Kapitola 12. 2/2

8. srpna 2012 v 16:42 | Vicky |  Jiný Svět: Milovaná
No, a je tu druhá část! Jak jste si jistě všimli, od zítřka do bůhvíky nebudu mít k dispozici internet, ale pár článků jsem přednastavila a patří mezi ně i 1. část třinácté kapitoly JS2. Takže pěkné počtení a hezký zbytek prázdnin! ;)

12. 2/2

Je pryč. Stejně jako moje nevědomí. Ležím na tvrdé zemi, mé tělo je sežehlé bolestí a díky tomu se nemůžu vůbec hýbat. Řekla bych, že toto solární opálení fungovalo mnohem účinněji, než to placené. Bohužel až moc. Žádné světlo, které by mi ubližovalo, už tu není, kolem mě je tma a před očima mi poletují hvězdičky - nedokážu určit, jestli je to tím, co jsem si právě zakusila, nebo je to nějaký vedlejší efekt Clarissina kouzla. Podstatné je, že ve své pozici nedokážu udělat vůbec nic. Už jen mrkat a pohybovat víčky mi působí velkou bolest.
Pozorně naslouchám, jestli uslyším Wayův dech. Po chvilce ho konečně zaznamenám - je trhavý a nepravidelný. Je vzhůru. Občas se ozve slaboučké zakašlání, ale já nedokážu udělat nic, čím bych o sobě dala vědět - můj krk je vyprahlý, jako kdybych byla na nějaké horké poušti bez vody nejméně měsíc. Nemůžu se pohnout. Jsem vděčná jen za to, že se mohu dívat na hvězdičky tancující před mýma očima a za vzduch, jež se mi sice dostává, ale každé nadechnutí mě v plicích mučivě píchne.
Najednou se kolem mě rozlije světlo. Naštěstí ne to, které ze mě a Waye málem udělalo uhlíky. Hvězdičky jsou pryč a já místo nich hledím na černé střevíce na podpatku.
"Vida, jste vzhůru, slunéčka!" Clarissin hlas zní rádoby vesele, ale já slyším chladný a posměšný podtón, jenž mě udržuje při vědomí, že ta čarodějnice s námi nemá dobré úmysly. Nakloní se, aby mi viděla do obličeje. "Vstaň," přikáže mi. Ale já její rozkaz nemůžu vyplnit. I to, že dýchám - ač nepříliš pravidelně -, považuju za zázrak. Začnu vrtět hlavou, když mě zasáhne pocit, že mi hoří páteř. Okamžitě vrtění nechám. "Vstaň!" hromuje Clarissa a mně se bezděky začnou koulet slzy po tvářích. Je to, jako bych si na spálenou kůži lila kyselinu. Nedokážu slzy zadržet, ale líce mě štípou a celý obličej tuhne. Následně ucítím bodnutí v zádech jako nějakým kůlem. Přidušeně vykřiknu. Clarissa odtahuje svůj dlouhatánský podpatek od mých zad, ale na rtech má stále nespokojený výraz.
"Dobrá…" mručí si pro sebe. "Tvého přítelíčka jsem nechala trpět o trochu déle. Je na tom mnohem hůř. Oheň není pro stvoření noci zrovna pohlazení peříčkem. Wayne se ocitl na prahu smrti, ale nechala jsem ho žít… Zasloužíte si oba trpět mnohem víc a smrt je milosrdenství."
Co tě žere?!! chci zařvat, ale nezmůžu se na nic jiného, než na další ztlumený sten.
"Za chvíli by se měl probrat. Ještě není úplně při smyslech," pokračuje Clarissa. "Ale teď bych ráda, abys uposlechla můj rozkaz, Rachel. A opravdu nerada dlouho čekám." Pohlédne mi do očí. Ty její jsou plné krutosti a potěšení z mé bolesti. Pokusím se znovu o pohyb, ale podaří se mi akorát to, že můj jekot je tentokrát pronikavější a hlas jasnější. "Nemůžu!"
"Ale jistěže můžeš," usmívá se sladce Clarissa. "Zkus to znovu. A připomínám, udělej to co nejrychleji. Máme ještě spoustu práce."
"Prosím…" vzdychám a i to mi způsobuje spoustu námahy.
"Prosíš o co? Protože věř, že bude ještě hodně příležitostí prosit," oponuje mi a trvá na svém rozkazu. Když dál bez pohnutí ležím a pláču, ucítím najednou silný proud magie. A prostupuje do mě. Nejdřív si myslím, že mi to má dodat energii, ale mýlím se. Clarissin tok magie mi ubližuje zevnitř. Cítím, jak mi krev vře a vnitřnosti svíjí v bolestech a vzápětí se zvedám. Není to z mé vůle, ale mé tělo je na nějakou dobu ovládáno Clarissou a já nedělám nic jiného, než to, že křičím a ječím a prosím o milosrdenství. Clarissa ještě přitvrdí a když konečně stojím - doposud mě táhla dvou mocí z lehu jako jeřáb na háčku -, její ovládnutí mě je pryč a já se skoro znovu svalím na zem. Ale neudělám to, jen díky silné vůli, protože vím, že další zvedání by bylo bolestivější - mnohem.
A pak najednou sedím na židli, kterou Clarissa mezitím vyčarovala.
"Jestli se neudržíš při vědomí, probudím tě svým způsobem!" vyhrožuje mi a já polomrtvě přikyvuji. Chci, aby ta bolest konečně skončila a já se zase viděla s Deanem. Není pravda, že bych ho přestala milovat… V mém srdci zůstane napořád. Mimoděk se podívám na chudáka Waye pode mnou a do očí mi opět vstoupí slzy. Jak jsme se do takového problému vůbec dostali? Wayova kůže je spálená, zarudlá, po celém těle má popáleniny třetího stupně a já sama vím, jak moc vážné to je. Když mi bylo osm, rodiče mě nechali samotnou si hrát na zahradě a pamatuju si, že bylo hrozné horko a slunce pálilo o sto šest. Měla jsem u sebe lupu a samozřejmě chtěla vyzkoušet ten experiment, že s ní můžu vytvořit oheň - ve škole nám to říkala paní učitelka na prvouku. Pokus se podařil…, ale ne bez téměř smrtelného zranění, že jsem málem uhořela. Vzali mě do nemocnice, kde jsem ale byla mnohem kratší dobu, než jsem být měla. Skoro jsem uhořela, ale už po týdnu mě pustili domů - řekli, že se má zranění nějakým zázrakem sama vyléčila.
Jasně. Všechna zranění se upírům vyléčí, takže i já s Wayem budeme v pořádku, ale stejně se tyto rány léčí hrozně pomalu. Hýbat se budu moct možná tak za týden.
Pomalu pozvednu hlavu ke Clarisse, která se na mě nemilosrdně šklebí. Jinak mlčí. Já nechci nic říkat, myslím, že bych si akorát zhoršila situaci. Raději víčka přivřu a snažím se klidně dýchat. Clarissa nepochybně čeká, až se probere Way, což mi dělá docela starosti, jelikož se bojím, že když nebude podle jejích představ, "probere" Waye sama. Ten už dýchá trochu lépe a vidím, že ty nejméně vážné popáleniny a zranění se zacelují. Aspoň něco. Sama cítím, jak moje nová kůže nahrazuje starou, napadenou Clarissinou magií a pomalu srůstá. Není to příjemné, ale jsem za ten upíří zrychlený proces vděčná. Nejhůře jsou na tom má záda, protože při útoku té hnusné čarodějky jsem ležela na břiše.
Way se najednou pohne…, načež zaskučí. Stejná reakce jako já. Je hrozné ho vidět v tomhle stavu. Vždy, když jsme v nějakém průšvihu, pomýšlím na to, jaký život by měl, kdyby jeho a bandu mí rodiče nikdy nevystopovali. Určitě by měl všechno jednodušší. Žádné smrtelné hrozby od Hearfů, padlých andělů, potomka mágů… Je mi z toho akorát úzko. Velmi často mám chuť natáhnout bačkory… možná by potom bylo víc věcí snazších.
"Wayi!" řeknu, protože hlas už mám úplně v pořádku.
"To ti to ale trvalo!" hřmí Clarissa vztekle. Přejde k němu a já mám strach, že mu chce nařídit to, co mně. Bohužel to udělá. Way zuří a s lapáním po dechu se vzteká, ale není mu to k ničemu. Clarissa svůj příkaz nemění a když její vězeň odmítá, použije na něj stejnou metodu, jako na mě. On křičí a řve a mně to rve uši a srdce. Tak moc bych si přála mu nějak pomoct. Kdyby bylo třeba, klidně bych Clarisse vyrvala srdce z hrudi…, kdybych se mohla hýbat. Nakonec je Way stejně na nohách a za chvíli už sedí na židli kousek ode mě. Prudce vydechuje a škube sebou, jeho zranění jsou skutečně o mnoho horší.
"Rachel," vypravuje ze sebe, "promiň, že… že jsem tě do toho zatáhl -" Ale na další slova už se nezmůže. Odkašlává krev a zátěž je pro něj i nadechnutí. Clarissa kolem nás prochází a spokojeně se usmívá.
"Ale kdepak, nikdo nikoho do ničeho nezatáhl," pronese. "Nemáte si co vyčítat, zubátka. Kdybyste nešli dobrovolně, věřte, že já bych vás nějak přilákala. Nebo možná vaše příbuzné. Buďte rádi, že jsem je ušetřila. Ale mají smůlu, na tuhle akci jsou možná… až moc dospělí. Aspoň mi tak připadali."
"Jakou akci?" ptám se. "Myslíš, že v tomhle stavu se můžeme vůbec i hýbat?!"
"Dám ti radu, Rachel," odpoví klidně. "Nezvyšuj na mě hlas! Taky o něj můžeš přijít!"
Mlčím. Nechci riskovat její trpělivost. Ani mračit se nesvedu!
"Prosím, jen nám řekni, co od nás chceš," naléhá na ni Way mírně - asi pochopil, že tohle není žádná roztomilá Víla Zuběnka a pomoct nám se tedy rozhodně nesnaží. Jsem si jen skoro jistá, že nás nechce zabít. Ale udělá to, pokud bude muset. Něco od nás chce, jinak bychom už byli mrtví.
"Musíte mi pomoct."
"S čím?" ptá se dál Way a očividně ho to stojí víc námahy, než čekal, protože začne vykašlávat další krev.
"S nalezením jednoho Hearfa."
"Proč?" Neovládnu se a prostě tu hloupou otázku musím položit. "Chceš naše vyvraždění urychlit?!"
"Ne… spíš ho trochu pozdržet, abych tomu Hearfovi mohla dát city. A teprve potom jim vás vydám."
"To nemůžeš myslet vážně!" vybuchnu.
"Chceš se přesvědčit, že tě o ten hlas dokážu připravit?!" okřikne mě. "Věř, že v současném světě je možné téměř cokoli. A pokud nebude fungovat má teorie, aspoň se nebudu hanbit tím, že jsem se nesnažila."
Polknu. Mám na jazyku mnoho, ale nechávám si to pro sebe.
"Jak do toho zapadáme my s Rachel?" ozve se opatrně Way.
"Časem se dozvíš," usadí ho Clarissa. "To je také důvod, proč jsem po vás pátrala." Na chvíli se odmlčí a pak spustí: "Teď se vrátíme na Zem. Já vás uzdravím a vy si půjdete zabalit pár věcí na cestu. Pokud se za patnáct minut nevrátíte sem k altánku, začnete hořet. A nezáleží na tom, jestli vás lidé uvidí. Najdu si vás a odtáhnu klidně holýma rukama. Tudíž bych vám doporučovala chystat nějaké vaše záchranné plány nebo útěky, poněvadž mé kouzlo si vás najde všude." Oba si nás přeměří konsekventním pohledem. "Rozumíte?" štěkne.
Přikývnu a Way dělá to samé. Nemám tušení, co po nás Clarissa chce, ale co mi jasné je, je přesvědčení, že Clarissina kouzla jsou účinná a rozhodně bychom se neměli ani pokoušet jim vzdorovat. Napadne mě naivní myšlenka, že Clarissa nám třeba ani nechce ublížit - jenom zkrátka potřebuje dosvědčit, že její "teorie" je blbost.
Clarissa nás po posledním zkoumavém pohledu přenáší zpátky na Zem. Objevujeme se před naším domem, ale Clarissa nikde. Moc však nad tím nepřemýšlím a nepokouším její hrozby. Mé tělo je najednou bez jediného škrábnutí a já bych se do "stavu spálený uhlík" nerada znovu dostala. Rozbíhám se ke dveřím a Way mě následuje. Vytahuji ze skříně v předsíni batoh a ve svém pokoji do něj házím to nejnutnější: pár kusů oblečení, mobil (který jsem za posledních šest let použila asi jen jednou - ale teď by se mohl hodit) a v kuchyni přidávám několik sáčků krve z lednice. Popadnu ještě máminu peněženku a přidávám do batohu Podívám se na hodiny a zjišťuji, že mi zbývá ještě něco málo přes pět minut. Rychle škrábu vzkaz rodičům na papírek, na kterém stojí.

JÁ A WAY JSME V PRŮŠVIHU. NEVÍM, CO SE S NÁMI STANE, ALE UDĚLÁME VŠECHNO, ABYCHOM SE VRÁTILI. JSME V MOCI ČARODĚJNICE.
R.

Way sbíhá schody a pak oba vypálíme z domu. Banda se mezitím někam vypařila a my běžíme k domu, jenž moji rodiče na dnešní večer zamluvili. Zanedlouho stojíme před altánkem a držíme se za ruce. Před námi stojí Clarissa a na tváři má spokojený úsměv.
"Jen chvíli jsem pochybovala, že zklamete," poznamená vychytrale.
"Poštveš na nás zase to umělý slunce?" ignoruje Clarissinu poznámku Way.
"Jen pokud to bude nutné," odvětí chladně. "A teď bychom sebou měli hodit, pokud se odtud chceme dostat dřív, než se sem nahrnou důchodci se svými starověkými písněmi. Auto mám před domem. Pohněte. A nezapomínejte, jestli nebudete vypadat dost nenápadně, rozlučte se s nehty na prstech." A tak vyrazíme. Já s Wayem jdeme vedle sebe a Clarissa zas někam zmizela. Prodíráme se mezi lidmi, kteří právě dovečeřeli a chystají se ven - řekla bych, že Clarissa si to všechno skvěle načasovala. Všichni budou venku tančit a mé rodiče nenapadne, že jsme na další smrtelné misi - sama jsem před nimi prohlásila, že tančit nebudu, takže si budou jistě myslet, že jsem se maximálně tak zdekovala domů.
Už jsme venku z přeplněného domu a před sebou vidíme velký džíp, před kterým stojí… samozřejmě Clarissa. Ruce má založené na prsou a podpatkem klepe na silnici, jako bychom měli nějaké bůhvíjaké zpoždění. Za tohle směšné divadlo si od Waye vyslouží kyselý úšklebek a poté všichni nastoupíme - Clarissa samozřejmě za volant. Já musím sedět na sedadle spolujezdce, abych s Wayem prý "něco nechystala" a on sedí za Clarissou. Ta prohlásí, že se může prospat, protože po noci strávené za volantem chce být vystřídána. Vyrazíme z Vancouveru a já přemýšlím, jak se z tohoto maléru vymotáme. Je jasné, že nemůžeme Clarisse pomoct s tou šíleností. Proč bychom měli vracet Hearfům city? K čemu by to bylo, když stejně musí splnit své poslání?
Mračna nad Vancouverem se stahují a atmosféra mezi námi třemi je stále napjatější. Venku se schyluje k bouři a ani zde v autě není nálada nejpřátelštější. Way překvapivě rychle usnul a já hledím ven na noční krajinu. Je něco po deváté a vidět jsou jen obrysy domů, stromů a vzdálené blesky. Vyjíždíme z města a cesta před námi je pustá. Žádná auta už v tuto hodinu nejezdí a silnice se stáčí do lesa. Lampy jsou pryč a naše jediné osvětlení jsou jen přední světla auta. Tichá krajina se s námi loučí a mně se také pomalu zavírají oči. Kdoví, co máme před sebou. Potřebovala bych být na další dny čerstvá a svěží, ale něco mi říká, že bych neměla usnout. O Clarisse pořádně nic nevíme a já si nesmím dovolit spustit z ní oči. Třeba je tohle divadlo jen proto, aby počkala, až usneme a ona udělá nějakou čarodějnou hloupost. Proto se kousnu do rtu a snažím se jakkoli probudit. Donutím se o celé situaci víc popřemýšlet. Pokud nás chce čarodějka zabít, pak s nějakým úmyslem. Jakým? Chystá nějaký rituál, při kterém nás obětuje a daruje tam Hearfům lidskost? Nebo nás prostě odvleče někam, kde nás nikdo nebude hledat a poštve na nás to své slunce? Možností je mnoho, ale moc jich ke Clarisse nedokážu přiřadit, jelikož kromě dokonalého herectví a záhy krutého nitra o ní nevím příliš hodně. Nemám tušení, jak může uvažovat, neprojevuje se má schopnost odhadnout lidi.
A pokud nás nechce zabít…, co chystá? Potřebuje prostě jen pomoct s naleznutím nějakého způsobu, jak zlidštit Hearfy? Proč jim vlastně mágové nedarovali city, když se teď jejich potomek snaží o pravý opak? Nebo jen na celou šílenost nechce být sama. Ale proč čekala zrovna na nás, vampýry? Otázek je rozhodně značně víc, než odpovědí, vzhledem k tomu, že mě žádné nenapadají. Rozhodnu se záležitost vyřešit, až mi bude k dispozici více informací. To znamená, že zítra podrobím Clarissu výslechu. Ne, že bych očekávala, že mi na všechno odpoví, ale čím víc toho budu vědět, tím dřív vymyslím plán, jak se z jejího mikro-hledu vymotat naživu.
A protože už mě nenapadá, o čem přemýšlet a nevzpomenout si při tom na své milované dcery, pustím rádio a i když se mi písnička nelíbí, jsem vděčná, že vyhrává zrovna rap, při kterém rozhodně nejsem schopna usnout. Clarissa proti "mému vkusu" nic nenamítá a pokračuje v řízení. Jsem tedy zvědavá, jak daleko dojedeme a hlavně kam.
Celou noc nechávám oči otevřené, i když mě to stojí hodně námahy - ale pocit bezpečí za to nepochybně stojí.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Wolfie Wolfie | E-mail | Web | 8. srpna 2012 v 17:39 | Reagovat

Super! Z Clarissy se vyloupla pěkná mrcha! Možná vím proč chce dát jednomu Hearfovi city... Že by byla taky schopná něco k někomu cítit? :D

2 Vicky Vicky | Web | 8. srpna 2012 v 17:40 | Reagovat

[1]: Naprosto správný odhad!! :-D Moc děkuju :))

3 Wolfie Wolfie | E-mail | Web | 8. srpna 2012 v 17:41 | Reagovat

[2]:  Ježíši! Tak ten komentář rychle smaž, nechci abych tu spoilerovala! O_O  O_O

4 Vicky Vicky | Web | 8. srpna 2012 v 18:02 | Reagovat

[3]: Vždyť o moc nejde XD

5 Zizi Ingen Zizi Ingen | E-mail | Web | 8. srpna 2012 v 20:52 | Reagovat

Takže další super kapitola! Dlouhá a dokonalá,co víc si přát?! :-)

6 Liss Liss | Web | 8. srpna 2012 v 20:55 | Reagovat

Páni, začíná dost přituhovat.  jsem zvědavá, jak to ti dva zase vyřeší.

7 Lilly Lilly | Web | 9. srpna 2012 v 13:51 | Reagovat

zabijte někdo tu klarisu, dost mně hejbe žlučí :D

8 Lauren Lauren | Web | 9. srpna 2012 v 22:32 | Reagovat

Páni, pěkně se nám to rozjelo! Měním názor na Clarissu. Pěkná záškodnice se z ní stala. Ale stejně si ještě schovám chabou naději na později, protože příčina, proč chce jednomu z Hearfů dát city, mě neskutečně zajímá. :) Moc pěkná kapitola!

9 Vicky Vicky | 12. srpna 2012 v 13:12 | Reagovat

[5]: děkuju :))

[6]: díky... =D Taky sama nevím, jak je z toho vyvlíknout XD

[7]: vynasnažím se, ale je celkem zásadní postava... :-D Uvidíme

[8]: Děkuju!!! :)) No ta příčina bude celkem jednoduchá... asi tak, jako vždycky :-D A naději si rozhodně nech!! :D

10 Erin Erin | E-mail | Web | 12. srpna 2012 v 13:21 | Reagovat

Clarissa--> Pasuju jí na největšího záporáka všech povídek vystavených na internetu! Fakt, nensnáším jí stejně jako fyziku!! Do hajzlu s ní! *fajn, už si ulevila*
Vicky, já tě uškrtím... tohle néééé... proč zase nevíme, co bude dál?! :-D Nejraději bych provedla výměnný obchod (však ty moc dobře víš, o co jde) protože jsem "lehce" v šoku, ale je to skvěle vymyšlené, takže bravo! :)

11 Vicky Vicky | Web | 12. srpna 2012 v 14:46 | Reagovat

[10]: výměnný obchod? klidně, jestli tě zas někdy uvidím na FB :D ale tohle jsem vymyslela nedávno, nevidím z toho nic zářného, jenom potřebuju, aby se něco dělo, než Rina a Ria vyrostou, abych pořád jenom nepřeskakovala :-D moc díky :)) Teda, chudák Clarissa, když už je někdo takhle pasován... ehm... :D ale myslím, že na Natíka fakt nemá :-D

12 Lilly Lilly | Web | 15. srpna 2012 v 12:51 | Reagovat

[9]: Děkuji, děkuji:D

A pěkně mučit:D pomaloučku, polehoučku:D

13 NikaRoovy NikaRoovy | Web | 18. září 2012 v 16:47 | Reagovat

Tak ta kapitola bla úžasná. Četla jsem ji- jak jinak- jedním dechem. Hezky se to rozjíždí, jdu na další. :-)

14 Selené Selené | Web | 4. listopadu 2012 v 14:06 | Reagovat

Ty jo ta clarissa j pěkná mrška teda.. taky bych radši spala s jedním okem otevřeným:-( skvělá kapitolka

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama