Kapitola 28. 1/2

5. června 2012 v 17:15 | Vicky |  Jiný Svět: Zapřená
Zdá se mi to, nebo poslední dobou přibývají kapitoly JS častěji?? Možná to, že nemáme internet doma, je i pro dobrou věc ;) V něčem... No, nezaručuji, že do konce týdne přibude první kapitola 2. dílu, protože ve škole máme teď hotový blázinec! Každý den píšeme aspoň dva testy.
Ale tady je poslední kapitola a doufám, že se bude líbit... :))

DVACET OSM
Stojím nehybně na jednom místě a nemohu se pohnout. To, co Paige udělala, jsem ještě nikdy neviděla. No, jak bych také mohla? Pomalu se sesouvám na podlahu, když mě zachytí Deanovy ruce. Zabrání tak, abych tvrdě dopadla. Vezme mě do své náruče a kolíbá mnou sem a tam. Připadám si hrozně otupěle. Nic necítím, dokonce ani nebrečím (že by mě přešla ufˇbukaná puberta?), jen se nechám objímat a konejšit slovy, kterým vůbec nerozumím. Nad ničím nepřemýšlím, nic mi na mysl nepřichází.
Nakonec v jeho náruči nepokojně usínám a padám do bezesného spánku.

* * *

Probouzí mě nesnesitelný zvuk. Ženský. Ach, já zapomněla, že jsem pořád v nemocnici a ležím na Deanově lůžku s Deanem. Minulý večer jsem neměla moc prostoru k přemýšlení, řekla bych.
"Slečno Madisonová! Leone!" Zdravotní sestřičce bych nyní věnovala krásný dárek - smrt z prokousnutí jejího hubeného, pištivého hrdla! Nejen, že mám žízeň, hlava mi třeští z jejího hlasu! Zabořím hlavu do polštáře, ale nepomáhá to, jelikož její hlas ke mně doléhá pořád. Ta musí mít kvalitní hlasivky!
Dean se zvedá a v tu chvíli slyším křik. Sestřička si už pravděpodobně všimla rozbitého okna. Ihned slyším i další doktory, kteří se pokouší praštěnou zdravotnici uklidnit.
"Slečno Madisonová! Okamžitě vylezte z té postele!" křičí sestřička. "To je lůžko vašeho bratra!"
Otráveně odkopnu deku a posadím se. Dean se momentálně pokouší přesvědčit doktory, že o nic nejde, že včera večer sem nějaký idiot hodil kámen a rozbil okno. Doktoři mu to věří a rozhodují, že Deane přesunou do jiného pokoje. Samozřejmě jdu s nimi. A jelikož je "můj bratr Leon" těžce nemocný, převáží ho na pojízdném lůžku.
Ubytují ho v novém pokoji a přehnaně opatrně ho pokládají na postel. Mě tam nechají pod podmínkou, že nechám Deana pokojně odpočívat a nesním mu snídani - chleba… s rybí pomazánkou! Dean umírá, já mám pocit, že místní doktory v té pomazánce utopím.
Sestřička s lékaři za zadkem odchází a mně ještě věnuje významný pohled. Nevšímám si jí a rovnou si zalezu k Deanovi do postele. Zabalíme se do deky a jen tak tiše se k sobě tulíme. Je mi s ním dobře, z jeho těla vyzařuje příjemné teplo. Pak si vzpomenu na včerejšek a rázem je kolem mě chladno. Nemohu zapomenout, jak si Paige vyrvala vlastní rukou srdce z hrudi… a jen se tak svalila na podlahu. Zanechala za sebou pár ironických slov, která jsem nepochopila, a svou zchátralou, odporně páchnoucí mrtvolu. Nevím, co se s ní stalo, ale v pokoji nezůstala. Dean se o ní asi nějak postaral…, nechci vědět jak.
"Chceš si o včerejšku promluvit?" ozve se Deanův milý hlas.
Pomalu zavrtím hlavou. Jediné, co si přeji, je zůstat s ním takhle ještě hodně dlouho.
"Poslyš, Rachel… kdo je vlastně ten, co tu včera byl? …Way?" zeptá se po chvíli.
Nechce se mi o něm mluvit, ani trochu. Ale měl by to vědět. "Ano, je to Way… Pravděpodobně se pro mě vrátil."
"Cože? Proč?" nechápe.
"Moji rodiče… mu mě slíbili za manželku…, abychom společně biologicky rozšířili náš druh." Povzdychnu si. Přemýšlím, kolik věcí by se nestalo, kdybych Waye nikdy nepoznala. Tedy, určitě bych nikdy nepotkala Deana a Selené… a strýčka Archieho.
"Cos to řekla?! To je ten nejstupidnější a nejvíc zastaralý nápad, jaký jsem kdy slyšel!" vybuchne Dean.
"No, moji rodiče… nejsou zrovna mladí. Snaží se tento svět převrátit zase zpátky na ten starý. Asi nemají v lásce novinky." Pokrčím rameny a nechám si hladit vlasy.
"Jako důchodci…" Zabručí si Dean pro sebe, ale já ho přesto slyším. Je mi to jedno. Moji rodiče se ve skutečnosti chovají hůř než důchodci.
"Rachel… ať se mezi tebou Wayem děje cokoliv, chci ti říct, že… mi na tobě záleží a pokud nebudeš chtít, nenechám tě jít." Chytne mou ruku do své. Toto gesto mi momentálně přijde víc než vhodné. "Mám tě moc rád," dodá už bez rozpaků.
Stisknu mu ruku a usměji se. Potom sklopím hlavu, ale Deanovy rty si ty mé zase najdou. Tentokrát je polibek mnohem intenzivnější a sladší, připadám si jako v zahradě plné rozkvetlých růží.
Když se od sebe lehce odtáhneme, abychom pobrali vzduch, špitnu mu do rtů: "Taky tě mám moc ráda." A je to. Ani nevím, kdy přesně jsem se do něj zamilovala, ale rozhodně není nic jako náhrada za Waye. Way a Dean jsou jako dvě planety, Merkur a Neptun, vzdálení miliony a miliony kilometrů.
Znovu ho políbím a tiskneme se k sobě, cítíme tělesné teplo toho druhého. Nyní v tom není touha po krvi, i když doplnit si stravu by přišlo vhod, ale rozhodně nehodlám ho znovu kousnout, a není to jen kvůli mému zdraví. Pokud si chci získat jeho důvěru zpět, budu mu to muset dokázat.
Vášnivě se líbáme a objímáme a neodtrhneme se od sebe, dokud do pokoje nevrazí sestřička se svačinou pro "Leona". Okamžitě mě zpraží přísným a trochu znechuceným výrazem (koneckonců, Deanova košile se válí někde po podlaze a já se po něm plazím jen v podprsence) a ihned mě vykáže ven. Soudím, že by nebylo chytré ji znovu naštvat, takže se na Deana poraženecky zašklebím, obleču si tričko (zády k doktorce, čelem k pacientovi na posteli) a ještě mu vtisknu lehkou pusu na tvář. Asi se jako jeho "sestra" chovám divně, ale zdravotnici už určitě došlo, že sourozenci nejsme. Pokud tedy není úplně vypatlaná, aby si myslela, že i jako "sestra a bratr" máme trochu jinačí vztah.
"Hned se vrátím," špitnu mu do vlasů, aby to ta netrpělivá ženská nervózně přešlapující přede dveřmi neslyšela. Už ji mám taky plné zuby!
Vyjdu na chodbu a sestřička za mnou hlučně práskne dveřmi. Nechápu, co má za problém! Možná se do Deana sama zamilovala a když nás spolu viděla, zrudla závistí a teď mi bude po zbytek Deanova pobytu v nemocnici ztrpčovat život. Mám se na co těšit.
Než si Dean sní svačinku (nepochybuji o tom, že je to další rybí humus), rozhodnu se ulovit si veverku nebo zajíce v lesích za San Bernardinem. Trvá mi jen minutu se tam dostat, jelikož v sobotu zde není moc velký provoz. Už se oháním za zvířaty po stromech a při zemi, když cosi mě chytne za paži a strhne na zem. Chce se mi vykřiknout, jak jsem vyděšená, ale ten kdosi mi zacpe i pusu. Zuřivě sebou házím a bráním se… nakonec skončím na zemi. Mému útočníkovi padá do obličeje kapuca, takže nevím, kdo to je…, ale někdo s tak stupidními nápady by se našel.
"Wayi?" Silně mrkám.
"Poslyš, Rachel, hádku o tom, že jsem tě napadl, si budeme muset nechat na později," přerušuje můj připravený proslov s hodně sprostými slovy. Myslím, že všem by ten stařík ani nerozuměl.
Postavím se a dám ruce v bok. "A o co jde? Jestli se mi chceš omlouvat, to zase můžu rychle odejít."
"O to nejde…" Trochu se mu zadrhne hlas. "Ale tvoji rodiče jsou velmi blízko. Možná tak dvacet kilometrů odtud."
Brada se mi válí někde po zemi a já na něj čumím jako pes na prázdnou misku. "C-cože?!"
"Nerad ti připomínám…, že jsi se napila z Deana. Tvoje matka tě teď může hned vystopovat."
Panebože. Úplně jsem zapomněla na to pitomé "připoutání". Co teď? Proč jsem na to nemyslela, když jsem nebohého Deana vysávala jako nenasytná pijavice?? Do prdele!!
"Může vystopovat tebe?" optám se tiše, jako bych snad čekala, že matka se schovává za stromem a táta na nás číhá s dalekohledem na posedu.
"Technicky vzato ne, ale když najdou tebe, brzy vyhledají i mě."
"Proč bys mě na to upozorňoval, když už jsi mohl být dávno pryč?"
"Protože… ti to dlužím."
"Fajn, teď žádné kecy o našem vztahu, prosím. Když bude čas, klidně si s tebou o tom promluvím později." Povzdychnu si. "Co ještě potřebuji vědět?"
"No… Jelikož jsi Deana nezabila, tvoji rodiče nyní mohou najít stejně dobře, jako tebe," odpoví. Co jsem v jeho hlase jen slyšela? Škodolibé potěšení? Ten sviňák!!
"Dobře, já… musím se pro něj vrátit," řeknu po chvilce. On mě ale chytí za ruku a nechce mě pustit.
"Rachel, musíš něco vědět: Máš dvě možnosti - vrátit se pro Deana do nemocnice a skočit tvým rodičům přímo do pasti, nebo jít se mnou, na pár dnů nebo týdnů, a mít naději, že ho ještě někdy uvidíš." Way se mi zadívá hluboko do očí. Ví, že vím, že má pravdu.
"Ale oni mu ublíží!" namítám zoufale.
Way bezradně pokrčí rameny. "Pokud jsou v nemocnici - a já jsem si jistý, že ano -, nezabijí ho." No, to je teda útěcha! Už mám v hlavě obrázek trpícího Deana a mé rodiče nad tím s vyceněnými tesáky. Rychle myšlenku zaženu.
"Ale-" Sama se zarazím. Těmito řečmi jen plýtvám časem. Jeho slova dávají smysl. A vidím, že ta má ho zraňují. Vedlejší věc. "Dobře," přikyvuji pomalu, "máš nějaký plán?"
"Jasně," usměje se samolibě, "vždycky jich mám pár v záloze. Chceš slyšet plán A, B nebo C?"
"To je jedno, hlavně ať už z tebe něco taky vypadne," odpovím.
"Ok. Tak zaprvé, svedeme je na špatný směr," řekne.
"Děláš si legraci?? Myslíš, že tak staří a vyspělí upíři nepoznají takovouhle léčku?" obořím se na něj. Popravdě, když jde o Waye, čekám lepší a kvalitnější plány, než jen obyčejné svedení z cesty. I když… pravda, někdy může i to nejjednodušší fungovat lépe než to nejsložitější.
"Hele, nikde není řečeno, že nám to vyjde, jasné? Takže bys pro jednou mohla držet pusu sklapnutou," hájí se hned a dost netrpělivě.
"Fajn…, tak co mám udělat?" Nádech, výdech…, být s Wayem v jednom týmu je už samo o sobě boj o přežití! A ještě se nabízet, co mám udělat? Apokalypsa, mé ego se nyní může rovnat nule.
"Sežer nějakou veverku nebo holuba a zahoď ji na směrem na jih. Musíme je zavést do lesa. Aspoň nechají dvě tři vteřiny Deana na pokoji."
"Dík za tak povzbuzující řeč," odseknu a ve vteřině chňapnu po drobném rezavém zvířátku na stromě. Chvíli se mi svíjí v dlani, než jí rozdrtím kosti a vysaji její krev.
"Chudinka," podotkne Way s hraným úsměvem a natáhne prst k mým rtům, načež setře kapičku krve, která zbyla po veverce. Trhnu sebou a odtáhnu se.
"Já nejsem jedovatý," ušklíbne se Way. Tu hloupou narážku víc než dobře chápu. Je moc milé, že se mně a Deanovi vysmívá… Škoda, že za to nemůžu já ani Dean…, ale ten zatracený Cole!!
"Uvnitř jsi," opáčím.
"Měli bychom jít," ignoruje mou poznámku. "Poběžíme na sever."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama