Kapitola 2. 2/2

13. června 2012 v 21:14 | Vicky |  Jiný Svět: Milovaná

2. kapitola, 2. část

Všichni zmlknou, třebaže Ian by se očividně rád bavil dál.
"Poslyšte, není pro mě lehké povědět vám to. Všem nám hrozí nebezpečí. Když jsme vás vzali do minulosti, s těmito nadpřirozenostmi jsme vás neseznámili, protože sami jsme s nimi ještě neměli žádnou čest."
"Kdo - to - je?" slabikuje Ian, je dost vytočený tím, že pro jednou ví méně než ostatní.
"Říkají si Hearfové," praví táta prostě.
"Jakže? Co to kruci znamená?!" vzteká se Ian.
"Hearfové. Jejich název je ze dvou slov - Heart-Thief. Zloděj srdcí." Tátův hlas je ledově chladný. Je na něm poznat, že sám není přítomností těch Hearfů nadšen. A já? Popravdě, čekala jsem nějakou další blbinu, která nám bude ztrpčovat život. O těchto bytostech jsem nikdy neslyšela, dokonce ani v knihách ne. A vsadím se, že kdybych se snažila použít Google nebo Wikipedii, asi bych byla chytrá jak to rádio.
"A… co dělají? Chodí a strkají ruce lidem do hrudi a vytahují srdce?" ozve se po chvíli Chris.
"Ne tak doslova…" Ujímá se slova máma. "Když na ně narazíš, není jisté, zda se tvůj charakter někdy vrátí zpět. Hearfové svými pohledy a kouzly ničí vše, co je ve vás - včetně citů. Duše. Schopnosti rozumně přemýšlet." Tedy, ne že by Ian potřeboval být obětí Hearfů, aby nepřemýšlel rozumně, pomyslím si. "Pokud jsi normální člověk, nepoznáš rozdíl mezi Hearfem a svým lidským vrstevníkem. Hearfové na sebe mohou vzít jakoukoli podobu, že je nepoznáš. Pokud by chtěli, oklamou tě a ty si to uvědomíš, až když budeš umírat. A to není všechno. Pokud jsi upír, jejich blízkost ti působí nesnesitelnou bolest hlavy, jako by se ti do ní zapichovaly malinké rampouchy. Takhle se oni chrání před námi - před predátory, kteří jako jediní rozpoznají člověka a Hearfa."
"A ublíží nám, i když my jim ne?" optá se Way, který byl po celou dobu zticha.
"To je otázka k zamyšlení. Nikdy se vlastně nepřišlo na to, co Hearfové chtějí. Jsou po celém světě, roztroušeni po malých skupinách a vyvražďují vampýry tím, že je nechají trpět a teprve potom je milosrdně… zabijí. Nemyslíme si ale, že zabíjení ostatní paranormálních bytostí je jejich hlavním záměrem - to bychom tu už nebyli. Vlastně - kdyby chtěli, teď bychom si tu nepovídali o jejich existenci. Nepovídali bychom si vůbec. Hnili bychom v
útrobách země a nechali svá těla tlít. Hearfové jsou nejmocnější stvoření. Dokáží prakticky cokoli, není možné se před nimi schovat. Všechno vidí, všechno slyší, a jsou nesmrtelní."
"Jak to všechno víte?" obrátím se na ně. "Říkali jste, že jste se s nimi ještě nesetkali osobně."
"To už bychom tu nebyli, kdybychom se s nimi jakkoli potkali," odpoví zatrpkle otec. "Ale náš kamarád takové štěstí neměl. Vysáli z něj vše, co měl…, ale ještě nám to stačil říct. Zařídili jsme, aby pokojně došel klidu a poté jsme utekli. Dalo by se říct, že před nimi prchají úplně všichni tvorové. Někdy se stane, že zabijí i člověka, ale není to časté."
Na chvíli nastane hrobové ticho. Všichni, včetně mě, přemýšlí, jak se s touto situací vyrovnat. Já, se svými problémy s těhotenstvím a Deanem a Selené… Nemám pocit, že jsem potřebovala další trable! A najednou - BUM, z čista jasna, problém jako hrom! Řekla bych, že i ten hrom oproti současné situaci je všude vítaný.
"Jak se dají zabít?" ozvu se po chvíli.
"Nedají se zabít," odpoví máma. "Nikomu se to doposud nepodařilo. Všichni skončili mrtví. To je také důvod, proč populace upírů tolik klesla a postupně se snížila na minimum."
"Tak jak se máme bránit, když je potkáme? Máme jen tak nečinně sedět na prdeli a vychutnávat si přicházející smrt?!!" vybuchne najednou Ian. Vyskočí ze židle a zamíří ke dveřím.
"Kam jdeš?!" zavolá na něj táta.
"Jestli ty zrůdy venku jsou opravdu Hearfové, nemáme moc možností! Čím dřív zjistíme, co na ně působí, tím dříve se můžeme vrátit k normálnímu nenormálnímu životu!" odsekne.
"Nikam teď nesmíš chodit!" okřikne ho matka. "Nehraj si na hrdinu, protože v takovéhle situaci žádný není. Jsou jen oběti. Tím, že na ně půjdeš, v překladu znamená, že si jdeš kopat hrob! A takhle na nás akorát upozorníš - a pak už bude pozdě na útěk! Pokud nás ještě nehodlají zabít, mají s námi nějaký záměr. Myslíš snad, že by Rachel jinak nechali naživu, když jim tam dělala živou večeři?? Ne, nenechali, takoví oni nejsou. Nezabíjejí a nenechávají naživu své oběti pro nic za nic!"
Ian zbledne. Těžko odhadnout, co se mu odehrává v hlavě. Rozhodně souhlasím s tím, že na nás jen upozorní, když půjde teď ven. Třeba mají počíháno právě na Iana.
"Vrať se, brácho," zavolá na něj Justin a pravděpodobně si o Hearfech myslí své.
Ian se konečně pohne z místa a vrátí k nám. Nevím proč, ale trochu se mi uleví. Ne kvůli mému bezpečí (no dobře, možná trochu. Nechci zemřít v bolestech), ale spíš proto, co pro mě včera Ian udělal. Myslím, že on je zde jediný, kdo mě dokáže uklidnit a přesvědčit ke klidu. Nechci, aby se šel zabít a rovnou je sem zavolal.
"Fajn, tak co tedy uděláme? Protože já nemíním jenom čekat, to se můžu hned zabít sám a bude to lepší," odfrkne Ian, ale už se neposadí. Myslím, že tohle není zrovna chvíle, kdy si posedíte s přáteli u čaje a sušenkami.
"Pro začátek neuděláme nic -" Začne táta, ale Ian ho okamžitě přeruší.
"Skvělý! Kde jsou nože?"
"Neskončil jsem!" zahřmí táta a pěkně Iana uzemní. "Pokud nic nepodnikneme, možná si tím zajistíme pár dnů života navíc. Je pravděpodobné, že když nás nepřistihnou v nějaké akci, nebudou nás považovat za hrozbu. Tímto samozřejmě nesděluji, že věci se vrací ke svým starým zvyklostem. Právě naopak - musíme být ostražití a maximálně opatrní. Slibuji, že zítra nebo pozítří něco uděláme - i kdybychom se měli přestěhovat na Grónsko -, ale prozatím jen budeme obezřetní. A myslím, že pro každého bude bezpečnější, když bude sdílet s někým pokoj. Sami se neubráníte, ani kdyby nějaká zbraň proti Hearfům opravdu existovala."
"A ve dvojicích snad jo?" opáčím.
"Rachel, bezpečnější teď hlavně bude, když se budeš řídit našimi pravidly a opatřeními a nekomentovat vše, co jde," odpoví matka unaveně.
Samozřejmě, že to dopadlo tak, že ke mně přiřadili Waye! Už od začátku mi to bylo jasné! Snažím se nereptat, ale sdílet s Wayem pokoj se mi najednou zdá nebezpečnější, než pohledět Hearfovi do očí. Pořád je tu jedno procentová naděje, že ti "lidé" z lesa ve skutečnosti nejsou oni, ale jen nějací turisti… Hloupý nápad, já vím, momentálně se ale snažím čímkoli zachránit před panikou a ztrátou racionálního uvažování. Jako by mi jen ten pojem "Hearfové" užíral mozek. A k tomu si přičtu Waye - no a je ze mě perfektní exemplář pro duševně narušenou vampýrku.
Není to celé tak jednoduché, jak se zdá. Ani v nejmenším.
Vcházím do pokoje s očekáváním, že Way si zas nárokuje mou postel. Připravuji si narážky, kterými ho budu častovat, až zase bude chtít spát se mnou. Ale překvapující je, že ze včerejší chyby se poučil a poslušně stojí vedle postele. By to pěkně schytal, být někde, kde nemá.
Najednou nevím, co říct. K čemu jsem si sakra připravovala nadávky, když ze sebe nedokážu vypravit ani obyčejná slova? Ne, že bych před ním zas pociťovala to, co před měsícem nebo před dvěma týdny, ale jsou zkrátka situace, při kterých si neví rady ani ta největší drbna.
"Vypadáš hezky," pousměje se Way, když si mě dostatečně prohlédne. Potvůrka! A já si naivně myslela, jak je situací zoufalý! To tak. I ve chvílích před smrtí myslí na to, co je nejméně podstatné.
Mám na sobě bílé tílko a spací šortky, nic extra, v čem by člověk (ani upír) vypadal nějak přitažlivě, a k tomu papuče. Opravdu atraktivní kombinace.
"Hm, díky," zavrčím a přejdu k posteli. Dnes se s ním nehodlám hádat, pokud si sám nezačne, takže jsem schopna překousnout fakt, že spolu budeme nuceni (nebo spíš JÁ) spát v jedné posteli. Převalím se na jeden konec postele, aby měl Way co nejvíce prostoru a nemusel se na mě zbytečně lepit.
Postel se prohne pod Wayovou vahou a já se posunu ještě o kousek dál od něj. K mé smůle se Way začne posunovat směrem ke mně.
"Máš pro sebe víc než polovinu postele, takže, mohl bys mi prosím přestat stahovat ty šortky?!" obořím se na něj, prudce se otočím k němu čelem a natahuji ruku k tomu, abych mu vlepila, jenže on ji chytí a nepustí.
"Myslíš, že je teď vhodná doba na -" vyjedu na něj.
"Rachel, já ne -" špitne, že to skoro není slyšet.
"Tak se laskavě odtáhni na svou půlku, jo?!" Uvědomuji si, že bych asi neměla křičet, ale když se to týká Waye, nejradši bych řvala tak, až by se celé hory otřásaly.
Konečně pustí mou ruku a odtáhne se. "Vím, že jsem ti to už říkal, ale nechtěl jsem tě zradit. Nechtěl jsem tě zklamat."
Mlčím. Vím, že ví, jak moc mě nezklamal. Už mi to dokazoval tolikrát a vždycky se mu povedlo si mě znepřátelit ještě víc. Přinutil mě nenávidět ho. Ano, to se mu podařilo.
"Ještě mi tu začni kázat, že jsi pro mě chtěl to nejlepší," odseknu po chvíli. "Když už ses rozhodl mi zničit život, ráda bych, abys mi aspoň nelhal," dodám. "Asi toho chci moc, co?"
Slyším, že ještě hodnou chvíli mluví, ale já zabořím hlavu mezi polštáře a neposlouchám ho. Už nikdy nechci slyšet jeho hlas. Kéž by vůbec neexistoval. Kéž by mě nepovažoval za slabou, za tu, která podlehne smutku a zradě. Kéž by se mi přestal omlouvat za to, co mu stejně nikdy neodpustím. Kéž by zanikl ve věčné smrti a nikdy se nevrátil. Kéž by… kéž by mi přestal posílat úsměvy, skrz které vidím toho skutečného Waye, toho, který není skrz naskrz zvrhlý.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Dany Dany | Web | 13. června 2012 v 21:51 | Reagovat

:D milujem Iana :D nechceš urobiŤ aj team Ian? :DDD milujem takých šracov čo srandičky si robia atď :D Chcem team Ian!!  :D kam sa hrabe way ci dean :DDD fakt tych chalanov velmi striedam :D

2 Vicky Vicky | E-mail | Web | 13. června 2012 v 21:54 | Reagovat

[1]: No, asi na tom "týmu Ian" zapracuju :D :D

3 Liss Liss | Web | 13. června 2012 v 21:59 | Reagovat

Hustá kapitola! Ti týpci se zdají fakt dost zajímaví, uvidíme, co se z nich vyklube ;-)
Btw, to dělení neřeš. Blog má svůj osobitý styl počítání (zřejmě má s matematikou vážné problémy).

4 Erin Erin | E-mail | Web | 14. června 2012 v 7:39 | Reagovat

ÁÁhh! Je mi z Waye na zvracení, vyřiď mu to prosím! Že si asi pro něj připravím nějaké otázky do rozhovoru!! :-)
No, to bylo jen tak. Smysluplnější komentář čekej odpoledne, teď jsem ve škole a těším se domů :-D

5 Seléna Seléna | 14. června 2012 v 13:41 | Reagovat

nojo:D já ale way mám pořád rada:D A zlý není.. vždyt se snaží:D já furt stojím na jeho straně.D já nepřebihám :D vždy věrná:D já ty zlé anapravené hochy v jednom zbožnuji:D Jinak vicky užasná kapitola:D moc se mi libila:D a těšímse na další:-)

6 romantica-dream romantica-dream | Web | 14. června 2012 v 19:48 | Reagovat

pěkný:D už aby to pokračovalo:)

7 VickeyRoyal VickeyRoyal | Web | 15. června 2012 v 13:08 | Reagovat

ooooo :D skvelé...škoda,že sa tu nedajú dať taký smajlíci ako na deviantarte...tí sú výstižnejší :D

8 Vicky Vicky | E-mail | Web | 16. června 2012 v 15:49 | Reagovat

[3]: Pravděpodobně! Neříkám, že jsem matematický génius, ale do 4000 fakt počítat dokážu! :-?
[4]: Vyřídím! Je si toho vědom :D
[5]: Jsem ráda, že se líbila :) Děkuju :)) Co se mě týče, taky zbožňuju "zlé hodné" týpky, ale u Waye už podle mě už ani tak nejde, jestli je hodný nebo zlý, asi spíš protivný, ale neřeš to, každému se líbí něco/někdo jiného :D
[6]: Brzy se dočkáš ;) (doufejme :D )
[7]: No jo, pravda, ale já s tím moc zacházet neumím :-D

9 NikaRoovy NikaRoovy | Web | 10. srpna 2012 v 16:24 | Reagovat

[5]: Souhlasím! Já mám prostě Waye furt ráda a nikdy ho mít ráda nepřestanu (doufám). Kapitola jako vždy úžasná a já jdu na další! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama