Kapitola 13. 2/2

19. srpna 2012 v 16:24 | Vicky |  Jiný Svět: Milovaná
~*~*~*

Utíkám. Utíkám a srdce mi splašeně buší. Přes to dunění neslyším kroky za sebou. Je to hrůzostrašné. Běžím tmou a kolem sebe cítím stísněný prostor. Pokaždé, když se chodidlo setká s podlahou, ozve se kovové zaburácení, jenž se táhne ještě hodnou chvíli. Také cítím svůj zbrklý dech, který za sebou zanechává stopy páry v temnotě a potůčky potu putující po mém těle. Utíkám před ním. Mám špatné myšlenky, že mi chce ublížit.
A najednou se otočím, protože prostor, jímž jsem doteď upalovala, se rozšíří do větší, kruhovité místnosti. Poznám to jen díky tomu, že ve stropě je malinké okýnko, kterým dovnitř pronikají malé proužky denního světla.
Ale proč by mi chtěl ublížit?? ptám se sama sebe pořád dokola. Udělala jsem něco, co by ho zneklidnilo? Opravdu jsem se zachovala jako zrádkyně? Má pocit, že jsem ho podvedla?! Nepříjemně si uvědomím, že Clarissina slova se mi zařezaly hluboko do mysli a jejich význam jen tak neopomine.
Stojí tam. Na druhé straně. Ruce má v pěstích, obočí stažené, jakoby nad něčím dlouho horečně přemýšlel. A zároveň pociťoval i něco jiného - vztek. Neodvažuji se dýchat, než pomalu nadzvedne hlavu a věnuje mi pohled plný… děsu. Skoro se zalknu. Panenky nejsou vidět a oční dírky vyplňují jen bělma. Rty jsou suché a vyprahlé.
Polknu. Otevřu ústa, ale žádný zvuk z nich nevychází. Když se pokusím dát nohy do pohybu, mé končetiny jsou jako přikované ke studené, kovové stěně za mnou.
"Vypadáš… hladově…" syčí a při tom skoro nepohne rty.
Ne… chci říct, ale jen lapám po vzduchu.
On ke mně zatím přistoupí a každým dalším krokem ve mně narůstá strach.
"Napij se…" Nastaví své zápěstí a před mýma očima si nehtem druhé ruky rozřízne tepnu. Odvrátím pohled, ale naneštěstí je to příliš pozdě. Vidím, jak tmavá tekutina stéká po jeho bělostném zápěstí a zbarvuje tak své okolí doruda. Vím, že jeho krev je špatná - a přitom si ani nejsem jistá, odkud to vím -, ale mé choutky říkají něco jiného. Mimoděk si přejedu jazykem po rtech a najednou na nic ucítím tu životadárnou… krev. Je to ta jeho. A náhle je úplně všude. Čeká jen na to, až ztratím sebekontrolu a ponořím se do ní.
Nemůžu!
"Napij se…" ševelí svůdně jako větřík, po kterém toužíte v horkých dnech. "No tak…"
A tak to udělám. Vím, že je to špatné, ale co není tajemstvím - toto je jen sen, že? Nikdo se o tom nedozví… Nikdo mé malé tajemstvíčko neobjeví…! Ne, když nebudu chtít.

Slyším křik. Bolí mě v krku a je mi, jako bych snad týdny žíznila po vodě, ale pak si uvědomím, že ten vřískot nepatří mně. A to mě postaví na nohy. Doteď jsem ležela zkroucená na podlaze, napůl opřená o dveře, ale nenechávám na sebe dlouho čekat. Mám sice o spoustě věcí přemýšlet, třeba o tom podivném snu, jenž si znenadání ani nedokážu pořádně vybavit, ale všechno si nechávám na později.
Křik je ženský, takže samozřejmě patří Clarisse. Vstanu a je to pro mě jako ledová sprcha - což se rovná pořádnému probuzení a aspoň to oceňuji. Ještě se stihnu podívat oknem ven. Čekala jsem, že už dávno bude ráno, ale za závěsy stále panuje tma. Možná bude kolem druhé ráno, těžko říct. Vyřítím se z pokoje a… obrázek, který se mi naskytne, mě málem položí na podlahu. Clarissa levituje. Její tělo visí za nějaké neviditelné provázky nad postelí a je slyšet jen křik. Zorničky má rozšířené a ústa zdeformovaná, jako v nějakém hororu.
Nedokážu se pohnout z místa. Zasáhl mě tak obrovský šok, no není to nic příjemného - hlavně fakt, že nedělám nic, abych Clarisse pomohla. Jasně, proč bych jí měla pomáhat, když právě ona odmítla usnadnit mně a Wayovi život? Možná proto, že k tomu má důvod. Neříkám, že teď jsem v jejím týmu a podporuji cestu na smrt bůhvíkam a zachránit nějakého Hearfa, ale taky neříkám, že nevěřím v její změnu.
Konečně mě cosi nakopne přímo do prdele a já se dám do pohybu. Nevím přesně, co bych měla udělat, ale asi sázím na instinkt a rázuji si to ke Clarisse. A v ten moment se něco objeví přímo před mýma očima. Je to bílý obličej bez tváře. Má jenom prázdné oční důlky a já vykřiknu zděšením. Otřes a strach mnou projedou jako blesk a já málem zapomenu na to, že jsem chtěla Clarisse pomoct.
Nevím, kdy přesně jsem přestala křičet, ale v této chvíli mě děsí další věc: tvář té příšery přede mnou nabírá tvar a objevují se i lícní kosti a rty a nos… Postupně se přede mnou tvoří normální hlava člověka. Nejdřív tomu nemohu uvěřit, ale ano, je to tak, přímo přede mnou probíhá proměna Hearfa v… kohosi. Bohužel toho neznámého po chvíli poznávám. Do hlavy se mi vetřou vzpomínky a oči se mi zaplní slzami. To není možné. Proč mi nedají pokoj i poté, co mi ho vzali? Proč mě musí provokovat? Co je tak zábavného mě neustále mučit?
Přímo přede mnou je obličej Deana. Ale to jste si již určitě domysleli. Málem se oddám dalšímu šoku a mám pocit, že se každou chvíli svalím na zem, ale včas se v duchu nafackuji a uvědomím si, že mi jde možná o život. A život Waye a Clarissy. Nemůžu si teď hrát na nějakou dramatickou postavu z Shakespearových her, jak jsme to předváděli na besídkách v osmé třídě.
"Odejdi!" zakřičím, i když mě to hodně stojí. Hlas se mi třese, ale aspoň zní trochu autoritativně. Ne, že bych si myslela, že mě Hearf poslechne, ale tak trochu jsem doufala v nějaký zázrak. Zázrak se nekoná. Tedy ne z mé strany. Way najednou vtrhne do pokoje a je na něm vidět, že je ospalý. Když si uvědomí, co se tu děje, chce začít něco křičet, poněvadž otevře ústa…, jenže najednou ztratí hlas a jeho tělo padá na zem. Vzápětí sebou začne škubat a na oblečení se objevují trhliny a díry…, jimiž začíná téct rudá tekutina ven. Ne!
"Wayi!" snažím se ho svým hlasem probrat, ale nevnímá mě. Vypadá, jako by každou sekundu dostával elektrické šoky do žil. Obrátím se na Hearfa, který má stále Deanovu podobu. Spaluje mne vztek a už nevnímám, že tvář patří tomu, kdo mi jako první upřímně otevřel srdce.
"Ihned ho propusť!" vřískám.
"Prosby jsou pryč?" syčí jako meluzína, až mě zamrazí.
"Nebudu se tě ničeho doprošovat, ty stvůro!!"
"Ať je tedy po tvém…"
Znovu pohlédnu na Waye a opět přidušeně vykřiknu. Hearfova moc má hrozné následky. Zaměřuji se na jeho krk. Tenká, bělostná kůže se přímo před mýma očima otevírá. Je to ta přímo nad tepnou. Krev se začíná řinout ven. Chci k němu přiskočit a nějak zastavit krvácení, ale vím, že by mi to nepomohlo. Ale mám jiný nápad. Přiběhnu ke Clarisse a ta v tu chvíli dopadne na zem. Levitování je pryč. Už se zase tváří normálně.
"Clarisso!" Třesu s ní a propleskávám tváře, když se konečně probírá. "Musíš ho zastavit!"
"C-cože?" šeptá a hlas se jí chvěje. Pak si všimne Hearfa v podobě Deana.
"Já nic nezmůžu, prosím pomoz Wayovi!"
"Rachel… nemůžu…" škemrá.
"Musíš!"
"Ale já -"
Nestačí nic dopovědět, jelikož Hearf se zaměří na ni. Jeho obličej je tomu jejímu tak blízko, že uskočí dozadu a narazí do zdi. "Clarisso, no tak, zastav ho!!" ječím zoufale. Jsem naprosto bezradná. Nevím, co mám dělat. Proklouznu kolem Hearfa, který mi následně uštědří svou neviditelnou silou pořádně bolestivou ránu do zad a já se dokutálím až k Wayovi. Slabě dýchá a hruď se nepravidelně zvedá. Malinko pootevře oči a vypadá, že mě chce na něco upozornit. Z úst mu však nevyjde nic jiného, než potůček krve. Je mi do pláče. Jak jsem si naslibovala, že už nedopustím, abychom se octli ve smrtelném nebezpečí… Samozřejmě, že sliby jsou na nic. Aspoň u mě to tak platí.
Mimoděk se otočím za dalším podivným zvukem. Clarissa se právě zvedá z podlahy a pronáší v duchu nějaké kouzlo. No konečně! pomýšlím a oddychnu. Snad toho mizeru zažene. A v tom z jejích dlaní vytryskne proud zářivé síly. Pálí mě z toho oči a musím si je překrýt rukou. Proud míří rovnou na Hearfa, který začne křičet. Jeho hlas se rozléhá celým hotelem, až se divím, že už tu není police nebo aspoň hotelová služba.
Ječí dál a jeho obraz pozvolna zaniká. Stejně jako jeho uši-rvoucí křik. Tvář s rysy Deana se rozplývá a ztrácí. Hearf před našima očima dokonale mizí.
Když je konečně po všem, zvednu se ze země a jdu ke Clarisse, která vypadá dost vyčerpaně. Nevím, co říct, ale nejraději bych jí začala děkovat. To neudělám, protože o život šlo i jí.
"Jsi v pohodě?" ptám se.
"Asi jo," huhlá. "Ale nechtěla jsem to udělat. Je možné, že… že tohle byl právě ten, kterého jsem chtěla oživit?"
"To já nevím…" odpovím nejistě. "Jak jsi ho zabila? Měla jsem za to, že jsou nezničitelní."
"Taky že já ho nezabila," odvětí. "Jenom zahnala. To pro mě není nic těžkého, jen…"
"…Jen?"
"Neměla jsem vám pomáhat."
"Nepomáhala jsi jen nám," namítnu. "Chtěl zabít i tebe."
Zavrtí hlavou. "Jen proto, že jsem mu rozkázala, aby vás nechal," hlesne. "Hearfové neničí bezdůvodně potomky svých tvůrců. Mně chtěl ublížit, protože jsem se mu vzepřela."
"Myslíš?"
Přikývne. Po chvíli opět promluví: "Jděte spát, já… tu uklidím."
"Chceš pomoct?" zajímám se.
"Ne," řekne rychle. "Použiju svou magii."
"Aha," zamručím souhlasně a obrátím se k Wayovi. Jakmile ten Hearf zmizel, rány se začaly zacelovat. Pořád ale vypadá slabě. Pomohu mu vstát a zavedu ho do postele. Poté se vrátím ke Clarisse. Vidím, že rozbité věci se dávají do pořádku a pohozený nábytek vrací na své místo. Clarissa tomu úklidu velí a i když se jí nohy ochablostí podlamují, zatíná zuby a nepřestává.
"Vyspěte se," radí mi, zatímco dává dohromady rozbitý skleněný stolek. "Zítra vyrazíme později."
"Clarisso," oslovím ji. "Bude Way v pořádku?"
Pokrčí rameny. "Možná, když mu dáš krev, posílí ho to."
Poděkuju jí za radu a odejdu zpátky k Wayovi. Už nechci spát sama. Natáhnu se vedle něj a nereagujíc na jeho námitky mu přiložím zápěstí ke rtům. Jakmile kousne a do úst mu začne proudit má krev, uvolní se a na tváři se mu rozlije spokojený výraz. Po chvíli ruku odtáhnu a kůžička se mi za pár vteřin zahojí. Shýbnu se k jeho rtům a olíznu zbylou krev kolem. Poté ho políbím. Oplatí mi polibek a přivine k sobě. Přikryju nás dekou a ještě chvíli přemýšlím o tom, co se stalo. Není nutné si namlouvat, že všechno se spraví. Nespraví. Můj život je prokletý a můžu jen doufat v lepší budoucnost. Zavřu oči.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Alexis Dark Alexis Dark | E-mail | Web | 19. srpna 2012 v 17:53 | Reagovat

Nádměrně krásná kapitola!
Už jsem se začínala bát, že nám tě unesli, nebo že jsi zapomněla heslo od blogu... To by se mi vážně vůbec nelíbilo! Ale naštěstí jsi tu i s další úžasnou kapitolou...
A už se vážně, ale vážně moc těším na novou povídku... Ačkoliv ještě vůbec netuším o čem je/bude... :-D

2 Lilly Lilly | 19. srpna 2012 v 18:11 | Reagovat

Shltnuto jedním dechem:D
Pořád mám ke Clarisse jakési antipatie, i když se to teda lepší:D

3 Vicky Vicky | Web | 19. srpna 2012 v 18:11 | Reagovat

[1]: Anotaci přidám snad co nejdřív :D A neboj, heslo nezapomenu a kdyby se ukázal někdo, kdo by mě chtěl unést... 3=D Ještě by toho litoval!
Moc děkuju :)) Díky, že JS pořád čteš :)

4 Vicky Vicky | Web | 19. srpna 2012 v 18:12 | Reagovat

[2]: Díky! =) Neboj, nejsi s tou antipatií jediná :-D

5 Erin Erin | E-mail | Web | 19. srpna 2012 v 19:24 | Reagovat

Ahoj *mává jí, dlouho se neviděli* :-D
Tak za prvé... huáááááááááááááááááááááááááááááááááááá! Do škala, ti budu muset tento "výlev" vysvětlit, ale tady na veřejnosti ne, mnozí z nich by to nejspíš odnesli, takže to čekej v dalším dopise. A pak... WTF?! Dokonale jsi mě zmátla, víš? Jasně, něco si mi prozdarila díky výměnnému obchodu a já jsem teď totálně mimo! Co ty tady kuješ, pro Kristovy hnáty?
Ale dobře, to si taky nechám na jindy. Krásná kapitola, skoro si ve mě vyvolala pocit, který by mohl za to, že bych milou ježibabu nepřetáhla první těžkou věcí po hlavě, kterou bych našla. Ale smůlča, trochu se to pokazilo a líto mi jí není.
Jediní dva, kterých mi je líto... *vážně těžké uhodnout* je Rachel a Way. Nevím nevím, jestli se s malou čarodějkou skamarádí, typla bych, že Way je žhaví kopnout jí do zadku a strčit do pece *No jo, i Rachel* ale přijde mi, že ona s ní má alespoň trochu soucit, který vlastně vyvolává to, že ji chápe.
Chybí i Ian a jeho újeby a hlášky, to je fakt. To ale nemění nic na tom, že ti dva jsou prostě nádhernej pár a doufám, že jednoho z nich nekuchneš, víš co, jenom tak pro srandu králíkům...
Takže holubičky, držte se a zbavte se tý bloncky, vadí mi.
PS: Way je boží ♥.♥

6 Alea Alea | Web | 21. srpna 2012 v 7:35 | Reagovat

Chudinka Way :/.
Nádherná kapitola. Možná že Clarisse začnu mít i ráda, ale... heh... nechci to zakřiknout :D

7 Liss Liss | Web | 21. srpna 2012 v 16:25 | Reagovat

Myslíš, že se ve tvé povídce někdy vyskytne kapitola, ve které by někomu netekla krev? ?:DDD Ale jinak super. Clarissa u mě ztrácí popularitu

8 Wolfie Wolfie | E-mail | Web | 21. srpna 2012 v 21:52 | Reagovat

Konečně Clarissa udělala něco užitečnýho. Zahnat Hearfa... to by se mohlo hodit! :D Dokonalá kapitola, jako vždy. :D

9 Alexis Dark Alexis Dark | E-mail | Web | 22. srpna 2012 v 17:57 | Reagovat

[3]: To víš! Já věrnej fanda. :-D

10 NikaRoovy NikaRoovy | Web | 22. října 2012 v 18:33 | Reagovat

Promiň, že jsem tu zase dlouho nebyla. Ale o dlouhé době jsem si zase udělala na JS čas. Mimochodem kapitola se moc povedla, jdu na další. ;-)

11 Selené Selené | Web | 4. listopadu 2012 v 14:13 | Reagovat

Ach ..pořád je mi líto rachel a eay:-) sladoušek jeden je pořád...a Clarissa no ziskala trošku plusové body:-) skvělá kapitolka

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama