Kapitola 14. 1/2

1. září 2012 v 21:22 | Vicky |  Jiný Svět: Milovaná
Áno, áno... S koncem prázdnin (Sama nesnáším, když mi školu někdo připomíná, takže se nedivím, jestli mě teď zabíjíte pohledem) tu pro vás mám 14. kapitolu!!! Zázrak, že? Většinou je oddychová, nečekejte nějakou akci a podobně... Jenom jsem jim chtěla dopřát trochu klidu ;) Snad bude další kapitola dřív. Ještě jednou se omlouvám za takovou odmlku!

Kapitola 14.

Probudí mě paprsky ranního slunce. Šimrají mne po tvářích a postupně se probírám k životu. Promnu si oči a křupu prsty. Po necelé minutě vylezu z postele. Vrátím se do svého pokoje, kde popadnu svůj batoh a vytáhnu z něj manšestráky tmavě modré barvy a k tomu teplý bílý svetřík. Venku soudě malých rampouchů mrzne. Zapnu batoh a vrátím se k Wayovi už je také vzhůru. Sedí u něj Clarissa a přikládá své dlaně na jeho spánky.
"Co to má znamenat?" vyjedu po ní s hrůzou, že mu chce ublížit.
"Krev mu teče do mozku. Být člověkem, přes noc by zemřel. Ale nevím, jak dlouho tvůj miláček přežije bez mé pomoci," krčí rameny a zase své magické prsty odtáhne. Cože? Jak jsem si mohla nevšimnout, že je něco dalšího špatně?! Dala jsem mu notnou dávku své krve, aby se uzdravil - což se také stalo! Nenapadlo mě, že otřesem, který mu způsobil Hearf s Deanovou podobou, půjde Wayovi o život. Totiž, upíři mohou přežít skoro všechna zranění a nemoci (samozřejmě s omezením, například kůlem do srdce zasáhne i vampýra) a pokud to je už dost vážné, průběh se zpomalí a Wayovi tedy teče krev do mozku pomaleji. Proto přežil celou noc. Ale je mi jasné, že zranění je sice pomalejší, ale ne nevyhnutelné. Kdyby tu nebyla Clarissa, možná by mu pomohla další dávka mé krve, o čemž stejně pochybuju, ale ona tu je… a život Waye nyní závisí na ní.
"Promiň, já… jsem to netušila. Myslela jsem, že ho chceš zase ovládnout nebo něco takového. Omlouvám se," vypravím ze sebe. Najednou mě napadne, proč by mu vlastně měla sama od sebe zachraňovat život?? Kdybych přišla o pár minut později, ani bych o jeho vyléčení nevěděla a Clarissa by ho zachránila i bez mého prošení. Takže, co má zase za lubem? přemítám a hned mě napadá odpověď. Samozřejmě, že to nedělá z přátelství nebo ochoty. Sama mi řekla, že nás nutně potřebuje. A pokud je chytrá, nenechá nás zemřít ještě před tím, než se jí to bude hodit do kalendáře.
Znovu přiloží dlaně na Wayovy spánky. V ovzduší cítím její silnou moc, jak proudí do Wayova systému a uzdravuje ho. "Tak to není," ozývá se po chvíli soustředění.
"Co prosím?" ptám se přihlouple.
"Četla jsem tvé myšlenky," vysvětluje. Než mě to stačí naštvat, klidně pokračuje: "Vykládáš si to špatně. Ohledně tebe a Waynea jsem se rozhodla jinak."
"Vážně??" Překvapením jsem naprosto ochromena. Asi bych se měla spíš přiklánět k horšímu, tedy k tomu, že se nás zbaví jinak, krvavěji, ale nemohu si pomoct; v mé hlavě se objevuje malé světélko, díky němuž mám naději na tu lepší budoucnost. "A kdy ses tak rozhodla?"
"Dnes v noci…" řekne. "Když mě napadl ten Hearf…, uvědomila jsem si, že oni jsou špatní. Ta zrůda, která mě chtěla zbavit života, mi toho byla důkazem. Oni nezabíjejí jen vampýry, jak bylo předpovězeno. Tedy, většinou jsou jejich oběti stvoření noci, ale to neznamená, že normální lidé jsou z toho venku. Věděla jsem o tom, ale až doteď jsem si to nechtěla připustit. Říkala jsem si, že ten, koho jsem chtěla zachránit, třeba není takový. Třeba si nelibuje v mukách ostatních. Třeba čeká na mou spásu." Povzdychne si. "Ale mýlila jsem se. Všichni jsou stejní. Všichni mají tentýž cíl. Nemá smysl zachraňovat jednoho z nich. Musím to brát tak, že odešel navždy. Stejně jako se nedají oživovat mrtvoly."
"To je pravda," připustím, protože se mi nechce pronášet "Já jsem ti to říkala celou dobu", sama tuhle větu nesnáším. Takže to bychom měli. Clarissa konečně uvažuje rozumně. Nebudu popisovat, jak moc se mi ulevilo, že naštěstí včas. Kdoví, co na nás chystala. Musím se usmát a děkovat tomu, kdo otevřel Clarisse oči - možná to byl právě ten Hearf, který ji chtěl zabít.
"Takže… omlouvám se," řekne po chvíli klidného mlčení. Odtáhne prsty od Wayovo spánků a podívá se mi do očí. "Byla jsem zaslepena láskou. Dělala jsem věci, které bych nedopustila ani ve snu. Nikdy bych neublížila živé duši - ani když jde o vampýry. Ano, vaším předurčením je zemřít, ale ne mýma rukama. A také jsem poznala, že v mnoha ohledech jste značně lidští, než většina smrtelníků. To neznamená, že vás teď budu zachraňovat před Hearfy, když stejně přijde, co je neodvratné, ale… už vám nechci ubližovat. Život se má prožít naplno a nechci si vyčítat, že jsem vám jej krátila a dopouštěla se na jeho mučení." Na okamžik sklopí hlavu, ale pak ji zas hrdě zvedne, jako by ji už nic nemohlo ponížit víc. "Můžete mi prosím odpustit? Totiž, vím, že po vás chci mnoho, ale doufala jsem, že bychom se mohli rozejít v míru."
Chvíli mi trvá, než mi dojde význam jejích slov. "Rozejít? Chceš nás propustit?"
"Chtěla bych vám dát víc než to," praví upřímně. "Ráda bych vám nabídla svou pomoc. Hodně jsem vám ublížila, ale nejsem nepoužitelná. Až mě budete potřebovat, ráda vás vyhledám."
Way i já na ni hledíme s otevřenou pusou a vykulenýma očima. "Myslíš to vážně?" ujišťuji se. Nechce se mi tomu věřit! Když si vzpomenu, jak surová a nelítostná k nám byla na začátku, a jak se k nám chová teď… Přemýšlím, jestli na nás nešije nějakou boudu, ale nevypadá na to. Její oči jsou plné lítosti a upřímnosti. Neklopí hlavu, jak bych to asi udělala já a zpříma mi dál hledí do očí. Nelže. A pokud ano, tak musí být královna herectví.
"Clarisso," chopím se konečně slova. "Nevím, jak bych vyjádřila to, co si myslím. Ale to, jak ses chovala, ti nedokážu vyčítat. Sama jsem si prožila to, co ty. Hodně jsem trpěla a zasklila kvůli tomu své nejbližší. Vrátila jsem se, doufám, včas. Je těžké se vrátit do přítomnosti a nechat minulost takovou, jaká je a nepokoušet se ji změnit. Věř, i já nejednou přemýšlela nad tím, jak bych Deana mohla přivolat." Podívám se na Waye. Doufám, že ho tímhle proslovem nerozzlobím. Musela jsem to ale přiznat.
"Už několikrát jsem cítil… bolest," přidává se ke mně váhavě. "Nechtěl jsem, ale srdci neporučíš. Nejhorší to bylo v posledních letech," přiznává. "Myslel jsem, že jsem tě ztratil znovu a napořád. Ale když jsem poznal, že jsi udělala za minulostí čáru, cítil jsem to největší štěstí. Udělal bych cokoli, aby se to už nikdy nestalo." Nemůžu si pomoct: mně to zní hrozně hrdinsky! Jeho proslov mi připomíná vyznání rytířů z pohádek princeznám a snažím se, abych se nerozesmála. Já vím. Jsem hrozná!
"Kéž bych také našla někoho, kdo by pro mě klidně i položil život," zamyslí se Clarissa trochu smutně.
"Na světě je spousta lidí, pro které stojí za to bojovat," odpovím upřímně. Žila jsem patnáct let jen s rodiči a vrstevníky, s kterými jsem nemohla ani pořádně promluvit. Když jsem pak poznala svět zevně, našla přátele a začala trochu normálněji žít… Bylo to, jako bych se stala někým jiným. Dokončila jsem přeměnu v upírku. Poznala Waye a jeho bandu a ze srdce jsem je nenáviděla pro rozhodnutí rodičů, že se musím stát ženou jednoho z nich. Nakonec jsem se ze Waye stejně neprovdala, ale máme spolu dvě krásné dcery. Říkala jsem si, že kdybych mohla, změnila bych minulost…, ale teď jsem si skoro jistá, že ne. Nebylo pochopitelně příjemné být v rukou Hearfů a hrát jim jako loutka divadlo, ale je na tom i něco hezkého. Rina a Ria jsou dcery k nezaplacení a co na tom, že byly stvořeny jen pro nějaký účel? Jsem jejich máma a doufám, že si zasloužím být pro ně tím, koho ony potřebují nejvíc. Miluji je a to je hlavní. Nezáleží na tom, co bude za měsíc nebo rok. Jak řekla Clarissa, život se má prožít naplno a na jejích slovech rozhodně něco je. Musíme žít přítomností.
"To ano," kývá Clarissa.
"Jen je musíš najít," pokračuji.
"Není to vždycky snadný, ale…" přidává se opět Way.
"…Ale pokud se nebudu snažit, ničeho nedosáhnu. Jasně," zakončuje jeho mluvu Clarissa. Vypadá, že na tohle téma už se nechce bavit - a já taky ne. Shýbá se pro svou sbalenou tašku a vyndává z ní peněženku. Zapomněla jsem se zmínit, hned poté, co jsme si kupovali snídani u McDonalda, nám sebrala všechny peníze a ponechala si je. Teď nám všechno vrací zpět. Znovu se omluví a já si strkám bankovky do kapsy.
"Díky," děkuji jí.
"Je to to nejmenší, co mohu udělat. Určitě seženete taxíka nebo auto, kterým se vrátíte." Way přikývne.
"Nemusíš si dělat starosti," ujišťuji ji.
"Dobře," kývne. "A kdybyste opravdu potřebovali mou pomoc, tady je mé telefonní číslo." Popadne papírek z nočního stolku a naškrábá na něj devět čísel. Podá mi ho a já ho zastrčím tam, kam peníze. A pak nastává loučení. Popřáváme si hodně štěstí a Clarissa se ještě několikrát omlouvá. Přijímáme její ospravedlňování a slibujeme, že se někdy ozveme. Rozcházíme se v dobrém, za což jsem ráda. Víte, není zrovna dvakrát příjemné mít proti sobě čarodějku a zároveň potomka nejmocnějších mágů.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lilly Lilly | Web | 2. září 2012 v 13:52 | Reagovat

Clarisska se nám pěkně vybarvila:D
Já chtěla, aby zhe-- :D em, zdechla, vydechla na posled:D
Ale tak jako tak, asi bude důležitá, předpokládám.
Nebudu se zdržovat a jdu dál.

2 Erin Erin | E-mail | Web | 8. září 2012 v 11:27 | Reagovat

Čožeeee?! Čo to?! :-D *sory, trénuju slovenštinu... :-D :-D *
Sakra, já jí stejně nevěřím ani noc mezi očima. Asi to bude tím, že je na začátku málem upekla a pak znovu zabila. Hm, kdo by kdy řekl, že Herfové budou zachraňovat upíří vztahy s čarodějkou? :-D

3 Selené Selené | Web | 4. listopadu 2012 v 14:22 | Reagovat

No pání tak ta ted získala velké pluse ody.. že je pustila, ale jestli to není jen nějaká léčka od ní.. hm no uvidime......skvělá kapitolka jako vždy.. co říct:-) jak sem slíbila tak plním ačtu čtu..._)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama