Kapitola 27.

2. června 2012 v 15:42 | Vicky |  Jiný Svět: Zapřená
Tohle je předposlední kapitola, ale mám z ní takový špatný pocit... No, končí povídka, tak je to asi normální. Něco uvnitř mě se raduje, že mám další "knihu" za sebou, ale cosi moc šťastné není. Znáte to, ne? Je mi trochu líto, že JS nám končí... Samozřejmě ne úplně! Rozhodla jsem se, že dvojku BUDU psát! Pokud tedy chcete ;)

DVACET SEDM
Problémem je, že Dean pravděpodobně nemá tušení, že Way je několikastoletý vampýr, takže vyskočí z postele (div že se nezapotácí) a věnuje Wayovi vražedný pohled. "K čemu asi, ty magore? Dojdi si k sexuologovi, ordinaci má hned za rohem!" vypálí na něj.
Way se povrchně ušklíbne, ostatně jako vždycky a pak se zaměří na mě. "Vážně, Rachel? Člověk? Tohoto iq? Příště si prosím tě zvol někoho, jehož myšlení bude tvé úrovně." Vypadá jako zklamaný rodič kárající své dítě, které dostalo pětku z matiky. No a co? On mě také zklamal… víc než to.
"Hlavně nemysli na sebe, protože když jsem se rozhodla dát ti šanci, zahodil jsi ji jako špinavý hadr na nádobí!" odseknu chladně a nechci se na něj dál dívat. Jeho pohledy se mi hnusí, na jeho rty řkoucí taková slova bych nejraději plivla a ty oči… Přestanu se mu věnovat, protože sama musím uznat, že mluvit k osobě jako je Way, je naprosto zbytečné.
"Rachel, pokoušel jsem…"
"Drž - hubu!" zařvu a najednou si uvědomím, že stojím těsně u něho a jeho obličej propaluji tak nenávistným pohledem, že kdyby vraždil, Way by se třásl někde v rakvi pod hlínou. Tam patří, už několik století. Měl umřít jako normální člověk, ne mě strašit jako duševně chorý vampýr.
Podívám se na Deane a od Waye se odtáhnu.
"Co chceš?" otočí se na Waye Dean. "Hrát si na tajnýho agenta a šmírovat normální lidi je už celkem otřepaný a… hlavně působíš divně." Dean se ušklíbne. Way je ve vteřině u něho a syčí mu do obličeje:
"Ty vůbec nevíš, s kým mluvíš."
"A mohl bych hádat?" štěkne po něm zas Dean. Já na ně zoufale čučím a nevím, co mám dělat, abych je zastavila a přerušila vzrůstající napětí mezi nimi, směřující k rvačce. "Vypatlaný idiot, který se při rozdávání mozků omylem postavil do fronty rozdávající duševní nemoc na celý život?" Provokuje ho.
Way už rozhodně není klidný. Popadne Deane za ramena a prudce s ním smýkne o zeď. Náraz je tvrdý, ale Dean žije a nevypadá, že by ho něco bolelo.
"Do prdele, Wayi! Máš snad i poruchu očí, že nepoznáš slabšího?!" ječím na něj.
"Ale on… není slabší. Má v sobě upíří krev," ušklíbne se Way a znovu se vrhne na Deana.

Way

Existují lidé, kteří vám pijí krev a které byste nejraději zabili. Dean mezi ně patří. Nejdřív mě napadlo, že Rachel se k němu takhle tulila schválně, aby mě naštvala a přinutila mě litovat toho, co jsem udělal… Ale třeba to tak není. Třeba ke mně nikdy nic necítila, jen
mě jako mrcha chtěla provokovat. Pokud ano, povedlo se jí to. Žárlím na toho skunka v koutě a zuřím jako býk. Nejradši bych mu přelámal všechny kosti vejpůl a z hrudi mu vlastníma rukama vytáhl srdce, ale jestli ho Rachel miluje… Nesnesl bych její bolest. Nikdy. Rvala by mi srdce jen tím, jak moc by mě nenáviděla!
Zabít ho nemusím, ale rozhodně mu neuškodí zůstat v nemocnici o pár týdnů déle.
Vrhnu se na něj a znovu ho přitisknu ke zdi. Vrazím mu pěstí do nosu a ozve se křupnutí. Deanovi trochu klesne hlava, ale ještě víc mě překvapí, když dostanu prudký zásah do břicha, že pár metrů od něj přímo odletím. Potácím se po podlaze a nějak se nemohu vzpamatovat z toho, že ten prcek mě dokázal odstrčit. Toho on samozřejmě využívá a útočí na mě. Kopancem mě zasahuje opět do břicha. Zmítám sebou po zemi, jak do mě kope, ale to už se sbírám a divoce házím Deanem o zeď. Nejlepší způsob, jak se zbavit nepřítele… hned po usmrcení.
"Wayi!!" vříská Rachel, když zaznamenává, že Dean se nehýbá.
"Klid, on není mrtvý," uklidňuji ji. "Ale mohu to změnit," dodávám. Chystám se vrátit k rvačce, mám výhodu, dokud se zmetek nehýbe, ale pak cítím Racheliny prsty na svém obličeji. Dívám se do jejích očí, vidím v nich tolik bolesti. A také slzy. Také bych se nejradši rozbrečel jako malý kluk. Tolik jsem jí ublížil a ani si to neuvědomil… a když ano, bylo příliš pozdě.
Chci ji políbit…
Ale ona chytá mé vlasy a přehodí mě přes celou místnost, načež prolétávám oknem a sklo se tříští o mé tělo. Dopadám na silnici, naštěstí je to něco jako "dvorek" za nemocnicí a nikdo tu není. Chvíli ležím a čekám, až mi srostou kosti a poslouchám tlukot svého srdce. Ztratil jsem ho někde v nemocničním pokoji u Rachel… nebo možná ještě dřív. V hrudi mi zeje díra jako po výbuchu.
Vstávám, ale už nemám v plánu se s Deanem prát. Dětem neubližuji.
Přesto ale ještě vyskočím na vysokou borovici a sleduji rozbitým oknem plačící Rachel, sedící nad Deanovým nehybným tělem. Slzy se jí řítí z očí a hruď prudce zvedá a zase klesá. Drží Deana za ruku a z úst jí vycházejí neslyšitelná slova. Modlitba? Určitě kohokoli prosí, aby její milovaný přežil. Nad tím pojmem se znechuceně ušklíbnu.
Nevím proč, ale spadne mi obrovský kámen ze srdce, když Dean otevře oči a pomalu se posadí. Možná je na mě teď Rachel o trochu méně naštvaná. Obejme Deana a pak se podívá směrem k oknu. Já už ale borovici neokupuji, takže nevidí mou zničenou tvář, plnou bolesti.
Rázuji si to ze San Bernardina a nezastavím se až v temném lese. Tam na mě čekají dvě postavy - Elisa a Paige. Paige má ruce založené a pravděpodobně je jí vzduch kolem totálně ukradený. Elisa trochu nervózně přešlapuje, když se k nim zuřivě přibližuji a vzápětí Paige napichuji na větev. Nevypadá, že by ji něco bolelo. Ignorantsky pozvedne obočí a ve chvilce si větev vytáhne z těla.
"Klídek, frajere," ušklíbne se a otírá si ruce o sukni. "Už tě nechce zpátky, co?"
"Ty… mrcho!" popadnu ji za ramena a drtím ji o strom. Cením zuby a výhružně vrčím a nejradši bych Paige zničil celý obličej. Tolik ji nenávidím! Kdyby se s Elisou nepřiřítily v tu nejnevhodnější chvíli, všechno bych Rachel včas vysvětlil a možná by ke mně teď nechovala takovou zlobu, jakou chová… kvůli těm dvěma mrchám! Nejvíc se na tom ale podílí Paige…, protože je taková, jaká je. Škodolibá a špatná. Neříkám, že jsem poslíček dobra, ale možná jsem k němu neměl daleko, když na mě zasvítilo světlo Racheliných citů.
Nakonec ji pustím a Paige se sesune na zem. Na tváři má nečitelný výraz a je jí jedno, jak mi je… jako kdyby jí někdy něco nebylo jedno!
Wayi… Její hlas i v mysli zní jako hadí syčení.
Sklapni, ty krávo! Zablokuji ji a jejích myšlenek si nevšímám. Nemám ponětí, co v nich je. Popravě řečeno, je mi to ukradené. Paige zničila, co mohla, ze mě udělala magora.
Slova se ujímá diplomatická a klidná Elisa. "Poslyš, nikdy jsme ti nechtěly přímo ublížit."
Sednu si a záda opřu o strom. "Nemusíš předstírat lítost, Eliso."
"Říkám ti, že-"
"Prostě - jdi!" Nemusím se na ni otáčet. Vím, že ona není ten provokativní typ. Vím, že už je na kilometry daleko. Tak je to nejlepší. Nejsem si jistý, jestli ji ještě někdy uvidím, ale vím jistě, že nechci. Musel bych jí srdce proklát kolíkem.
Sedím tam ještě několik hodin, sledujíc zářivé hvězdy, které mi připomínají její oči a nepřeji si nic jiného, než přestat existovat. Možná by mi potom odpustila. Možná. Mé myšlenky se ztrácejí v bolesti a ztrátě a nevím, jestli ještě někdy budu schopen vůbec žít.

Paige
Dobře, přiznávám, nechtěla jsem ho zklamat tak moc. Je poznat, že i on má srdce. Naproti tomu ho nemám já. Nebo možná… někde hodně hluboko uvnitř. Když si vzpomenu na svůj lidský život, tento život mi připadá hrozně směšný. Jako mrcha jsem se chovala hlavně kvůli Wayovi, i když ten za mou přeměnu nemůže. To Ian. Jenže Way je jejich vůdce, takže mi přišlo nejlepší vylévat si zlost na něm. A zafungovalo to. Asi až moc.
V hlavě se mi přehrávají úryvky lidského života…
Chodila jsem na normální střední jako normální holka a měla kolem spoustu dobrých lidí - já jsem byla dobrá. Měla jsem dobré známky, milující rodiče, kamarádky a ve volném čase jsem chodila na brigády a peníze věnovávala dětem v Africe. Těšilo mě pomáhat lidem a dělat jim radost.
Po přeměně se všechno změnilo.
City překryla zloba, nenávist a špatné myšlenky. Pořád překrývají. To, že se mi vybavil můj minulý život, připisuji lítosti, která se nějakým zázrakem objevila při pohledu na zmučeného Waye. Nezaslouží si tolik trpět.
A asi bude nejlepší, když o jednu starost přijde. Totiž o mě.
Ženu se lesem plným tmy, ale vidím dobře. Už vidím zář města. Ignoruji provinilé myšlenky, jsem si totiž jistá, že to, co udělám, spoustu věcí napraví.
Už vidím i nemocnici. Cítím ji. Cítím tu, díky které Way tolik trpí. Přišel ji sem najít, aby mohli být spolu a ona ho zničila. Díky mě, ale to už je vedlejší.
Její vůně mě zavede až k oknu ve čtvrtém patře, které, vidím, že je rozbité. Way jím pravděpodobně proletěl, pomyslím si a k tomu nepotřebuji ani číst jeho mysl. Vyskočím na okno a přistanu v pokoji. Vtom se na mě upoutá veškerá pozornost. Rachel a nějaký kluk na mě upírají pohled. Oba sedí na posteli a něco si povídají, ale Rachel okamžitě zaujme bojovou pozici a vyskočí na nohy, jakmile mě spatří. Láska stranou.
"Co tu chceš?" Její hlas zní trochu vystrašeně, ale zároveň nenávistně. Ano, samozřejmě, že si na mě pamatuje. Na se totiž nezapomíná.
"Popřát ti k tomuhle idiotovi," odseknu, sarkasmus mě neopouští ani v této situaci.
"Cože?" otáže se. "Přestaň mi ničit život, je to tak těžké?"
"Vteřinu nebo dvě se mnou snad ještě přežiješ, ne?" obořím se na ni. Nelíbí se mi, když se mě lidé chtějí zbavit. Potom to dopadá tak, že se zbavím jich.
"Fajn, tak co mi chceš?" zeptá se už trochu klidněji.
"Jenom jsem si chtěla něco vyřídit," odpovím. "Doufám, že budeš žít dlouho a navěky tě bude spalovat bolest z toho, co jsi mu udělala." Po těchto končím svůj proslov a vytrhávám si srdce z hrudi. Bolest skoro necítím, jediné, co mi po nárazu na podlahu vadí, je Rachelin protivný křik, ale po chvíli ustane i on.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Jak myslíš, že skončí Jiný Svět?

Dobře
Špatně

Komentáře

1 romantica-dream romantica-dream | Web | 2. června 2012 v 15:54 | Reagovat

doufám, že to skončí dobře.
Paige, ty vole, ty vole- ty vole ne! Já ju tam chcu, někdě uvnitř doufám, že i ona má dobré srdce
Co se týče Waye, takový ten typický chlap:D
Nejdřív si potřebuje "Pohonit" ego, tak jde a vychrápe se s první možnou dámou.
Pak začne myslet a zjistí, že je příliš pozdě,
it's too late to apologize...

2 Vicky Vicky | E-mail | Web | 2. června 2012 v 15:59 | Reagovat

[1]: Paige je mi taky líto :D Ale ani ona nemůže žít věčně, navíc už tam způsobila víc škody než užitku XD Chtěla jsem, aby tahle kapitolka skončila trochu smutně... ;D
A s Wayovou situací naprosto souhlasím :D

3 Erin Erin | E-mail | Web | 2. června 2012 v 16:27 | Reagovat

Ty kárko, já ztrácím slov! Celou kpitolu jsem přehltla jako závislák, co dlouho neměl svoji drogu.
Way a Dean si pěkně dali. Jsem ráda, že proletěl oknem Way a ne Dean :-D A Taky jsem moc zvědavá, jestli mezi těma dvěma něco bude, nebo ne. Nebo je? Chjoo, ta nejistota je hrozná! Jinak nádhera, smutný, zároveň jsem se smála, když se ti dva frajeři uráželi... Krása! :-)
A jsem moc ráda, že budeš pokračovat druhým dílem! :-) Jsem rozhodně pro!

4 Liss Liss | Web | 2. června 2012 v 16:33 | Reagovat

Ještě že pokračuješ. Protože pokud bys nepokračovala, asi bych ti poslala nějaký výhružný dopis. Tohle snad nemyslíš vážně?! Ta Paige je fakt dokonalá. Doufám, že budeš žít dlouho a navěky tě bude spalovat bolest z toho, cos mu udělala. Fakt dobrý, od ní. A pak se zabije, jako by se nechumelilo.
Ale nejlepší je stejně to: "pogratulovat ti k tomuhle idiotovi."

5 Vicky Vicky | E-mail | Web | 2. června 2012 v 16:51 | Reagovat

[3]:

[4]: děkuju děkuju!! :)) Vy teda umíte potěšit :-) Dvojku už mám promyšlenou... tak napůl ;D Jsem ráda, že chcete pokračování, momentálně moje hlava nepřekypuje nápady na nový povídky :// A díky za tak povzbudivý komentáře, rozhodně se hodí do mýho pěkně zkaženýho dne :-)

6 Seléna Seléna | 2. června 2012 v 17:37 | Reagovat

do dopr...kené ohrady... já to zhlta jak něco...a jistě že chci druhý díl... No konečně ta zmije paige je mrtvá.. nechápu proč řekla tu poslední větu že ho zničila..Když je vlastně paige zničila tím  co řekla:D Rachel je v tom nevinně ona se taky traápí..jen doufám, že se dají spolu dohromady Way a rachel.. dýňě mi je líto, ale já radši Way + rachel:-) jinak užasná kapitola uplně jsem seděla u monitoru skoro nalepená na něm  a hltala každé slovo.. bože to bylo užasnééééééé:-) jako vždycky tleskám Vicky:_)

7 Vicky Vicky | E-mail | Web | 2. června 2012 v 17:39 | Reagovat

[6]: Děkuju =) Však uvidíš, jak to skončí, se musíš nechat překvapit, ale fakt nevím, kdy bude poslední část ;) A ještě jednou děkuju za tak hezký koment :))

8 Dany Dany | Web | 5. června 2012 v 15:25 | Reagovat

prepáč, že som to čítala až teraz :D kurník čopa, čo ste sa všetci dohodli???? jedna lama (nechcem menovať... ERIN) zabije jedneho, ty tu zabiješ dalsieho :D FUCK :D a este moju, MOJU paige??? PRECOOOO ? ??? :((( Nemohla si jej nechať aspoň nech urobi este daco hnusnejsie a vtedy nech sa zabije :d alebo nech si najde dajakeho šraca :D jooooj :(((

9 Vicky Vicky | E-mail | Web | 5. června 2012 v 16:41 | Reagovat

[8]: Promiň!!! Tvého komentáře jsem se tedy bála nejvíc!!! :-! A nekecám!! Ehm, neměla jsem v plánu ji zabít schválně, ale pak mě napadlo, že už nadělala spoustu škody... Ale něco by tu bylo XD Nenuťte mě PROSÍM k tomu, abych vám to řekla, ale... s Paige není konec :D :D

10 Dany Dany | Web | 5. června 2012 v 23:28 | Reagovat

[9]:  ESTE ZE TAK !!!! :DDD ale nee :DD moja oblubena postava tam.... samozrejme po wayovi :DDDDD ty kokso :d vidim ze si pridala 28 kapitolu, ale kedze som totalne ozrata, nebudem vnimat co citam, a vobec si nebudem pamätat ze tu nieco pisem :DD nevadi :DDD aspon ty dokazes ukoncit svoju poviedky uz ked ja to neviem :dDD neviem ako :DDD

11 Domča Domča | Web | 7. března 2013 v 23:24 | Reagovat

Nečakala som, že Paige urobí niečo takéto :D :D wau :D
skvelá kapitola :D ale poslednú si nechám až na zajtra :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama