "Necháš nás aspoň s Meg rozloučit?"
"To je jasný," odpověděla jsem za něj. Přistoupila jsem ke Kate a objala ji. Snažila jsem si zapamatovat její vůni, abych si ji po zničení mohla pamatovat v dobrém. Věděla jsem, že jednou zničena budu, ale když už to bylo tady... nemohla jsem tomu prostě uvěřit. Docela jsem měla strach, ale zároveň jsem se těšila na Rixona. Znamenalo to konec s tímto světem, těmito lidmi, ale začínalo něco nového.
"Ve skříni v našem pokoji je mé oblečení. Můžeš si všechno nechat," řekla jsem. Odtáhla jsem se a spatřila slzy koulející se po jejích tvářích.
"Vážně si to nechceš ještě rozmyslet?" vzlykala.
Zavrtěla jsem hlavou a usmála se. "Neopouštím tě. Budu pořád s vámi všemi. Tady." Ukázala jsem na místo, kde měla nebijící mrtvé srdce.
Pak se mi kolem krku vrhla Nicol. "Mám tě ráda. Byla jsi ta nejlepší spolubydlící, jakou si mrtvá duše může přát."
A to už jsem se rozbrečela také. Doufala jsem, že tomuto se vyhnu, ale byla jsem slabší, než jsem myslela. Rychle jsem mrkala, ale nepomohlo to.
"Bylo by lepší, kdyby to bylo rychlý," řekla jsem. "Takhle je hrozně těžký se s vámi rozloučit."
Když jsem se vymanila z jejího obětí, Zack už stál ve frontě, ale jak řekl, slz bych se u něj nedočkala. Zato já byla ubulená malá holka a ještě jsem se posmívala Demetrimu, že je sám malé děcko. Ne, to já jsem řvala a slzy mi z očí tekly přímo proudem. Nechtěla jsem se od Zacka a jeho drzého úsměvu odloučit. Nedovedla jsem si představit, jak mi budou mí přátelé scházet. A i kdybych to nepřiznala nahlas, Zack mi bude také chybět. A to hodně.
Vtiskl mi lehkou pusu do vlasů a já zabořila obličej do jeho ramene. Cítila jsem z něj bezpečí, jako z Rixona.
"Nezapomenu na tebe," špitl. "Nikdy. Budu tě mít v srdci navždy."
"Zacku..." začala jsem.
"Copak je, zlato? Poslední přání? Nebo snad první z několika? Splním ti cokoliv."
"Mám tě ráda."
"A já tebe." Všimla jsem si, že už mluvil zase normálně. Neskrýval své pocity, nevypadal na to, že by mu vadilo narušení jeho reputace. Cestou zpět do školy bude muset mé kamarádky přivázat ke stromu, aby to na něj neřekly. Už jsem viděla titulek ve školních novinách: "Pan chladný má srdce?" Žádné školní noviny sice nebyly, ale věřila jsem, že Kate s Nicol by se o ně s radostí postaraly.
Konečně jsem se dokázala odtáhnout. Než aby Zack viděl mou uslzenou tvář, jsem rychle padla Axellovi do náruče. Ten mě hladil po vlasech a šeptal něco tou svou tajemnou řečí, které jsem se nikdy nenaučila. Zrovna teď bych si přála vědět, co říkal. Nebo ne, možná bylo lepší některé věci nevědět.
A pak mi ve vteřině vrazil nůž do břicha.
Pohltily mě zvláštní pocity, ale bolest mezi ně nepatřila.
Neměla jsem dost času ohlédnout se za svými přáteli, protože jed se šířil moc rychle a ze mě se stávala jen mlha. Takhle jsem si to nepředstavovala. Čekala jsem, že po vražení jedu do mého těla nastane něco... nepopsatelného. Smutek, bolest, ztráta, vše možné dohromady, ale nic takového nepřicházelo. Vlastně jsem necítila vůbec nic.
Nebyl to pocit, jako když jsem zemřela poprvé.
Ani nic podobného.
Nepohltila mě temnota ani světlo, ale jednoduše
konec.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Alea Alea | Web | 26. května 2012 v 18:41 | Reagovat

Huh, to byl opravdu úžasný a impozantní konec. Gratuluju, krásný konec!

2 Vicky Vicky | Web | 26. května 2012 v 19:25 | Reagovat

[1]: děkuju moc :-D

3 Seléna Seléna | 26. května 2012 v 19:33 | Reagovat

krásný konec jen mi tam chybělo...ta poslední otazka..stím Rixonem..já bych si nechala libit i druhý díl prosím:D :D

4 Vicky Vicky | Web | 26. května 2012 v 21:09 | Reagovat

[3]: Ehm... moc děkuju :D Možná se do dvojky pustím, kdoví :D Jaká otázka?? ;D

5 Liss Liss | Web | 28. května 2012 v 15:50 | Reagovat

Je po ní!!! konecje bezvadný, nemám co vyhnout. Ty poslední dvě kapitoly byly možná až příliš křečovité, plno slz, lásky a přátelství, ale nemyslím to nijak zle. Ale bylo to na můj vkus až moc ve stylu dívčích románků. Ale jinak je to dobré. pokud by druhý díl znamenal další otravné kecy té strašné holky, tak možná ani radši ne :-D

6 Vicky Vicky | E-mail | Web | 28. května 2012 v 16:12 | Reagovat

[5]: Jasně, taky nad tím uvažuju :D Navíc myslím, že bych u toho moc dlouho nevydržela, spíš začnu psát něco nového, nebo jednoduše dopíšu JS a PAK něco teprve vymyslím... Moje hlava momentálně nepřekypuje nápady :D
uf, jsem ráda, že ZK je u konce, ale díkuju, žes to přečetla, jsem moc vděčná, že znám názory ostatních a aspoň už nebudu dělat ty samé chyby... a pro příští knihu vymyslím lepší hlavní hrdinku!!! :D :D :D

7 Liss Liss | Web | 30. května 2012 v 13:24 | Reagovat

Ano prosím, příště nějakou lepší. Nemusí být sympatická, hodná a tak, já píšu povídku, kde je hlavní hrdinka Belatrix Lestrangeová, takže vím, o čem mluvím. Ale tahle chudinka, kvůli které se zabilo několik lidí a všeci jsou z ní posraní (sorry :-) )... bože, nesnáším tyhle lidi

8 Domča Domča | Web | 13. ledna 2013 v 9:05 | Reagovat

Úžasná poviedka! :-) skvelý koniec

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama