Kapitola 7. 2/2

6. července 2012 v 17:02 | Vicky |  Jiný Svět: Milovaná
druhá část ;D

DEAN

Vodopád za mnou hučí a já se nervózním krokem vracím k Rachel. Vím, že informace, které mi poskytla Paige, se jednou ukážou jako důležité, i když teď se zdají zmatené a naprosto nesmyslné. Och, zpět k Paige. Vypařila se jako posledně a zmizela spolu s velkým poryvem větru. Pak utichlo všechno. Stromy přestaly šumět, dokonce jsem měl i pocit, že vodopád se zastavil - a možná po pěti vteřinách svět zase nabyl rovnováhy. Zanechal jsem za sebou páru, jež zůstala po té protivné, leč užitečné upíří duši a musel se vrátit k realitě.
Nespěchám, i když vím, že bych měl. Nechci být dál sobec a zbabělec, chci být oporou Rachel a pomáhat jí ve všem, co si pro nás osud připraví. A můžu začít hned. Přibližuji se k domu a cítím atmosféru, jaká tam vládne. Po otevření slyším Rachelinu matku.
"Vidím hlavičku!"
Nevím, jak dlouho jen byl venku a samozřejmě vím, jak dlouho porody mohou trvat, ale tak nějak jsem naivně doufal, že až se vrátím, bude po všem a já si budu moct oddychnout. Smůla, saláte. Jako bych ve své hlavě slyšel Paige. Žádná novinka. Nepochybuju o tom, že dveře jí nezabrání v tom, aby se sem vetřela. Je to přece duch a ke všemu upíří.
Dobře, nebuď srab a neposer se, určitě nechceš zrovna teď zapínat pračku! napomínám se. Zatnu zuby a překonám vzdálenost mezi mnou a Rachel. Vampýři se kolem ní zrovna nehemží. Jen Way sedí vedle ní a paní Mandiová pomáhá s porodem, Ian postává trochu stranou a ostatní vampýři stojí někde úplně jinde. Když mě Rachel spatří, přes zatnuté zuby se láskyplně usměje a z Waye vedle ní se dostane rozhořčené zavrčení. Usadím ho chladným pohledem a posadím se k Rachel z druhé strany. Chytnu ji za ruku. Ta ji následovně stiskne v drtivém sevření, ale nedávám najevo, jak mi je. Povzbudivě se na ni usměju a řeknu: "Zvládneš to. Jsi ta nejsilnější holka, jakou jsem kdy poznal."
"Hm, kolikpak holek jsi asi poznal, co?" šklebí se Way uštěpačně. Za tohle bych mu nejraději zkrášlil tvář pravačkou, kterou mám mimochodem volnou.
"Nech toho," supí Rachel a na Waye se už ani nepodívá. Hledí na mě a snaží se usmívat. "Jsem moc ráda, že jsi tu se mnou."
Pohladím ji po vlasech a v šoku ztuhnu, když se ozve dětský pláč. Málem sebou seknu o stůl vedle Rachel. Dítě. Noční můra. Nikdy jsem žádný porod neviděl, ani v televizi - nesmějte se mi, jsem kluk, můžu sledovat čtvrcení nevinných lidí, ale porod…? Uf, jsem rád, že to mám za sebou. Pro příště si s sebou beru plynovou masku, ten pach krve se mi zdá nesnesitelný. Ale hlavně že Rachel je v pořádku a zvládla to. Ani nevím, jak strašně rád jsem za to.
Její pohled… Jak ho jen popsat? Úleva? Radost? Určitě je štěstím bez sebe, že už je po všem… A její dcera je beze všeho nádherná. Oči má po matce, černé jako noc, ale už od pohledu vlídné. Stisknu Rachel ruku a vidím jí slzy v očích. Že by mateřská láska? Nevím proč, ale najednou mám radost i za ni. Paní Mandiová zabaluje Rinu do hedvábné dečky. Sama pláče štěstím. Najednou jsou nějací Hearfové mimo tento svět a všichni mají radost z toho malého štěstíčka v Moničině náruči. Ano, i její jméno jsem si za ten necelý rok zjistil.
Podívám se zpátky na Rachel a mám chuť ji obejmout. Je tak neskutečně silná a za to by si zasloužila… Nestačím vymyslet, co by si zasloužila, protože když se na ni otočím, vidím neuvěřitelnou bolest v její tváři. Co se pokazilo?
A už křičí na celé kolo, až se celý dům v základech otřásá. Nemám nejmenší tušení, co se to děje, ale rozhodně to není jen radost z novorozené Riny. Ta se rozplakala znovu, protože je pochopitelně vyděšená. Paní Mandiová ji podává Johnovi a starostlivě se Rachel ptá, co se děje.
"Něco - něco není v pořádku! Cí-cítím to!! Strašně mě bolí v pod-podbřišku!" Zalyká se a nedokáže se pořádně nadechnout. Vříská a vypadá, že jen tak její bolesti neustanou. Má ruka je už skoro rozdrcená, ale to je to poslední, čeho si všímám.
Paní Mandiová se zoufale snaží zjistit, co se děje, až pak vyděšeně prohlásí: "Rina není jediné dítě!" A Rachel, jakmile to uslyší, přestane křičet a rozpláče se. Jak je to možné? Jak si toho mohli nevšimnout?? Copak ji na tom stupidním krámu, kterému se říká ultrazvuk, zkoumali jen jednou?! Najednou jsem sám dost mimo. Už jsem si myslel, že je po všem, že je Rachel z dosahu nebezpečí, že její utrpení Rinou končí…!
Zapomínám utěšovat Rachel a zapomínám ji podporovat. Jsem totálně mimo, nedokážu se ani pohnout, ruku mám stále v Rachelině a jsem jeden velký zmatek. Zvnitř mě to vře a jak dlouho jsem mimo provoz, se nedozvídám. Nikdo na mě nemluví, všichni jsou konfúzní a opět obskakují Rachel a její matku.
A mně to pomalu začíná docházet. Dávám si dílečky skládačky dohromady a vzpomínám na Paigeina slova. Je tohle její pomoc? Další Rachelino utrpení? Další bolest? Starost? Už nevím, co si mám pod pojmem POMOC představit. Ale asi ne to, co to slovo znamená. Ale dává to smysl. Paige opouští tento i duchařský svět, protože její duše… se rozpůlí a jedna část vstoupí do druhého dítěte Rachel. Druhá buď zůstane tady, ale tak slabá, že ji nenajdu, nebo se odebere do nebe, jak Paige říkala. To ona zařídila, aby Rina nebyla jediné dítě. Ale proč? Proč by měla mít Rachel dvě děti? Čemu to pomůže? …Je pravda, že Rina je tu záměrem Hearfů a ti s ní mají nějaký úmysl… A Paige o něm věděla. Proto stvořila druhé dítě. Taky z nějakého důvodu? Nepochybně ano. Jak řekla Paige, dlouhé roky budeme tápat po odpovědích, ale já jsem si jistý, že právě teď jsem se část dozvěděl. Snad to bude stačit. Svou teorii si uchovávám v hlavě a vracím se do reality. Upírka pode mnou je očividně vysílená a já se jí ani nedivím. Ale druhé dítě se evidentně rodí rychleji, i přestože jsem byl bůhvíjak dlouho mimo, vím to. Mandiová opět zvolává to slavné "Vidím hlavičku!" a já si napůl oddychávám. Že by to tentokrát opravdu bylo za námi? Nicméně se tím snažím Rachel uklidnit. Ona moc přesvědčeně nevypadá - určitě má obavy, že se znenadání zjistí, že v břiše má dalších milion děcek a ona je musí všechny porodit. To bych popravdě nepřál nikomu - ani takové zrůdě, jako je třeba Cole, který je stejně pravděpodobně už po smrti.
"Je to holčička!"
No, to bych se divil, kdyby se Paige rozhodla vtělit do kluka.
Moc vtipné! ozývá se mi v hlavě. Tedy, za těchto okolností opravdu doufám, že Paige se do toho nebe dostane, nebo aspoň ta část její rozpůlené duše. Protože jestli má zapotřebí mi neustále lézt do hlavy… no, to se mám na co těšit.
A dětský pláč je tu zas. Jakmile ho slyší už opět uklidněná Rina, rozeřve se znovu. Dvě děti tu teď křičí na celé kolo a mně z toho třeští hlava. Notná dávka trpělivosti bude jistě potřeba. Nejradši bych se na pět let odstěhoval a vrátil se sem, až ty dvě uřvané holky trochu povyrostou.
Podívám se na Rachel, která mi bulí před očima a tentokrát nedokážu určit, díky čemu to je.
"Máš to za sebou, lásko," uklidňuju ji. "A máš dvě nádherné dcery."
"Hej, lidi, tak o čem jste se mi opomněli zmínit!" hučí do nás Ian a přichází ke stolu. "Jak to, že jsou dvě?!" Podívá se na mě. "Že bychom tu měli dva tatínky…?"
"Ježiši Iane!! Nikdo tady nemá ponětí, proč jsou dvě! A Deane z toho laskavě vynech, jo?!" ujímá se slova rozhořčená Rachel. "Jediné, o co se můžeš postarat, je jméno!"
"Fajn, tak to beru," bručí si pro sebe usměvavě Ian. "Samozřejmě že zase vyberu něco bombasticky skvělého."
Ian se odebírá do kouta kuchyně a k nám přichází Rachelina matka. "Víte, co se právě stalo?"
"Jak bychom mohli, mami? Já si doteď myslela, že v sobě nosím jedno dítě!"
Way přikyvuje. "To všichni tady. Ale ti proradní hajzlové Hearfové mi už lezou víc než na nervy!"
"Ehm, myslím, že tentokrát to nebude díky Hearfům," ozývám se. "Mluvili přeci jen o jednom dítěti."
"A ty myslíš, že spoléhám na jejich slovo? Tůdle, ani za ty jejich plesnivý ksichty jim nevěřím! Už od začátku to byly svině!" vzteká se Way. No, až se dozví, jak je to doopravdy… Nechci zatím vědět, jak na to zareaguje - a jak zareaguje na MĚ. Ale asi to vyklopím hned, dokud jsme při téhle debatě.
"Poslyšte… musím vám všem něco říct," ujímám se slova já.
"Myslím, že není čas na tvoje výlevy, Deane," odsekne Way.
"Sakra, necháš mě někdy domluvit?!" obořím se na něj. "Říkám, že vím, proč má Rachel dvě děti!"
Teď už jsou zticha všichni, včetně Riny a druhé dcery. Zatím ji jinak nazvat nemůžeme. Obě jsou v Moničině náruči, zabalené v dečkách a hledí na svět kolem sebe velkými černými kukadly.
"Tak hele, bylo to asi v Rachelině druhém měsíci. Nevěděl jsem si rady a Rachel vypadala, že trpí pořád víc a víc. Chtěl jsem jí za každou cenu pomoct. Odešel jsem z domu na dva dny a asi pět kilometrů odtud jsem potkal… ducha. Paige. Věděli jste, že upíři se můžou stát duchem? Dost mě vyděsila. Ale řekla mi, že může pomoct. Souhlasil jsem, i když mi neřekla, o co jde. Víc jsem se dozvěděl až dnes v noci. Potkal jsem ji znovu. Dostal jsem z ní, že její duše se rozpůlí a část tu buď zůstane, nebo se přesune do jiné dimenze. Ta druhá část… prý se měla stát součástí té pomoci, kterou slibovala. Potom Paige zmizela a asi půl hodinu na to se zjistilo, že Rina není jediné dítě. Dal jsem si kousky skládačky dohromady a došlo mi, že Paige se vlastně obětovala, aby mohlo být stvořeno další dítě. Také s nějakým účelem, stejně jako Rina. Ale o té naopak nevíme nic. Jen to, že s ní Hearfové mají nějaký plán."
Když říkám, že na mě čumí jako krávy na Vánoční stromeček, myslím to tak, že valí oči a nezmůžou se ani jeden na slovo. Tohle určitě nečekali - a už vůbec ne ode mě. To já jsem tu ten tichošlápek, který je jen jako vedlejší kulisa.
"To nemyslíš vážně! Jak jsi to mohl udělat, aniž bys nám o tom neřekl?!" vyletí najednou Way. Upřímně? Čekal jsem takovou reakci. Možná ještě horší. Po této noci si můžu jít zabalit svých pět švestek a na narozeniny dětí a Rachel dárky jen posílat. Nemyslím si, že bych udělal vyloženě něco špatného, tuším naopak, že to budoucnosti nějak pomůže, ale jak přesvědčit rozzuřeného Waye, současně mi připomínajíc Chipmunka se vzteklinou?
"Jak mohla Paige jen tak stvořit dítě? Kde vzala to tělo?" ptá se zmateně Rachel.
"Nic mi neřekla." Bezradně se na ni podívám.
"No, to je skvělý!" hodnotí situaci Way. "Máme tu o děcko navíc s DNA neznámým… hele víš co? Až příště budeš zařizovat další členy rodiny, zjisti si aspoň datum spotřeby nebo jak kvalitní je zdroj, jo? Protože za tři roky tu nechci řešit katastrofu, jak se tady tenhle robot rozpadne!"
"Tohle dítě není robot!" okřiknu ho. "Je to normální holčička, která vyroste jako normální člověk a pak se pravděpodobně taky stane upírkou."
"Jak to můžeš vědět? Navíc pojmem 'normální' bych tuhle umělotinu nenazval." Way si založí ruce na prsou a vypadá, že s tímto dítětem nechce mít nic společného.
"Jak takhle můžeš vůbec mluvit, Wayi?!" děsí se Rachel. "Ať už byla stvořena jakkoli, je člen naší rodiny a naším úkolem je postarat se o ni! Ona za to nemůže a jestli nám má v budoucnu pomoct, nemůžeme ji vyhodit ven do lesa! Nebo jak bys tuhle situaci řešil TY??"
"Hm, o tom vyhození z domu jsem uvažoval…" Pošklebuje se sarkasticky Way. Za tohle by si zasloužil návštěvu do módního salonu a'lá Dean, kde bych mu tak nádherně upravil obličej, že by se v zrcadle nepoznal.
"Jsi ten nejsurovější upír, jakého jsem kdy mohla potkat!" křičí Rachel. "Nejsi hoden být otcem toho nebohého dítěte! A Riny taky ne!"
"Stále přebývám v Team Dean, Wayi. Tentokrát jsi to posral," přidává se Ian a vypadá dost překvapeně chováním Waye. "To mě přivádí k tomu, že už jsem vymyslel jméno pro tu plastickou holčičku -"
"Iane!!"
"Dobře, Rachel, drahoušku, opravuji se: Vymyslel jsem jméno pro nového člena naší rodiny!"
"Hm, copa z tebe asi zase vypadne…" Bučí Way.
"Já být tebou, tak jsem na mě teď dost hodný. Nevíš, jakým fandou dětí jsem se právě stal, takže pozor na to, co vyštěkáváš z tlamy," okřikuje ho Ian. "A nikdo se laskavě nebude posmívat tomu, co jsem vymyslel. Nevím, jestli to jméno existuje, ale nikdo mi tu nebude kazit radost, jasné?" Zpytavě se po nás dívá a pak slavnostně prohlásí: "Tramtadadá, Fayria de Mandi! Nebo jednoduše pro méně chytré mozky - Ria Mandiová."
Nevím proč, ale Ian má jako upír nějakou zvláštní schopnost, řekl bych. Jméno Ria se mi moc líbí, i když je to dost podobné Rině. Podívám se na Rachel, jaký dojem udělal Ianův výmysl na ni. Rachel se vřele usmívá. To je dobré znamení.
"Je moc pěkné, Iane," řekne a Ian předstírá, v jakých je rozpacích.
"Já vím," odpoví samolibě a culí se na Riu. Vezme ji do náruče a slavnostně prohlašuje: "Jakožto nového člena této rodiny tě křtím jménem Ria a dávám ti tak silný a dlouhý život. Ať tě odvaha tvé matky provází zkušenostmi, které si pro tebe svět připraví."
Vidím, že Rachel má slzy v očích. Nakonec to vypadá, že ze dvou dětí má mnohem větší radost než z jednoho. Nemyslím, že Ian má zrovna právo "křtít", ale stejně zastávám názor, že se zachoval správně a jeho proslov se vyvedl. Ria na něj kouká a něco si pro sebe mumlá dětským jazykem a pak se na Iana usměje. Očíčka jí září a na Ianovi je poznat, jak nám taje. Jak by ne, když v náruči drží mini-Rachel.
Way se pořád tváří hrozně uraženě a zároveň indiferentně, takže se nakloním k Rachel a políbím ji na rty. Polibek mi oplatí a vypadá to, že je mezi námi zas vše jako dřív. Je mi jedno, že všichni krmě Waye (ten o našem vztahu přeci věděl už v San Bernardinu) na nás čumí, líbám ji a v tom polibku je spousta útěchy. Ujišťuji ji, že se o ni i její děti postarám, že ji pořád miluji nade vše. Že budeme spolu a šťastní, ať to stojí cokoli.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Tallien Moon Elliot Tallien Moon Elliot | 6. července 2012 v 20:33 | Reagovat

Moc krásná kapitola, málem mi ukápla slzička... :DD

2 Erin Erin | E-mail | Web | 6. července 2012 v 20:47 | Reagovat

No... tak tohle je vážně epická kapitola!!
Fakt jakože se mi zdá asi nejlepší! Strašně moc se mi líbila, navíc musím uznat, že mě to druhý dítě překvapilo. Já být Rachel, hodím si mašli dávno před porodem. Pak Dean a to, jak dal na budku Wayeovi! Splnila si mi sen! :-D Fakt, nekecám, za to tě hrozně uznávám! Samozřejmě Deanovo setkání s naším duchem. Za prvné by mě klepla pepka a za druhé jsem asi ještě víc tupá, než si myslím :-D
Ale budoucnost planety.. nechceš nás všechny odkrouhnout, že ne? Jsme moc mladí a talentování na to, abychom umřeli! Kord ještě, když vezmu v úvahu pestrost tvých smrtí... brrr, žádné umírání, pláneme to? *nadějný úsměv* :-D
Strašně se mi líbila Ianova reakce na Wayeův výbuch. A některý tvoje hlášky nemají obdob, vytírala jsem smíchy podlahu při tak vážném tématu! Neuctivé, ale je fakt, že se nejde nesmát.
Že jsem Iana neměla moc ráda, teď má u mně malé plus
Za tohle by si zasloužil návštěvu do módního salonu a'lá Dean-> málem jsem chcípla smíchy! :'DDDDDD
nesmějte se mi, jsem kluk, můžu sledovat čtvrcení nevinných lidí, ale porod… -> Tohle mě taky položilo! :D
Fakt masakr, pokračuj ve stejném stylu a... dej jim alespoň deset řádků klidu!

3 Seléna Seléna | 6. července 2012 v 21:06 | Reagovat

No vicky pravdu.. jak tobě se nelibi určité postavy v mých povídkách.. tak já můžu skalopevně říct, že opravdu, ale opravdu nesnaším deana.. promin erin nic osobního.. Prostě. od té doby co se stvořil dean si dávala way na druhou kolej aon se tak znepřátelil:D :D ale já ho mám stejnak ráda.. furt je šampion mého srdce... na něho nikdo nemá.. nezlob se jestli jsem setě nejak dotkla, obvykle nesympatizuji s postavama a beru je všechny , ale v tvoji povídce mi prostě ten dean vadi...Jinak teš se na další kapitolu, budeš U.strážce... budeš překlavená..bude zitra večer na blogu asi po 20 hodine...:-) papačko..

4 Zoe Leah Zoe Leah | E-mail | Web | 6. července 2012 v 21:14 | Reagovat

Ahoj Vicky (?).
Víš, jen tak bloumám internetem a na co nenarazím! Jeden blog má odkaz na oblíbený blog, kliknu, druhý blog má odkaz na oblíbený blog, kliknu, třetí blog má odkaz na oblíbený blog, kliknu... a tady jsi!
Asi měsíc si pročítám JS, jak Zapřenou tak Milovanou, a musím říct že máš obrovský talent! Příběh je čtivý, a originální i když se jedná o dnes už běžné téma psaní, o téma upíři.
Já osobně jsem se nenechala odradit komerčním vzhledem těchto bytostí noci a v "šuplíku" také schovávám pár příběhů na tohle téma. Nejsou mi totiž nijak cizí, stejně jako mi není cizí klasická výpravná fantasy ve stylu Michaely Burdové. :D Mám ráda tvé příběhy, i když jsem se ti dosud neozvala a... jen tak dál! Rozhodně pokračuj, do příbehů dáváš kousek srdce, je to vidět, a to je to, co mnohý jiný neumí. Od této chvíle jsem nadšenou fanynkou JS, a budu číst každou tvou kapitolu. :)

5 Liss Liss | Web | 6. července 2012 v 21:39 | Reagovat

Waaaaaau! napsat po tomhle o jakékoli jiné povídce, že je psycho a děsivá, bylo by to znevažování. Proboha, jak teď můžu odjet na tábor?!! No nic, ty za to nemůžeš, že jo, ale jsi děsivá. to, že jsi to Rachelino těhotenství zkrátila na dvě kapitoly je fajn. Aspoň sis ušetřila spoustu nudných keců. :)))))
nicméně se zdá... aspoň teda mě... že ta myšlenka, kterou napsala tuším Dany, že chce, aby Ian a Paige byli spolu, není úplně od věci. Mně osobně se teď Ian fakt líbil, jak se stará o děvčátka a tak.
BtW, jsem jediná, kdo si při přečtení jména Ria vzpomněl na vložky? :-D

6 Alea Alea | Web | 7. července 2012 v 8:48 | Reagovat

Vím, že se opakuju... Ale je to prostě nepřekonatelná povídka :).

7 Zizi Ingen Zizi Ingen | E-mail | Web | 7. července 2012 v 15:46 | Reagovat

Krása! Na to se nedá nic jiného říct, než krása!!!

8 Vicky Vicky | 7. července 2012 v 15:58 | Reagovat

[1]: děkuju :))

[2]: ani nevíš jak strašně moc jsi mě potěšila. těší mě, že jsem splnila tvůj (a zároveň i můj :D ) sen. A co se týče toho umírání... někoho možná ušetřím :-D pravda je, že už dlouho nebyla žádný epická smrt!!! :D Budu to muset napravit ;) Těch deset řádků jim možná dám... a moc děkuju za podporu, dáváte mi chuť psát dál :)) jsem za takové čtenáře moc šťastná! :-)

[3]: och, chudinka Dean, doufám, že z toho tvé nenávisti vyvázne!! :D :D :D A Waye de pokusím nějak vysadit zas na stupínek ;)

[5]: nevím, jak by to mohlo nebýt od věci :D ale s Paige je konec! :// Jinak to bohužel nešlo... :(
*a sakra!!!! to s tím jménem mě VŮBEC nenapadlo!!!!!! O_O  O_O  O_O Doprčic! :-!

[6]:

[7]: děkuju :))

9 Dany Dany | Web | 8. července 2012 v 23:45 | Reagovat

POslednú dobu nemám chuŤ na dlhé komentáre, taže len takto ze- zboznujem IANA :D mne je ukradnuty dajaky way ci deean ci jaka guta tam este je :D skratka som TEAM IAN !! :D sexy vtipny ňuňušik :D a chcem späť Paiginku :/ CHcem aby ona a Ian boli pekne spolu :D a pekné mena majú tie deti :D a trochu mi to pripominá twilight :D totalne nemam páru ze v com, ale ked ma napadne zeto decko by bola Paige atd :DD neviem :DD kecam blbosti :D jednoducho a skrátene TEAM IAN !! :D

10 romantica-dream romantica-dream | Web | 10. července 2012 v 10:28 | Reagovat

Kurník šopa, najděte si už jiného obetního beránka než Waye.
Člověk by se už smířil s tím, že Dean je možná fajn, ale když se za to platí autoritou Waye..
Do háje, asi zase plácám nesmysly

11 Liss Liss | Web | 14. července 2012 v 20:42 | Reagovat

tak v podstatě je Ria Paige... takže proč by nemohli být spolu? Kromě toho, že se takhle divně jmenuje... ;-) ne, dělám si srandu, pokud to nikomu jinému nevadí, tak ok. Ale bylo by to fajn, kdyby byli spolu, chtěla bych vidět, jak by Way s Deanem reagovali... :-D yesss, sadista jsem.

12 NikaRoovy NikaRoovy | 31. srpna 2012 v 14:02 | Reagovat

Sakra, to je- nářez. U těch kapitol mi dochází slov, jsou prostě úžasné! Fakt nevim co napsat, jdu na další.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama