Kapitola 9. 2/2

15. července 2012 v 17:19 | Vicky |  Jiný Svět: Milovaná
Druhá část :)

...

Podívám se vpravo a vidím, že Selené se slzami v očích kreslí Coleovi stejný obrazec jako mně. To, co vidím, jsou slzy radosti. Raději obětuje život upírky, která jí ukradla kamaráda, a věnuje její život zavrženému, špatnému andělovi. Který ji dřív nebo později zlomí srdce v půl.
Když je obrázek pírka hotový i u Colea, trochu jeho krve se na kameni smísí s mou. I když ta krev už není má, stejně se znovu utápím v agonii. Třesu se po celém těle a snažím se nějak uklidnit, ale je to nemožné. Něco mi rozežírá tělo zevnitř a z ranek se řine pořád víc a víc krve.
"Tím, že vykrvácím, mě nezabijete!" skučím a už i z pusy mi teče ta životodárná kapalina. Nemůžu mluvit.
"Rituál ještě není u konce, Rachel," upozorňuje mě Elisa, jakoby říkala: "Nejsme tak blbí, tohle je jen začátek smrti."
Už nedokážu ani dýchat. Pár minut to v pohodě vydržím, ale vím, co potom nastane. Už teď se v duchu loučím se všemi, které jsem měla ráda a posílám jim poslední sbohem. Zavírám oči, rty tisknu k sobě, třas mého těla přestává… Ještě slyším a cítím, co se děje. A vzduch je najednou teplý. Podaří se mi napůl otevřít oči a vidím, že kostrbatý obdélník z kamenů kolem nás hoří. Nedotýká se mě ani Colea, ale kůže, místy holá, mě stejně pálí.
Selené ustupuje od ploché skály a pírko, s kterým kreslila, vhází k nám.
"Jakmile se Cole probudí k životu, zemřeš," slyším Cedrika. Podívám se nalevo a vidím, že stojí necelý metr ode mě.
"Cedriku - ne…" chraptím a vykašlávám další krev. "Nedopusť to."
"Dojdi pokoje, Rachel. Nalezneš to, co nejvíc miluješ," odpoví apaticky a pak už na sobě jeho pohled necítím. Úplně jsem zapomněla na Deana. Je možné, že po smrti se s ním setkám? Pokud, ke štěstí mi to bude stačit. Má druhá polovina srdce sice navždy zůstane v Rině a Rie, ale už dávno jsem si uvědomila, že obojí mít nemohu. Nikdy nebudu celá. Avšak po smrti snad konečně spokojená. Netuším, jestli Cedric ví, jak moc mám pořád Deana ráda a hlavně, jak jsem ho milovala, když byl se mnou a naživu, ale je to ta poslední věc, kterou řeším.
Naposled se dívám na zataženou oblohu Kanady a vzpomínám na Aljašku a Minnesotu a všechny země, ve kterých jsem s rodiči žila a uvědomuji si, že tohle je konečná stanice mých cest po světě. Neodvažuji se přemýšlet o tom, co bude potom, co se stane s mou rodinou, Wayem, protože se bojím, že bych začala zbytečně bojovat o život. Jaké plány mají Hearfové s Rinou a jaký je osud Riy…? Nikdy se to nedozvím.
Cítím bodnutí. Nikdo na mě ani nesáhl, ale pociťuji, jako by mi někdo střelil šíp do srdce. A pak se to stane. Ucítím vedle sebe pach smrti. A potom pohyb. Zvrátím hlavu zpět doprava a vidím, jak se Coleovo tělo napíná, probouzí k životu, krev proudí žilami a tepnami, do obličeje vrací barva, mráz pomalu odstupuje… Přechází na mě. Pach smrti. Naopak moje krev ztrácí život, mé tělo ochabuje a srdce přestává bít. Tentokrát to není jen psychický pocit, jako když jsem ztratila Deana. Vzpomínám znovu na něj a mysl mi zaplňuje myšlenka, že brzy, velmi brzy zas padnu do jeho náruče…
"Dostanu tě z toho."
Políbím jeho rty… Jsou tak sladké a vřelé a teplé. Konejší mě fakt, že teď už se od nich nemusím odtrhávat, protože společně máme nekonečně času a prostoru, jen a jen pro sebe. Nevím, kde končím já a začíná on, ale zaplavuje mě další horko. Vášeň a touha po tom druhém.
Ne, není to tím. Odtrhává se a já otvírám oči. Nejsem mrtvá. Hledím do očí Waye.
"Slibuji."
Ano, předtím jsem slyšela konejšivá slova, znící jako Dostanu tě z toho, ale myslela jsem, že patří Coleovi a říká je Selené. Teď vím, že patřila mně a polibek se slibem také. Pak cítím svěží vzduch a také Wayovu náruč. Zachrání mě. Vím, že pokojně mohu zavřít oči a vědět, že on se o to postará, nenechá jim mi ublížit, protože mě má rád…

WAY

Nenávidí mě. Zklamal jsem ji. Přišel jsem pozdě. Ale teď když ji zase držím v náruči, část mě věří, že všechno zase bude dobré a že zas budeme moct být spolu a šťastní. Že se z téhle prdele nějak dostaneme a živí vrátíme k našim dětem a rodině. Zní to jako pohádka s happyendem. Teď jí jenom vytvořit z tohohle katastrofického krvavého sci-fi. Slyším Rachelino bijící srdce, vím, že ten rituál ještě nebyl ukončen, takže to, že její krev se přestala mísit s tou andělova, jí pomáhá. Pomalu začíná zase normálně dýchat. Podívám se zpět. Elisa a Selené a Cedric se na mě vrhají. Tuhle bitvu nevyhraju. A už vůbec ne když mám v náruči Rachel. Tu tedy položím na trávu - mokrou, ale není nad odpolední koupel, že? - a odhodlaně odhodím Cedrika aspoň pár metrů. Tedy, odhodit není správný výraz, jelikož to by Cedric musel někam dopadnout. A on roztáhl křídla a v letu se zastavil.
Elisa a Selené se na mě vrhají společně, jenže jelikož jsem na světě déle než ony, naše síly jsou vyrovnané. Je mi divné prát se s holkami - i když nad nimi nemám moc výhod - jenže momentálně nemám na vybranou. A to už je Cedric opět na scéně. Rachel leží pár metrů za mnou a je mi jasné, že Cedric se bude snažit k ní dostat. To mu za žádnou cenu nedovolím. Odhazuji obě upírky současně na dvě světové strany (naštěstí žádná z nich není okřídlená, takže narazí do stromů). Selenin dopad je tvrdý a pravděpodobně bolestivý, ještě není tak stará upírka, ale Elisa elegantně přistává těsně vedle dubu a ještě přitom stačí pohodit vlasy. Okouzlující, pomyslím si zatrpkle. Ihned je zas ve formě a než si to uvědomím, drtí mi krk a já jsem přimáčknutý na stromě. A ve vzduchu. Dech mi rychle dochází a Elisa na mě vztekle vrčí. "Proč se do všeho musíš plést?"
"Proč to děláš ty?" sípu a nohou ji kopnu do břicha, čímž se zbavím ocelového sevření a dopadnu na jehličí. K Rachel se sápe Selené. Ve vteřině jsem u ní a dávám se do boje s ní. Elisa je za mnou a krk mi drtí zezadu. Cedric přichází ke mně a ruce mi kroutí za záda.
"Už nikdy se nepokoušej překazit rituál," syčí mi do ucha. Ale já se nevzdávám. Ještě mám volné nohy. A rozhodně je hodlám použít, pokud to nějak pomůže. Nepřišel jsem sem pro nic za nic. Vyskakuji do vzduchu a kolenem vyrážím Selené dech. Cedric jí jde na pomoc, čehož okamžitě využívám. Sevření mých paží už není tak silné a snadno se mu vytrhávám. Dostávám se i ze sevření Elisiných prstů na zátylku a na pár minut ji samotnou zbavuji vědomí tím, že jí zakroutím krkem. Není to smrtelné, ale dá mi to výhodu. Cedric sám o sobě není moc dobrý bojovník a Selené považuji za nováčka. Největším soupeřem tu pro mě byla Elisa. Ta se zhroutí na zem a nechám ji tak. Vím, že Cedrika jako okřídleného se jen tak nezbavím. Ale vím, co ho může paralyzovat na pár hodin. Nechám se pronásledovat Selené i Cedrikem dál do lesa až k černým břízám. Upírům může hodně ublížit, ale padlé anděly znehybnit, pokud se trefím do křídel. Teď mi může pomoct jen to, že Cedric nezjistí, co zamýšlím a bude mě dál slepě následovat. A to také dělá. Selené je jako otravná blecha, každou chvílí na mě skočí a já ji zas odhodím, takže i andělovi musí dojít, že je mu naprosto k ničemu. Já vím, že užitečnější by mu byla, kdyby se vrátila pro Rachel a sama dokončila rituál, ale to jí nehodlám prozrazovat.
"Nechceš si tu svou malou potvoru uvázat na řemínek?" volám na Cedrika a snažím se odpoutat jeho pozornost od bříz. Je možné, že neví, že tento strom může uškodit i jemu. "Je jako štěně!" dodávám.
"Hlídej si záda," syčí Selené a už postupuje obezřetněji. Není nebezpečná, i když se evidentně snaží tak aspoň vypadat.
"Nepotřebuješ náhubek?" opáčím a znovu odrazím její "nečekaný" útok.
"Ty potřebuješ rozum!" vzteká se, když hlavou opět narazí do jednoho ze stromů.
A pak to udělám. Možná ve dvou vteřinách urvu kus kůry takovou rychlostí, že na jedné straně je špičatý. Pálí mě dlaně, ale bolest přehlížím. Vím, že postupně mi rozežere kůži a jed se mi vlije do krevního systému, takže musím jednat co nejrychleji. "Zbraň" držím za zády - je možné, že Cedric si ani nevšiml, že jsem ji vyrval ze stromu vedle mě, tudíž není nutné mu ji předvádět. A pak se na něj vrhnu. Doposud on pronásledoval mě, proto je pro něj určitě nečekané, že jsem jak utržený z řetězu. Popohání mě myšlenka na Rachel a hlavně mučivá bolest v dlani.
Chytnu ho za ruce, ty mu zkřížím za záda, ale mnohem bolestivěji, než on předtím tak učinil mně. Pravý šok přichází, když mu kůru zabodávám do levého křídla. Nestačil se ani bránit a před očima se mi tu kácí na zem. Dlaň si třu o kalhoty, krev otírám o drsnou látku a jednám rychle. Klekám si k zemi a hrabu jako pes obrovskou jámu, do níž Cedrika zahrabávám. Dostane se z toho za krátkou chvíli, ale na chvíli ho to zdrží. A já s Rachel budeme mezitím pryč.
Teprve pak vzpomínám na Selené. V děsu se ohlížím… a úlevou oddechuji - nevím, co kreativního by vymyslela s bezvládnou Rachel. Překvapuje mě, že se třese hrůzou a když k ní udělám krok, ona ustoupí o dva. Pochopím, že má strach. Sama proti mně je dost slabá. A nejsem jediný, kdo si to uvědomuje.
"Neublížím ti, když mi k tomu nedáš důvod," pravím klidně.
"Já…" Třese se strachy a nejspíš i zimou. "Nechtěla jsem - já - omlouvám se…" A pak se mi vytrácí před očima. Její pach míří na východ, takže pravděpodobně nemá namířeno k Rachelinu tělu. K němu se vydávám já. Nejsem si jistý, kolik času uběhlo od té doby, co jsem ho tam zanechal, společně s vykolejenou Elisou a znovu-mrtvým Colem, ale pospíším si.
Srdce se mi zastaví úděsem, když spatřím to, co se odehrává na mýtince kolem skal na vrcholku kopečka. Rachel ani Elisa nejsou na místě, kde jsem je zanechal. Obě jsou přímo proti mně. Elisa drží Rachel pod krkem a těsně nad otevřenou tepnou, ze které prýští krev, svírá kus kůry z černé břízy. Samozřejmě má kožené rukavice. Rachel skučí bolestí a vzlyká ze ztráty další krve a oči má pootevřené. Kdy mě spatří, ožije a pohne se a snaží se vyprostit, ale tím akorát docílí toho, že kůra se jí přilepí k ráně a Rachel vypískne bolestí. Šokem jsem doposud nebyl schopen se pohnout, ale teď přebírám velení nad svým tělem a pohnu se ani ne o dva metry vpřed, když Rachel znovu zařve. Její křik mě přimrazí na místě. Jasně. Elisa není blbá a drží kůru na její ráně, abych se nepřibližoval. Dnes mi to přemýšlí nějak pomalu, uvažuji.
"Pusť ji," řeknu pevně, ale s Elisou to ani nehne. "Hned," dodám po pěti vteřinách netrpělivého čekání. Elisa ji lhostejně pustí a Rachel se svalí na zem. Popravdě jsem ani na jedno procento nečekal, že ji propustí a zaměří na mě. Ale udělá to. Překročí opět bezvládnou Rachel, odhodí kůru stranou a dá si ruce v bok.
"Tak fajn, Wayne," prohodí. "Kdo vyhraje v boji, toho je Rachel. A ty si asi umíš představit, v jaké blaženosti ji budu mučit a teprve potom její zbytečný život ukončím. Nebo ji mohu trápit před tvýma očima. Vyber si."
Chvíli mi nedochází, o co jí vlastně jde. "Chceš se mnou bojovat?" dostanu ze sebe.
"Bingo!" zvolá. "Tak co, zahraješ si na siláka nebo slabocha?"
"Myslím, že není o čem diskutovat." Vyrazím proti ní a zahájím tak boj. Ona se obratně brání a vrací mi každý úder a naše síly jsou skoro vyrovnané. Není vůbec jasné, kdo má navíc. Ji popohání nenávist k Rachel a touha mučit ji, mě láska k ní a vědomí, že ze sebe udělám pořádnýho poseroutku (slušně řečeno), pokud se nechám převálcovat holkou. Nevím, co mě nakopne víc, ale najednou jsou moje údery prudší a útoky rychlejší.
Vím, že moje šance výhry není nulová, takže se řídím citátem Naděje umírá poslední a bojuji jako vzteklý pes. Občas se Elise zahryznu do krku nebo ruky, což ji značně oslabí a uvědomuji si, že ona je pomalu slabší a slabší. Na kraťoučké vteřiny si občas musí odpočinout a já také polevuji, jelikož je mi jasné, že navrch mám . Skoro se začnu usmívat. Ještě chvíli a Elisa se bude muset vzdát, protože je už tak potlučená, že jistojistě není schopna bojovat dál. Mé zásahy už nejsou tak tvrdé a sám sobě chvílemi dám oddech. Jsem nepozorný. Zaměřuji se na sebe a na Elisin útok skoro zapomínám.
A toho ona využívá.
Rychlostí blesku se ke mně vyřítí a povalí mě pod sebe. Kope mě a vráží pěstí, škrtí a já se překvapením a šokem nedokážu ani bránit. Udělal jsem obrovskou chybu, která bude stát Rachel život. A asi i můj. Dochází mi dech. Elisa vstává a znovu do mě kope. Ani nevím, kolik zranění jsem utrpěl, jelikož v tu chvíli jsem byl sám jako by paralyzovaný, ale asi hodně, poněvadž mě bolí celé tělo a cítím vlastní krev. Podcenil jsem ji a za to bych si sám nejraději uštědřil pár dalších ran.
Snažím se zas vzchopit a posadit, ale Elisa mě rozhodně nešetří - je pozorná, nedává na mou slabost. Udeří mě do nosu a já tak znovu padám k zemi. Nos se mi pomalu hojí, ale ostatní rány na tom tak nejsou. Mám poškrábaný krk a ruce až do masa, zlomeniny a další zranění.
Slabě se zaměřuji na něco, co vytahuje z opasku riflí. Je to malý, leč ostrý nůž. Nechápu, proč ho nevytáhla už dřív, ale asi se chtěla zachovat čestně, když já také neměl žádnou zbraň. Pomalu přistupuje blíž a nakonec si kleká k mé hrudi. "Zbavím tě trápení. Ber to z té lepší stránky - nebudeš se muset dívat na to, jak ji mučím a vyžívám se v tom," pronáší, každé slovo pečlivě vyslovuje a pak se jí na rtech rozlije ďábelský úsměv. "Byl jsi ale hloupý, když ses pouštěl do boje se mnou, Wayne. Kdybys to býval neudělal, tvá tvářička by zůstala mnou nedotčená. Je mi líto."
"To mně taky!" ozývá se najedou za Elisinými zády Rachel. Než já i Elisa stačíme jakkoli zareagovat, nebo se jen podívat o centimetr vedle, Elisin krk je škrcený kůrou černé břízy. Vidím, že Rachel to též působí bolest, ale je dost silná na to, aby udržela kůru na krku její mučitelky. To, co necítí, je lítost. Elisa vříská a mrská sebou, ale já jí zbavuji rovnováhy a už se válí po zemi. Bolest je tak příšerná, že brzy ztrácí vědomí. Těžko říct, jestli ještě někdy otevře oči, ale to teď momentálně neřeším. Padáme si s Rachel do náruče a já stírám všechny její slzy, které musela prolít. Polibky ji zaceluji rány a uklidňuji ji, že jsem u ní a všechno bude dobré…
"Už tě nenechám samotnou," ujišťuji ji a rád bych v tom objetí zůstal klidně hodiny, ale musím brát na vědomí, že Cedric je sice na několik hodin znehybněný, ale rozhodně bych tu nevyčkával do poslední minuty. Mimoděk se podívám na nehybného Colea na plošině - je mrtvý. A doufám, že napořád. Přerušení rituálu ho zbavilo možnosti života. Když si pomyslím, že bych přišel o pár sekund později… Vím jistě, že bych si lehl vedle Rachel a nechal se obětovat s ní. Nesnesl bych další odloučení, tentokrát však věčné.
"Pojďme." Beru ji znovu do náruče a nesu ji lesem zpět z vrcholku. Na tohle hrozné místo už se nikdy nechci vrátit. Snad budeme schopni na tenhle den zapomenout.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Erin Erin | E-mail | Web | 15. července 2012 v 20:03 | Reagovat

*Huba jí padá až do sklepa a s ní i 4D brýle, které měla doteď na očích. Všechen popcorn je snědený, cola vypitá a film skončil. Skandování, že chce další, teď hned, jí je sice k něčemu, ale alespoň je to dobrý pocit... za pokus nic nedá.*
Pane-bože! Tohle bylo úplně úžasný!!  Jsi horší, jak já! :-D Já jim dám alespoň chviličku pohov, ale ty né, musíš ji hned něco udělal, někoho zabít, někoho zahrabat po zem, z někoho udělat poseru a z někoho zase svalnatého hrdinu s pár zlomeninama a škrábancema.
*Když se podaří, co se dařit má, když...* --> Takhle bych pojmenovala tuhle kapitolu písničkou! :-D Vážně. Od začátku až do konce napntá jako spodky mýho dědy, a pak nasraná, že je konec.
Ne, že by si to u mě Way vyžehlil, ale už ho mám zase trochu radši.
Popravdě, když skoro umřela, tak jsem čekala někoho jiného, ale Way je hrdina dne a měl by dostat Nobelovku za Mír (vtipné, což?), protože se mi strašně líbilo, jak se zachoval k Sel. A moc by mě zajímalo, proč tak zmagořila, ale snad je to jenom chvilkové pomatení mozku z nějaké dávky houbiček a travičky...
Takže, jedenáct bodů z pěti, osm hvězdiček a...
DEJ JIM CHVÍLI POHOV! :-D

2 Zoe Leah Zoe Leah | E-mail | Web | 15. července 2012 v 21:42 | Reagovat

Páni, vážně jsem se na chvíli bála že naši milovanou Rachel skutečně zavraždíš, ale naštěstí přispěchal Way a statečně zachránil situaci. Upřímně? Čekala jsem se že objeví Hearfové a všechny tam vypráskají s tím, že Rachelin život je 'příliš cenný na to, aby umřela' :D :D
Jinak je to vážně bezva, jen škoda že jsi neurvala ty křídla i Cedricovi, hajzl jeden. :D Takže, jen tak dál.
PS: Divím se, že jsem u tvé povídky vydržela, protože většinou když čtu povídku na pokračování, přestane mě bavit hlídat ten blog, ale u tebe je to přesně naopak. Nemůžu se dočkat další kapitoly! :D

3 Gwinney- ADMIN ♥ Gwinney- ADMIN ♥ | Web | 15. července 2012 v 21:55 | Reagovat

pěkná kapitola i kdžy na můj vkus dlouhá :/

4 Seléna Seléna | 16. července 2012 v 0:22 | Reagovat

Kurna já jsem v té povidce, ale mrcha....:DS :D lol tohle jsem nečekala:D krásaný kapitoly wow čuměla jsem jak puk když jsem to četla.

5 Lilly Lilly | 16. července 2012 v 9:05 | Reagovat

ty vole, já se fakt bála, že ji necháš umřít
A Way is hero! Hero, hero !
tohle mi nedělej, takové mučení
já nemám emocí na rozdávání!
totiž mám, jsem přecitlivělá, ale ubližuje mi to, ty se mnou absolutně nemáš soucit.
*velký výdech, že rachel přežila*
*fackuje se, že všechno tak prožívá*
*tleská za obě kapitoly*

6 Zizi Ingen Zizi Ingen | E-mail | Web | 16. července 2012 v 13:29 | Reagovat

No jo, co říct? Úžasné? Dokonalé? Božské? No, řekněme, že kdyby to bylo lepší, tak už je Rachel mrtvá :-D Ale fakt bys je měla chvilku nechat žít "normálně", nebo alespoň bez stálé akce a pocitu, že každou chvíli zemřou...
No, vážně! Víš jaký to může mít následky na psychiku Riny a Rii... :-D

7 Liss Liss | Web | 17. července 2012 v 10:10 | Reagovat

přijde mi, že Rina a Ria mají buď nervy z diamantů, nebo se snaží neotravovat ostatní otázkami. Protože se mi zdají strašně dospělé. Ale tak když jsou, tak jsou, proč ne, že jo.
Deanovu smrt jsem vážně vůbec nečekala. Tušila jsem ledasco, vím, že zabíjení ti rozhodně není cizí, ale že zabiješ Deana? To bylo moc i na mě. Selené je v tuto chvíli ta nejdivnější postava z celé povídky. Nemám nejmenší tušení, co se té holce honí hlavou, ale mám dojem, že by jí neuškodilo pár sezení u psychologa. Way se zase stává miláčkem publika a myslím, že už bylo na čase, protože Rachel je vůbec nějaká zpomalená. A že se odhodlal až po šesti letech... No dobře, nebudu je pomlouvat, je to jejich věc.
To je ode mě asi všechno co se týče posledních dvou kapitol. Snad už ti jen popřeju hodně nápadů.

8 Vicky Vicky | Web | 17. července 2012 v 15:51 | Reagovat

[1]: Neboj, další kapitolka bude plná oddechu :D Jinak ty vraždy, mučení, boje... zbožňuju. Bez toho to není ono ;)
Nobelovka za Mír? :-D No jo no... :-P Pohov dám a... děkuju moc za ohodnocení a i za ty hvězdičky :-D :-D
[2]: Pokud budu mít někdy chuť Rachel zabít, věz, že hned tak brzy to nebude :D A Hearfové jako "záchranáři" mi do hlavy nevlezli, a asi bych je tam ani nestrkala :-! Ale děkuju, moc jsi mě potěšila :))
[3]: děkuju :)
[4]: Teda, děkuju!! :-D *ráda by viděla ten $pohled puka"*
[5]: Klid, mučení si dá na pár kapitol pohov... Možná :D
[6]: No jo, Rina a Ria... :D Na ty jsem moc nepomyslela! :D ale jak už jsem řekla, pokoj přijde... a nestrachuj se, nebude v podobě smrti :-D Strašně moc děkuju :-) :-)
[7]: Smrt Deana byla bohužel nutná :-D
A Selené? Tajemná jak sáňky na půdě :D Víc zatím nepovím :-D A Way... Jsem ráda, že se zas začíná líbit :) A díky moc :-) ;-)

9 Erin Erin | E-mail | Web | 17. července 2012 v 15:59 | Reagovat

Pokoj přijde... na jednu kapitolu? :-D

10 Erisdar Erisdar | 22. července 2012 v 15:53 | Reagovat

Fjůů!!! *oddechne si* To bylo... to bylo... *marně hledá slova* Děsivý *řekne nakonec*

11 Isenstar Isenstar | Web | 6. srpna 2012 v 17:28 | Reagovat

Ta kráva!!!! Já bych jí rozsekala a hodila do ohrady prasatům jako krmení pro ryby!! Ale byl to krásnej happyend. :-D  :-D  :-D

12 NikaRoovy NikaRoovy | 31. srpna 2012 v 14:30 | Reagovat

Nikdy jsem ho neměla ráda, smrt mu svědčí. :-D (Jsem zlomyslná ale co :-D ) Jsem ráda, že se v každé kapitole něco stane. :-D Strašně ráda bych dneska ještě něco přečetla, ale bohužel musím jít, protože moje sestra je teochu- co trochu neskutečně otravná! Těším se, až si přečtu další.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama