Kapitola 28. 2/2

5. června 2012 v 17:17 | Vicky |  Jiný Svět: Zapřená
Poslední část poslední kapitoly :D
...
V té chvíli se rozběhneme. Míjíme stromy a okolí jako vzduch a já vnímám jen náš směr a myšlenky na Deana. Vrátím se pro něj… jednou. Patříme k sobě. Uvědomila jsem si to už
při našem prvním polibku. Bylo to tak jasné, jako slunce. Pořád ještě cítím doteky jeho rtů a prstů a -
"Cítím je!"
"Cože?!" vyjeknu poplašeně, div že nezakopnu.
"Jsou blízko. Musíme si pospíšit!" popohání mě. Sakra, můžu já za to, že jsem něco přes 2 týdny upírka a ve svých schopnostech nejsem zrovna nejvyspělejší? Zrychlím tedy a kolem sebe vidím už jen rozmazané šmouhy. Letíme s Wayem asi sedm set kilometrů za hodinu. Přesto nejsme dost rychlí. Já Waye jen zdržuju, tak zní nemilá pravda.
"Běž napřed!!" křičím, protože už je hodný kus cesty přede mnou. Nicméně zpomaluje… kvůli mně. Proč to dělá? Proč sám neuteče a nezachrání se před našim psychopatickým společným osudem, který ani jeden z nás nechce??
"Neopustím tě!" je mi odpovědí.
"Ano, opustíš!" Je pravda, že když chytí jen jednoho z nás, má a Wayovo budoucnost… nemá budoucnost. Kdyby chytili mě a Waye ne, jsem si jistá, že by mě mohli předhodit někomu jinému z Wayovo bandy, zato pokud by dostali jen Waye… museli by se naši vampýrští kluci rozmnožovat mezi sebou. Bohužel… pravděpodobnější je, že díky mně chytí nás oba.
Najednou jsem však ve vzduchu a něčí ruce mě objímají. Už-už chci začít vřískat a bránit se, jenže pak zjistím, že je to jen Way a běží se mnou v náruči.
"Co to děláš?! Pusť mě! Takhle budeš pomalejší a chytí tě!"
"Nezapomínej: jsme v tom spolu!" Další mé řeči už neposlouchá a stěží se vyhýbáme porostu kolem nás. Napadá mě, jestli má tento les někdy v plánu skončit, ale sere mě, že za sebou každou chvíli zanecháváme pach na snad každém desátém stromě! Takhle mé rodiče určitě svedeme na špatnou cestu, pomyslím si sarkasticky.
Už vidím konec lesa. Jsou tam světla. Povzdychnu si a pomyslím, že mezi lidmi ve městě se s Wayem aspoň lépe schováme. Pro rodiče nebude těžké nás najít, ale v davu se budou muset chovat jako normální civilizovaní lidé a tudíž i pohybovat se jako lidé.
Jenže poté, co se přibližujeme k okrajním stromům lesa, zjišťuji, že světla nepatří městu. Žádné tu vlastně není.
Zato spousta aut ano. Nejméně tři.
Skočili jsme jim přímo do tlamy, aby nás mohli rozžvýkat. Mňamka.
"Ehm, Wayi…" Tiše ho upozorňuji, ale on už tuhne a vyděšeně se po mně podívá.
"Jak mohli vědět, že poběžíme sem?? Jak tu můžou čekat?!" Ani nevím, komu ty otázky kladu, ale jsem totálně zmatená. NEMOHLI přece ani tušit, že tu budeme. Vždyť jsme ani my nevěděli, kam běžíme! Nebo… ano…?
"Rachel, moc mě to mrzí…"
Vrazím mu pěstí, až hlavou narazí do stromu. Jak mě mohl zradit podruhé? Jak jsem to mohla nečekat? Jak jsem mu mohla znovu věřit, po tom, co mi udělal?? Je opravdu poznat, jak si mé důvěry váží! Sprostě ji využije, stejně, jako vždycky. Vyvleču se z jeho náruče, ještě ho kopnu do břicha a rozběhnu se zpět. Ještě nejsme úplně u okraje, takže bych mohla mít minimální šanci na útěk. Way už je mi u zadní části těla. Překvapuje mě, že se nerozhodl mě hned následovat… dává mně naivce pár sekund na náskok!
Míjím stromy a probíhám keři a za sebou slyší dusot. Uhání za mnou víc lidí. Uhýbám jim, ale nejsem dost rychlá. Naproti mně běží Ian a napravo od něho Justin. Těm se nevyhnu ani náhodou, to by museli být slepí, hluší a k tomu chromí. A stejně by mě možná díky zbylých smyslů vyčenichali.
Ian začne hulákat kolem sebe a Justin se k němu přidá. Slovy "Je tady" probouzí celý les a oba společně působí jako duševně nemocní chudáci pokoušíc se o sborový výstup. Mně osobně nyní připadají jako ještě větší magoři než kdy předtím.
Ale jelikož jsou oba dostatečně zaměstnaní povykováním kolem sebe, podaří se mi je obezřetně oběhnout. Justin po mně chňapne, avšak jediné, co získá, je malý chomáček mých vlasů. Já už jsem od nich na metry daleko.
Utíkám dál a přes paniku skoro nevidím na cestu. Už nevím, kam běžet! Připadá mi, že jsou všude kolem mě. A taky že ano. Najednou vletím přímo do něčí náruče. Nikdo tam nestál…, ale já si ve své pitomé dezorientaci nevšimla, že ten někdo se schovával za stromem.
Mlátím kolem sebe a zuřím a vztekám se, ale není mi pomoci. A když zjistím, že je to Way, bráním se ještě víc, až je to nad mé síly. Nadávám mu všemi nadávkami, které existují, ale nepomáhá to. Pevně mě drží a snaží se mě zklidnit. Ještě nikdy jsem nebyla takhle rozzuřená!
"Nechci ti ublížit," uklidňuje mě, no tímto mě ještě víc dopálil.
"Není třeba - už jsi mi ublížil víc než dost! Jdi do prdele!!"
"Rachel, já… musel jsem to udělat…"
"A že máš k tomu tak originální důvody!" obořím se na něj. "Nedokážeš mě vidět s Deanem, to mě raději zradíš! Radši bys, abych zemřela, než abych byla s ním! Chceš něco vědět?! Můžu být tvoje zatracená manželka a mít s tebou potomky a spát s tebou…, ale nikdy se na tebe nebudu dívat jako na něj! Nikdy tě nebudu milovat!!" vháním mu do tváře jedno slovo za druhým a snažím se mu co nejvíc ublížit. Chci, aby cítil aspoň poloviční bolest, jakou já. Jenže on nikdy nic necítil! Nikdy nedokázal pochopit, že ho nemiluju.
Dívám se mu do očí a vzteky bych je nejraději propálila. Nic neříká. I mně už došly nadávky a slova, kterými bych ho zranila…, protože těch skutečně moc není.
"Neudělal jsem to kvůli-"
"Drž - hubu!!"
Smůlou pro mě jsem svým jekotem akorát přivedla pozornost. Ian s Justinem za zadkem k nám zvolna jdou a za nimi zbytek Wayovy bandy a… moji rodiče. Jejich výraz se dá popsat jako - neutrální. Nic neříkají, nemají směr, kam by se přesně dívali. Vypadají jako zombíci. Je směšné, že i v takovéhle situaci dokážu myslet na humor.
"Áá, naše ztracená nevěsta." Ian je se svou "úvodní" řečí zřejmě spokojen. Vrazila bych mu, kdyby mou paži Way nesvíral jako já před chvílí tu nebohou veverku. Ach, byla jsem tak hloupá! Kdybych mohla vrátit čas, přepsala bych celý svůj život…
Justin do něj se smíchem drcne a já si všimnu, jak potutelně se oba šklebí.
"Co je?!" vypálím na ně, když mi jejich čumění přijde už víc než otravné.
"Máme pro vás překvapení, drahá Rachel a ctěný Wayi!" zanotuje Ian.
"Když celá tato zamotaná motanice nakonec skončila šťastným shledáním, slavnostně ti s Ianem oznamujeme, že…" Justin přenechává zas slovo Ianovi. Už je mi z nich špatně.
"…že budeme vaše družičky!!" Ian se rozzáří, načež s Justinem propuknou v hurónský smích.
Jak jsem řeka, je mi z nich zle, ale tuto poznámku si prostě neodpustím: "Jo, už na vás vidím perličkovou rtěnku a růžový koktejlky, protože přesně takovou si představuji svatbu!" Při zmínce o svatbě sebou trhnu a Way si to vyloží tak, že chci znovu utéct.
"Rachel." Odtrhnu od Waye pohled a zadívám se na matku. Stojí pár metrů od nás a nehýbe ani brvou. "Je načase jít domů." Myslím, že toto je o hodně horší, než kdyby mě tu přede všemi s tátou seřvala. Teď si totiž znovu připomenu, jaké má s námi úmysly a není v tom žádná mateřská láska. Není v tom nic než záchrana našeho druhu. Zatracení upíři!!
"Pojď, Wayi," vybídne ho otec. "Je dobře, žes ji přivedl zpět." Na mě se ani nepodívá, otočí se a s matkou ruku v ruce odchází směrem k našemu autu. Way mě táhne za nimi a já se pro změnu nepoddajně vleču za ním. Je mi hrozně. Už nikdy neuvidím Deana ani Selené.
Nikdy se s nimi nerozloučím a nikdy jim neřeknu, jak moc si jich vlastně vážím a jak moc jsem vděčná za ten čas, po který jsme mohli bát spolu. Nikdy Deanovi nevyjádřím to, co k němu ve skrytu cítím, protože je to víc než slova "Mám tě ráda". Já jsem všechno posrala, Way všechno posral… Nejvíc mi ale vadí, že Dean se nikdy nedozví, proč jsem odešla. Bude na mě čekat v Kalifornii a já budu mít svatební obřad někde v aljašských lesích za Prudhoe Bay. Je mi to hrozně líto.
Nasupeně nastoupím do auta na zadní sedačku a máma Waye posadí vedle mě. No, asi kdyby mě napadlo vyskočit z okna. Musím říct, že cokoliv je lepší než tohle. Když si vzpomenu na Colea, skoro pocítím stesk. Jak ráda bych jím teď byla mučena…, protože bych neseděla v autě svých rodičů a nemusela přemýšlet nad zítřkem… a pozítřkem… a nekonečných rocích s Wayem.
Vím, že si myslí, že tohle bylo jediné a nejlepší řešení pro nás oba, ale nejsme v tom zajedno. Vzpomenu si, jak to na mě hrál v lesích a říkal, že jsme v tom společně. Ještě jsem mu mohla utéct!
Dívám se z okna na vzdalující se les a mraky nad námi, slibující déšť s bouřkou. Dávám poslední sbohem San Bernardinu, jež míjíme, a zastavuje se mi srdce, když jedeme kolem nemocnice a já vidím do oken. Někdo z něj hledí ven na noční oblohu. Mužská postava. Osoba, které jsem nedala šanci mi důvěřovat. Muž, jehož rty rozehřejí i led. Dean. Dean, kterého miluju.
Se vzdalujícím se městem se věci vracejí do starých kolejí. Má svoboda je pryč. Vlastně… nikdy jsem jí ve skutečnosti neměla, protože i na ní jsem byla sledována. Vždycky tu byl někdo, kdo mě pozoroval. A já byla vždy obětí. Budu jí nadále.
Wayovy oči se do mě zabodávají jako ostré jehličky a slibují budoucnost… bez svobody. Bez další možnosti úniku.
Bez života.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 VickeyRoyal VickeyRoyal | Web | 5. června 2012 v 17:51 | Reagovat

O-O skvelé

2 Vicky Vicky | E-mail | Web | 5. června 2012 v 17:58 | Reagovat

[1]: Co jiného říct, než obvyklé "Děkuju moc" ?? :D  :-D

3 romantica-dream romantica-dream | Web | 5. června 2012 v 19:26 | Reagovat

:D třeba to s Wayem nebude tak zlé, nicméně předpokládám, že Rachel zase zdrhne:)
Hej, ale Ian s těma družičkama to zabil (byl to Ian, že?) :D
fakt mě to rozsekalo:D
Jinak, už ani nevím, komu mám fandit. Stopro Rachel, ale nějak se mi zdá, že k ní Dean nepatří.. Já..já nevím proč...
Třeba se mýlím. Doufám, že se mýlím :)

4 Seléna Seléna | 5. června 2012 v 19:53 | Reagovat

Vicky užasné kapitoly,ale něco nechápu... Když byla s Way v apartmanu tak ho přece milovala a a jak si uvědomuje že deana away jsou rozdilny ale má je ráda oba a ke konci ho zase nemiluje jsem v tom zmatená:D tak miluje nebo nemiluje?:D jinak užasné kapitolky:D

5 Erin Erin | E-mail | Web | 5. června 2012 v 20:09 | Reagovat

Bravurně zakončeho! Doslova profesionálně! Tímhle rozhodně čtenáře navnadíš na další díl! Prostě skvělý, super, bomba *BUM!* ... huuuuu! :-)
Za prvé jsem ti moc vděčná, že Dean hrál v JS takovou roli. Tak trochu si i splnila sen, protože mít vlastní postavu v takovém příběhu. Hm, za tři roky budu říkat! Jo jo, tuhle spisovatelku já znám. :-) Myslím, že to někam dotáhneš. Waye jsem měůla ráda, ale teď se mi k Rachel nehodí. Nevím, co by musel udělat, aby ho zase vzala k sobě. Fandím Dýni, i kdyby nebyl mou hlavou vymyšlený. Podáváš ho jako dobrého správňáka a to se mi strašně líbí. Prostě bezvadný!! DOufám, že jim Rachel ukáže, co to je rebelie a zase uteče a... že by vyhledá svůj Dýňový koláč a zakousne se? ;-)

6 Liss Liss | Web | 5. června 2012 v 22:28 | Reagovat

Bezvadné!! skvělé, úžasné!
Nevím, kterej z našich dvou cukroušů je lepší, mně se líbí oba, takže to nechám jen na tobě :-D

7 Vicky Vicky | Web | 6. června 2012 v 12:07 | Reagovat

[3]: Jop, byl to Ian :D S Deanem... na jednu stranu mám pocit, že se k sobě hodí a pak zase ne... :-D Sama v tom mám zmatek :D
[4]: Totiž, Waye tak trochu "milovala", ale jakmile zjistila, co jí proved, uvědomila si, že vlastně má ráda Deana. Chápu, je to chaos :D Ale díky :D :D
[5]: Už jsem říkala, že tvoje komentáře jsou prostě bestovní? :-D Moje ego létá v oblacích :D Za tvůj komentáře jsem moc potěšená, děkuju :)) Bohužel ale neprozradím, co bude ve dvojce :D jenom to, že s Dýňátkem se loučit ještě nebudeme :D
[6]: Děkuju :))

8 Dany Dany | Web | 6. června 2012 v 22:36 | Reagovat

tie posledné vety ma dostali.... mam taky pocit, ze : zbohom Way, vitaaaj Dean :DDDD jednoducho dokonalost. Si sa oveľa zlepšila od začiatku a teším sa na pokračovanie ako to asi dopadne. Way ma nasral, taže klesol v mojich očiach o tolko vela ze az.... neznasam jej rodicov... a milujem Deana, aj keď neznášam takých tých sladkých zalubenych chlapcov... potrebujem takych, co si robia srandu co su drzy azd jak way... ale ten je uz pasee :D skvelé :))

9 Vicky Vicky | Web | 7. června 2012 v 8:37 | Reagovat

[8]: Díky!! :-D Spíš je to naopak: Sbohem Deane, chcípni Wayi :D Chtěla jsem to ukončit dramaticky, ale tak to asi není pro každého XD V mém případě teď Waye taky zrovna "nemám ráda" :-!

10 Isenstar Eragon Isenstar Eragon | Web | 17. června 2012 v 19:11 | Reagovat

Já VĚDĚLA, že to skončí špatně! Jinak, přečetla jsem celou řadu za dva dny a téměř jsem nekomentovala takže teď to schrnu:
V-Ý-B-O-R-N-Ě!!!!
Jsi úžasupermagahiper spisovatelka!!! Nic podobného jsem zatím nečetla a to už je co říct, protože jsem absolutní bibliofil.
Na konci jsem dokonce uronila slzu :-D a chci ti říct Jen tak dál a dotáhneš to pekelně daleko! :-D  :-D  :-D  :-D  :-D

11 NikaRoovy NikaRoovy | E-mail | Web | 30. července 2012 v 21:48 | Reagovat

Tak trochu jsem se do toho začetla... Až jsem se nějak dostala až nakonec. A víě ty co? Je to vážně DOKONALÁ povídka a ty jsi prostě DOKONALÁ budoucí spisovatelka! Od začátku až do teď nepřestávám prostě já miluju Waye a basta! Prostě je to takové, že cokoli se stane, vždycky jsem na jeho straně, protože on je prostě můj hrdina!
Strašně moc se těším až zítra vstanu a řeknu si, že jsem to s ním dotáhla až do konce! A to mě bude čekat další putování s Milovanou! Prostě Jiný svět je jedna z nejlepších povídek co jsem četla! :-)  :-)  :-)  :-)

12 cute-crazy-cats cute-crazy-cats | 25. srpna 2012 v 17:54 | Reagovat

Není co dodat. :-) Ty by ses skrátka mohla živit jako spisovatelka. :-D  :-D PS:až bude 1. kapitola, dam ti vědět ;-)

13 cute-crazy-cats cute-crazy-cats | 25. srpna 2012 v 17:55 | Reagovat

jo a předem se omlouvám za pravopisné chybi. Čj nikdy nebyl můj předmět ;-)

14 Domča Domča | Web | 8. března 2013 v 8:35 | Reagovat

Úchvatné! :D
ja som aj rada, že sa vracia, lebo by som strašne chcela, aby bola s Wayom :D áno, je pravda, že ju zradil, ale miluje ju... :D a dúfam, že to, čo ona cíti k Deanovi je len niečo, čo si myslí, že je láska :D :D :D ale zas keby vkuse pendlovala medzi nimi dvoma, tak by bola riadna... (no domysli si :D )

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama